Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou

Kronika

Přidat zápis do kroniky

Tábor Veselín 2008   28.6.-13.7. 2008
Sobota 28.června



Sešel se rok s rokem a my znovu stáli na parkovišti u Karba a celý natěšený jsme odevzdávali prádelní šňůry, bezinfekčnost a hřebíky:). Po rozloučení na nádraží s našimi rodiči jsme nastoupili do vlaku a odjeli směr tábořiště. Vystoupili jsme na zastávce Sedlejovice a pokračovali v cestě pěšky. Když jsme dorazili na tu naši louku, už se začaly rýsovat kamna a na nás čekalo spousta práce. Po odevzdání stavebního povolení jsme se pustili do stavění stanů. Postupně se náš tábor začal rýsovat. Většinu věcí jsme stihli a zítra nás čekají jen doúpravy a zkrášlování našeho tábora.

Beruška



Neděle 29.června



Protože to byl náš druhý táborový den, čekalo na nás spousta práce, kterou jsme se na ranním nástupu spravedlivě rozdělili. Byly to stavby : nástěnka, kterou si vzaly na starost Ája s Týnou, odpadové hospodářství, které skvěle zvládly Hančííí s Beruškou, molo, které pomohl zhotovit Bubu, táborový kruh, kterej za Janifky pomoci zvládla Bláňa, o latrýny se postaral Fanoušek s Míšou, a spousta další a další práce. Po náročné práci jsme si zasloužili skvělý oběd v podobě bramborové kaše se zelím. Po obědě se nám podařilo postavit stožár. Pracovali jsme až do večerního pracovního nástupu, kde jsme byli pochváleni za dobře vykonanou práci a se supr pocitem a plnými žaludky ulehli do stanů.

Trendy



Pondělí 30.června



Ráno byl první nástup v krojích. Dopoledne jsme zahájili celotáborovou hru tím, že jsme se rozdělili do čtyř skupin(gruntů). Nový členové se začali připravovat na nováčkovskou zkoušku a splnili si už některé úkoly. K obědu byl guláš a službu měli Ája, Hančííí a Míša. PO poledním klidu jsme se pustili do první etapy naší celotáborové hry. V každém gruntu se vybral zástupce pro tyto funkce:hospodář, dojička, chytač dobytka, dřevorubec a silák. Byla to velká zábava a vesměs jsme úkoly splnili. Pořadí po první etapě bylo následující: zelení, žlutí, modří, červení. A navečer jsme dokončovali nováčkovskou zkoušku. A v noci byl zahajovací táborák. Kráťa nám něco pověděl a pak jsme šli zalehnout do stanů. V noci a ráno byly hlídky.

P.S.- Očeti zahájila Berušce první orlí pero.

Bláňa



Úterý 1. července



Byl 2. dne, kdy už jsme měli dostavěný tábor(nemohli jsme si zvyknout). Zrovna byl den jara(jako). Na programu byly Velikonoce a Masopust. Nejdříve byl Masopust, každý z gruntu musel mít nějakou masku. Masky mohly být:kozel, kominík,babka, vodič medvěda a medvěd. Byl průvod po návsi. Pak následovaly Velikonoce. Kluci si upletli pomlázky a holky namalovaly vajíčka. Kluci měli šlehat holky, ale aby to bylo fér, tak holky polejvaly kluky vodou a naopak. Holky daly klukům vajíčka, ze kterých se udělala vajíčková pomazánka. Beruška dodělala orlí pero mlčení a zahájila druhé orlí pero hladu. Ája zahájila orlí pero mlčení. No a do hajan.

Pája



Středa 2.července



Ve středu ráno jsme měli k snídani marmeládu. Po snídani nám začal Apríl, holky se musely obléknout jako kluci a naopak. Celý den jsme jedli lžící naopak. Nejedli jsme ,,lopatou´´ ale držátkem lžíce. K obědu byla rýže, takže to bylo zajímavý. PO poledním klidu jsme šli na dřevo a začali ho řezat, štípat a nosit do kuchyně. Potom jsme šli hledat 1,5 m kládu na májku. Udělali jsme kruh a na něj navázali mašle. Ukryli jsme ji a šli na svačinu. Následovalo vymýšlení programu na Čarodějnice. Po večeři jsme šli na táborák, kde jsme ukázali naše výtvory. Šli jsme si lehnout, ale najednou byl budíček. Vyšli jsme ze stanů a divili se, co se děje. Bylo to jako normální den. Jako ,,dopolední´´ program bylo hledání májek. Pořadí bylo následující: 1.zelení, 2-3. modrá, žlutá, 4.červená. Jakoby odpoledne byla tancovačka, ale pak už na kutě. Dobrou noc.

P.S.-Beruška splnila 2.orlí pero-hlad.Ája-Klíště splnila 1.orlí pero-mlčení a zároveň začala plnit 2.orlí pero-hlad. Ale teď už opravdu spát!!

Týna



Čtvrtek 3.července



Dnes ráno jsme měli mít k snídani rohlík s nutelou, ale Hančlí při hlídce propásla pekaře, takže Plamenka musela rohlíky dojet koupit. Kvůli pozdějšímu budíčku jsme snídali v půl desáté a nástup byl až v deset. Dopoledne bylo období sucha. Každý grunt musel naplnit studnu v podobě dlouhé trubky, ve které byla spousta dírek, které jsme museli držet. Pořadí bylo následující: 1.žlutí, 2.zelení, 3.-4.červení a modří. Vedoucí závodili se žlutými. Žlutí samozřejmě vyhráli. K obědu bylo kuře na kari s rýží. Odpoledne jsme měli jarmark. Spočívalo to v tom, že jsme různé zboží museli koupit co nejlevněji a prodat co nejdráže. Hra trvala 75 minut i s přestávkou. Po svačině jsme měli nemocný dobytek. Museli jsme pomocí šifry vyluštit recept na uzdravující lék. Pořadí bylo následující:zelení, žlutí, červení, modří. Po večeři, ke které byly langoše jsme měli nástup.Kráťa ukončil vabank(dvě hodiny mlčení) a přivítal mezi námi nového člena, američana Jendu. Zároveň nám oznámil, že přijdou bouřky a možná budeme muset opustit tábor. Ukončilo se orlí pero hladu Klíštěti a první orlí pero Buddhovi. Hančííí začala plnit první orlí pero mlčení. Kolem desáté hodiny jsme odešli z tábora do ozdravovny, kde jsme spali celou noc.

Kačkač



Pátek 4.července



Dnešek zahájil Kráťa písničkou, kterou nás všechny probudil. Protože večer byla bouřka, šli jsme spát do ozdravovny v Radostně, jak už psala Kačka. Jen co Kráťa dohrál a dozpíval, začali jsme se připravovat na cestu zpět do tábora. Netrvalo nám to dlouho, před půl osmou už jsme byli v táboře. Celé dopoledne hrozně lilo, takže jsme museli odložit program, který byl připraven. Místo toho Kráťa, Líma a Plamenka hráli na kytaru a my jsme zpívali. K obědu jsme měli segedínský guláš s knedlíkem. Odpoledne konečně přestalo pršet a tak jsme se mohli vrhnout na celotáborovku. Na programu byly Dožínky. Úkolem bylo upéct chleba ve vlastní vyrobené peci a suroviny jsme si museli odpracovat u lidí ve vesnici.No, odpracovat… většina lidí nám ty věci dala bez práce, ale našli se i takoví, kteří chtěli vyčistit kanál…:) V peci se muselo nejprve dvě hodiny topit, aby se vyhřály stěny. Pak se oheň uhasil a do pece se dal kotlík s vykynutým těstem a nechal se v peci zhruba dvě hodiny. Jediný grunt, který upekl chléb, byl grunt se zeleným šátkem na krku. Ostatní měli chléb nedopečený. Takže jasným vítězem byli zelení, druzí byli žlutí, třetí červení a čtvrtí modří. A pak byl nástup, na kterém vyhlásila Očeti první orlí pero mlčení Trendy a 3.orlí pero-velkou toulku Berušce. Hančííí držela 1.orlí pero dnes, ale prokecla se při pečení chleba:(. Po nástupu bylo chvíli osobní volno, pak jsme si šli vyčistit zuby, pak Líma zahrál na jeho nástroj večerku. DOBROU NOC!

P.S-Omlouvám se, večerku nehrál Líma, ale hrála ji Plamenka na altovou flétnu:)

Míša



Sobota 5.července



Jako vždy byl budíček v 7 hodin a o něm následovala snídaně. Jelikož ve vabanku bylo vzájemné krmení mezi rodiči a dětmi, stala se ze snídaně docela bžunda:). Dopoledne jsme se šli kouknout na rally, které se v blízkosti tábora jelo. Jenže se nikdo nevyboural, tak jsme se vrhli na první dnešní etapu s názvem cepy. Spočívalo to v tom, že jsme si museli v gruntech vyrobit ze dřeva cepy, kterými jsme pak zatloukali krováky do země. Zároveň celý den probíhala etapa brambory, při níž jsme někdo byl zloděj a ostatní hlídali brambory. Odpoledne bylo docela odpočinkový a my Fialky jsme se šly do týpka učit háčkovat. Vůbec nám to nešlo a tak jsme radši šly na dřevo. Líma mezitím vyrobil krmítko pro své děti, které vypadalo zvláštně:) Na nástupu se Beruška vrátila z toulky a nic zajímavého se pak asi nedělo.

P.S.-Janifka promluvila ještě před obědem.

Hančííí





Výprava-Pětka Neděle 6.července-pondělí 7.července



Ráno jsme vstali a připravili věci na dvoudenní výpravu. Pak jsme jeli vlakem do Semil. A pak jsme šli na Kozákov a na Klokočské skály. Tam jsme si udělali těstoviny s tuňákem. Pak jsme šli ubytovat do převisu.

V pondělí jsme uvařili čaj a jedli jsme rohlík s nutelou. Pak jsme šli na Malou skálu. Na skálu jsme nedošli protože pršelo. Přijeli jsme autobusem do Turnova a nakoupili jsme sladkosti. Pak jsme šli na nádraží a jeli jsme vlakem do Sedlejovic. Pak jsme vrátili do tábora. Zbytek dne jsme odpočívali.

Jenda









Výprava za čokoládou:) Neděle 6.července-pondělí 7.července



Naše výprava se vlastně nedá pojmenovat jinak, než jako výprava za čokoládou, protože našim hlavním cílem bylo najít nějaký obchůdek, kde prodávají čokoládu:). V neděli teda naše výprava začala. Rozdělily jsme si jídlo, sbalily potřebné věci a pod vedením Týny jsme se vydaly na cestu. Hned v nejbližší vesničce dostala Kyra chutě – ne ty který měla celý tábor:) , ale dostala chuť trošku prohnat zdejší slepice:). Naše cesta mohla pokračovat a ž potom, co ji Plamenka chytila. Kolem poledne jsme začaly hledat nějaké pěkné místo pro uvaření gulášové polívky. S plnými žaludky jsme pak ulehly do trávy a na chvilku si zdřímly. Z chvilky se stala hodina a nějaký drobný a pak už jsme musely jít dál. Hledaly jsme vhodné místo pro přespání a když jsme došly k převisu, zjistily jsme, že tam rozhodně spát nemůžeme. K naší smůle začalo pršet, ale my jsme neváhaly, uvařily si večeři a šly jsme hledat dál. V promoklých pláštěnkách a s baterkami v ruce nás kolem desáté hodiny nechaly nějací lidé přespat ve své stodole. Ráno jsme ji s poděkováním opustily a po zdolání nelehkého kopce jsme si daly dnešní první jídlo. Ani dnes nebylo počasí nejlepší a tak vedení rozhodlo, že dojedeme do Liberce. V Liberci jsme absolvovaly cestu MHD a pak jsme se vrhly do bazénu, kde z nás uklizečky určitě neměly radost, páč jsme zrovna moc nevoněly:). Dokonale jsme se vyblbly a nakonec se i umyly. Čistý a voňavý jsme pak šly vykoupit Interspar a byly jsme rádi, že se nám to všechno jídlo vešlo do batohů:). Následovala cesta na nádraží, jízda vlakem a pak už hurá do tábora:)!!!

Hančííí



Úterý 8.července



V úterý jsme měli první etapu a to zahánět dobytek do vyhraničeného místa. Po gruntech jsme museli dostat jiný grunt do vyhraničeného místa. Jako druhá etapa byla příprava na dlouhou zimu. Po gruntech jsme museli doběhnout do lesa, tam najít pilu. Podle pily jsme museli uříznout strom, na kterém byla pila a uříznout ho. Až jsme strom uřízli, museli jsme uříznutý strom rozříznout ještě na tři díly. Poté, co jsme to udělali, dřevo jsme naházeli do kárky a odvezly z lesa do tábora.Třetí etapa byla poznat koření. Etapa byla o tom, že jsme museli uhodnout, jaké je to koření. Byly pytlíčky s kořením a museli jsme uhodnout co nejvíce podle čichu. Bylo jich dohromady 8. Další etapa.Oblékání neboli zazimování studny. Museli jsme obléknout jednoho š¨člena z gruntu, aby to neměl jednoduchý, musel jít do plavek. Pak se to akorát odstartovalo a mohli jsme oblíkat. Museli jsme ho oblékat do našeho oblečení. Kdo má nejvíce vrstev-vyhrál. Pak jsme měli večeři, po večeři jako vždy nástup, po nástupu hygienu a hurá do spacáku. DOBROU NOC!

Špageta



Středa 9.července



Hned po ranních úkolech a po nástupu jsme se dohodli, že si zahrajeme Bang a tak jsme rozdali karty, hrál: Michal, Kůň, Honza, Mirek a já(Jirka). Nakonec vyhrál Michal. Potom jsme odešli na dříví, aby se mohl uvařit oběd. Po obědě jsme zase šli do tépé hrát Bang, vyhrál zase Míša. Asi hodinu nato přišla etapa. Museli jsme sezbírat papírky a na nich bylo napsané jídlo, které jsme si museli udělat k večeři. Asi každý se najedl, jenom Míšovi a Koňovi bylo špatně. Pak jsme měli nástup, ukončili jsme pracovní den. Po nástupu jsme se vykoupali ve studené vodě, umyli zuby a šli spát.

Jirka



Čtvrtek 10.července



V noci na dnešek byly Beruška, Klíště, Hančííí a Trendy odvezeny pryč z tábora na Dlouhou míli. Beruška s Klíštětem byly odvezeny na Svitávku a Hančííí s Trendy na Zvířetnice. Všichni se zdárně vrátily těsně před odpolední svačinou. Dopoledne jsme připravovali slibový oheň a kluci byli na dříví do sauny. Odpolední etapa se jmenovala Kuna. Spočívalo to v tom, že jsme museli překonat provazové překážky, které nám připravili vůdci. Nejlepší byl grunt modrých. Pak jsme dodělávali slibový oheň. Kolem desáté hodiny jsme se odebrali k slibovému ohni. Poté, co jsme všichni odslibovali, jsme se rozdělili podle pokročilosti ve skautingu a v těchto skupinách jsme šli po stezce, když jsme došli k cíli, nabrali jsme si hlínu, vodu nebo pírko. Část hlíny jsme rozfoukali do všech světových stran a zbytek jsme odnesli k ohni. Hlínu, vodu a pírko jsme dali kolem ohně a to je nejspíš vše.

P.S: Klíště má přezdívku Awatet a Beruška Skaatchi a lámali proutky za tři orlí pera.

Šíša



Pátek 11. července





Dnes dopoledne jsme se připravovali na Vánoce. Jako každý den jsme zas hráli etapy. Odpoledne jsme dostali za úkol v gruntech udělat: cukroví, bramborový salát. Šlo nám to dobře, všechno se podařilo. Na večer bylo všechno připravené. Beruška měla na starost stromeček a ostatní skautíci a skautky dělali ozdobičky na stromeček. Pak když byl už večer, poslali nás fotit. Jo ještě jsme zapomněla, že ráno jsme měli etapu Ježíšek. Šli jsme všichni ve vesnických krojích do lesa, kde jsme zpívali písničky. Buddha byl za Ježíše Krista a ležel v jesličkách. Plamenka a Svišť mu dělali otce a mámu. Myslím, že to bylo dobrý, ale ostatní to moc nebavilo. Teď se vrátíme k focení. Byl už večer a moc jsme neviděli. V gruntech nám rozdali foťáky. Já s Míšou, Hančííí a Mirkem jsme šli fotit směr Radostín. Moc jsme toho nenafotili, neboť blbnul foťák a byla tma. Když jsme se vrátili, bylo na stole v jídelně připravený cukroví. Bramborový salát jsme měli před tímto jídlem. Cukroví jsme se přímo nažrali a pak některým bylo blbě. Večer jsme měli ještě Silvestra. Na Silvestra bylo na stole pití jako Kotila, Kola, Lift… a měli jsme i meloun, v kterém byly banány, kiwi, jablko, ananas. Večer jsme si rozbalovali dárky, které (a to jsem zapomněla napsat) jsme si vyráběli dopoledne. Rozdávali se i ceny za umístění v celotáborové hře. Tím tento náročný den skončil.

Deny



Sobota 12.července



Sobota byla první bourací den, začala však jako obvykle budíčkem, rozcvičkou, snídaní a nástupem. Na nástupu jsme si ale rozdali práci a pustili se do bourání. Kdo měl svou práci hotovou, vydal se do lesa na chrundí na závěrečný oheň. Odpoledne se holky dozvěděly něco o nové stezce a pak už se všichni pustili do balení věcí a bourání stanů. Poté se většina vydala do lesa na borůvky a menšina pracovala na pagodě a 4 fagulích. Po výborné večeři(knedlíky s borůvkami:) MŇAM!!! Jsme měli nástup a Límovu hru o sbírání odpadků v lese. Samozřejmě to nebyly ledajaké odpadky, ale balíčky gumových medvídků a jiných bonbónů. Pak už nás čekal závěrečný, slavnostní oheň, který ze čtyř světových stran zapalovali: Bubu, Štěpa, Awatet a Skaatchi. Deny u tohoto ohně slibovala a Štěpa s Bubu dostali přes záda proutkem, jako zpečetění tří orlích per. Nakonec jsme každý zhodnotil tábor, kde jsme se dozvěděli, že tenhle tábor byl fakt skvělý, super, fajn, báječný, skvěle se vařilo a byli jsme supr parta. Oheň jsme zakončili Gilwelským kruhem a šli naposledy ulehnout na táborovou louku.

Awatet





Neděle 13.července



Přišel den D a my se naposledy probudili v táboře, mimochodem jsme tuhla poslední noc strávili v kuchyni nebo v teepe. Jako tradičně si vzal na starost rozcvičku Líma, zopakovali jsme si jak se máme chovat k práci, k jídlu, k rodičům a třeba na toaletě:) . Po snídani jsme se vrhli do práce! Bourali se všechny stavby od odpadového hospodářství přes kuchyň až po latrýny. Kolem deváté hodiny přijel Boris s tatrou a mohli jsme nakládat. Po jejich odjezdu přijel Vyhlídka, naložil naše zavazadla a společně s Fanouškem odjeli směr Benátky. My jsme se vrhli na poslední úpravy tábořiště, opekli si buřtíky, rozloučili se s Plamenkou a vydali se směr Sedlejovice na nádraží. Vlak přijel po chvilce čekání a vyrazil s námi do MB. Tam na nás už netrpělivě určitě čekají rodiče, dojedeme si do klubovny pro věci a budeme se těšit zase za rok na tak skvělý, super, báječný a strašně fajn tábor!!!

Awatet


Hančííí

KLÍČ 2008   30.4.-4.5.2008
Co je psáno, to je dáno. Takže jsme se sešli ve čtvrt na pět na Burze a odjeli do trochu většího města- tedy do Prahy. Ještě než se tak stalo, nastal první a bohužel ne poslední problém.ať jsme počítali, jak jsme počítali, někdo nám chyběl. A ten někdo byla Klárka. Jenže autobus už byl nastartovanej a zdržovat nebylo na místě, protože bysme nestihli vlak...Klárka nezvedala telefon, takže nám nezbylo nic jinýho než odjet bez ní:(. A tak jsme se v počtu 8 (Beruška,Klíště,Hančííí,Janifka,Týna,Šíša,Deny a Fanoušek) dostali do hlavního města naší republiky. Metrem(tím mám na mysli metro jako metro, ne metr jako metr:) jsme dojeli na Florenc, kde už netrpělivě čekala Oč a spolu s ní jsme přesedli na jiné metro a poté pospíchali na vlak, který nám stejně ujel, takže jsme museli čekat hodinu a půl na další na pražském hlavním nádraží(a to není zrovna nejpříjemnější prostředí:). Vlakem jsme přijeli až do Plzně, kde se odehrávalo národní jamboree Klíč 2008.Cesta byla jen prach a štěrk a udusaná hlína, ale do tábořiště jsme se dostali bez větších problémů a zaváhání, protože po cestě byly rozmístěny ukazatelé v podobě skautů v oranžových vestičkách. Nechtěli jsme prošvihnout zahajovací ceremoniál a tak jsme pospíchali, co nám síly stačily. Všichni už se scházeli pod pódiem a tak to mohlo vypuknout. každý obdržel takovou ,,poukázku na obejmutí´´ a to znamenalo, že se máme navzájem obejmout. Objímání byla vlastně takovou menší záminka k tomu se seznámit:) a tak jsme se seznamovali:). Po tomto ceremoniálu jsme se vrhli na naše stany, které jsme si ale nejdřív museli postavit. Když jsme měli hotovo, šli jsme spát. A myslím, že jsme na to po tak náročném dni měli nárok:)



ČTVRTEK



Všude bylo mokro a bláto, ale nám a dalším 2000 skautům to na náladě neubralo:). Nasnídali jsme se a hned na nás čekala jedna z vesnic(kde se plnily jednotlivé body do nové skautské stezky) s názvem MŮJ DOMOV a aktivitou Náves. V této aktivitě šlo hlavně o spolupráci a naším úkolem bylo vysvobodit naše vůdce. Skvěle se nám pracovalo nejen mezi sebou, ale i s lidičkama z Frýdku Místku, kteří plnili tuto aktivitu s námi. Po úspěšném vysvobození vůdců jsme se přesunuli na další vesnici SVĚT KOLEM NÁS, kde jsme plnili a splnili aktivitu Letem světem

Čas na oběd a polední klid jsme využili na oběd a polední klid:).

Odpoledne jsme se šli bavit na tzv:TICKET AKTIVITY, které jsme si předem vybrali. Byla to lezecká stěna a tancování. Všechno jsme už měli splněno a proto, že do večeře ještě nějakej čas zbýval, šli jsme se nejprve vzájemně políbit pod jakýsi rozkvetlý strom(byl přece 1. máj-lásky čas:)) a pak jsme měli k dispozici všemožné hry. Večeře přišla vhod, páč jsme měli docela hlad. Úžasně jsme se vyblbli na koncertě skupin ZaTrest a Lykke til (tato skupina složila hymnu Klíče, a upravila skautskou hymnu). Bylo to fajn, a po dohrání poslední písničky jsme sice protestovali, ale šli do hajan...



PÁTEK



Pátek proběhl ve stejném duchu jako čtvrtek. Jediný rozdíl byl v tom, že jsme toho měli na programu trochu víc. Ze všeho nejdřív jsme ve vesnici Co UMÍM A ZNÁM v aktivitě O život získali nové informace týkající se první pomoci, potom jsme se dozvěděli pár ze zásad slušného chování(ne že bychom to nevěděli:) a poslední vesnice MŮJ DOMOV- Civilizace nás moc nezaujala, protože jsme ji nepochopili:). Jako ticket aktivity jsme pro dnešní den měli vybráno: Bungee trampolínu, Bojová umění, Bludiště, Kuželka a Stratego...jak sami vidíte, bylo toho moc, tak jsme se museli rozdělit.

Po véče jsme se sešli u Dvou žabiček a spolu se skauty ze Staňkova(jestli máte zájem, koukněte na jejich stránky www.stankov.skauting.cz , kde jsou nějaké fotky a na pár z nich najdete i nás:) procvičili svoje hlasivky zazpíváním pár známých i neznámých písniček:) Další skvělý ale i náročný den byl za námi a my se těšili, co přijde dál.



SOBOTA



,,ráno bylo stejný-nesváteční´´ tak tahle písnička k sobotnímu ránu rozhodně nepasovala. Vstávali jsme totiž v 6 hodin, sbalili si pár věcí a vyrazili do centra Plzně. Náměstí celý den žilko skauty, kteří měli pro veřejnost připravené různé hry a aktivity. My jsme samo nemohli chyběta tak jsme si připravili Párovou dohodu. V 10 hodin jsme se přesunuli k pódiu, kde měli proslov významní skauti a potom jsme už dělali fanklub Merfovi, kterej hrál a zpíval a bylo to naprosto senzační!!!!Když začal zpít písničku, kterou složil Očetce, Hančlí bylo líto, že ji nikdo písničku nesložil(tak najde se někdo??:):)….ale zpátky do práce….museli jsme u párovky ještě chvilku vydržet, ale když Oč viděla, že bysme radši šli do zoo, rozloučila se se svým manželem a vyrazili jsme za zvířátkama. Protože bylo teplo a my byli docela utahaný, zalomili jsme to hned u zubra na vyhřátejch kamenech:). Kvítíčko slunilo:) a tak jsme nachytali trochu toho bronzu a s červenejme nosama odcházeli zpátky do tábořiště, kde Beruška zpanikařila(to není nic neobvyklýho:) protože nemohla najít svůj foťák.Nakonec ale všecko dobře dopadlo a my si šli zopakovat večer s písničkami. Pak už se den sešeřil a my jsme si dost užili, tak jsme se za zvuků noci vydali do říše snů:)…(prostě a jednoduše jsme šli spát:)



NEDĚLE



Najednou budí nás slunce a zpěv ptáků:)…přišel den-ten poslední:(, tak neplač můj kamaráde, bylo to krásné a bylo toho dost:)- Tak to bylo chvilka nedělní poezie, ale teď zase zpátky!! Nasnídali jsme se, oblékli do hnědých triček(to byla barva našeho subcampu) a společně s ostatními účastníky se shromáždili pod pódiem, kde nám KeCal vysvětlit pravidla hry Stratego, při které jsme bojovali s ostatními subcampy. Po této ,, bitvě´´ jsme znovu stanuli pod podiem a každý z nás dostal balonek a naším úkolem bylo si ho s někým vyměnit, aby nikdo nejel domů se svým balonkem. Poté jsme se rozloučili hymnou Klíče a šli si sbalit svejch pět švestek.



Na tuhle akci určitě jen tak nezapomeneme(abych to upřesnila-nikdy nezapomeneme:) páč kde jinde jsme mohli vidět tolik záchodů TOI TOI pohromadě???.....Kde jinde jsme mohli vidět tolik skautů spolu???.....Kde jinde jsme zažili tolik srandy, nových věcí a v neposlední řadě i dobrodružství???....Kde jinde jsme se seznámili s tolika novejma lidma??....



Cesta domů byla dlouhá…..domů nás táhla jen vidina vany, ale duchem jsme byli stále v Plzni.



Myslím, že po Klíči nám zůstanou obrázky vzpomínek zakleté v paměti….:)


Hančííí

Zimní výprava na jaře:)   28.3-30.3. 2008
Protože nastalo jaro, Fialky se odzimovaly a vyrazily na svou jarní výpravu....

To jsme ještě netušily, že sníh neroztál všude:) a v počtu sedmi trpaslíků(kulhavá Beruška, nastydlá Hančííí, veselá Klíště, odzimovaná Klárka, dokonalá Janifka, zvláštní Déňa a zamilovaná Bláňa:) jsme se vydaly za naší Sněhurkou (Očeti) do Mladé Boleslavi. Nákup v Bille byl opravdu špičkový (celkem 800Kč -no nekup to za tu cenu:) a naše další cesta vedla přímo do Roprachtic. Přijely jsme pozdě večer a protože jsme jako správné skautky neměly baterku, svítily jsme si našemi mobily:). Projít tuto vesnici nám dalo zabrat, takže když jsme došly až k naší noclehárně, byla trochu tma. Uvnitř byla větší zima než venku:). Součástí byl samozřejmě i záchod, ale nebyl to obyčejný záchod-byl to kadizáchod:). Majitelem stavby, ve které jsme se nacházely, byl Žlab, který se nám přišel ukázat v celé své jráse a strávil s námi celou noc:). Ráno jsme doplnily energii snídaní a vyrazily na delší procházku. Procházka ovšem byla ještě delší než delší:), protože jsme trošku zabloudily:). Jen co jsme se vrátily, uvařily jsme si čajík a Janifku vojela zima:). Hrály jsme hry a Hančíí začala bolet hlava asi z toho jejího tutání:)(celou výpravu říkala pořád dokola: Tuta, tuta už tam tutá:). Pak se objevil on (Žlab:) a odvezl nás do bazénu do Jilemnice, kde jsme se pořádně vyřádily,zahrály si na akvabely a Janifka si chtěla šáhnout na svalnatého muže, ale odhlasovali jsme jí. Vrátily jsme se k Hančííí, která po celou dobu, kdy jsme byly v bazénu, sladce spinkala v postýlce:).Večer přijela další osoba mužského pohlaví- Roman, který měl právě narozeniny, tak to šly se Žlabem oslavit do nedaleké hospůdky(nás s sebou nevzali:(. Jejich návrat byl opravdu nepřeslechnutelný, vrátily se totiž v půl pátý ráno a narušili nám náš spánek.

O pár hodin později jsme se vydaly vstříc novému dobrodružství na rozhlednu Štěpánka a poté jsme se dostaly na sjezdovku. Samozřejmě jsme sebou neměli lyže, takže jsme to musely sjet po vlastních nohách. Dole na nás čekala zajímává podívaná v podobě závodů.

Jenže zimy bývají kruté a ikdyž vlastně už podle kalendáře bylo jaro, měly jsme zmrzlý snad uplně všecko a tak jsme si šly sbalit našich pět švestek a vyrazily domů:)
Hančííí

SNS(skrytý název Slepeč)   25.11.2007
Sešly jsme se v 9 hodin a nikdo netušil, co si pro nás Oč zase připravila:). Z začátku to vypadalo na ,,hojnou´´ účast, ale nakonec nás bylo trochu víc:). Protože venku krásně sněžilo, tak jsme přeci nemohly zůstat uvnitř. Rozdělily jsme se do dvou družstev- Beruška, Klíště, Hančííí a Denča a Plamenka, Očeti, Máce a Kačka. Beruška a spol. si vybrali, že při stopované půjdou první, takže na druhý tým zbyl nákup potravin. Cílem naší cesty byla hájenka ve Slepči, kde jsme se promrzlé na kost naobědvaly špízu a šly zase společně do naší útulné klubovny. Cestou se od nás odpojily Denča, Plamenka a Máca a my jako zbytek jsme si řekly, že nám je zima, a tak jsme šly domů:)
Hančííí

Další skautský ples   22.2.2008
Jak jistě všichni dobře víte, 22.2. se slaví Den sesterství a právě v tento den se konal 4.skautský ples našeho střediska. Celým večerem nás provázely skvělé moderátorky:) Wačipi a Hančííí. Až do časných ranních hodin nám výborně hrála skupina Ego, která rozprodila krev i netančícím. U baru bylo vždy plno asi proto, že byla příjemná obsluha (někdo si našel i jiný důvod:). Kromě moderátorek se na podiu objevilo mimo jiné: prezentace fotek+video, Kráťa s Merfem, Skupina KLON se svým kankánem a Manžána, která nás naučila tančit Salsu. Večer utíkal jak nejrychleji moh a my Jsme si všimli, že už jsou 2 hodiny (ráno:) a je čas jít domů. Věřte , že se nám nechtělo, ikdyž jsme byli společensky unaveni:). Tak zase příště!!!
Hančííí

Schůzka Fialek   14.3.2008
Na naših schůzkách se občas dějou zajímavé věci:)....

Tentokrát šlo o automobilovou nehodu(nebojte nebylo to doopravdy:), při které bylo vážně zraněno 5 lidí a úkolem Fialek bylo zachránit nás, zavolat záchranku a zachovat klid. Ovšem znáte Fialky:)Kůli jejich(ne)klidu zemřela Klíště, která měla poranění páteře, Beruška z toho měla epileptický záchvat a na její zlomeninu se vůbec nepřišlo, Ondra se z bezvědomí neprobral, Radim vykrvácel a Hančííí taky(ta ale vnitřně). Takže budeme dál cvičit, aby příště bylo mrtvých míň nebo spíš žádní:)
Hančííí

Vánoce   21.12.2007.
Vánoce už klepu na dveře takže i my skautíci jsme je jako každým rokem oslavili:). Fialky se postaraly o příjemné prostředí a vyzdobení klubovny, takže v 6 hodin to mohlo vypuknout.Začátek patřil Fialkám a jejich písničce Sova sněžná, kterou naladily tu správnou atmosféru.Úvodní slovo měl Kráťa(jak jinak:), kterej nám spolu s Merfem vysvětlil, co to vlastně jsou Vánoce. Pak už mohl začít program v podobě scének, písniček , básniček, atd…atd…Začínalo se od nejmladších-teda od vlčat a světlušek, kteří dohromady měli nacvičeno hromady písniček a básniček a bylo to naprosto kouzelný:). Pak přišly na řadu Fialky, které rozesmály okolí svou scénkou o Granku.Mezi jednotlivými programy se zpívaly koledy.Překvapení večera byla společná scénka Fialek a Pětkařů, která vznikala pár hodin před zahájením skautských vánoc:)V této scénce jsme se vrátili do života praskautů, kterým nemohl velet nikdo jiný než PraKráťa:). Bylo tam ale i mnoho dalších známých postav(PraLíma, PraOčeti, PraWanji, PraMéďa,PraMáca) a byl to opravdu mazec:).Poslední na programu byli Pětkaři se svými zprávami, které uváděla Lucie Borytová (Míša:).Dozvěděli jsme se plno zajímavých věcí:)…Program byl vyčerpán a tak přišel čas na dárky a dárečky.Večer se povedl naprosto dokonale, páč tolik rozzářených dětských očí se jen tak nevidí:)



Závěrem chci vám všem poděkovat a to jako hoooooooooooodně moc:-* a taky vám chci popřát ty nejúžasnější Vánoce plné splněných přání a ať je ten příští rok lepší než tendle(ale to už snad ani nejde:)


Hančííí

Vánoční ,, Trhy´´   15.-16.12.2007
Taaaaaaakže….sraz v 10:30 u Očetky

Sobota-Jičín (oběd+trhy)

neděle –pečení cukroví

S sebou: spacák, kari(matku x taťku:),recepty, 300 Kč + něco málo penízek na dárečky:)

Návrat v neděli cca v 18:00…



…No tak takle to mělo ve stručnosti vypadat…..jenže realita je vždycky trochu jiná:)

Beruška, Klíště, Hančííí, Týna, Pája, Bláňa a Déňa jsme se sešly u Kačenky a Marečka(Oč a Merf-pro ty co nevědí:) , abychom si tam nechaly svoje zavazadýlka(v Déni případě zavazadla:) a šupaly jsme na autobusák. Páč jsme do jičína přijely v pravý poledne, šly jsme do pěkně vypadající restaurace. Restaurace sice vypadala pěkně a možná proto přilákala spooooooooooooousty lidí.Tak jsme si sedly k takovejm dvoum pánům, objednaly a čekaly a čekaly…….Po více než hodinovém čekání jsme se konečně dočkaly vytouženého jídla.Zblajzly sme ho hned, páč jsme se bály,že ty trhy nestihnem.Naše obavy byly dooooooooooost naivní, páč když sme došly na místo, tak nás místo náměstí plné stánků čekalo jen náměstí v uplně normální podobě….žádný stánky……žádný lidi…..To se fakt může stát jenom nám:(….NO díky tomu jsme měly hafo moc času, tak jsme šly do muzea démonů a pak na bus, páč jsme se rozhodly, že aspon zajdeme v Boleslavi do Bondy centra. Bylo tam sice hodně lidí, ale to už nám nevadilo.Dokonce jsme se všechny zapojily do takový menší ,,soutěže´´, kde Déňa vyhrála maskota Bondy a Hančííí lístek do kina (ostatní holt měly smůlu:). No ale říká se, že v nejlepším se má přestat, takže jmse odjely do Benátek-Tým 1 (Hančííí, Beruška a Klíště) šel do Penny koupit ovoce na naší véču(ovocnej salát:). Tým 2 (Blanka, Pája a Déňa) spolu s Očetkou vymejšlely, jaký cukrátka vlatně budeme druhej den dělat. Pak jsme si uďály zmiňovanej ovocnej salát(MŇAM:) , hrály Člověče a skvěle se bavily…Nastal tu ale problém…Hančííí se jukla na počítač a řekla:,,To je stejně divnej pes´´…Beruška se na ni podívala a říká:,,Ale dyť to je medvěd!!?´´…..Oč k tomu dodala:,,Na, vem si kočičku!´´ a hodila po Hančííí medvídka:)..prostě srandy kopec:). Bylo už docela pozdě, tak jsme se vrhly na večerní hygienu(ale nic se nesmí přehánět:) a skočily do svých pelíšků.

Ráno jsme (kupodivu) musely vstávat.K snídani bylo, co dům dá, takže si to určitě dokážete představit:) , ale pořádně jsme se najedly až při pečení cukroví:). Po obídku se nám nechtělo domů , tak jsme zpívaly a hrály Člověče s kartama (Merfův upgrade:) a to byla docela sranda. Když jsme dohrály, Beruška navrhla, že budem hrát Obíračku a to teprv nastala ta pravá bžunda:).Beruška byla ta, co rozdává, Klíště byla ta, co začíná, Hančííí byla ta, co se směje a Merf byl ta, co vyhrává:). Jelikož jsme moc nepochopily pravidla, byla z toho docela slátanina:). Pak už jsme se ale sbalily a šly domů(konečně měly Oč a Merf trochu klidu:)

A příště nám ta trhy snad vyjdou líp:)


Hančííí

Drakiáda   4.11.2007
Už je to zase tady!!!Ano správně hádáte tato úspěšná akce, která snad nikdy neměla hojnou účast:) a tak tomu bylo i letos. Zas a znova jsme se sešli 4.11. u vodárny spolu s ,,draky´´. My Fialky jsme byly dvě a k tomu ještě naše Očetka se svým milým. Snažily jsme se dostat draka do vzduchu tak usilovně, až to drak nevydržel a složil se. Skautíci na tom byli podobně, když Herclíci dovezli potřebný materiál:). Očeti s Merfem se také snažili seč jim síly stačily, ale jejich Obláčkovi se do vzduchu taky nechtělo. Zato Karel se jenom postavil a držel provázek, jenže ho měl tak vysoko až jsme si mysleli, že ho má přivázaného k vodárně:). Tak jsme si ho taky museli podržet, páč takový pocit jsme ještě nezažili:)

Draci byly všemožných druhů jako třeba: Matračka,igelit, papírák,usměvaví, s mráčkem, smutný, a s pětkou místo nosu….

Na konci jsme všichni dostali sladkou odměnu a spokojeně odešli do tepla domova:)



Hančííí a Klíšťátko


Hančííí

Halloweenská schůze   30.10.2007
Stalo se to 30. 10. 2007. Všechno mělo být dokonalý, a taky že bylo:)

A jak to všecko začlo? To takle jednou jedna nejmenovaná skautka přišla na to , že brzo bude Halloween a tak si vymyslela, že by bylo super ho nějak oslavit. Takže se Beruška Klíště a Hančííí pustily do příprav, který zabraly nejvíc času:). Společnýma silama jsme vymyslely program, jídlo a všecko okolo.

V úterý těsně před začátkem schůzky jsme začly vařit ,, krvavej´´ pudink a nechutně vypadající pití:). Vyzdobily jsme klubovnu a pak už začly chodit holky v různejch kostýmech (např. Deniska šla za ducha, Pája za strašidlo a my tři za vdovy). Přišla se na nás juknout i Dáda a Brumla (ten se ale nepřišel jenom juknout, páč pro něj jsme měly takovou prácičku:). Schůzka začla takovym menšim dotazníčkem a teprve pak jsme holky pustily do klubovny a díky zapáleným svíčkám to mělo tu správnou atmosféru. Jen tak jsme sedili, jedli a pili a tak různě si povídali nejen o halloweenu, ale tak normálně:). Potom si každá z nás vzala svíčku a společně jsme šly okolo Penáče (přeloženo do čestiny: Penny marketu) a zas zpátky do klubovny. Blížil se konec schůzky a proto jsme se rozloučily s Dádou a s Brumlou, kterej to vlastně všechno dokumentoval a zato mu musíme mooooooooooooooooooc poděkovat :-*:)

No skončila schůzka a v klubovně po nás zůstal jen pořádnej bordel:)

Hančííí


Očeti

Utajená výprava   12.10.2007
Naše cesta do pohádky:)

12.10. pátek

Přesně v 18:00 jsme měly sraz v klubovně (jako vždy nikdo nepřišel přesně:) a proto jsme si čekání krátily blbostmi, který samozřejmě vymyslela Klíště:). Jako poslední přišla Oč a přišla tak akorát na véču, kterou vařily Beruška s Klárkou (možná se tam ještě někdo motal:). A tak už jsme byly všechny (Oč, Vešu, Wačipi, Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka, Déňa, Týna a Pája).Tuto výpravu připravovaly Beruš, Klíště a Hančííí, takže večer neproběhl jen tak:). Holčiny si vymyslely bojovku s úkolem doručit milostný dopis. Po této aktivitě jsme se naskládaly do spacáků a spokojeně chrupkaly.

13.10. sobota

Naše ,,spokojené“ chrupkání mělo ale špatný konec. V 6:45 jsme musely vstávat:(. Všichni jsme záviděly Vešu a Dádě, které mohly v klidu spát dál (ale na druhou stranu nás mrzelo, že s námi nejedou, páč mají taneční) V 8 nám jel bus do Jičína, kde jsme hledaly skautskou klubovnu, ale protože nás zklamala intuice, tak nám to trvalo docela dlouho:) Nakonec jsme to zvládly a mohly jsme vyrazit do Prachovských skal. Cesta byla dlouhá, tak jsme si ji krátily různými blbostmi jako třeba obědem:). Šly jsme i poslepu a to Hančííí už zase perlila:). Vymyslela písničku o mlokovi, která měla asi 30 slok a možná i víc:). Jen malá ukázka: ,,Jen jeden den, jen jeden rok, jen jedno století, já byl jsem mlok“ …a to je jenom refrén:). S veselou náladou jsme došly do Hrdoňovic a tam jsme hodinu a půl čekaly na vlak (a věřte že nám byla klendra!!!!!). Jako vysvobození opravdu přijel vlak a strojvedoucí byl kupodivu táta našeho starého známého Čvachty (ten nás na Svojsíkáči píchal špendlíkem na záchodech:), takže jsme si s nim povídaly a on nás nakonec nechal ve vlaku, abychom nemusely do tý kosy. Nakonec jsme stejně musely vystoupit a čekat na další vlak, takže do klubovny jsme se dostaly někdy kolem devátý. Hrály jsme hry a pak jsme usnuly.

14.10.-neděle

Konečně jsme se pořádně vyspaly:) Po snídani jsme se šly projít a Ája si hrála na neandrtálce, Očeti na psa Cilku a Déňu bolela hlava (ta jediná si na to asi nehrála:), ale nakonec jsme ji z toho dostaly. Venku jsme se ještě vyblbly a pak už jmse musely odevzdat klubovnu a frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr domů:)

Hančííí


Očeti

Kino   ?.8.2007
Jednoho prázdninového dne (někdy ke konci srpna:) jsme vyrazily do kina ve staré známé sestavě: Beruška, Klíště, Hančííí a Déňa. V Praze jsme ,,musely“ čekat na Oč, která měla přijet z práce. Překvapivě jsme nečekaly tak dlouho:) a spolu s Očetkou jsme se vrhly na cukrárnu (další nával Sladkého:). Ke spokojenosti nám chybělo jen něco (nebo někdo?:) na co se dá koukat (ne, že by na Čerňáku nebylo co k vidění, ale my jsme radši šly do kina:). Vybraly jsme si film Divoké vlny a i když to byl film pro děti (neříkám že my nejsme:), tak jsme se docela bavily.

Čekala nás cesta zpátky a to teprve byla sranda:). Hančííí totiž myslela (všichni víme, jak to s tím myšlením má:), že jí ujede autobus, když musí vyhodit odpadky:). Naštěstí jsme všichni skončily v klubovně a přibyla k nám Vešu s Dádou. Do brzkých ranních hodin jsme hrály hry, pak jsme usnuly a pak jsme se zase vzbudily, páč Vešu, Dáda a Oč šly do práce. Déňa pak šla pro rohlíky, pak odešla a my co jsme zbyly tak nám bylo dobře:):):)

Hančííí
Očeti

Brusleníčko   22.9.2007
Tato akce měla původně vypadat úplně jinak. Měly jsme totiž jet na kolech na zámek Loučeň (Očetky návrh:), jenže tento návrh jsme s přehledem přehlasovaly. Druhý návrh byl totiž, že pojedeme trasu Nymburk-Poděbrady na kolečkáčích (myslím, že to navrhla Hančííí:). A bylo rozhodnuto. Všichni jsme se totiž těšily na to, jak to Očetka zvládne (nikdy na tom totiž nestála:)



V sobotu 22.9. to všechno začalo. Sešly jsme se na benátecké rychlobruslařské dráze a poprvé za dlouhou dobu nás bylo víc než čtyři:). Abych to upřesnila - Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka (která si zapomněla brusle), Žanda (která s námi byla jen dopoledne – odpoledne totiž jela do porodnice, protože se jí narodil bráška:), Déňa, Týna (která měla tátovi brusle:), Blanka, Deniska a Očeti (která se tak bála, že měla chrániče skoro všude:).

Na dráze jsme jakž takž Očetku naučily základy, objely si pár koleček (v případě Klárky oběhly:), daly jsme si závody (hádejte, kdo byl poslední?:) a když už na nás přišel kamarád hlad, vyrazily jsme do Penny pro obídek. Po dlouhém rozmýšlení jsme uvařily těstoviny s buřtíkem a byla to fakt mňamka:). Po obědě jsme vyrazily auty do Lysé nad Labem. Velké díky patří Plamence a panu Tichému za odvoz! Vlakem jsme se dostaly do Nymburka, daly jsme si zmrzku a pak se vydaly na cyklostezku Nymburk-Poděbrady. Tento den bylo pěkný počasí a proto jsme cestou potkávaly hafo lidí:(, ale ani tato skutečnost nám náladu nezkazila. V polovině cesty tu bylo první a zároveň poslední zranění. Beruška spadla a odřela si koleno, ale nejhorší na tom bylo to, že si udělala díru na kalhotech:). Naštěstí (stejně jako ostatní:) úspěšně dojela až do Poděbrad, kde jsme sundaly brusle a naše první kroky vedly jako obvykle do cukrárny:). Pak už nastal čas na cestu k nádraží. Cestu valkem jsme si užily (to není žádná novinka:) a pak už jsme najednou byly v klubovně. Nastalo srdceryvné loučení a rozběhly jsme se do svých domovů (teda až na některý jedince, kteří se skoro plazily:)



Tuhle akci musíme někdy určo zopakovat, i když už to nebude taková zábava, protože Očetce to už jde docela dobře:)



Hančííí


Očeti

Přeřazení   17.9.2007
17.9., druhé pondělí v měsíci, čas na naší oddílovku. Ale nebyla to jen tak obyčejná oddílovka, byla to 1.oddílovka v tomto skautském roce, 1.oddílovka v naší nově předělané klubovně a ještě ke všemu oddílovka, při které se měly ze starších světlušek stát skautky.

Na přeřazování byl tento rok opravdu bohatý, přešlo k nám celkem šest holek. Tato slavnostní akce se konala u Jizery v blízkosti Obodře. Budoucí skautky se neustále něčemu smály, takže si s nima určo budeme rozumět:). Po přeřazení odešly malé světlušky + Mirka domů a my mohly pokračovat v oddílovce. Až dokonce jsme se seznamovaly a pak už byl čas na to, jít domů.



A tak začal Fialkám nový skautský rok:). Od této chvíle se (snad:) budeme setkávat ve složení - Dáda, Vešu, Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka, Žanda, Déňa, Blanka, Týna, Kačka, Deniska, Šíša, Pája a naše panivedoucí Očetka:)





Hančííí


Očeti

Jak Fialky malovaly   8.9.2007
Byla nebyla jedna skautská klubovna, ve které si spokojeně žil dívčí oddíl skautek zvaný Fialky. Jednoho dne se ovšem naše Fialky rozhodly, že tato klubovna potřebuje změnu, páč už po mnoho generací má stejnou podobu.

,,Chtělo by to něco modernějšího,´´ pomyslela si ,,velká´´ rádkyně Beruška:)

,,Chtělo by to něco originálního,´´ pomyslela si Klíště:)

,,Chtělo by to prostě změnu,´´ shrnula to Hančííí:)

Déňa si raději nic nemyslela:). A tak tohoto osudného dne 8.9.2007 to všechno začalo.Tak a teď konec pohádek-čeká nás krutá realita:)



Ačkoli ,, rozloučení se starou klubovnou´´ znělo jako nějaká smuteční událost, panovala veselá nálada (ostatně jako vždy:). Berušce, Klíštěti, Hančííí a Déně (hlavním aktérkám toho všeho:) dělali po zbytek večera (někteří až do časných ranní hodin:) společnost Pětkaři, kteří dostali stejný nápad a to, že si také změní klubovnu k nepoznání. Ale kluci měli dost práce, tak jsme je nechtěly rušit (ale znáte nás, dlouho jsme to nevydržely:) a začaly jsme vystěhovávat nábytek z toho našeho kutlochu. Po této prácičce:) se Beruška a Klíště rozhodly (po dlouhém a vyčerpávajícím přemýšlení:), že uvaří véču pro nás i pro kluky. Hančííí s Déňou zatím zametaly a vymetaly pavučiny.

Jídlo už bylo na stole, když v tom nastala velmi nepříjemná situace-Štěpa musel odejít:( . Těžko jsme se s tím vyrovnávali, ale bylo to tak. Snědly jsme véču a kupodivu to všichni přežili:). Opustil nás také Líma, ale ten se později vrátil (bohužel?-bohudík?:). Během jeho nepřítomnosti to začalo žít:). Vyzkoušeli jsme si divokou jízdu v popelnici (vlastně jsem to vyzkoušela jenom já:), šli jsme si koupit naše oblíbený klouzavý žížalky a prostě jsme blbli do té doby než za námi přišla Očetka, která se společně s náma Fialkami šla projít. Po návratu nás zase opustila a my šly ještě pomoct klukům trochu poklidit. Kolem půlnoci jsme ulehli ke spánku, jenže se mezi námi našli i ukecanější jedinci, kteří mají neustále něco na srdci (nebudu jmenovat:) a tak jsme se moc nevyspali, ale my jsme si na to už zvykli:)

Ráno nás znovu a tentokrát nadobro opustil Líma, kterého později vystřídala Očetka (někdo nás prostě hlídat musel:) a nastal ten pravý čas na malování. Samozřejmě jsme si to užily (no jako obvykle:) a odměnou za naší práci byl vedle krásné nové klubovny obídek od Míši a Fanouška:)



Bylo to fakt GOOD – tím nemyslím jen ten oběd, ale celý víkend:)



Hančííí


Očeti

Fialky a sté narozeniny skautingu   1.8.2007
Jak všichni jistě víte 1.srpna 2007 je to přesně 100 let od založení skautingu. A tak skauti a skautky z celého světa přesně v 8 hodin tohoto data vystoupili na nějakou horu poblíž svého okolí. Přesně tak jsme to udělaly i my skautky z Benátek. Tak to by byl úvod a teď pěkně od začátku.

Poslední červencový den jsme se sešly v pět hodin u Penisu. Jely jsme v známé sestavě- Klíště, Hančííí, Beruška a Klárka, ale kupodivu se připojila i Denisa. Pod zkušeným vedením Máci a Wanji jsme šly nakoupit něco k papú. Po Áji přiznání (které nebudeme zveřejňovat, abyste o ní neztratili iluze:) jsme se vydaly na útulné benátecké autobusové nádraží, kde si Máca všimla, že tady nejsou jenom ty, co nejely:). Po veselé cestě autobusem jsme vystoupily v Bakově a čekaly na (jenom) kamaráda naší Máci. Čekání nám zkrátil malý chlapeček, který nás asi chtěl sbalit tím, že se před náma vyčůral:). Nejvíc se mu ale líbila Beruška, páč ji strkal listy za kalhoty:). Poté co nám snědl naše oblíbené gumové bonbony nám konečně řekl, jak se jmenuje:), ale pak už přišel Máci (jenom) kamarád a my vyšly na náš cíl- Zvířetnice. Po láskyplném loučení s Máci (jenom:) kamarádem jsme se vydrápaly nahoru a nafotily hafo foteček:). Začly jsme vařit gulášovou polívku a poté co přijela Plamenka, jsme ji společně zblajzly(tu polívku, ne Plamenku:). Déňa rozďála oheň a my zpívaly a zpívaly, hrály Wanjinky hru a když už se nám klížily očka, tak jsme se rozhodly jít spát. Klíště, Hančííí, Beruška a Klárka se teplily ve stanu a ostatní spinkaly venku, čehož později určo litovaly, páč začlo pršet.

Ráno nás Máca s radostí vzbudila a vyhnala na rozcvičku. Pak už nám nezbývalo než se obléknout do krojů a vylézt na zříceninu. A to už odbylo 8 hodin a my začaly odříkávat skautský slib. Všecko proběhlo rychle, tak jsme zase slezly dolů a začaly si vařit čajíček a mazat chlebíček nutelou(naše oblíbený:). Říká se, že to co se zdá, když se někde spí poprvý, tak se to splní. Takže jestli se někomu z nás zdálo, že se na nás přijdou juknout kluci, tak se mu to fakt splnilo. Pár minut po dojedení nutely se na nás vyřítili naši pětkaři a páč nám jich bylo líto, že jsme jim nenechaly nutelu, tak Hančííí obětovala čokoládu (njn láska je láska:). Poté co se Kráťa vyblbnul se svým kámošem foťákem, se s námi kluci rozloučili a jeli pařit do klubovny. Vzaly jsme si z nich příklad a začly balit(už jenom batohy, páč kluci odešli a žádný jiný v okolí nebyli:( , rozloučily se se Zvířeticema a šly a šly, až jsme došly na zastávku a odtud jsme jely a jely, až jsme dojely až do Benátek.

Tak zase za 100 let:)..Už se těšíme:)



Hančííí, Klíště, Beruška, Klárka


Wanji

Kaňon-Výpravka-Čáry   27.4.2007
Vše začalo každoročním závodem Kaňon. K naší smůle a nevelkému potěšení jsme musely běhat:(. Po našem doběhnutí jsme se nudili, tak jsme vymysleli úkol pro Hančlí a to že bude mlčet (kupodivu to vydržela:). Dlouhé čekání nám zkrátilo opékání buřtíků a hraní různých her. Letošní ročník se velmi povedl, páč jsme to zase vyhrály:). Ostatní výsledky si už bohužel nepamatujemme.



Poté jsme se (Hančí,Klíště,skoromanželka Očeti a pani vedoucí Beruška) vypravily do Penny marketu (levnější nehledejte:). Potom jsme si došly pro svá zavazadla do klubovny a počkaly na Průďu, která nás dovezla do MB na nádraží. Tam jsme se s ní rozloučily a vláčkem se dopravily až do Sudoměře.



S úsměvem a písní na rtech jsme se dostaly na místo našeho noclehu-Suchý mlýn. Po cestě jsme shlídly pěknou přehradu a najedly se v krásném údolí.

V Suchém mlýně jsme nejprve shlédly skalní byty a poté jsme šly pro dřevo (ne pro Hanču:) a začly vařit těstoviny se zeleninou. Večeře ač se to možná nezdá byla uvařena skvěle a taky tak chutnala. Jak jsme se najedly, tak jsme po sobě uklidily a čekaly na velkou návštěvu-Plamenku,Sviště,Průďu a Prcíka.



Po jejich příjezdu jsme se shromáždili u ohníčku a povídali si, zpívali si, smáli se… …no a prostě si to užili a v jednu hodinu jsme se vrhli do našich spacáčků.

Ráno bylo chladný a hladový, proto jsme se slezli u nutely a čaje. Znovu jsme uklidili a rozloučily se s Plamenkou a Svištěm.



My ostatní jsme došly až do Lobče a tam jsme se zase loučily tentokrát Prcíkem a Průďou. Ve stejné sestavě jako na začátku jsme došly na nádraží a odtamtud dojely až do MB, kde jsme kupodivu měly zase hlad:). Zašly jsme si do ne moc přehledné sámošky a relaxovaly v trávě. Všici na nás koukali tak jako že divně, a korunu tomu nasadila Hanča, která se tam začala převlíkat, nebojte naše skoromanželka Očetka všecko pilně dokumentovala:).

Pak jsme jely busem do Benátek a naše dvě ,,Kuchařky´´ (Klíště a pani vedoucí Beruška:) nám uvařily obědovečeři.



Pak jsme ze sebe uďály čarodejnice (některým to nedalo moc práce:) a šly čekat na malý světlušky, který nás měly vysvobodit. Tak nás teda vysvobodily a my se mohly vydat donů.



Byl to velmi náročný víkend, naštěstí nikdo z nás nemá trvalé následky:)

(ale Beruška z nějakých neznámých důvodů nechodí do školy:)



Klíště a Hančíí :)


Očeti

100 let skautingu   21.4.2007
Dne 21.4.2007 se skautky vydaly do Prahy,na zahájení oslav 100 let skautingu.Sešli jsme se na zastávce ve složení:Klárka, Beruška, Domča, Klíšťátko, Očetka a její nastávající Merf. Autobusem jsme dojeli až na Černý Most a od tamtud metrem a později zase autobusem dojeli do Zoo. Poté co se nám Domča představila ve své plné kráse (jako opička:), jsme se s chutí těšili na další zvířátka. Po celé Praze ať jsme vkročili kamkoli, byli naši bratři a sestry z různých krajů země. Potom co jsme si povozili naše krásné zadečky ve vláčku, jsme se s úsměvem vydali na Staroměstské náměstí. Tam se skládal největší skautský šátek na světě, který byl sestaven z malých šátků, které měly reprezentovat 216 zemí kam se skauting probojoval a 217 šátek symbolizoval země kam se skauting ještě nedostal. Některé oddíly prezentovaly své adoptivní země ve stanech, kde bylo spousty soutěží a ochutnávek jídel. Celé odpoledne nás provázel bratr Vorvaň (Standa Berkovec), který k sobě na podium zval vyslance některých zemí. Z mnoha tanečních vystoupení jsme si nejvíce užili Ewu Farnou a Ready Kirken:). Jediná Domča ukořistila podpisi od Kirkeňáků. Ve veselé náladě jsme se dostaly (tzn. už bez Merfa:) na Florenc, kde kde jsme se rozloučily s Očetkou a v autobuse napsaly tento zápis!



My wšechny co seděly v autobuse:)


Očeti

Vánoční Praha   16.12.2006
V tento krásný předvánoční čas jsme se vydaly do Prahy na trhy. Autobusem jsme tedy vyrazily ve složení Hančí, Beruška, Vešu, Klíště a Očety. V praze jsme se projely metrem na Václavské náměstí, kde jsme shlédly trhy. Odtud jsme šly až na Staroměstské náměstí, kde trhy pokračovaly. Vše jsme měly nakoupeno, jen čas ještě zbýval, tak jsme ho využily k návštěvě nákupního centra. Nakonec jsme se projely znovu metrem a pospíchaly na autobus. Zvesela, po seznámení se třemi mladíky, jsme dojely do Benátek. Tam jsme se rozloučily s Beruškou a po nákupu v Plusu i s Vešunkou. Moc nás tedy nezbylo, ale i tak jsme došly k Očetce, kde jsme si uvařily večeri (špagety). Potom nás čekalo ozdobit pomeranče a nakrájet je na usušení. Na dobrou noc jsme si pustili film, který asi nikdo neviděl celý. Ráno jsme posnídaly a začaly péct cukroví na skautské Vánoce. Pekly jsme dva druhy, z toho jeden byl povedený, ovšem ten druhý jaksi pokulhával. Nakonec jsme zapsaly tento zápis do kroniky a mohly jít domů.



Klíště
Očeti

Vybika   9.12.2006
Tak tedy 9. 12. jsme se my aktivní sešli v sokolovně. Ája, Hanča, Jaroušek, Panda, Vojta a Pavel. Ostatní lenoši se na nás vyprdli, takže jsme to museli zmáknout v téhle sestavě, a že nám to dalo zabrat. :) Jaroušek byl jako vždy k nepoužití, ale držel se. Nejprve jsme měli kapitána Vojtu, ale po první (pro)hře náš velký vůdce Kraťas prosadil do role kapitána Hanču. Při poslední hře se na nás konečně usmálo štěstí zvané výhra. Nakonec jsme skončili třetí, což by bylo určitě hezký umístění, kdyby bylo více než sest družstev. Tolik se jich ale nedostavilo, takže jsme sice byli třetí, ale zároveň i předposlední. Mno... ...ale co byste taky v takový sestavě čekali?! :)



PS: Náš Jaroušek se zamiloval do jedný naší malý světlušky, ale radši vám neřeknu do jaký :)



Hančí
Očeti

Výprava v Pardubicích   16.11.2006
"Naše výprava"



Bylo nás opravdu hodně, celkem šest (Pudink, Božka, Beruška, Potápka, Očeti a Hanča:). Vyjeli jsme z Lysé nad Labem, původně do Kolína, ovšem naše cesta by bývala skončila už v Nymburce, nebýt nervózního výpravčího pokuřujícího před vlakem, který nás vyhodil se slovy "Co tady děláte?". Jakž takž jsme se tedy dostaly do Kolína, kde jsme si daly výbornou horkou čokoládu v "krásném" prostředí. Na přeplněné nástupiště dojel ještě plnější vlak, do kterého jsme musely nastoupit. V tomto vydejchaném prostoru jsme se dopravily až do cíle (do Pardubic).

Tam na nás čekala Šebestová. Po pozoruhodé prohlídce Hypernovy jsme se vydaly k Šebestový domů. Temnou uličkou jsme pokračovaly až ke klubovně. Klubovna se nacházela v hororovym prostředí. Ubytování bylo rychlý, páč jsme byly utahaný. Dostaly jsme instrukce kudykam a s dobrým pocitem dobře vykonané práce jsme ulehly na postel "smrti" (čtyři stoly). Po namáhavé noci jsme otevřely svá očka kolem deseti hodin. Napapinkaly jsme se rohlíky s Nutellou (zase kalorie) a vydaly se na Kunětickou horu. Díky orientaci Berušky (bisexuální) jsme se tam nakonec dostaly. Do té doby svítilo sluníčko, ale jakmile naše skautky dorazily na Kuňku, zatáhlo se. Chtěly jsme jít na prohlídku, ale k naší smůle bylo zavřeno. Tak jsme si alespoň uvařily oběd. Dolů jsme šly s plným žaludkem a prokřehlými končetinami, které zahřály perníčky v Perníkové chaloupce.

Cestou do klubovny jsme se porozhlédly nočními Pardubicemi. V klubovně jsme chystaly večeři, zatímco Očeti umírala bolestí, ale i strachy o Pudinka. Jako atmosféra nám sloužilo rádio, kam potom Hanička zavolala a poslouchaly jsme její "krásný" hlásek v živém vysílání. Šly jsme spát poměrně brzo. Večerníčka jsme nestihly:(

Druhý den jsme začaly balit (batohy) a po tomto náročném úkolu jsme šly relaxovat nejprve na dětské hřiště a potom do bazénu. Celý vyšťavený z bazénu jsme šly na pizzu a pak jsme pelášily do klubovny, kde jsme si hodily batohy na záda a vydaly se hledat nádraží. VE vlaku jsme usly, ale po chvíli jsme byly donuceny psát tenhle článek.

A to je konec přátelé:)

Hanča, Beruš, Klaris, Oč, Pudink + Božka



P.S.: Příště jeďte taky!




Očeti

Tábor Svitávka 2006   5. - 22. 7. 2006
5. července 2006
Je tu 5. července 7:45 a my se už jako tradičně scházíme na parkovišti u Karba (až na pár výjimek, kteří jedou autem) a zahajujeme nástupem. Odevzdávají se všechny možné papíry, hřebíky a prádelní šňůry. Po nástupu nás rodiče dopravili do MB na vlak. Když jsme vystoupili z vlaku, zbývalo nám 6 km dojít pěšky. Mezitím první auto, co přijelo s Tatrou (Medvěd, Brumla, Čenda, Štěpán, Mirek Plicka) vyskládalo tatru s táborovým materiálem. Druhé auto (Kraťas, Líma, Tendr, Buddha) vyložilo dodávku s kufry a batohy. Času není nikdy dost, a proto jsme začali s budováním tábora ještě dříve než přijedou ostatní. Potom co dorazila posila se každý chopil něčeho a stavělo se a stavělo. U stanů byl pěkný zmatek, protože chyběly šrouby, rohy, ale dokonce i celty, pro které musel Líma jet druhý den do Benátek. Budovalo se dokud to bylo možné, a přece jsme to stihli. Každý měl svůj stan a mohl se do něj nastěhovat (až na vůdce, kteří spali pod širákem – poznámka od Očeti). A teď už rychle spát. Zítra nás toho čeká ještě dost.
Štěpán

6. července 2006
Dnes jsme si po včerejší práci přispali a budíček byl v půl deváté. Na pracovním nástupu jsme si rozdělili úkoly a to že jich byl hodně. Nejdůležitějším byly latríny, jídelna a věci spojené s kuchyní. Snídani jsme měli ještě svojí, ale k obědu už byly párky. Největší problém byl se dřevem, protože tu toho moc nebylo a navíc jsme neměli povolení od hajného. Naštěstí dřevorubci s motorovkou v ranních a odpoledních hodinách prořezávali les, tak jsme si od nich něco „vypůjčili“ :-) . Skoro všechny stavby se stihly, až na jídelnu. K večeři bylo rizoto a potom se nikdo nebránil spánku, protože po takto vyčerpávajícím dnu jsme si to všichni zasloužili.
Štěpán

7. července 2006
Dnes jsme stále neměli postavený stožár, proto byl ranní nástup stále v pracovním. Na nástupu byly rozdány úkoly pro dopoledne neboť bylo nutné provést několik dokončovacích a mnoho opravných prací. Práce nám šla poměrně do ruky, tedy alespoň podle toho jak jsme se hrnuli k obědu. Po obědě jsme v práci pokračovali a tak se nám povedlo dokončit několik životně důležitých staveb, například nové molo, které bylo k radosti všech konečně stabilní. Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme zahájili celotáborovou hru. Abysme však mohli být jejími účastníky museli jsme si obstarat táborová trička a když píšu obstarat, není to úplně přesné, mnohem lepší by bylo použít slovo sklidit. Trička totiž rostla úplně všude na stromech, v zemi, v seně, a na dalších místech možných i méně možných místech. Nejdéle trvalo hledání Tendrovi a Buddhovi. Zatímco Buddha hledal tak zuřivě že to vypadalo že se zabije, Tendra neúspěšné hledání začalo tak rozčilovat, že to vypadalo že zabije ostatní. Po večeři se někteří se zápalem naprosto nevídaným pustili do připravování táboráku. Při táboráku, což je pro neznalé zkrácený název pro táborový oheň, jsme se dozvěděli něco víc o celotáborovce, opět pro neznalé celotáborová hra, zazpívali několik písniček a šli spát.
Tendr

8. července 2006
Sobotní ráno jsme začali ranní rozcvičkou a snídaní, ke které jsme měli nutellu a čaj. Po nástupu jsme začali s etapovkou, při které jsme si nejdříve rozlosovali čísla. I přes to, že jsme byli v pořadí první, vybíhali jsme chvilku před obědem. Dostali jsme fotky různých míst, podle kterých jsme se měli dostat ke staré roubence, tam jsme našli plátýnko a co nejrychleji se vraceli do tábora. I přes snahu jsme byli poslední. Oběd byl posunutej a měli jsme uzenou polívku a bramborový knedlík se špenátem a masem. Po poledním klidu dkokončili dopolední etapovku ostatní skupiny. Po svačině byla druhá etapovka. Pod velkým stromem byl kruh z provazu a uprostřed byl kotlík a pod ním plátýnko. Jeden ze skupiny se musel dostat na strom, nadzvednout kotlík a vzít plátno. Nám k tomu chybělo jen málo, ale nevyšlo to. Začalo pršet. Jo a ještě se vrátím k polednímu klidu. Včera jsme byli uklízet v jeskyni, kde se natáčí pohádka. A architekt nás pozval na natáčení a bylo to super. Šli jsme já, Ája, Vešu, Tonda, Pepíno a Hančí a navečer i někteří vedoucí! Den jsme zakončili večerním nástupem a večerkou a pak jsme šli spát.
Domča

9. července 2006
V neděli, jak všichni jistě víte, má být celý den osobní volno. Ale protože Boris vylosoval ve Vabanku výměnu rolí, tak si volna užívali vůdci. Ale i pro nás to nebylo tak hrozné. Dopoledne bylo celé volné a tak někteří kluci hráli Bang! a ostatní se opalovali nebo psali dopis domů. Pak byl oběd a po něm následoval polední klid. Pokračovalo se v dopoledních činnostech a někteří k tomu přidali badminton nebo fotbal. Boris, Čenda, Brumla, Dáda a já jsme šli postavit voleyballové hřiště a hned jsme ho testli. Pak následovala etapa, ve které jsme měli přejet vozidlem od zmíněného hřiště ke stromu, kde na niti viselo plátýnko, které jsme museli sebrat. To vozidlo nebyla ani Límova 120 ani žádné jiné auto. Byly to 3 kůly svázané k sobě do písmene A. Bylo potřeba 5 lidí. Jeden byl řidič a ostatní byli tažné síly. Tyto tažné síly se nesměly dotknout konstrukce vozidla a to ani oblečením (měli na to pouze lana). Na konci dráhy musel řidič dostat plátýnko dřív, než spadne na zem. Když všichni tento úkol udělali (nebo neudělali?), šli jsme všichni na večeři. Poté byl nástup a osobní volno až do večerky. A když ji Líma odtroubil, byl čas jít spát. Tak dobrou noc a zase zítra.
Michal

10. července 2006
V pondělí už se zase makalo. Já, Domča a Michal jsme měli službu. Potom byla etapa při které jsme běželi podle mapy a papírků z kterých jsme vyluštili slova. Běželi jsme houští až jsme se dostali k jeskyni. Vrátili jsme se zpátky, protože jsme nemohli najít plátýnko, ale nakonec jsme ho našli. Holky ze žluté družiny dokonce zabloudily a cesta jim trvala cca 2,5 hodiny. Já jsem plnil osobní úkoly 30 třísek, 40 dřepů a luštil jsem sudoku. Moje služba dopadla zaraženou třískou, popálenou rukou, poškrábanou a málem amputovanou a nakonec jsme umyli všichni nádobí, já si splnil otužování. Pak byl nástup. Samozřejmě byla sranda jako vždy.
Jarda

11. července 2006
Budíček byl jako vždycky v 7:00 hodin. Po budíčku byla rozcvička, hygiena a snídaně. V 8:00 hodin byl nástup v krojích. První etapová hra byla namáhavá, ale zvládli to všichni. Nakonec první místo obhájili modří. K přesnídávce bylo jabko. Po přesnídávce bylo volno a voběd. K vobědu byly brambory a smažený květák. Po vobědě byl polední klid Potom byla 2. etapová hra. V té hře šlo o to, aby každá skupina hledala ryby (zabalené kameny v alobalu). V této etapě vyhráli znovu modří. Svačina byla dobrá, byl rohlík se sýrem. K večeři byl buřtguláš a po večeři vyla 3. poslední etapovka. V tý vyhráli pro změnu rudí. A od půl 11 je bojová hra. To bylo celé úterý.
Vlastik

12. července 2006
Den začal úplně normálně rozcvičkou, poté následovala snídaně. Dnes měl jídlo na povel Kráťa a jako služba byla Domča, Vlastik a rádce dne Borovice. Po nástupu následovala etapovka a konečně o poledním klidu jsme se dali do tvoření písničky. Hodně jsme se u toho nasmáli konečná verze zněla takto:

Táboříme v údolí
Máme bitky bahenní
Most tu řve jako kráva
Když projede Límy kára

Jede jede Kraťásek
My jsme jeho ocásek
Učí nás furt blbosti
Je to dobrák od kosti

Jede jede Wanjinka
Není žádná slečínka
Ošetří nás, uzdraví
Když jsme trochu ožralí

Jede jede Očeti
Chválí nás svým dobře ty
Moc ráda si s námi hraje
Pokud ovšem neprohraje

Jede jede Medvídek
Je to pěkný gumídek
Když nás trápí starosti
Vytasí své moudrosti

Jede jede Brumlíček
Furt cucá svůj klacíček
Asi nemá lízátko
Řvát už bude za krátko

A jako perla byl „beat box“ o Tawi od naší Marušky (Jarouška). Ale i při vymýšlení písničky jsme měli etapu. Po etapě následovala večeře. Měli jsme segedín. A konečně nástup, kde jsme předvedli své dílo.
Vešu

13. – 15. července 2006 (výprava)
Ve čtvrtek ráno jsme se ještě v poklidu nasnídali, protože vlastně ještě nikdy nevěděl, jestli vůbec vyrazíme (prý se blížily přívalové deště). Ale protože se nic nedělo, tak jsme se tedy vydali na cestu. Holky vyšly dříve, protože správně tušily, že je kluci dojdou. Tahle výprava byla hned na začátku originální, protože nás vůdci vypustili z tábora samotné do neznámého světa. Z tábora jsme vydali nám známou cestou na nádraží do Brniště. Ani ne v polovině cesty nás opustila Chobotnice, jelikož se jí udělalo špatně a tak přišla o super výpravu. Na nádraží jsme si chvilku odpočinuli, koupili jízdenky a mohli vyrazit do světa. Ve vlaku jsme si posedali, zazpívali a nechali se odvézt až do České Lípy, kde jsme měli hodinu rozchod, který někteří využili pro nákup jídla. Z České Lípy jsme (všichni) odjeli do Stvolínek a odsud jsme se chtě-nechtě vydali na zříceninu hradu Ronov ze čtrnáctého století. Zřícenina byla na dost ošklivém kopci, který nám dal hodně zabrat. Nahoře jsme si udělali odpočinek a nasvačili se před další cestou. Prošli jsme pár vesniček, až jsme došli do Blíževedel, tak náš čtvrteční cíl nebyl už daleko. V téhle vesnici jsme nabrali vodu u lidí, kteří nám na přání Jarouška (Marušky) dali kofolu a spoustu pitné vody. Tady se ale také udělalo špatně Pandovi a tak jsme zavolali Límovi, který nám přišel na pomoc s Tendrem. Na nedaleký hrádek Hřídelík jsme dorazili a tam se setkali se zbytkem našich vůdců. Hřídelík je malý skalní hrádek, kde jsme spali. U večeře, kterou jsme samozřejmě vařili na ohni, jsme zjistili, že máme jen jeden kotlík, tudíž se nám vaření protáhlo. Holky měly uvařeno dřív a jedly gulášovou polívku s bramborama a kluci pro změnu gulášovou polívku s těstovinama. Poté jsme se na hrádku, který byl plný mravenců a hlavně z kopečka, uložili ke spánku. K ránu nás probudil déšť, a proto jsme se museli přesunout dolů do převisů. Tam jsme se znovu nějak poskládali a snažili se spát. Když jsme se vyspinkali, pár lidí došlo pro vodu do vesnice na čaj. Ten jsme začali vařit hned jak jsme se sešli u ohniště. Samozřejmě holky snídaly dříve, protože klukům vařil čaj Míša, kterému se kotlík dvakrát převrhl. Po snídani se holky vydaly dřív na cestu na cestu do dalšího neznáma. Jenomže se, jak je jejich zvykem, ztratily a došly na kopec plný borůvek, kde se pěkně zasekly. Na cestě jsme se zase spojili a celou cestu na Helfenburk šli společně. Po cestě jsme dorazili do města (konečně do civilizace :) ) Úštěk, kde jsme se vykoupali ve zdejším rybníce (bylo to super). Voda byla teplá a tak jsme si to pěkně užili, skákali, potápěli se a konečně se zase umyli. Eliška (Samara) díky vodní bitce s Tendrem přišla trochu o hlas, ale jinak bylo všechno v pohodě a mohli jsme vyrazit na další cestu. Ta ovšem vedla do kopce, takže jsme se znovu spojili. Náš cíl byl hrádek Helefenburk, kde jsme měli strávit další noc. Hrad je to moc pěkný a když jsme ho prošli celý, zjistili jsme, že je i dost velký. Na ohništi jsme si udělali večeři, kluci měli halušky a holky si připravily lívance. Pak už byl čas najít si místo na spaní a ulehnout. Ráno (cca v 9:00) jsme se všichni probrali a těšili se na cestu do tábora. Ještě před cestou jsme měli možnost podívat se na věž, kterou většina využila. No a pak jsme se vydali do Blíževedel na vlak, který nás odvezl do České Lípy a odtud vlakem do Brniště, kde nás čekala cesta do tábora. Všichni sotva pletli nohama a tak nám tahle cesta dala zabrat, ale zvládli jsme i horší věci. Do tábora jsme dorazili v několika skupinách a spokojeně unaveni jsme udělali nejpotřebnější věci a hygienu a šli se pořádně vyspinkat na další volný (neděle) den.
Ája

16. července 2006
V neděli ráno jsme měli budíček v 8:00. Tentokrát měli službu vůdci. Dopoledne jsme měli osobní volno a odpoledne jsme dělali osobní úkoly např. stříleli jsme vzduchovkou, pět shybů, slaňování a poznávání kytek. Slaňování bylo hodně náročné, byla to docela výška. Ze vzduchovky nesestřelili všichni plechovky, podařilo se to málokomu. Byly to docela dobré soutěže a vůdcům to trvalo docela dlouho. Chodili jsme i vodním tunelem. Museli jsme mít zavřený voči. Borůvka tam zakop a spadl do vody.
Borůvka

17. července 2006
V pondělí jsme vstávali v 7:00 středoevropského času, pokračovali jsme tradiční rozcvičkou, k snídani byly výborné zbytky. Po nástupu začala první dnešní etapa, která spočívala v získání plátýnka zavěšeného ve výšce mezi stromy v co nejkratším časovém limitu. Tuto etapu vyhráli modří. Tuto etapu nestihly žlutí splnit před obědem, a tak pokračovali po poledním klidu. Odpoledne byla další etapa, ve které jsme dostali papír s azimuty a s vzdálenostmi a s popisem místa, na které jsme měli podle těchto údajů dojít, a na konci bylo plátýnko. Tuto etapu vyhráli zelení.
Bambus

18. července 2006
Dnešní den začal jako obvykle (netradičním) budíčkem. Všechny (něžně) budil Toníno, páč ztratil šek na cca 400 Khanů. Snídani nám Toníno taky přines a pak jsme si užívali volna – mno volno vypadá asi trochu jinak, ale nikdo nás nikam nehonil, a tak jsme měli dóóóśt času na vymýšlení programu k večernímu táboráku. A tak jsme přemýšleli, vymýšleli a sem tam si dali pětadvacet. Nikdo nás sice nehonil, ale ve Vabanku byly kliky a ti méně zdatní dělali 100 a naši sportovci 200. Měli jsme na to celý den, ale i tak to byl docela záhul. Někteří dokonce neuďáli ani 100 kliků, tak je to čeká zítra (chudáci :( ). Když už jsme jakž takž měli vymyšleno, byl čas na oběd (vařil Tendr a službu měli Placka a Chobotnice – tak si dokážete představit, jak to vypadalo :) – ale dalo se to jíst). O poledňáku jsme vyčerpali své nápady a bylo vymysleno. Následovala etapa, při které jsme měli rozstříhanou mapu a šli jsme do toho místa, kde nám chyběl kousek mapy – Záhořínská kaple. Z etapy jsme se vrátili přesně na večeři a pak jsme zkoušeli naše scénky a čekali na táborák. Pak se písknul nástup a šli jsme k ohni. Všichni toužebně očekávali, co z nás vypadne. Vymysleli jsme děsně verzí (zvláště na Chobotnici), ale náš výstup vypadal takhle.
Vínoví
Táboříme v údolí
Máme bitky bahenní
Most tady řve jako kráva
Když projede Límy kára

Jede, jede Honzíček
Ujídá nám perníček
Je to hrozně hodnej kluk
Je mu všechno celkem fuk!

Jede, jede Dadule
Motá se jak vrtule
Pořád jenom spí a spí
Potom jí to nemyslí

Jede, jede Toníček
Je to náš služebníček
Je to dobrej kamarád
Má nás všechny děsně rád

Jede, jede Čikoušek
Není žádný svatoušek
Užívá si s Wanjinkou
Teď už odjel mašinkou

Jede, jede Baruška
Říkáme jí Beruška
Má na zadku sedm teček
Jsou jí vidět jenom z téček

Jede, jede Štěpánek
Moc miluje ohýnek
Vyhodí nás do vzduchu
Pak udělá ejchuchů

Žlutí
Jede, jede Kraťásek
My jsme jeho vocásek
Učí nás furt blbost
Je to dobrák od kosti!

Jede, jede Pepča Panda
Vytahuje se jak kšanda
Klepe nám všem na rameno
Ještě že ne na vemeno

Jede, jede Verunka
Má přezdívku Vešunka
Sex má ráda nejvíce
Umí toho nejvíce

Jede, jede Krteček
Vykop stožáru hrobeček
Ke kalhotkám tam přišel
Svou přezdívku tak našel

Jede, jede Wanjinka
Není to žádná slečinka
Ošetří nás, uzdraví
Když jsme trochu vožralí

Jede, jede Vlastíček
Je to malej zajíček
V ruce páru, v noze švih
Pitbullovi jednu švih

Jede, jede Tendříček
Ofoukl ho větříček
Teď nemůže na výpravu
Má asi bolavou hlavu

Jede, jede Pepíno
Hází po všech víno
Myslí jenom na salát
Naučí vás to hned rád

Oranžoví
Jede, jede Medvídek
Je to pěkný gumídek
Když nás trápí starosti
Vytasí své moudrosti

Jede, jede Eliška
Hlas má jako babička
Když jí potkáš po ránu
Vypadá jako po flámu

Jede, jede Maceška
Pořád myslí na Peška
Nemá ráda vstávání
Užívá si chrápání

Jede, jede Placička
Nafouklej jak pumppička
Tonino mu čórnul placku
Teď mu musí cvakat dvacku

Jede, jede Míšánek
Roztomilý plyšánek
Eliška ho chtěla hned
Překážkou byl jenom věk!

Jede, jede Budžíno
Frčí jako pendolíno
Je to pěknej šílenec
Šetřete mu na věnec

Jede, jede Brumlíček
Furt cucá svůj klacíček
Asi nemá lízátko
Řvát už bude zakrátko

Modří
Jede, jede Plamenka
Je to naše maminka
Všemu nás hned přiučí
S hlupákama zatočí

Jede, jede Jaroušek
Tváří se jak svatoušek
Pořád hledá Marušku
Zdrhla před ním na hrušku

Jede, jede Domuška
Je to naše ropuška
Pořád kecá, pořád mele
Pepču kopla do pr... (cenzurováno)

Jede, jede Svištíček
Je Plamenky mazlíček
Když si pískne z radosti
Máme ušní bolesti

Jede, jede Chobotka
Chutná jí i margotka
Když se křiknou přídavky
Běží honem: „Já taky!“

Jede, jede Mareček
Je to Očetin bobeček
Hraje s náma vlkodlaky
Teď už sbalil saky-paky

Jede, jede Hanička
Je to naše bavička
Na Čouďáka dělá oči
Asi na něj brzo skočí

Zelení
Jede, jede Očeti
Chválí nás svým dobře ty
Moc ráda se s námi hraje
Pokud ovšem neprohraje

Jede, jede Andrejka
Myslí jenom na pérka
Pořád píše kroniku
Už jenom tak ze zvyku

Jede, jede Čouďásek
Má na hlavě ocásek
Shání pořád Batmana
Hanča na něj však nemá

Jede, jede Potápka
Frčí jako kocábka
Je furt plná elánu
Občas je i na ránu

Jede, jede Borůvka
Vypouští slušná slůvka
Bydlí s Honzou ve stanu
Když tam půjdu, nevstanu

Jede, jede Borísek
Nosil furt svůj notýsek
Už má jedno péro v kapse
Ostatní už půjdou hladce

A nakonec známý „bít box“ od Jarouška – Já jsem potkal Tawušku, zeptal jsem se, jestli neviděla Marušku, Marušku...
Tak a ještě jsme přihodili scénku na Vodáckou holku. V hlavních rolích – „sexy“ Čouďák a „machr“ Hanča. Vůdci měli scénku na písničku Nosorožec a Brumla měl hezký roh :). K našemu ohníčku se přidali lidičky, u kterých máme nějaký žrádýlko. A docela se bavili (sice jsem na ně neviděla, ale určitě na nás nezapomenou :). Zazpívali jsme si pár písniček a šli do hajan (teda jestli se dá takhle říct našemu poleženíčku ve stanu :) ). Tak dobrou noc a pozor na Marušku s Batmanem :)
Hanča

P.S. – Domča a Eliška se asi moc nevyspaly, páč šly na dlouhou míli, ale to už sem nepatří...

19. července 2006
Dnešní den jsme jako obvykle zahájili budíčkem, hygienou a snídaní. Poté nás svolali vůdci a seznámili nás s novou hrou, čili etapou. Hra spočívala v tom, že jednotlivé družiny musí pochytat nebo pozabíjet zvířátka, kterými pochopitelně byli vůdci. Jak to dopadlo si bohužel nepamatuji, ale ve hře to vypadalo spíše, že zvěř honila lovce. Byla zábava. Po půl hodině nás svolali Líma s Tawi a přemístili jsme se do tábora. Naobědvali jsme se a měli polední klid, při kterém většina luštila sudoku. Odpoledne? Odpoledne jsme měli čas na plnění osobních úkolů. Ovšem nastal čas večeře, a to jsme se dozvěděli, že si musíme večeři obstarat sami tak, že najdeme lístečky a vyměníme za jídlo, které si uvaříme. Večer nebo spíše po večerce jsme vyrazili do lesa, kde jsme přespali buď pod širým nebem a nebo v přístřešku, měli jsme si navzájem ukrást vlajky a kdo jich měl nejvíc, tak dostal nejvíce plátýnek. V půl jedné ráno jsme šli spát a těšili jsme se na příští den. Ahoooj
Tonino

20. července 2006
Dnes bylo obzvlášť netradiční ráno. Každý jsem se probudili někde jinde, protože předešlý den se konala noční etapa, ve které se všichni snažili uloupit vlajku ostatních skupin. Budíček jsme slyšeli jenom z dálky a museli se co nejdříve dostat do tábora. Všichni si vyčistili zuby a šli na snídani. Byla výborná, mňam. To bylo asi tím, že službu měli Buddha, Samara a Čouďák, šéfoval jim Brumlíček :). Tento den se plnily osobní úkoly, takže etapa žádná nebyla. Byl to takový spíš oddechový den. Poznámka: Jaroušek se v zápalu boje bouchnul sekerou do hlavy (zůstaly trvalé následky). A nesmím zapomenout na to, že nováčci skládali zkoušky a večer byl slibový oheň. Těmi šťastlivci jsou: Beruška, Honza A., Vlastík a Krtek. Jinak se den opravdu povedl, jo a služba byla fakt suprová.
P.S.: Pitbull byl na toulce (bohužel byl spatřen). Všechny nás to mrzelo. A taky musel odjet domů, jeho bratranec měl následující den svatbu.
Dáda

21.července 2006
Dnes jsme si trošku přispali a měli jsme budíček v osm hodin. Po důkladné rozcvičce a hygieně jsme si dali k snídani rybičkovou pomazánku. Většina z nás si šla hned po snídani znovu vyčistili zuby. Po nástupu nám Kráťa sdělil, že budeme pomalu bourat. Všichni jsme dostali nějaké úkoly. Také jsme měli za úkol připravit oheň. Všichni jsme byli tak líní, že jsme se k tomu ani nedostali. Tawi celé dopoledne vybírala naše stezky a vypisovala nám šeky za splněné osobní úkoly a Riskuj. K obědu byla česnečka s čína, na které si všichni pochutnali. Po poledním klidu nás vedoucí se lžícemi a ešusy vyhnali na vedlejší louku, kde jsme měli z hrnce pouze lžící přenýst gumídky. Všem se to moc líbilo a všichni si to užili. Po této žranici nás Líma svolal ke kuchyni, kde nám oznámil, že dnes bude ukončení celotáborové hry. Řekl, že pro vyluštění našich kartiček musíme vylízt na ortel (KOZU). Po namáhavém výstupu anhoru jsme našli tři dřevěná kolečka. Ta nám pomohla zjistit, která tři plátýnka máme označit. Cestou dolů se udělalo berušce špatně. A tak jsme došli na náměstí, kde na nás čekal „profesor“ Líma. Všichni jsme to uhodli správně. Po návratu byl večeře. Měli jsme tortillu s masem. Když jsme dojedli, šli jsme dělat oheň, který jsme nestihli. Potom líma jako rádce zapískal nástup. Na nástupu jsme přivolali Tendra, který se vrátil z velké toulky. Nakonec jsme si při snímání vlajkyzazpívali skautskou hymnu a Kráťa slavnostně zakončil tábor vytažením sekery. Po nástupu byla dražba, kde každý mohl utratit svoje khany za různé ceny. Poté jsme ještě „rychle“ dodělali táborový oheň, a nic nebránilo tomu, aby jsme se konečně pořádně najedli. Slavnostní závěrečný oheň zapalovali Čenda, Buddha, Dáda a Samara. Řekli jsme si co se nám na táboře líbilo a nelíbilo. Kráťa pasoval Brumlu a Tendra na řádné nositele tří orlích per. Gilwerským kruhem a večerkou jsme zakončili tento pěkně náročný a dlouhý den.
Beruška a Potápka

22. července 2006
Den odjezdu
Brzičko ráno, tuším že v 6:00, jsme byli všichni probuzeni hlasitým volání „budíííčeeek“. Následovala vtipná rozcvička v límově podání – děti se při ní mohly naučit, jak v průběhu bourání ulít od práce :). Průběžná snídaně – cornflakes s mlékem a jiné zbytky z hostiny, později i čaj a jiné pochutiny.
Vedoucí měli sbaleno a stany zbourané z předchozího dne, a tak se mohli vrhnout na úklid jídelny a kuchyně. Děti měli nejdříve za úkol rychlé balení a vystěhování se ze stanu a zbourání stanů.
Práce nám šla od ruky a tak jsme měli v 11:00 naloženou tatru a v půl dvanácté i dodávku s batožinou.
Tatra, auto s batohy o dalšídva osobáky se silnými stvořeními na vykládání tatry odjely a my všichni ostatní jsme měli ještě asi tak hodinu a půl volna na prázdném tábořišti.
Téměř všichni se zapojili do Merfové hry Vlkodlaci. Několik málo nezapojených usnulo blaženým spánkem.
„Konec hry, vyrážíme do Brniště, za 2 hodiny nám to jelo“. Vlak jsme stihli, rodiče v MB čekali, batohy v Benátkách také ... Končíme ... Loučení a ...KRÁSNÉ LÉTO 2006
Očeti
Líma

Skautky na kole   10. září 2006
V neděli 10. 9. jsme se vydaly na zámek Stránov. "Bylo nás pět" :) Očeti, Máca, Hanča, Beruška a Klíště. Vyrazily jsme ve dvě hodiny. Po náročném terénu podél Jizery nás čekalo nemilé překvapení, díky bahnu byla cesta neprůjezdná. Tudíž naše vedoucí Beruška rozhodla, že uděláme objížďku přes Horka. Přes nenáročný terén jsme se dostaly až k velkému kopci, na kterém je zámek Stránov. Po "zajímavé" prohlídce jsme se vydaly zpátky přes Zdětín a Chotětov. Kvůli Máce a Klíštěti jsme si cestu prodloužily ještě o Dražice, abychom se s nimi rozloučily. Po cestě jsme se postupně odpojovaly, až nezbyl nikdo...



Klíště, Beruška, Hanča
Očeti

výprava Jetřichovice   15.10.2005
V říjnu jsme se rozhodli, že vyrazíme na společnou výpravu kluků a holek, abychom podpořili vzájemné dobré vztahy mezi našimi oddíly. Ubytování v Jetřichovicích bylo zajištěno, jídlo nakoupeno, batohy sbaleny a tak nic nebránilo tomu, abychom v pátek navečer vyrazili. Sešlo se nás, pravda, méně než bylo nahlášeno, ale to nás neodradilo. A kdo nezaváhal, neprohloupil, neboť ho čekalo velké noční dobrodružství.

Po příjezdu vlakem do České Kamenice už za tmy jsme se vydali pěšky do Jetřichovic. Cesta vedla po modré značce Pekelským dolem do Kunratic a pak zahýbala kolem Větrného vrchu. Bylo nádherně, měsíc osvětloval louky a lesy i naši cestu. Kráťu to tak nadchlo, že jsme museli pózovat a fotit se. A pak honem dál. Cesta vedla přes louku, tak jsme spěchali po ní až k lesu, kde jsme zjistili, že modrá značka tu nikde není. Po několika pokusech trefit se do Jetřichovic bez ní jsme to vzdali a vrátili se až k drátům vysokého napětí, kde jsme ji našli ukrytou dost daleko v louce na kolíku. Pak už žádné překvapení nebylo, cesta proběhla bez problémů a v půl druhé jsme byli na místě :-). Pochvala patří všem, že nereptali a nefňukali a hlavně novým skautům (bývalým vlčatům), pro které to byla první výprava. Poznali, že skauti si poradí se vším!.

V sobotu jsme vyrazili zase ven, ale zabloudit se nám už nepodařilo :-), ačkoliv jsme šli opět rovnou za nosem, bez značek a vyšlapaných cest přes Všemilskou planinu do Doláku, nahoru na Vysokou Lípu, Šaunštejn, kde jsme si uvařili jídlo a okolo Mariány a Vilemíny zpět do Jetřichovic. Na podzim je to tu snad ještě krásnější – všude ticho, jen šustící barevné listí, průzračné potůčky a málo lidí.

V neděli jsme si uvařili lepenici, a protože bychom ji nestihli sníst, vzali jsme si ji s sebou v kotlíku a snědli ji po cestě pod Větrným vrchem. Kdo neměl lžíci, měl smůlu :-).

Po menších problémech s autobusy v Mladé Boleslavi jsme v pořádku dorazili do Benátek.

Alík


Alík

Divoká Jizera   10.9.2005
V sobotu 10.9. jeli skauti a skautky z Benátek do Káraného na raftech.
Sraz jsme měli v půl deváté u klubovny. Zde jsme nejdříve nafoukli oba rafty a dali potřebné věci (např. jídlo) do barelů aby se nenamočily. A ty nepotřebné, jako je oblečení, jsme dali Límovi do jeho stodváci. Poté jsme se rozdělili do dvou skupinek, jak jsme jeli na raftu. Šéfici nám rozdali vesty a mohli jsme vyrazit. Teda až na Límu a Méďu kteří si museli nejdříve sehnat kánoi, protože se k nám nevešli.
Rafty a kajak (na kterém jel ze začátku Kráťa) jsme snesli k řece, nasedli na do nich a jeli. Po cestě jsme dělali různé věci např.: zpívali, povídali si a mimo jiné dělali blbosti. Kráťa se houpal na houpačkách které byli zavěšené nad vodou. Také jsme narazili na dva jezy, které se nedali sjet a tak jsme museli loďky přenést. Na kánoi a na kajaku jsme se po čase střídali. Cesta probíhala v pohodě až na to že se nám utopilo jedno pádlo. Asi tak kolem čtvrté hodiny jsme dorazili do cíle (do Káraného). A zavolali si taxíky. Než přijeli, tak jsme vypustili rafty, napapali se a převlékli do suchého oblečení, které jsme si vzali z Límovýho taxíku. Po necelé hodince jsme se dočkali taxíků, nandali jsme do nich loďky, naskákali do nich a vyrazili směrem ke klubovně. V klubovně všichni společně umyli rafty, rozloučili jsme se a rozešli se domů.
Dáda

Tábor u dvou rybníků   6-23.7.2005
6. července

Ve středu 6.7. jsme se sešli na parkovišti u Karba, abychom společně odjelina tábor do Kunratic u Cvikova

Jeli jsme vlakem z Mladé Boleslavi do zastávky zvané Svor. Odtud jsme museli do tábora po svých, polní cestou. Cesta byla dlouhá přibližně 5 km, po cestě byla fakt velká sranda.

Když jsme dorazili do tábora tak byla sranda ještě větší a to stavění stanů, latrín, atd., atd… Kuchyň už byla skoro postavená, protože tu byli již od soboty Wanji a Kráťa.

Práce bylo opravdu dost, ale my jsme šikovní tak jsme to hravě zvládli. Večer už byly všechny stany postavené, a mohli jsme jít v klidu spinkat . Tento den byl sice dost namáhavý, ale byl SUPER!

Vešunka a Dáda



7. července

Dneska na nás byli vůdci hodní posunuli nám budíček až na osmou hodinu. Snídani jsme měli ještě ze svých zásob, ale oběd už se vařil na ručně vyrobených kamnech.

Ráno na nástupu nám rozdělili vůdci práci, byly potřeba dodělat latríny, držáky na barely, nástěnky a spousta dalších věcí. Měli jsme na to dost času, protože se nestihlo nakoupit na oběd, a byl až ve tři hodiny.

Odpoledne jsme pokračovali v zadané práci, nosili jsme z lesa dříví, … Dnesbylo počasí všelijaké, déšť nám pořád vadili při práci, ale dalo se to přežít. Po večeři jsme ještě dodělávali práci zadanou na raním nástupu. A protože byli všichni po namáhavé práci unaveni, tak se nikdo nebránil jít v klidu spát.

Dáda a Vešunka



8. července

Prší a prší a prší, tak takový byl pohled ze stanu v pátek ráno. Byli jsme znudění, ale nedalo se nic dělat . K snídani jsme měli rohlík s marmeládou MŇAM. Po dobré snídani dodělávali drobné úpravy a … začala celotáborová hra. Je o cestování po celém světě. Úvod do hry byl fakt skvělý, hrozně jsme se u toho nasmáli. Musíme to vůdcům pochválit mají to opravdu dost dobře připravené.

K obědu nám Adélka společně se službou (Jirka, Brumla, Dáda a Vešu) uvařili řízek, brambory a okurkový salát. Po obědě jsme měli polední klid, byl o půl hodiny delší, jelikož rádce dne předchozí den to vylosoval ve vabanku. Když skončil polední klid, tak jsme pokračovali v celotáborové hře. První světadíl který jsme začali procestovávat byla Evropa. K večeři byla naše oblíbená krupicová kaše. Tento den se opravdu povedl a hlavně byla sranda.

Dáda a Vešunka



9. července

Dnešek nybyl v počasí o nic lepší než včerejšek. Pršelo pořád stejně možná ještě víc . Neustále pršelo a to nám vadilo k pokračování celotáborovky. Ale nedalo se nic dělat i přes špatné počasí jsme dělali další etapy z celotáborovky. Např. jsme jezdili na raftu a bojovali proti vojákům dále jsme si museli vyrobit ze dřeva běžky a potom na nich jezdili slalom a také jsme si hráli na Titanic který se vyhýbá krám. K obědu Áďa udělala rajskou omáčku s knedlíkama a k večeři obložený chléb. Počasí se odpoledne nakonec umoudřilo, a dokonce svítilo i sluníčko. Večer šli skoro všichni do potoka se otužovat. Na večerním nástupu Eliška (rádce dne) vylosovala ve vabanku táborák a posunutou večerku.

Večer šel kdo chtěl do jídelny kde se hrálo na kytaru a zpívalo se.

Dnešek se dobře vydařil, a už see všichni těší na zítřejší táborák.

Dáda a Vešunka



10. července

Dnes jsme si docela odpočinuli. Byla neděle, což znamená službu vůdců. Po ranní hygieně a po dobré snídani, ke které jsme měli vánočku a kakao, jsme se pustili do etapových her. Naše tábořiště se proměnilo v „koloseum“, ve kterém se pořádaly gladiátorské zápasy. Po skončení gladiátorských zápasů jsme se pustili do etapovou zvané „mafie“. Naším úkolem bylo získat kód složený ze tří částí od ostatních družin. Pak nás čekala výborná hrachová polévka a lívanečky od naší šéfkuchařky Adélky. Po strávení oběda jsme se šli vykoupat do rybníka, kde jsme se mohli také svést na raftech. Asi po hodině strávené na vodě nás zastihl déšť. Rychle jsme se vypravili do tábora, kde jsme se připravili na další etapovou hru. Z Evropy jsme se přepravili do Asie a rovnou na Sibiř (celou Asii připravoval Líma). Svišť a Líma nás odvezli do odlehlých krajů Sibiře, odkud jsme se museli přepravit do tábora. Po náročném pochodu nás čekala večeře. Měli jsme maso, brambory a špenát. Na nástupu si rádce dne (Medvěd) vylosoval na příští den službu vůdců, což u nás vzbudilo veliký potlesk. Den jsme zakončili malým táborákem, u kterého jsme si zazpívali.

Domča a Piškot



11. července

Dnes ráno jsme zahájili pracovní den. Poté byla etapa kdy jsme si svázalo k sobě a šli kolem rybníka, pak jsme sázeli na bojovníky, vyráběli jsme si hůlky a jedli sme s nima rýži, pak jsme nosili suchou rýži do ešusu a holky vyhrály a my byli nevím kolikátí. K sváče byl rohlík s máslem a vokurka. Zapomněl jsem na etapu, kdy jsme hledali čínské písmo a museli zapamatovat a napsat na svůj papír. Ukončili jsme nástupem a taky jsme vařili léčivý čaj. Poté byla eště před večerkou čajovna v jídelně. Nakonec jsme šli do stanu s Tondou a hráli karty a šli spát. Dobrou noc a sladké sny.

Jára



12. července

Hned co jsme vstali, měli jsme samozřejmě rozcvičku, snídani a nástup. Po nástupu jsme měli jako etapu uplést perský koberec. Sotva jsme měli 1,5 m Líma řekl „Máte do konce 2 min.“ Brumla řekl „Sakra, zřejmě to nestihnem.“ A konečně to začalo. Panda si vzal fiskarsku a sekal kapradí jako namydlenej blesk, Jarda taky, akorát měl nůž. Jako další etapu jsme měli zeď nářků – museli jsme si udělat oblečení. Byla to obrovská legrace, protože jsme v tom museli běžet přes hráz ke skále a museli najít krabičku od kindr vajíčka ve které byly geony. Pak jsme měli oběd. Po obědě jsme dostali papír a museli jsme si doplavat do půle rybníka pro písmenka a z těch jsme složili zprávu a pak jsem šli propichovat sáčky s vodou. Večer jsme museli složit písničku a zazpívat jí. Večer odešli kluci na dlouhou míli.

????



13. července

Dnešní den začínal jako obyčejný táborový den. Po snídani jsme se sešli v jídelně na další etapovku. Dnes to byla AOA (Austrálie, Oceánie, Antarktida). Po výkladu o nejznámějších ostrovech okolo Austrálie snesly Fialky raft k rybníku a šlo se (spíš pádlovalo) na ostrovy, na kterých jsme plnili různé úkoly. První zastávka byla na ostrově na Novém Zélandu, kde jsme museli najít vejce vyhynulého ptáka a dovézt více než jednu polovinu (nasbíraných vajec). Na druhém ostrově zvaném Papua, kde žijí původní domorodí obyvatelé, kteří žijí pouze na stromech, jsme si vyzkoušeli, jaké to je lézt na stromy po holém bidlu. Další ostrov jménem Hinchinbrook jsme mohli najít pouze ve skupince po 6-ti a donést 7 mušlí, přičemž každý mohl vzít pouze jednu. Vše se měřilo na čas, takže na tomhle ostrově jsme museli pořádně „hejbnout kostrou“. Čtvrtý ostrov byl proslulý svým kořením, takže každý si zavázal oči a po čichu poznával koření (klukům to moc nešlo :(). A už tu na nás čekaly poslední ostrovy – Havajské. Zde se lovily perly, které byly poházeny při břehu rybníka, přičemž každý musel přinést tři. Orli, kteří šli až po obědě, tuto část nedokončili, protože perly při břehu někdo vzal, nebo se skutálely do větší hloubky. Nakonec všichni dorazili až do cíle. Málem bych zapoměl na to, že jsme na každém ostrově, kde jsme splnili úkol, dostali jedno slovo jako indícii a v cíli vyvodit hledanou frázi, která byla nakonec „OPUŠTĚNÝ OSTROV“. Po takovéhle fušce jsme si museli odpočinout, protože jsme druhý den odcházeli na třídenní putování. Ale úplně celou AOA jsme hotovou neměli, takže jsme si vyrobili sněžnice a po večerce jsme se vydali hledat jižní pól a na něm cestou stanici. Vyrazili jsme se 4mi baterkami, jednou buzolou a sněžnicemi na nohou. Ke všemu jsme byli přivázáni lanem okolo pasu do řady. Vlci a Orli byli oslabeni o členy, kteří si museli odpočinout po dlouhé míli. Vlci byli navíc oslabeni o mlčícího Tendra, kterému vyhlásili první Orlí pero mlčení. Stejně nám bylo lépe když nám do toho nekecal :). Navíc jeho škrabopisu při světle baterek nebylo poznat, co píše. Ale zpět. Když jsme šli a spadla nám sněžnice, museli jsme si zavázat oči, takže to bylo dost náročné. Až teď jsem přišel na to, že jižní pól jsme dobývali už minulý večer, ale to nevadí, protože v zápisu přede mnou to není. Abych nezapoměl, dnes se prokecl Tendr, protože rozbil vajíčko a řekl „SAKRA“.

Tím bych asi celý tento pomotaný zápis, kvůli nedbalosti předešlého zapisovatele ukončil

Štěpán



14.-16. července

Výprava Fialek

Den začal jako obvykle. Vstávali jsme v 8:00 a samozřejmě zase pršelo. Skauti to riskli v dešti, ale my jsme počkaly a odešly jsme až po obědě. Z tábora jsme šli do Cvikova, kde jsme si koupily sladkosti a prezervativy a k tomu okurku. S klukama jsme se sešli a šli na panenskou skálu (blánu). Ze skály jsme šli údolím Samoty do Havraních skal, kde jsme rozbalili balíček prezervativů a dělali jsme blbosti a uložili jsme se ke spánku. Ráno jsme se s klukama rozešly. My jsme šli na horu Klíč, kde jsme se svlékly do podprsenek a po chvíli přišli kluci. Oblékly jsme se a šly jsme do Svoru a po cestě jsme potkaly přírodní koupaliště, kde jsme skákaly a učily holky skákat šipky. V lese jsme si našly hezké místo na spaní, ale protože začalo pršet, šly jsme do blízké vesnice. Ráno jsme se rozhodovaly, kudy do tábora a jelikož jsme byly unavený, zvolili jsme kratší cestu.

Hanča a Ája



14.-16. července

Skautská výprava

Ve čtvrtek ráno jsme vstali v 8:00, nasnídali jsme se a připravili jsme si batohy na výpravu. Jen co jsme se vypravili, tak začalo pršt a my jsme pospíchali do Kunratic u Cvikova, než jsme došli tak pršet přestalo a mohli jsme nakoupit jídlo na cestu. Poté jsme šli do Cvikova, kde jsme se potkali s holkama a z Cvikova vyrazili na Panenskou skálu, tam jsme chvíli poseděli, pokochali jsme se krásnou přírodou a nasvačili jsme se. Poté jsme vyrazili na Havraní skály, tam jsme přespali. Ráno jsme vstali a šli jsme na Klíč. Večer jsme spali ve vojenském bunkru, ráno jsme vstali a šli do tábora.

Tonda



18. července

Dnešní den začala nová část etapové hry – Jižní Amerika. Jako první jsme navštívili Ohňovou zemi, kde bylo naším úkolem rozdělat oheň na vlastním ohništi, aby nám hořel 10 minut a pk vše dokonale zamaskovatv co nejrychlejším čase. V této disciplíně vyhráli Vlci a Orli, kteří měli skoro stejný čas, ale Orli zapálili oheň na dvě sirky. Ještě dopoledne jsme doputovali na poušť Atacama. Náš úkol byl velice primitivní. Protože na této poušti není voda, vzali jsme kárku, naložili barel a jeli ho naplnit do nejbližšího stavení. Tento úkol opět vyhráli Orli s časem asi 12 minut. Druhé sončily s velkým překvapením Fialky s přibližným časem 14 minut. No a poslední Vlci s časem okolo 16 minut. Po obědě jsme pátrali po pokladě Inků na Machu Picchu. K rybníku doběhl jeden z družiny s uzlovým písmem, které bylo zašifrováno jako morseovka. Tam už čekal zbytek skupiny, který vyluštil zprávu a doplaval si pro poklad ve formě zlatého řetězu do rybníka. Rio Amazonas (portugalsky) – Amazonka je nejdelší řeka světa. Nás však zajímali její husté pralesy. Museli jsme nasbírat co nejvíce bylin a rostlin a umět je pojmenovat. V této soutěži nás převálcovali holky, které jich nasbíraly nejvíce. Blížilo se k večeru a tak jsme museli jěště něco stihnout. Říká vám něco karneval 5 dní v kuse? Ano, Rio de Janeiro. Převlékli jsme se do možných i nemožných převleků a za doprovodu bubnu tancovali nejrůznější taneční kreace. Už nám venku zhasli, takže jsme se mohli podívat do národního parku Huascaran. Bohužel je zde hodně lavin, takže jsme museli zachránit ty, kteří byli touto lavinou zasaženi. Podle pískání prvního písmenka družiny si každá našla svého raněného. U vlků to byl Líma, Orli měli Kraťase a Fialky Očeti. Všichni tři měli zlomenou stehenní kost, takže jsme museli dát dlahy a dopravit je do tábora. Líma a Kraťas měli po našem ošetření ještě vetší zranění, než když leželi v lavině, takže jsme jen mohli napsat pitevní zprávu. Jediná Očeti dopadla jakštakš dobře. Protože se nám chtělo už jít spát, rozleli jsme se do stanu a mohli se na zítřek těšit na nejdelší vodopády světa – Salto Angel.

Štěpán



19. července

Dnešní den začal dobře. Službu měli Dáda, Vešu, Pitbull, Tendr. Protože jsme se navzájem krmili, tak jsem snědl jenom dva rohlíky s medem. Poté byl nástup a pak etapová hra Severní Amerika. Ke svačině jsme měli mrkev. K obědu byly těstoviny na majoránce potom jsme měli polední klid. Poté zase další etapovka, která se pro mě stala osudnou, protože jsme jeli na saních. Protože Jarda pustil provázek, tak se mi omotal okolo hlavy a já jsem spadnul a asi pět metrů jsem jel po silnici. Vyklouzl jsem z toho s pořádnými odřeninami. Potom jsme stříleli lukem do vlka namalovaného na pytli. Ke svačině jsme měli tvarohovou pomazánku a přitom jsme sbírali na Blbce (plněné knedlíky). A zase další – údolí smrti. Věčeře byla dobrá, zase jsme se krmili, poté byl nástup a tak skončil tento den.

Pepíno



20. července

Dnes jsme se již nezabývali severní amerikou a odcestovali do Afriky, přesněji řečeno na pohoří Atlas. Podle dávné řecké báje zde držel obr Atlas nebeskou klenbu, než přišel Perseus a proměnil ho v kámen medůzinou hlavou. Náš úkol byl o něco lehčí. Spočíval v tom, že jsme měli udžet co nejdéle na rozpažených rukou dva plné ešusy hlíny. Každá družina stála v řadě, kromě těch, kteří předávali ešusy dalším členům družiny. Tuto disciplínu vyhráli Vlci, kteří udrželi ešusy o minutu déle, než druzí Orli. Na neštěstí pro fialky se se čas dělil počtem členů, a tak skončili na posledním místě. Další disciplína byla na Sahaře, která nám byla přiblížena velmi podrobnou ukázkou. Disciplína spočívala ve složení zahrabaných puzlí auta v písku. To napodobilo vyproštění auta z písku. Potom jsme si museli postravit ohrádku, která představovala opravení a jízdu v autě. V této ohrádce jsme se museli vrátit do tábora. Fialky sice dorazily do tábora první, ale nedodrželi pravidla, protože nešli celou cestu za sebou a Orlům se zase v polovině cesty rozbilo auto. A tak si barevný obrázek odnesli Vlci. Poté následovala poslední etapa tohoto dne, a to koloniální války. Opět jsme se rozdělili do družin a vydali na místa stejně vzdálená od tábora. Hra spočívala v ukradení vlajek jiných družin. Hrálo se s hadráky – když někdo dostal zásah, tak si musel nabít život u stožáru. Nejdřív jsme si dali zahřívací kolo, které dopadlo ve prospěch Orlů, kteří ukořistili dva praporky, a tímto činem hodným nekončících zpěvů vyhráli tuto etapu. Fialky skončili druhé s ukořistěným jední praporkem a na Vlky bohužel nic nezbylo. Poté se hrála etapa spíše na přemýšlení, než na pohyb, a byla zaměřena na téma rasismu. Tato hra spočívala v hledání papírků v lese, na kterých byla vždy otázka a tři odpovědi. Každá s jiným azimutem a podle tohoto azimutu se mělo jít k dalším papírkům. Etapa byla zakončena Merfovou velice zajímavou přednáškou na toto téma rasismu, kde nám vysvětlil hlubší význam otázek a vyšší důležitost správných odpovědí. Žádná družina něměla vážnější problémy a tak všechny obdrželi zasloužený barevný obrázek.

Bambus





21. července

Jako obvykle vstali jsme v 7:00 a hned šli na rozcvičku. Hned po nástupu jsme měli další etapu afriky. První etapa dnešního dne byla Madagaskar. Při této etapě jsme se rozdělili opět do družin a Očeti říkala kolik máme mít na zemi rukou nebo nohou v celé družině. Za začátku to bylo dost snadné, ale ke konci začalo přituhovat. V této dosciplíně vyhráli Orli se třemi body a Vlci a Fialky měli jen po jednom bodu a tím získali jen černobílý obrázek. Pak jsme měli svačinu a po svačině následovala další etapa. Tato etapa se jmenovala Kilimandžáro. V této etapě jsme měli štafetově se ve družině střídat a tím naběhat výšku této hory. Po každých 400 metrech jsme si museli přibírat jednotlivé oblečení. V této etapě vyhráli Fialky, druzí skončili Orli a třetí Vlci. Poté jsme měli oběd, kde jsme se rozloučili s naší kuchařkou Mamčou, která jela Sanchézovi na svatbu. Po poledním klidu jsme opět měli etapu – Alexandrii. Kde jsme si jednotlivé družiny vylosovali vesnici, do které jsme se rozešli a měli jsme získat co nejvíce knih od místních obyvatel. Někteří nám ani neotevřeli, nebo nám řekli, že na takovéhle ptákoviny nemají čas. Po limitu 2 hodin jsme se sešli v táboře a každá družina měla všech předepsaných 26 knih a tím pádem všichnizískali barevný obrázek. Pak jsme měli večeři a nástup.

Po večerce jsme měli „slavnostní táborový oheň“ v jídelně bez ohně :-) kde jsme si řekli, jak se nám na táboře líbilo a pak jsme si zazpívali pár písniček a šli spát :-)

Brumla



22. července

Dnes jsme dokončovali poslední kontinent – Afriku. Jako první nás čekalo vyrábění Egyptského papyrusu. Výroba nebyla složitá. Oloupali jsme nařezané stonky papyrusu, nakrájeli je na tenké plátky, rozklepali kladívkem, poskládali mezi papíry a nechali to celé vylisovat. Barevný obrázek obrázek dostali všechny družiny, protože to měly všechny dobré. Poslední etapa v Africe byly Pyramidy. Nakonec se z toho vyklubaly mumie. Každá družina stejný počet toaletního papíru, obvazů a vaty. Za pomoci těchto věcí a izolepy jsme obalili (mumifikovali) jednoho z družiny, který si dal závod na 50 metrů. Hodnotil se vzhled před během (vyhráli Fialky), běh (vyhráli Orli) a vzhled po doběhu (vyhráli Vlci). Po obědě jsme si rozdělili věci kdo co zbourá. Bouralo se: Nářaďovna, koza, branky, odpadovka, atd. Po svačině jsme očekávali poslední etapu pěkně náročnou. Ovšem to bylo úplně naopak. Každá družina dostala digitální fotoaparát a měla vyfotit fotky okolí i s družinou. Když jsme se vrátili s pěknými obrázky, čekali nan nás bossové z NATIONAL GEOPGRAPHIC a rozdali nám výplatu za obrázky, které jsme během celého tábora získali. Každá družina dostala CCA 400 Geonů na hlavu. Potom následovala dražba cen.U některých cen se cena zvedla o 50%, ale i o 100% a někdy i o 150%, ale bylo to někdy jen o pár geonů. Něktěří dražili úplně nesmyslně a zvedali cenu sami sobě. Nakonec si každý odnesl nějakou pěknou cenu. Za zbylé Geony jsme si mohli nakoupit nějaké bonbony a sladkosti. Už byl čas večeře a tak každý dostal jeden bramborák a čekal na ostatní. Vůdci mezitím přinesli ze stanů na stůl: Hermelín, jednohubky, brambůrky, arašídy, pití (nealko), chlebíčky, nakládaný sýr, těstovinový salát, meloun s jiným ovocem. Později naservírovali banány v čokoládě a o chlup déle vafle. Pak následoval krutý boj o latrínu a polní rýčky. A že u toho bylo po lese povyku na to že jsme se šli jenom vy..prázdnit :). Po večeři jsme ještě po večerce bourali kamna, týpko a zbylé věci. Na to, že budeme v sobotu ráno vstávat v 6:00 jsme šli spát dost pozdě, ale s plným žaludkem :=).

„Omluvte nečitelnost – psáno ve vlaku“

Štěpán



23. července

Dneska už toho moc nezbývalo. Ceny byly rozdány, etapovka skončila, tak jsme začali postupně bourat tábor. Největší chuťovka byla zasypávat odpadovku, později vybrat její obsah a odvézt ho někam daleko a tak vznikl název ODPADO KOMANDO. Když přijela tatra, začali jsme do ní nakládat všechny věci, když v tom jsme zjistili, že to nestíháme na vlak a začalo poprchávat. Na nádraží nás odvezli auty, kde jsme nasedli do vlaku a hráli na kytaru a zpívali. V MB jsme přestoupili na CHRÁST a odtamtud pak jet vykládat tatru. Tak zase za rok. AHÓÓÓJ!

„Omluvte nečitelnost – psáno ve vlaku“

Štěpán


Kráťa

víkendová bahenní výprava na Mníšek   20. května 2005
I my skautky jsme vyrazily na Mníšek. Naše výprava se jmenovala bahenní, protože na minulé výpravě na Mníšek byl největší zážitek přechod rozbahněného pole. Letos jsme bahno nezažily, ale zato jsme se mohly na konci května koulovat. Pravým sněhem!!! A sice na nejvyšší hoře Orlických hor Velké Deštné, kam jsme vystoupaly v sobotu. Bylo nádherné počasí, sluníčko svítilo tak, že jsme všechny měly zdravou červenou barvu :-), ale bylo chladno, takže se šlo v pohodě. V neděli jsme pak zůstaly na Mníšku a prošly se po okolí, zahrály si hry a soutěže a opekly si špízy na ohni.
Nechci se opakovat. Výprava se mi moc líbila, jen mě mrzí, že jely jen čtyři holky (Vešu, Dáda, Klarinet a Trendy), protože příprava dá dost práce a je škoda, že to nevyužije víc lidí. I tak jsme si to ale užily a splnil se hlavní úkol – stmelení kolektivu. Aspoň jeho zdravého jádra.

Alík

výprava spojená se zakončením rádcovského kursu   1. dubna 2005
Historicky první rádcovský kurs, který v našem středisku pořádal oddíl Fialek skončil! Konal se po dva víkendy, z nichž první proběhl v listopadu v Turnově a druhý tento víkend ve Vraném nad Vltavou. Po oba víkendy nám umožnila spřátelená střediska skautů z Turnova a Vraného přebývat v jejich klubovně, za což jim moc děkujeme. Kdykoliv jim podobnou službu oplatíme.
Tento víkend si měly budoucí rádkyně a podrádkyně připravit výpravu pro své skautky. A tak Dáda, Mamča, Vešu a Domča společně zajistily spojení do Vraného, jídlo na celý víkend, trasu sobotní výpravy i další program. Svého úkolu se zhostily na výbornou. Škoda, že pouze dvě skautky (kromě vůdkyň Alíka, Očeti a Wanji) mohly zkusit, jak to na takové rádcovské výpravě vypadá. Přesto byly Klarinet i Rosnička jistě spokojené a my všechny s nimi.
Sobotní výprava začínala na nádraží a legendárním Posázavským pacifikem jsme se převezly přes Vltavu do Měchenic, neboť považte – ve Vraném nemají most! (Kromě jiného ani náměstí :-)) Pokračovaly jsme krásnou krajinou přes Trnovou a Jíloviště do Černolic na místní skály. Přes některé protesty (A to fakt jdeme nahoru?) jsme se tam vyšplhaly a chvíli se kochaly pohledem do krajiny. Pak už jsme jen seběhly do Všenor a přes Prahu zpět do Vraného vlakem. Večer sice odjely Wanji a Rosňa, ale zato nás navštívil Kráťa, který nám do usínání hrál na kytaru.
V neděli jsme ráno uklidily, nasnídaly se a vyrazily i s batohy směrem k Praze. Bylo krásné počasí a tak v hnědém spadaném dubovém listí vranských lesů svítily podléšky, plicníky, křivatce, dymnivky, orsej, fialky i začínající sasanky. Prostě už vypuklo jaro a my byly přitom! Přes devatero údolí (nejkrásnější a nejakčnější bylo Jarovské – úzká skalnatá rokle s potůčkem, spadanými stromy a žádnou pěšinkou) jsme doputovaly na keltské hradiště Závist nad Zbraslaví a odtud už vlakem do Modřan.
Tady nás čekala další milá povinnost (ani Wanji si to nenechala ujít) – předat novým rádkyním a podrádkyním jejich dekrety a popřát jim hodně úspěchů v jejich činnosti a to vše na Vyšehradě u hrobu A. B. Svojsíka. Po skautské hymně a zapálení svíček jsme si už jen koupily zmrzlinu a odjely domů.
Plamenka
Alík

oddílovka fialek   14.3.2005
Březnová oddílová schůzka Fialek byla o moc početnější a veselejší než předešlé měsíce. Byla věnována převážně přípravě na okresní kolo Svojsíkova závodu. Společně jsme zopakovaly či se dozvěděly nové poznatky ze zdravovědy, historie ČR, mineralogie, z oblasti rostlin a zvířat, zahrály si pár her a prověřily některé své motorické schopnosti. Část schůzky jsme samozřejmě věnovaly i diskuzi a organizací plesu, pondělnímu střediskovému setkání a chystané výpravě Fialek na začátku dubna.
Wanji

oddílovka únor 2005   14. února 2005
Oddílovky Fialek se teď nějak nedaří. V lednu i v únoru byla minimální účast. V únoru to bylo dáno nemocemi, ale v lednu? Nicméně i přesto proběhl program. V únoru jsme oslavily blížící se den skautek – jako tradičně posezením u čaje a sušenek. Trochu jsme probraly, co holky na skautu baví a co ne – kresbou a následným povídáním. A také jsme se připravovaly na první skautský ples. Holky budou vyrábět nějaké dárky do tomboly. Na schůzce nás navštívila i Maceška, která bude s vlčaty a světluškami připravovat předtančení. Nakonec jsme si zahrály obíhačku a šly domů. Doufám, že příště nás bude víc.
Alík

výprava   6. února 2005
Lyžařská výprava proběhla za minimální účasti – Alík, Očeti, Maceška a Domča. Je to škoda. Bylo zajištěno půjčení lyží ze školy a nahlášena slušná řádka skautek, ale všechny to nakonec vzdaly. Přišly o moc. Vyjeli jsme do Vysokého nad Jizerou a za spoluúčasti tří zvířátek – Sviště, Betty a Kiry urazili na běžkách 15 km za nádherného počasí i sněhu. Sjíždění po neposkvrněné louce v hlubokém sněhu, kde před námi ještě nikdo nejel, jsme si fakt užívali. Horší to měli psi, ale zvládli to, i když o Betty se doma moc báli. Myslím, že zbytečně. Ani stoupání do kopců a přelézání sněhových bariér nám nevadilo. Snad se nechá příště nalákat více lidí.
Alík

Oddílovka   8. listopadu 2004
Uběhl měsíc a nastal opět čas naší oddílovky. Nevím, jestli to všechny postřehly, protože všechny velké holky (Rosnička, Sekyrka, Žížala, Maceška i Karolína) chyběly. Prvním bodem programu měl být velký úklid, neboť Cháďa minulý týden zuřil nad stavem naší klubovny. Ale jaké bylo naše překvapení, když klubovna byla vzorně uklizená. Holky si vzaly Cháďův výhružný dopis opravdu k srdci :-). A tak po nezbytném sdělení různých informací o akcích minulých i budoucích, bodování a rozdělení kartiček za účast na Radobýlu jsme se vrhly na vyrábění keramiky. Mohl to být buď kachel nebo nádobka na tužky (podle Očeti tužkovník) a ze zbytků korálky. Až se usuší a vypálí v peci, mohly by z těch pěkných být ceny do tomboly na skautský ples. Někteří stihli udělat výrobků i několik a ještě přitom zpívat s kytarou :-). Ve volných chvílích se také holky pokoušely sbírat pět sirek postupně mezi prsty. Práce byla časově náročná včetně úklidu po modelování a tak už následovala jen závěrečná hra, při které měly v průběhu 5 minut holky přinést co nejvíce předmětů začínajících vybraným písmenem. Vyhrály Ještěrky. A pak už jen pokřik, pozdravy a rozchod.
Alík

Memoriál K.H. Máchy   29.-30.10.2004
Jako tradičně jsme s oddílem vyrazili do Litoměřic. Sešli jsme se v pátek ráno (byly prázdniny, heč) a vyrazili busem směr Lysá nad Labem, kde jsme své kosti nasoukali do couráku směr Ústí. V Litoměřicích jsme vlak ve stejném počtu lidiček opustili a šli se zaregistrovat do skautovny. Tam nás nasměrovalali do místa našeho nového bydliště - do Sokolovny. Nejen spánkem, ale také jídlem živ jest člověk. ©li jsme tedy do místního Penny marketu nakoupit nějaké ty dobroty, jako je chleba, marmeláda, sušenky,...
Kolem druhé hodiny na nás čekali před bazénem tuc, tuc, Tučňáci. V bazénu jsme poměřovali své plavecké kvality, skokanské kreace a schopnost dýchat pod vodou. Po bazénu jsme si zahráli na místním hřišti fotbálek a nohejbal. Když jsme přestali na míč vidět, šli jsme si uvařit něco dobrého k večeři. Litoměřičtí skauti mají klubovnu o výměře 18+kk. Vznikl tedy problém, neboť většina skautů měla s vařením obdobný nápad jako my a do kuchyňky pro 2 lidi se skutečně více neľ 15 lidí nevešlo. Když se naše břicha zabetonovala výbornou rýží, šli jsme se raději trochu projít do místních Stínadel, kde jsme si zahráli Maršála a špióna a jiné hry. Po návratru do Sokolovny následovali ještě nějaké hry, kytara a pak již zasloužený odpočinek. Ráno jsme naběhli v 9 hodin připravit se ke slavnostnímu průvodu. Byli jsme tam zase jako první (společně s vlčaty a vůdci, kteří si ráno přivstali, aby nic nepropásli). Organiátoři se dokolíbali se 35 minutovým zpožděním. No nevadí, každý má to právo přijít trochu později. Průvod vedl kolem 6 pohřebních ústavů, hřbitova a skončil u krematoria, kde závod začínal a také končil. Po nástupu jsme byli zavedeni na stanoviště. Přes zvýšenou kluzkost povrchu zemského se nikomu nic nestalo a všichni doběhli do cíle s kostmi v pořádku. Vyhlášení výsledku dopadlo překvapivě - ve všech kategoriích vyhrála Šipka Lovosice. My jsme ve všech kategoriích zaujali krásné 2. místo. (Zde malá odbočka - vůdci zase vyhráli a tudíž se stali nejúspěšnější kategorií). Při vyhlašování výsledků se nad námi stáhli černé mraky, ze kterých se na nás chvíli po rozchodu spustil hustý déšť doprovázený velkými kroupami. Protože se nebylo kam schovat, promokli jsme téměř na kost. Naštěstí chvíli po slejváku vysvitlo slunce a trochu nás zahřálo na cestě do cukrárny, kde jsme nechali poslední rodičemi přidělené peníze. Pak již jen sbalit, uklidit Sokolovnu a hurá na vlak. Všem zúčastněným patří dík a gratulace a všem nezúčastněným pokárání a škodolibost - přišli jste o príma víkend. Že se akce zdařila se můžete přesvědčit ve fotogalerii.
Líma

Přeřazení světlušek   8.října.2004
Zase je nás víc!!!
V pátek jsme se sešli v klubovně k tradiční akci v září - přeřazení větších světlušek do oddílu skautek. Očeti připravila oheň a skautky ho postavily na své páteční schůzce. Sice to vypadalo celé odpoledne, že kvůli dešti se oheň konat nebude a já už jsem si přinesla do klubovny spoustu svíček, které ho měly nahradit, ale už od vrat jsem s potěšením sledovala, jak skautky za pomoci Wanji a Čika připravují oheň.
V sedm hodin už byla klubovna plná holek v krojích a mohlo se začít. Po zapálení ohně Milka představila každou přecházející světlušku a pak ji převedla přes pomyslnou hranici ke skautkám. Každá z nich pak světlušce podala ruku a přivítala ji. Tak k nám přišla Šipka, Míša, Chobotnice, Klarinet a Beruška.
Alík

Na raftech po Jizeře   3. října 2004
Dlouho jsme váhaly, zda ještě v této roční době vyrazit na vodu, ale rozhodly jsme se správně a nelitovaly jsme. Sluníčko svítilo a krásně hřálo a vzhledem k malému počtu účastníků nám do raftu ani netekla voda! Jen při sjíždění obodřeckého jezu se tam trochu nahrnulo, ale jinak jsme ho sjely podstatně lépe než vloni a žádná krev netekla . Po cestě jsme hrály různé hry (v čemž nám pomáhal Svišť v doprovodném vozidle) a soutěžily v disciplínách typických pro putování po vodě – házení žabek, přehazování řeky, stavění věžiček z kamenů, pádlování atd., zpívaly a povídaly.
Alík

Turnaj v bowlingu   13. března 2004
Boleslavská tábornická skupina Pionýr pořádala turnaj v bowlingu pro vedoucí různých zájmových organizací působících v regionu Mladá Boleslav. Turnaje se zúčastnilo pět družstev. Za naše středisko hráli: Wanji, Alík, Svišť a Očeti za Hlody team a Kraťas, Líma, Adams a Čiko za team 5 tučňáků.

Alík

Pekelná výprava   3. dubna 2004
Peklo je krásné údolí u České Lípy, kterým protéká Robečský potok. Prozkoumat se ho vydaly skautky z oddílu Fialek jedné dubnové soboty. Cestička procházela loukami plnými bledulí a jiných jarních květin, což vzbuzovalo obdivné výkřiky:
„To je krása!“
„Nádhera!“ nebo
„Alíku, jsou ty bledule chráněné?“ „Jasně.“ „To je škoda, já bych je chtěla na zahrádku!“.
Na závěr jsme se zašly podívat na skalní průrvu na Bobřím potoce a zahrály si hry.

Alík

Návštěva u skautů v Nymburce
Kdo sledujete naši nástěnku, jistě jste postřehli (minimálně ve skautském kalendáři), že na podzim nás navštívili skauti z Nymburka. Tentokrát jsme byli na oplátku pozváni my k nim. A to nejen skauti, ale i skautky. Vyrazili jsme už v pátek vlakem a autobusem a ubytovali se v krásném skautském a sportovním areálu u Labe. Chtěli jsme obdivovat a vyzkoušet všelijaké překážky a natažená lana, ale neměli jsme možnost. Hned po příjezdu totiž nastal nabitý program, ale musíme říct, že jsme si i těch překážek užili. Nejdříve ale seznámení: Hra, kdy smíšené nymbursko-benátecké dvojice musely plnit úkoly, přičemž je honilo "černé svědomí". Pak honem ukořistit nějaký perník, ale pozor! Jen pusou, ne rukama! A teď uklidit drobky a zbytky a honem na další a další hry. A v sobotu hned od rána. Teď přišly na řadu všechny ty lanové záhady, dřevěné překážky a horolezecká stěna. I ty, které vypadaly jednoduše, daly některým skautům a skautkám pořádně zabrat a vyžadovaly hodně odvahy. Po obědě trochu sportu - utkání v softbalu, které bohužel propršelo, takže bylo nutné ho přerušit. Ale sotva déšť trochu polevil, znovu jsme vyrazili do ulic Nymburka, nyní na velkou hru. A večer jsme si zkusili vytvořit zpravodajské televizní vysílání. V neděli ještě terénní obdoba oblíbené hry Scrabble obohacené běháním za písmeny a pak domů. Unavení, plní dojmů a spokojení. Děkujeme nymburským skautům za nádherný víkend, hlavně jejich vůdcům Belmondovi a Moulinovi.
Alík
Pekelná výprava
Peklo je krásné údolí u České Lípy, kterým protéká Robečský potok. Prozkoumat se ho vydaly skautky z oddílu Fialek jedné dubnové soboty. Cestička procházela loukami plnými bledulí a jiných jarních květin, což vzbuzovalo obdivné výkřiky: "To je krása!" "Nádhera!" nebo "Alíku, jsou ty bledule chráněné?" "Jasně." "To je škoda, já bych je chtěla na zahrádku!". Na závěr jsme se zašly podívat na skalní průrvu na Bobřím potoce a zahrály si hry.
Alík
Šumava volá
Ve čtvrtek 24. 1. ráno okolo 6.15 hod se na parkovišti u tenisových kurtů sešlo 12 skautek z 2. oddílu, jakkoliv se podílejících na účasti a 2. místě benáteckých skautek v ústředním kole Svojsíkova závodu. Jely všechny kromě školou a zkouškami vytížené Průdi. Škoda. Dopravní prostředky jsme kombinovaly tak, aby to stálo co nejmíň. Využily jsme tak auta rodičů do Lysé n. Lab., 3 x vlak s přesedáním v Plzni a Horažďovicích a nakonec autobus ze Sušice do Srní, kde jsme strávily následující 4 dny. Cesta byla zábavná, protože 12 dívek s krosnami a většinou dvojími lyžemi a s kytarou není snadné někam vměstnat. Na místo jsme dorazily po třetí hodině a ještě jsme chtěly využít zbytek dne, a tak jsme vyrazily na "jednohodinovou" procházku (odchod 16.30, návrat 19.10), při které jsme si sníh pořádně užily - no zkrátka jsme se nemohly nabažit vzájemného házení do sněhu při cestě podle plavebního kanálu. Tam jsme také házely veliké sněhové koule a doprovázely je při jejich rychlé plavbě. Pak jsme zahnuly do lesa a 1,5 km se bořily do sněhu až po kolena, a protože Rosničce se zdálo, že by byla málo mokrá, spadla do potoka. Do chaty jsme dorazily za tmy, umyly se, najedly a za zvuku Alíkovy kytary jsme usnuly. Druhý den jsme po snídani odjely autobusem na Modravu a zde sjezdovaly, vlekovaly a soutěžily (slalom, sjezd na čas …). Opět se to neobešlo bez pádů a modřin, ale ve skautu jsou povolené ztráty jen 40 %. Cestu zpět jsme běžkovaly na sjezdovkách (au au - pozn. Tawi) (jen 4 km - pozn. Alíka). Chtěly jsme, aby Maceška, Louskáček a Myši-Plyši aspoň trochu využily dnešní den, protože měly jen běžky. Přesto byla Alík v cíli málem umučena ve sněhové závěji. Po večeři (vlastnoručně vyrobené) zazářila Louskáček svým pěveckým a dirigentským uměním při kytaře. V sobotu byly na programu běžky. Protože foukal silný vítr a byla mlha, nechtěly jsme jet na plánované hřebeny, ale odjely jsme řádně nabalené autobusem na Čeňkovu pilu a odtud podle Vydry zpět na běžkách asi 7 km. Tady nečekaně pražilo sluníčko. Některé skautky byly na běžkách poprvé a první polovina cesty, kdy se šlo po ledu, jim, ale i ostatním, dala zabrat. Byla to legrace, protože běžky zpravidla jely jinam, než chtěl běžec. Od Turnerovy chaty už nás ale čekala krásná zasněžená stopa. Večer opět vaření, hygiena, kytara a spánek. Jelikož Alík, Očeti a Tawi "nemohly" usnout, konala se tzv. kanadská noc, kdy se tři jmenované "v plné polní" v 00.45 vřítily do ostatních pokojů a za křiku: "Holky, hoří! Rychle se oblečte a běžte ven!", vyhnaly ostatní skautky (kromě líné a ospalé a proto uhořivší Wanji) ven a zde si je vyfotily. Holky se stihly v rekordním čase probrat, obléknout a vyběhnout ven a prokázaly tak, že jsou "vždy připraveny". Tento kousek byl oplacen "kanadským ránem" pro vůdkyně v 8.00. Neděle se nesla, díky příšernému počasí, ve znamení různých her o ceny. Před druhou jsme se sbalily a "Adios Srní". První vlak ze Sušice nám sice ujel, ale i přesto jsme všechny v pořádku dorazily ve 21.30 do Benátek a na Burze se rozloučily slovy: "Za rok jedeme zase, i kdybychom si to měly platit." Tento pobyt jsme totiž obdržely za odměnu od střediska za umístění ve Svojsíkově závodě.