Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou

Kronika

Přidat zápis do kroniky

Obrok   4-8.5.2007
CO: OBROK 07

KDE: Bílá Skála, Jindřichův Hradec

KDY: 4-8.5.2007

KDO: téměř 1500 roverů a rangers





Tak tohle je velice stručný úvod k vyprávění, které vám chci nabídnout. Chci vám tu povědít jak jsme se měli na letošním Obroku. Jak již název akce napovídá, koná se tato událost každý druhý rok (chytrému napověz, hloupého……ob rokJ) Podtitulem akce jest: celostátní setkání roverů a rangers. Letos poprvé bylo umožněno vzít si sebou neskautské přátele a pokusit se jim tak nastínit o čemže ten rovering vlastně je. Jelikož ISARA je pravidelným účastníkem této akce, nesměli jsme chybět ani tentokrát. Ačkoli máme roverů a rangers v kmeni nemálo na Obrok nás nakonec jelo nemnoho. Přesněji řečeno Tawi, Wanji, Rosnička a Kraťas. Do své výpravy jsme „adoptovali“ Šakeho z Dobrovice, který jel původně úplně sám. Po několikahodinové cestě vlakem natřískaným rovery a rangers všech druhů jsme dorazili do Jindřichova Hradce a odtud obrokbusem na místo konání. A pak to šlo ráz na ráz. Příjezd, registrace, stavba stanů apod. vrcholem prvního dne bylo slavnostní zahájení, při kterém byly, za řečnického doprovodu Igráčka (viz. fotoalbum Isary) promítnuty dva filmečky. První nás instruoval co a jak dělat a nedělat na obroku a druhý nám představil vznik loga letošního ročníku.





SOBOTA



Dopoledne věnované INSPIRU – bloku aktivit, které si pro sebe kmeny navzájem připravily. My jsme dovezly „PÁROVOU DOHODU“ pojali jsme tedy svou aktivitu víceméně jako inzerát a zvadlo. Leč nakonec to bylo jedno, neboť počasí si postavilo hlavu a pršelo a tak se naše aktivita nekonala a my strávili dopoledne obcházením aktivit, které se konaly. Buď z důvodu toho, že byly deštivzdorné a nebo byly přesunuty do hangárů. Také jsme objevovali nová zákoutí jako čajovnu a krčmu.



Odpoledne proběhlo ve sportovním duchu – společnou hrou. Představte si téměř 1500 lidí nahnaných na jednu louku a do jednoho lesa. Bylo to maso, teda vlastně kobliha. Cílem hry bylo, aby každé družstvo (tvořené vždy jedním celým krajem naší zemičky) doneslo z výdejny potravin do kuchyně suroviny potřebné k upečení koblih, které se pak staly sladkou odměnou při závěrečném vyhlašování. Mimochodem, velká hra se jmenovala „AHIL BOK“ – svítáJ



Večer byl pak pro účastínky připraven koncert, který mísil jazz, funky a ska rytmy a dotvářel tak zmatečnou atmosféru obroku.





NEDĚLE



VaPro – Variabilní Program byl blok přednášek a workshopů na různá témata jako náboženství, politika, skauting, psychologie apod. Mezi přednášejícími se objevili i takové osobnosti jako Martin Bursík či Robert Fulghum, kteří byli příjemným zpestřením jinak opět deštivého odpoledne.



Večer proběhl „Galavečer“ na počest „100let“ výročí skautingu. Nostalgie, která jistě nenechala jedno oko suché. Celý den byl pak završen promítáním ve stylu letní kino. Shlédli jsme film o událostech 11. září 2001 – Loose Change.





PONDĚLÍ



Dopoledne probíhala služba, na kterou jsme se přihlásili. Úkoly byly různé. Program pro základní školy, mateřské školy, domov důchodců, čištění naučných stezek a tak dále. Naše skupina se vydala do Jindřichova Hradce, kde jsme poněkud pročistili okolí jednoho sídliště. Zde jsme strávili 2 více méně fajn hodinky a po návštěvě místního supermarketu jsme byli opět odvezeni do tábora.



Odpolední aktivitou byly Regiony. Hra, při které šlo o sdružování RR kmenů v rámci krajů a nakonec i celé republiky. Vyměňovali jsme si názory a zkušenosti trochu jsme si přitom zablbli, zazpívali a zasmáli se.



Závěrem celého obroku bylo slavnostní ukončení po kterém následovala nonstop zábava. My jsme se odebrali do stanů vcelku brzy, abychom byli čilí na cestu.



ÚTERÝ



Po sbalení stanů – opět za vydatného přispění deště – jsme vyrazili do Číměře na autobus (2km). Jaké bylo naše překvapení, když už tam čekalo několik desítek lidí a nám bylo jasné, že tam už se nevejdeme. A tak nám nezbylo než vystoupat nad Číměř a doufat, že se některému z řidičů či z řidiček zželí čtyř promočených zoufalých skautů. Ve chvíli, když už jsme opravdu podléhali zoufalství, zastavila u nás moc hodná paní řidička a dovezla nás až na nádraží do Jindřichova Hradce odkud jsme už pak pokračovali domů vláčkem.



Nevím, jak ostatní, ale já jsem si obrok užila a už se těším na dalšíJ


Tawi

Horoples   02.03.2007
Jak jsem řekl, tak se stalo… Dnes jsme se vrátili ze skoro dokonalé a letos již tradiční víkendové akce, kterou bychom mohli nazvat horoples. A ti co nejeli jen trpce litují :-P (skutečně ověřeno). Potom, co jsem ve zkratce Čouďákovi objasnil co se dělo a vypíchl nějaké obzvlášť vypečené kousky (že jo Maceško :)) jsem mohl sledovat, jak se mu, chudákovi, začaly ronit slzy v očích, že nejel též. Nechtěl bych vás dostat do stejné situace, tak raději předem varuji, že kdo se necítí, ať raději dál nečte :-D

Když jsme se ve čtvrt na sedm sešli v klubovně, zbývalo už jen počkat na vozidlo, které mělo pár minutek zpoždění. A to i přes to, že mu byl, právě kvůli jeho nedochvilnosti, stanoven sraz na 1805 :-) Ale abych v tom ono vozidlo (.-../../--/..-) nenechal samotné, musím říci, že kdyby mě Wanji nestanovila sraz také na 1805, zřejmě bych se taktéž opozdil.

Prvním oříškem bylo, jak poskládat do Felície pět lidí, zabalených na hory na víkend, se dvěmi kytarami a věcmi na ples. Po chvilce snažení se ovšem nemožné povedlo a už jsme frčeli směr Vrchlabí.Tam následovala rychlá převlékačka a přesun do místního kulturního domu, kde celá zábava probíhala. Ač jsme přišli trochu později, zahajovací „rituál“ jsme stihli a o nic důležitého nepřišli. Tím mám na mysli především informaci o tom, od kdy se bude prodávat tombola :-) Byla sice snad ještě bohatší, než minulé roky, ale výherní poměr 1/6 mě opravdu zklamal! Za to Líma byl s jeho 1/2 spokojen :-) Nedivím se mu.

Před započetím konzumace čehokoliv jiného jsme se byli posilnit smaženým sýrem v přilehlé restauraci a pak už vypukla ta opravdová bžunda.. Tancovalo se, popíjelo, zpívalo a … … Koho by zajímala i zcenzurovaná část, nechť se mi ozve třeba na email :-). Na tak veřejném místě, kde si to denně může přečíst několik desítek tisíc lidí, jako jsou naše stránky, to raději zveřejňovat nebudu :-) Možná něco bližšího napoví fotky ;-) Návrat do klubovny bych odhadl tak na 0345, takže nechápu, jak někteří blázni (jako třeba Tawi) mohli už v 0800 zase odjíždět!! Co ale chápu je, že si v takovém případě zapomenou i tak důležitou věc, jako jsou brýle.. Nezbylo nic jiného, než jim dopřát výlet do Desné, kam jsme se všichni po probuzení přesunuli. Možná bych mohl ještě zmínit, že jsme cestou projeli kolem Plusu a nakoupenými potravinami vytěsnili i ty nejposlednější kousky prázdného místa, které jsme v autě ještě našli. Proto i tak krátká cesta, jako je z Vrchlabí do Desné připadla neuvěřitelně dlouhá. Další roli tam ale také jistě sehrála řada jiných okolností :-D

Hned jak jsme dorazili, začali jsme se hrnout do zamluveného pokoje, když v tom nám zkřížil cestu Michal a oznámil že náš pokoj je obsazen! Někteří z nás to nesli opravdu těžce, ale trocha asertivity z úst těch ostatních udělala své a nakonec jsme pro 5 lidí vybojovali pokoj asi pro 12 ;-) Nicméně uvolněn měl být až kolem šesté, tak jsme se, vyzbrojeni jedním svítivě oranžovým podprdelníkem, vydali na průzkum okolí. Netrvalo dlouho a narazili jsme na příhodný svah hned u cesty a mohli jsme začít s testovacími jízdami. Prvojezdcem se jmenoval sám Čiko. Taktéž se pasoval na prvoskokana, a zahájil tak skákací mánii, které se zúčastnila celá posádka stříbrné Felície. Jen Líma se obětoval a svým foťákem zdokumentoval tyto neopakovatelné okamžiky. Skákalo se popředu, pozadu, salta, parakotouly… Když počet úrazů překročil číslo 21 rozhodli jsme se vydat zpět do chtaty.

Připravili jsme si pořádný žvanec, abychom už do konce večera nemuseli vystrčit paty z našeho pokoje a začali si užívat. Totiž jako že jsme zpívali, jedli, hráli karty, vtipkovali, vyprávěli si strašně, příšerně hrůzostrašné příběhy, když tu jsme najednou zjistili, že už vlastně ležíme ve spacácích a polovina z nás spí… zzZZzz

Druhého (resp. třetího) dne jsme posnídali müsli a po chvilce otálení vyrazili směrem k přehradě Souš. Kochali jsme se okolím, vyprávěli příhody z druhé světové války :-D prostě to, co se tak při výpravách dělá.. Na Souši jsme pořídili několik dokumentárních fotek a donuceni hladem, zimou a časem nabrali zpáteční kurz. Po obědě jsme si dali partičku v Bangu (vyhrál Kráťa :-D), uklidili, dále následoval stejně nepříjemný proces jako při odjezdu do Vrchlabí – nasoukat to všechno do auta a odjezd domů. Cestou zpět jsme se ještě posilnili na malé skále Kyselem a výtečným banánem v čokoládě. Určitě se zastavte na konci vesnice v motorestu po levé straně cestou z Turnova do Železného Brodu ;-) Kdybyste náhodou jeli ze Železného Brodu do Turnova, stavte se raději v motorestu po pravé straně :-D

V Benátkách Líma vyložil Mácu, Wanji, Čika a následně i Kráťu a vrátil auto rodičům, kterým vřele děkujeme za zapůjčení.

Tak zase někdy..! ;-)


Kráťa

Cermun III   29. - 1. května 2006
Sobota 29. duben, 7 hodin ráno. V tento nekřesťanský čas (+/- pár minut) jsme se, ve složení Tawi, Wanji, Kraťas, vydali vstříc novému dobrodružství v podobě setkání roverů a rangers Cermun III (prvního ročníku této akce jsme se zúčastnili již před dvěma lety, ve stejném složení). Z rodné hroudy jsme se dopravili do Mladé Boleslavi, kde jsme během čekání na spoj do Bakova potkali další „vlaštovky“ této akce. Společně jsme se pak dopravili do Bakova, společně vystoupali na zříceninu Zvířetice a společně započali tento víkend. Na hradě nás přivítali pořadatelé a mohlo se začít. První aktivita (hledání lístečků s čísly různých barev dle barevného rozlišení soutěžících týmů) nás tak trošku rozproudila a trošku unavila, přeci jen běhání po hraděJ. Po skončení této činnosti jsme se odebrali do Bakova na nádraží, zde uložili batohy a vydali se směr Bakov centrum, kde nás čekala další aktivita. Hráli jsme si na reportéry National Geographic a v týmech jsme zkoumali jak je Bakov vybaven pro trávení volného času, historickými památkami a pohostninstvími a restauracemi (jakou složku měl tým z Benátek? – No jasně, hospodyJ) Během této aktivity jsme ochutnali a zakusili pohostinnost místní restaurace a hotelu U Věnce, kde jsme si dali utopence, neméně výtečnou česnečku (ta psala) a zapili jsme to lahodným zlatavým mokemJ Poté jsme se opět přesunuli na nádraží, vyzvedli batohy a vydali se pěšmo směr Baba (nečinná sopka nedaleko Kněžmosta) Během cesty nás čekala aktivita poznávání fotografií, ze seznamu, který nám dala RenčaJ Po tomto, téměř hororolezeckém výkonu, jsme spočinuli na vrcholu, kde jsme se rozhlédli po kraji, prolezli části sopky a pak, opět v týmech, jsme se vydali směr Studénka a konečně směr Kněžmost. Po náročném, zejména pro některé členy (já to přiznám, co ty Wanji?J) pochodu jsme dorazili do Kněžmosta, kde jsme měli zajištěný nocleh v místní škole. Pojedli jsme, popili jsme, umyli jsme se a konečně mohlo přijít to překvapení, na které nás Renča celý den lákala a kvůli kterému jsme čekali v Bakově na nádraží. Tím překvapením byla expedice z Evropské Unie (celý víkend byl totiž na téma: Evropská Unie) a to z Polska. Následovala společná aktivita, během které si česko-polští skauti kladli otázky a odpovídali na ně – spíše šlo o urputné snažení domluvit se, ale když se chce tak to jde, že?J Večer nám pak vyplnilo už jen promítání materiálů natočených v rámci National Geographic a fotky z expedice z Kuby a z táborů.



Neděle probíhala celá ve znamení celodenní hry, ve které týmy zakládali spediční společnosti. Nejprve bylo potřeba získat živnostenský list, řidičský průkaz, zajít na Finanční úřad a také zažádat o výpis z trestního rejstříku (někteří narazili na problém už zde), pak také proběhly vážné testy před získáním technického průkazu – měření emisí, zkouška brzd, kontrola rezervy, lékárničky a podobných potřeb každého motoristy. Pak probíhaly písemné a praktické testy před získáním řidičského průkazu, což byla největší legrace – fotky napovíJ Přestávek během těchto aktivit každý využil k nákupu v místním uzenářství a k posilnění před odchodem na druhou část hry. Tato se hrála v nedalekém lese, spediční společnosti zde jezdily od jednoho evropského města ke druhému, přijímaly a vykládaly náklady, dostávaly peníze, po cestě je potkávaly policejní hlídky a kontrolovaly stav vozidel, na cestě je také čekaly stopaři, kteří společnosti přinášeli štěstí – např. dědictví – nebo smůlu – např. píchlé kolo. Proběhla také jedna dražba, kdy měli společnosti možnost nakoupit si větši automobily a zvýšit tím zisk své společnosti. Po necelých dvou hodinách běhání po lese proběhlo vyhodnocení společností a odebrali jsme se k návratu do školy. Jedna skupinka si vybrala cestu přes nedaleký Valečov.



Po návratu do školy jsme se setkali s Merfem a OčeiotkouJ kteří nám přijeli pověděti cosi o Zahraničním odboru Junáka. Před touto přednáškou jsme se všichni posilnili, umyli a čekali jsme na večer. Proběhla zmíněná přednáška spojená s aktivitou během které jsme se dozvěděli jak vypadají znaky skautských organizací po celé Evropě. Pak následovala přednáška Maru z Mladé Boleslavi, která nám pověděla o organizaci Mládež, která může pomoci uskutečnit různé projekty, které si zamanemeJ



Po těchto vyčerpávajících přednáškách jsme si prohlédli fotky a videa z toho dne a následoval večer vyplněný hrou na kytarou a zpěvem, což nás všechny ukolébalo ke spánkuJ



Pondělí mělo být ve znamení služby, ale jelikož město Kněžmost nepotřebovalo žádnou pomoc, mohl jsem se vrhnout na dvě poslední aktivity. První měla za úkol prozkoumat všeobecný rozhled všech účastníků (Jan Ámos opravdu nezemřel v Kostnici a strach z otevřených prostor je agorafobieJ) a druhá aktivita spočívala ve vzájemném poznávání evropské kuchyně, týmy si vylosovaly nějakou evropskou zem, nakreslily její vlajku a zhotovily pokrm popřípadě popití dle receptu. Byl to vskutku gurmánský závěr víkendu, objevil se tu Norský Glog – takový sladší svařáček, Řecké TzaTziky, Litevská polévka, Francouzský kus-kus a Španělské GaspačoJ MŇAMJ



Pak už jen zbývalo sbalit si, uklidit školu a všichni jsme se pěšmo přesunuli do Mnichova Hradiště na autobus a vlakJ Někde pod Valečovem jsme se všichni rozloučili a s přáním zase se někdy sejít jsme se rozešliJ



PS: Naše výprava si celý víkend zakončila příjemným osvěžením v jedné cukrárně v Mnichově Hradišti


Tawi

Betlémské světlo   23.12.2005
Betlémské Světlo aneb tragédie předvánočního času

Doufám, že jsem svým, jak předpokládám, trefně vybraným titulkem nevyděsila budoucí čtenáře tohoto článku. Nebojte se, nejde o žádný katastrofální požár spojený s rozdáváním betlémského světýlka, které se i letos konalo 23.12. léta páně 2005, nýbrž pouze o zhodnocení účasti na akci a jejího úspěchu. Ano musíme být i sebekritičtí, tenhle rok jsme to prostě nezvládli. Ale dost špičkování.

Jak už jsem předeslala 23.12. 2005 se nás opět hrstka statečných sešla na Burze, kde jsme od 16:00 rozdávali betlémské světýlko. Nevím, jestli to bylo novým umístěním (tentokráte jsme se postavili šikovně za ohromný jehličnan, jež stojí naproti spořitelně a jež letos sloužil jako vánoční dekorace) nebo zda-li to bylo letošní výjimečně nízkou mediální podporou, ale pro světýlko si letos přišlo rekordně málo lidí: nebudeme mlžit: 7. Na tomto místě slibuji, že se do příštího roku polepšíme, i kdybych já sama měla najmout auta s amplióny a postarat se o audio reklamu. I když, věřte mi, že bych vás, občany Benátek, této strašné události raději ušetřila.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem zúčastněným, že vydrželi a přežili až dokonce. Jmenovitě: Wanji, Brumlu, Čendu, Edu, Pitbula, Kraťase, Mejlu a samozřejmě Tawi. Nyní bych chtěla ještě rozeslat speciální díky Wanji, Brumlovi, Čendovi, Edovi, Pitbulovi a Tawi, že přežili zoufalé pokusy bratrů Kraťase a Mejli o upoutání pozornosti kolemjdoucích zpěvem vánočních koled. Bratři uznejte, ze "Stille Nacht, Heilige Nacht" nebyla nejlepší volba.

Doufám, že se nás příští rok na burze sejde mnohem více, ať už nás skautů, nebo vás, lidiček, toužících po rozzáření svých vánočních domovů.

Tawi

PS: Nechť je tento článek brán s nadhledem a s přihlédnutím k faktu, že ironie a sarkasmus jsou má druhá jména
Tawi

Párová dohoda 2005   8.10.2005
Už počtvrté se na začátku října konala Párová dohoda – soutěž pro smíšené páry nad 15 let. Byla nahlášená velká účast skautů z Kuřimi, až jsme dostaly strach, jestli nebudou v převaze. V současné době naše středisko neoplývá velkým množstvím této věkové kategorie tj. roverů, pro které je hlavně soutěž určena. Ale dopadlo to výborně – 50 na 50 nebo-li půl na půl. Strávili jsme v klubovně příjemné dopoledne při netradičních disciplínách ztížených opět handicapem. Letos to znamenalo, že dvojice byla k sobě svázána zády. Tomu se musely přizpůsobit disciplíny, protože třeba kotrmelec se takhle špatně dělá :-). Byl nahrazen elegantní holubičkou :-). Podívejte se na fotky.

Tentokrát si čokoládový dort za první místo zasloužili Maceška s Jirkou. Druzí byli Dáda a Brumla, třetí Stáňa s Kráťou. Všechny medaile jsou tedy v Benátkách, ale medaili za ohleduplné a kavalírské (jak se tomu říká u holek?) jednání by jednoznačně získaly všechny páry z Kuřimi.

Pro zájemce byl ještě připraven program na sobotní odpoledne – jeskyně Postojná, kytarový večer a v neděli slaňování na Suchých skalách.

Příští párová dohoda bude jubilejní a už teď vymýšlíme brutální disciplíny a těšíme se, jak se společně pobavíme. Tak přijeďte!!!


Alík

ObRok 2005   28.4.2005
Páni hradů a zasněžených kopců, bylo přízvisko, které jsme vyfasovali hned po příjezdu. Nebylo to proto, že Kráťa málem nestihl vlak, ani proto, že Tawi přijela o den později, ale proto, že náš kmen Isara pochází ze severních čech. Podobně tomu bylo i u ostatních kmenů, ale na jejich tituly se mě prosím neptejte :-) Dále jsme dostali barevné šňůrky na velkou hru, pásky na ruku, speciální ObRokové vydání Roverského kmene a obrvský hlad :-( Ten nás společně s neočekávanou zimou donutil k urychlenému zbudování stanů a zateplení. Neboť už jsme zase museli vyrážet na zahájení, vzal jsem do ruky chleba a tradá přes tu obří louku k pódiu. Uvítací rituál mě úplně neslovil a začínal jsem mít trochu strach z nasledujících dnů...
A přesto, i přes oškliváckou zimu (-18 jsem na konci dubna ještě nezažil :-D), jsem měl druhý den ráno dobrou náladu nejen já.
To dopoledne probíhal blok inspira, ve kterém kždý kmen inspiroval kmeny ostatní svoji nachystanou aktivitou. My jsme měli "Obří člověče nezlob se", ale co se týče mého hodnocení, máme na přesrok co dohánět ;-) Kdo se zrvna "nezlobil" u nás, mohl zkoušet výrobu sádrových masek, mýdlové souboje, nebo kříšení necromancerů. Takže se není čemu divit, že dopoledne utíkalo velmi rychle! A odpoledne ještě rychleji, neboť letošní velká hra byla vskutku výborná. Artušovci proti Avaloncům s vidinou Svatého gralu, modří (na jméno si prostě nevzpomenu) sami za sebe a Sasové proti všem! Jedni měli štíty, jiní mocné druidy a někteří dalekonosné zbraně. Tříhodinová bitva za doprovodu bojových povelů a výkřiků přešla v líty boj u samotného Kamelotu, jenž nakonec podlehl. Sasové zvítězili a podrobili si celou anglii. (pozn. Kráti: Kamelot žije!)
Tak se přiblížil večer a s ním první VaPro, neboli variabilní program. Sled přednášek a workshopů se zajímavými tématy. Já se jich bohužel nezúčastnil, a tak nemohu příliš hodnotit.
Den tři začal službou. Každý si vybral, jakým způsobem by chtěl naplnit roverské heslo sloužím a vydal se do práce. My jsme šli sbírat odpadky v okolí silnice. Našli jsme tisíce ba možná miliony odpadků, guláš s brambrem a půlku auta. To víte, když se někomu upadne od ruky sedačka, tak se to snadno přehlédne. Ale co, oni to ti hodní skauti posbírají :-) Tím bylo další dopoledne pryč a blížil se druhý blok VaPra. Tentokráte jsem navštívil Capoeiru, žonglování a roverconnection naživo. Tam byly holky se mnou, ale jinak daly přednost diskuzi na téma jak pomoci Srí Lance. V žádném případě nesmím opomenout "Lanáč", což jak název napovídá je sposta lan, natahaných po lese tak, aby se dalo skákat na hrazdu ve výšce 4 metrů, překonávat propast na lanovém žebříku, houpat se na poloměru 5m a asi hodně :-) dalších..
Tím byl ObRok vlastně za námi. Večer jsme se salvnostně rozloučili, skočili ještě do krčmy na kofolu a horkou čokoládu a druhý den pádili domů.
ObRok je prostě místo, kde člověk fakt pozná nové lidi a vyzkouší fakt spoustu nových věcí.
To je ROVERING, to je VÝZVA.
ROVERING JE VÝZVA!
Kráťa

CVVZ 2004   5.11. 2004
CVVZ
Letošní Celostátní Velká Výměna Zkušeností proběhla v termínu 5.-7.11. a tentokrát se představili jakožto pořadatelé českobudějovičtí. K organizaci bych pár výhrad měla, ale většina věcí nebyla tak fatálních, aby mě to tento víkend nějakým způsobem pokazilo:-) Ovšem kromě stravy:-) Protože chuť zakousnout se takhle po ránu do tlustých a mastných párků jsem neměla za celých svých 22 let (3 měsíce a 9 dní:-) ani jednou.
No ale jinak se mi v obrovské škole Máj nesmírně líbilo. Zorientovat se v ní se mi (narozdíl od ostatních) sice povedlo až poslední den, ale první den po příjezdu se podařilo zabloudit i dvěma pořadatelkám, které se nám snažili najít nějaké místo na spaní, tak to se mnou nebude snad tak zlé:-)
Programů bylo v nabídce hromady, ale z těch, které mě vskutku zaujaly to byly například: seminář o asertivitě či výrobky z kůže. Asi nejvíc jsem si užila sporty v tělocvičně, přesněji řečeno improvizace amatérského fotbálku, neboť provedení programu Sporty v tělocvičně nebylo dle našich představ. Tímto zdravíme protihráče z Plzně!
CVVZ jsem si vážně užila a myslím že mluvím za všechny. Hodně času jsme strávili v Čajovně a Mléčném baru a na skok jsme se byli podívat i v protiatomovém krytu na DISCO TRYSKO. Dlouho jsme se nezdrželi, ale většina z nás se tam vyblbla i když možná nezvyklým způsobem..:-)
Českým Budějovicím moc děkujeme za příjemný víkend a už se těšíme na příští rok na Třebíč!

Wanji

Párová dohoda   9.10.2004
Dlouze předem propagovaná akcička pro smíšené páry je za námi.
Třetí ročník Párové dohody přinesl hned několik změn a překvapení. Jednak se nám „Párovka“ časově prodloužila na celý sobotní den a noc (přes den se závodilo a následně prozkoumávalo okolí Milovic a přes noc se hrálo na kytary a poté převážně spalo:-) Také počet závodících dvojic byl prozatím rekordních 10 (což je současně jistá motivace pro všechny z vás pro ročník 2005:-) a samozřejmě nemohu opomenout (zcela nově a zdarma:-) sladkou odměnu i pro ty méně úspěšnější páry:) Za zmínku jistě stojí i původně neplánované avšak všemi hladovými krky radostně vítané noční grilování:-)
V čem se toto veselé závodění nezměnilo bylo ohodnocení prvních tří míst slaďoučkými a výbornými dorty a v mnoha velice důvtipných a (především pro pořadatele a diváky) zábavných stanovištích:-) Pro tento ročník na nás naše drahé pořadatelky vymyslely „handicap“ ve formě svázaných rukou a zavázaných očí jednoho z dvojice. Představu, jak takový závod asi probíhal, si jistě každý z vás udělá sám při prohlížení příslušných fotek.

Doufáme, že se u nás dobře pobavili i sestry a bratři z ostatních středisek a že mají v plánu přijet si příští rok vybojovat jeden z vítězných dortů, k čemuž jsou srdečně zváni a vyzýváni:-)

Wanji

4.6.2004
Intercamp 2004       in English

IC Intercamp, Intercamp is OK - to je pokřik, kterým jsme tuto akci v pražském metru ukončily. Avšak poprvé zazněl již v sobotu ráno na "opening ceremony", což jak všichni tušíte je zahajovací ceremoniál této 4-denní akce.
A pro nás, servistýmáky, začínala akce ještě o pár dní dříve, tedy ve čtvrtek, 27.5.2004 ráno. To se všichni, až na opozdilce Kráťu, který se dostavil až večer, vydali do Boru u Tachova, kde se mezinárodní akce konala. Dle plánu jsme měli být hned po příjezdu zavaleni obrovským množstvím práce, a tak není divu, že jsme byli trochu zaskočeni, když jsme zjistili, že naše aktivita - průsíkování - byla již postavena, a že nemáme do čeho "píchnout". = ) Šéf servistýmu, Káča, se však svého úkolu zhostila na výbornou a tak jsme později měli možnost trpce zalitovat, že jsme se nikde neukryli, protože práce bylo opravdu dost... V sobotu ráno se po zmíněném opening ceremony každý mezinárodní tým (12-ti členná družina s vůdcem, namixovaná z různých národností) vydal na připravené aktivity.
K tomu můžu snad jen říci, že to byl docela oříšek - když pominu jazykovou bariéru, tak myslím na sluníčko, kterému nebylo úniku. Na druhou stranu výraz v očích dětí, když se naučili krinolínu, nebo vyprůsíkovaly do 5-ti metrové výšky byla dostatečná odměna. Takto uběhla sobota a neděle, samozřejmě s večerním kulturním programem v podobě koncertu (BTW fakt super!), keltských tanců, nebo rytířských soubojů a vše co jsme postavili, bylo na čase zase zbourat, aby tábořiště vypadalo tak, jako když jsme přijeli. Začalo to horolezeckou stěnou v neděli večer a v pondělí se pokračovalo vším ostatním. Když už vypadalo, že práce není moc, byl čas na slíbenou barbecue party. Nevím jak ostatní, ale já se na ni dost těšil, takže když nás po hodině opět "vyhnali" do práce, byl jsem :-( so unhappy. Plánovaný odjezd v osm hodin se trochu protáhl na 2045, nicméně cesta byla příjemná a utíkala rychle (to je pravděpodobně dáno tím, že jsme půlku prospali = )). Po příjezdu do Prahy jsme se už jen rozloučili a vydali do metra, čímž se dostáváme na začátek tohoto rekurzivního článku...= )
Na závěr bych, kromě toho, že se mi tam moc líbilo a že se mi po všech strašně stýská, chtěl říci už jen:

IC Intercamp, Intercamp was OK

IC Intercamp, Intercamp was OK

IC Intercamp, Intercamp was OK

IC Intercamp, Intercamp was OK

Kráťa

4.5.2004
Setkání se druidy aneb jak si užít bezva víkend.
V pátek 30.4. v podvečer příjezd účastníků do Kněžmosta. Sobotní den věnovaný běhání po lese a neděle zasvěcená rozšiřování flory v okolí Knežmosta.
Tak takhle nějak vypadal program víkendu pořádaného za účelem setkání RR z mladoboleslavského okresu. A předem říkám, že, kdo tam nebyl a nezažil to, tak o hodně přišel.
Teď bych se ráda vrátila k samotnému programu. Jeho obsah a námět nám byl naznačen ve zvacích dopisech. Jednalo se o hru na motivy dobra proti zlu. Hru, kde se setkáme s čarodějem Cermunem, králem Arminem, druidy a dalšími postavami.
Program začal již v pátek večer, kdy byli všici účastníci rozděleni do týmů, zvolili si jména a symboly a začalo se soutěžit. Sotěže byly veselé, ale i náročné, vždyť stavět si zbytek týmu naramena, zas taková legrace není, že? Nicméně všichni tento večer, jehož náplní ještě bylo vybrat si povolání a schopnosti na celodenní hru, přežili.
V sobotu ráno jsme se vyzbrojili a hurá do lesů. No spíše do Drábských světniček, zde se totiž celá hra odehrávala, po celém území byla rozmístěna různá stanoviště, kde na nás číhala různá nebezpečí v podobě skřetů, indiána, vodníka a draka. Všichni však tato nebezpečenství překonala a nakonec se sešli k závěrečnému boji dobra se zlem. No a hádejte, kdo vyhrál? No samozřejmě, že dobro. Odměnou mu byla truhla plná sladkých a slaných pokladů.
Po návratu na základnu nás čekala včeře z vlastních zásob, večer plný hry na kytaru a zpěvu a pak už jen krásné sny.
Nedělní dopoledne jsme se odebrali na nedaleké pole a zasadili jsme zde cca 2000? stromků, odměnou nám pak byla přednáška o místní ornitofauně a flóře, mimochodem velice zajímavá. Ovšem tím, a pak ještě balením věcí a uklizením školy, tento víkend končil a my se rozešli a rozjeli zpět ku domovu, ale už nyní prohlašuji, že bude-li taková akce i za rok, tak mě na ní určitě potkáte.
Tawi

18.4.2004
:-( Asi takhle právě vypadám... Není to totiž ani hodina, co jsme se s Čikem vrátili z přípravného víkendu Intercampu 2004. A ptáte se proč mračoun?! Je to jednoduché-bylo to tam prostě SUPER. V pátek, když se chýlilo k odjezdu, byl jsem opravdu na rozpacích, zda jet, či nikoli (Moc učení, chápejte :-)). Mé svědomí mě přesvědčilo: "Když už si se přihlásil, tak koukej jet!" Co mi tedy zbývalo :-) Ale už po cestě, jsem díky Čikovi litovat přestával! Po příjezdu jsme se šli ubytovat do očekávaných chatiček, ale nebyly to obyčejné chatičky, nýbrž chaty jako HROM! Dvě patra, lednička, kuchyňka a obsluha (viď Čiko = )). Poté jsme si zahráli několik seznamovacích her, při kterých jsme se ale moc neseznámili. Bylo to určitě tím, že to byla rychlá improvizace Chiefů, protože se nestihla uvařit večeře = ) Dostali jsme ji až v 2230 :-o V sobotu nás pro změnu donutili k rozcvičce, pod záminkou nevydání snídaně, ovšem ta pak byla-No řekněte, kdo jste kdy z vás měl na podobné akci k snídani rohlík s nutelou a mlékem... Celý den byl nabitý informativním programem o samotném IC2004. Jednotlivé skupinky, jako třeba naše Ticket activities, se celý den (asi do 1800) "flákaly", než nastal čas večeře. Opět výborná :-). Simulace příjezdu účastníků, vyplňování cesťáků a spát. Jo a ještě něco - pan medik = ) Ježek nám ukázal novou hru-Talisman a tak bylo o zábavu do 0300 postaráno. Ráno už jsme se jen nasnídali (pro informaci: smažená vajíčka), dohráli Talisman, sbalili se a odfrčeli nach Hause.
Kráťa

9.9.2003
Párová dohoda
O tomto víkendu se konal již druhý ročník této sranda akce :-) Opět si Alík s Očeti řekli, proč by měli vůdci a roveři stále jen připravovat program pro ostatní a proč nikdo nepřipravíprogram pro ně. A opět se to zvládli na výbornou :-) Jak již napovídá název, jedná se o akci, kde soutěží dvojice žena-muž, přičemž alespoň jeden z nich musí být skautem a oběma musí být nad 15 let. Letos se soutěžilo v disciplínách jako je balení batohu, překážková dráha, kotrmelec... Všem se asi zdají úkoly triviální, nutno ale podotknout, že přitom všem má dvojice svázané ruce k sobě a každý z dvojice může používat jen ruku volnou. To už přidá trochu na obtížnosti :-)foto zde. Akce je to, alespoň co se mého pohledu týče, vskutku povedená a jsem zvědavý, jaké disciplíny nás čekají v roce 2004. Kráťa

A teď už oficiálně

V týdnu od 5.-9.6. 2001 obdrželi všichni členové kmene ohořelý pergamen s textem zaměřeným na přátelství, rovnost a důvěru. Nevím, jak ostatní, ale já jsem zprvu vůbec nechápala, o co jde. Během následujících pár dní jsem ve schránce našla ještě mapu s označeným místem a časem setkání. Po "konzultaci" s ostatními jsme vydedukovali, že se nejspíše někdo z nás rozhodl pro zorganizování první akce pro náš kmen. A hle. opravdu tomu tak bylo.
10.6. 2001 jsme se všichni sešli v akátovém háji kousek za Benátkami. Tedy všichni až na jednoho. Chyběl Kraťas, což bylo pro většinu překvapení, za původce toho všeho byl totiž považován někdo úplně jiný. (Jarus)
Kraťas ale za chvíli dorazil. Zapálil, zde připravený, slevnostní oheň a my se dozvěděli co a jak. Tento večer byl vlastně oficiálním založením kmene. Zde jsme také vymysleli jeho jméno "ISARA" (z keltského jazyka Jizera). také jsme všichni dostali dřevěný přívěšek ve tvaru kvádru. Z jedné strany byla naše značka (nebo jméno), na další bylo datum, dále zkratka názvu našeho místa a na tu poslední měl každý doplnit název kmene. Po všech rituálech jsme se rozešli do svých domovů.
Pozn.: Celá akce začínala ve 4:00
Tawi

Jak jsme se "narodili"

16.5.2001 Se konala první "neoficiální" schůzka zakládajících členů roverského kmene.
V klubovně druhého dívčího oddílu jsme se sešli ve složení: Šáryše (Tawiyelan), Kraťas, Jarus, Čiky, Prcík, Průďa, Wanji a Kačudka (Očeti).
Náplní této schůzky byla jakási "diskuse" na témata spjatá s činností vznikajícího roverského kmene. Např:
-Krátkodobé a dlouhodobé plány a cíle
-činnost a náplň
-Přijímání nových členů
Níže jsou uvedeny nekteré z poznámek, které z naší první rady udělal bratr Kraťas.
Tawi

Program	Vlastní příspěvek	Forma vedení	Koho přijímat
-kultura-kytara -výpomoc pro středisko -stmelit kolektiv -pomoci při tvorbě programu   ostatním -zabezpečovat akce -aktivní -zábava pro nás -charitativní akce	Jarus - prožitkové hry,pomoc Prcík - podpora, energie Čiky - aktivita Kraťas - výpravy, společné akce    Tawi - informátor Wanji - stmelení Očeti - nerozdělení kolektivu	-jeden by vedl a ostatní by prosazovali své názory    -"první mezi rovnými" -každý něco povinně	-kdo má co přinést -zapadá do kolektivu -duševní a fyzická zralost -chuť, zájem

Kráťa