Junák svaz Skautů a Skautek ČR - Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou

Naše skautské dobrodružství jsme začali tím, že jsme se společně sešli přesně v 7 hodin na parkovišti u Karba. Přivítali jsme se s ostatními členy střediska a pak následovalo loučení s rodiči.

Někdo jel autem rovnou do tábora a někdo zase vyrazil vlakem, jako třeba já. Celkem jsme třikrát přestupovali. Poté jsme vystoupili a vydali se po svých. Cesta byla dlouhá a náročná, ale přesto jsme si ji trochu oživili hrou Klíště.

Když jsme konečně dorazili do tábora, museli jsme si odpočinout. Asi po dvou hodinách nám přivezli stavební materiál a začli jsme vykládat. Teď teprve začala práce. Když jsme vše vyložili, začali jsme si stavět stany.

Pak, když se vše potřebné dodělalo, ulehli jsme do svých spacáků a bylo nám krásně.

Anička



2. DEN 3.7.2011

Když jsme se ráno probudili, tak jsme slyšeli, jak na plachtu padají kapky. Probudili nás asi v půl devátý! Udělali jsme si rozcvičku a šli na hygienu. A po hygieně jsme se šli nasnídat (měli jsme vánočku). Potom byl pracovní nástup, každému se rozdělila práce (například odpadové hospodářství atd.). Dopolední práce se nám dařila, až na to, že pořád pršelo, takže jsme to museli střídat. Jednu chvíli jsme pracovali a druhou chvíli jsme byli zalezlí ve stanu. V poledne jsme měli oběd, byla omáčka s těstovinami. Po obědě jsme měli polední klid, a kdo toho využil, napsal dopis. Po odpoledním klidu se šla dodělat ta práce, asi v půl sedmé byla večeře (už si ani nepamatuju, co to bylo, ale vím, že byla dobrá). Po večeři následovala hygiena a večerka. Potom jsme šli do hajan.

Majda



3. DEN 4.7.2011

Když jsme se vzbudili, tak jsme začali rozcvičkou. Potom byl nástup a taky jsme dokončovali tábor. Byli jsme na dřevě a já, Majda, Maruška a Matěj jsme vyráběli ešusovník. Když jsme se najedli, tak nás čekal nástup. Po nástupu jsme se přesunuli k táborovému ohni. Když přišel Líma s ohněm, tak nám to asi po dvou minutách zhaslo, ale Kůň a Mirek to zachránili. Začali jsme zpívat. Potom nám Líma řekl, aby nám nováčci pověděli, jaký mají pocit z tábora. Nastal konec ohně a my jsme šli spát.

Ríša



4. DEN 5.7.2011

Tento den začal tím, že jsme se probudili a myslím, že nám byla všem zima. Mě teda byla! Ani jsme se nestačili rozkoukat a obléct, když nám zapískali rozcvičku. Když jsme byli rozcvičení, oblékli jsme se a provedli osobní hygienu a utíkali jsme na očekávanou snídani.

Po snídani nám velkým začala etapa. Byli jsme proměněni v gladiátory a ocitli jsme se v Koloseu. Bojovalo se po dvou a myslím, že i holky si vedly dobře. Po této etapě jsme naštípali pár kusů dřeva a potom jsme dostali svačinu- VÝBORNOU šťavnatou broskev. Po osvěžující sváče nám vedoucí připravili další etapu Vylodění v Normandii. No, někteří se vylodili trochu více:). Třeba Pája, která to vylodění vzala opravdu vážně. Trochu jsme se u této etapy nepohodli, ale mě se moc líbila.

Když jsme došli do tábora, dostali jsme oběd. A měli konečně polední klid. Ale co to? Asi po hodině a půl jsme slyšeli zapískání na další etapu. Přišel k nám nějakej lord (Míša), kterýmu velký holky nabízeli různé paláce (stany). Lord si ale stále vymýšlel a tak si vymyslel, že si nechá vystavit nové zámky. Naše etapa měla proběhnout tak, že jsme měli vystavit lordovi z přírodního materiálu zámek. Nevím, jak probíhala stavba zámku u jiných, tak vám aspoň povím, jak probíhala stavba u nás. No prostě krásně :). K dřevěnému zámku se střešním bazénem jsme dokonce postavili zahradu s krásným jezírkem s lekníny. Měli jsme dokonce i terasu se vším všudy :). Ke každému ze tří zámků byla prezentace, a když došlo na nás, všichni se mohli potrhat smíchy. Naše úžasné přednašečky byli Káťa s Pájou. Lord si nakonec koupil všechny a věřte nebo ne, my jsme to vyhrály!

A teď se šlo na večeři. Byla krupicová kaše. Pooooomoooooc, utečte! Nastali hádky mezi míchači a nemíchači. Možná jsem si měla od Šíši půjčit špunty do uší. Nakonec ale všichni kaši snědli a libovali si. Poté si kluci udělali vlastní program a velké dívky odešli k tajnému rituálu, a jelikož je tajný, nic vám o něm nepovím. Tento den jsem si moc užila a etapy se mi moc líbily.

PS.: Tento večer bylo holkám oznámeno, že jdou dlouhou míli.

Elis



5. DEN 6.7.2011

Tenhle den začal jako každý jiný. Ráno budíček a pak rozcvička. Dobrá snídaně no a pak etapa. Jako první bylo, že si musíme vyrobit běžky a k tomu hůlky. To bylo dobrý, akorát holky jako Majda a Anča měli službu v kuchyni, tak jsme na to byli jen já a Elis. Ptáte se, kde byli ostatní holky? Ty šli v noci dlouhou míli. No a jak jsme ty běžky vlastně vyrobili? Docela snadno, museli jsme najít dvě prkna, která se osekala a nahoře udělali špičku. Pak Majda přinesla fixy a začaly jsme ty běžky zdobit. To bylo hustý, jak jsme našli dva klacky na hůlky a bylo hotovo, stačilo jen vyhrát závod. Nandali jsme si nohy do vázání a hup závodit. Bohužel jsme nebyly první ale druhý. Ta legrace nestojí ani za to první místo :). Druhá etapa byla o vikingách. Šli jsme k rybníku, kde byl raft. Štěpa a Buddha rozházeli do vody petky, který symbolizovaly ryby. Jely jsme jen my čtyři, Elis, Majda, já a Anča. To se nám povedlo, stihly jsme všechny lahve za osm minut. Měli jsme z toho radost. Třetí etapa byla o tom, že jsme měli svázaný nohy a šli jsme do tábora ke kuřimákům. Bylo to super. Tenhle den se prostě vydařil a sluníčko nám taky přálo.

Hanička



6. DEN 7.7.2011

K snídani byl chleba s vajíčkem, který nikdo nechtěl, ale takoví lidé měli smůlu, protože už nezbyl chleba na namazání máslem.

Dopoledne se světlušky a vlčata vypravila do Keni, kde vyráběla hrnečky ze dřeva. Skauti a skautky se vydali do Asie, kde čínskými hůlkami vybírali rýži. Poté jsme se na chvíli stali sumo zápasníky. V každé družině jsme si vybrali jednoho člověka, kterého jsme museli vykrmit tak, že měl trojitý pupek a trojitá záda. Jirka, Šíša a Kuba teda bojovali proti sobě.

Ještě před obědem se uskutečnil turnaj v přehazované mezi dětmi a vedoucími. První set jsme sice vyhráli, ale pak začali vedoucí smečovat, takže nakonec vyhráli oni.

Po výborném obědě jsme se šli koupat do rybníka. Vzali jsme s sebou raft a blbli na něm.

Odpoledne světlušky a vlčata pokračovali ve své cestě Afrikou a skauti a skautky stavěli hráze. Další etapou byli nepálští šerpové. Museli jsme co nejvíce naplnit batohy a běhat s nimi.

Na večerním nástupu vyhlásili Šíše první orlí pero a Jirka, Mirek a Shift odešli na dlouhou míli.

Káťa



7. DEN 8.7.2011

Den začal úplně normálně, ráno v 7 budíček a pak rozcvička. Následovala snídaně, ke které byl chleba s marmeládou. Potom byl nástup, na kterém jsme se dozvěděli, že Fialky jdou na vícedenní výpravu. Pochvaly byly Baronovi a Bidlovi za pomoc při noční hře. Byly taky uděleny tresty: Šíše, Šárce, Kátě a Matějovi za nedodržení večerky.

Ke svačině byly nanuky od Family Frost a holky odešly na výpravu. Začal se vařit oběd a Buddha nás vybízel, abychom si přinesli stezky a nováčky. Následovalo plnění stezek a nováčkovských zkoušek. Každý se snažil splnit co nejvíce úkolů. Baron zapískal přípravu na oběd a všichni si šli pro ešusy. Oběd nejspíše všem chutnal, byl kuřecí vývar a rizoto.

Při poledním klidu jsme hráli badminton a jiné hry. Světlušky a vlčata si vyzkoušeli zdravovědu, než jsme se nadáli, byla svačina v podobě jogurtu a rohlíku. Světlušky a vlčata odešli na hru do lesa a my ostatní jsme se jen tak povalovali, ale všechny vzbudil jásot, že přišli Jirka, Mirek a Shift z dlouhé míle. Pravděpodobně si šli lehnout.

K večeři nás čekalo překvapení, o kterém nikdo nevěděl, proto se všichni těšiil, když se dozvěděli, že jsou langoše. Den jsme zakončili prohlídkou a povyprávěním o blízkém lese a louce u tábora. Všichni z tohoto dne byli unaveni, a proto jsme se šli vykoupat, vyčistit zuby a spát. ( Škoda, že Šíša nevydržela mlčet. Jsme zvědaví, kdo ty tři orlí pera letos splní)

Rejža, Pavel



8.DEN 9.7.2011

Den jsme zahájili rozcvičkou, poté co jsme si vyčistili zuby, tak jsme posnídali rohlík s nutelou. Po snídani jsme my Pětkaři hráli hru Toalety. Ke svačině byla nektarinka. Později jsme dělali oddílový program, ve kterém jsme plnili stezky. K obědu bylo moc dobré jídlo. Po obědě byl polední klid, po klidu jsme hráli Fazole- je to moc zajímavá strategická hra. Pak jsme se byli vykoupat v nedalekém rybníku. Světlušky a vlčata pokračovali v cestě kolem světa. Fialky byly na výpravě. Celý den jsme se snažili postavit Tee-pee a saunu, ve které jsme byli večer a pak jsme se vykoupali v potoce a šli spát.

Baron



VÝPRAVA FIALEK 8.-10.7.2011

V pátek ráno jsme se sbalily a vyrazily na třídenní výpravu. Protože mělo večer pršet, měly jsme v plánu přespat na horské chatě. Šíša měla celý den mlčet, a tak bylo nějaké podezřelé ticho. Těsně před polednem promluvila. Pak jsme si daly oběd a taky jsme si na chvíli lehly a povídaly si.

Cestou dál jsme se šly podívat na tábor skautů z Jihlavy. Měly to tam hustý a tábor jim stavěly vůdci. Vůbec jsme se nemohly dostat pryč, protože tam byla jedna holka, která pořád mluvila. Hrozně to tam smrdělo, protože si tam někdo fet :D.

Raději jsme se tedy rozloučily a pokračovaly v naší cestě. Když jsme došly na místo, byly jsme velmi nadšené, že je to takový „hustý“ srub. Když jsme vešly dovnitř, naše nadšení pomalu upadalo, jelikož byl velmi kamenný povrch a byl naprosto hegešární. Rozhodly jsme se, že zde budeme spát jen ve stavu nejvyšší nouze. Ta naštěstí nenastala, a tak jsme spaly v lese.

Ráno jsme měly budíček až v 9:30! Vydaly jsme se tedy znovu na cestu. Byla dlouhá a bylo hrozné vedro. Když jsme došly k rybníku, znovu jsme byly nadšené, že se máme kde koupat. Naše nadšení ale znovu opadlo, když se začalo zatahovat. Sbalily jsme si věci a vydaly se do nejbližší vesnice. Našly jsme hospůdku, ve které nám zařídili nocleh v táboře, který byl nedaleko. Bály jsme se trochu, že to budou pionýři! Ale naštěstí ne :). Všecko tedy bylo v poho, když jsme tam přišly, vypůjčily nám stany a byly moc milí.

Složily jsme i pár písní. Až na to, že byla mega bouřka, to bylo supr. Měli zrovna „dýzu“, a tak nás pozvali. Přespaly jsme tedy v suchu a pohodlí a ráno jsme mohly pokračovat směr tábor. Šly jsme přes louku, kde vedl elektrický proud. Do tábora jsme dorazily po obědě.



Káťa, Pája



9. DEN 10.7.2011- VÝPRAVA PĚTKAŘŮ

Den jsme začli jako každý jiný, budíček v sedm, akorát jsme vynechali rozcvičku, jelikož jsme si museli zabalit na výpravu do Drážďan. Vyrazili jsme těsně před nástupem. V Horní Cerekvi jsme šli všichni na nákup, pokračovali jsme na místní nádraží, odkud jsme jeli do Počátku-Žírovnice. Dál jsme šli k malému jezeru jménem Roubíček. Na tomto místě jsme si dali oběd v podobě turbo-polívky. Pokračovali jsme přes malou vesničku až do Drážďan, kde jsme si našli dokonalé místečko na přespání. K večeři byly těstoviny s tuňákem. Když jsme se konečně uchýlili ke spánku, probudila nás nelítostná a zákeřná zpráva-BOUŘKA. Déšť nepřestával, a tak se část z nás vrátila do tábora a ostatní také dorazili (autem).

Pavel



10. DEN 11.7.2011

Když jsme přijeli z výpravy, tak nás kůň vysadil u Mlejna a zbytek jsme museli dojít. Když jsme došli do tábora, tak jsme všichni spali, protože jsme byli utahaní. Spali jsme do 12 a šli jsme obědvat. Já jsem pořád žadonil o jídlo, jenže neměli jsme stejné jídlo jako světlušky, vlčata a Fialky. Když jsme se konečně najedli, byly etapy. Den byl fšeliaky, ale bylo to docela dobré. Den jsme ukončili nástupem a poštou. Po nástupu jsme se šli povinně koupat. Po koupání jsme si šli číst do Tee-pee.

Autor neznámý



11. DEN 12.7.2011

Den začal asi jako každý jiný. Ráno jsme vyskočili z postelí a běželi na rozcvičku, poté rychle hygiena, snídaně, nástup a hrrr na další etapy.

První etapou byli vlci a naším úkolem bylo sestřelit lukem co nejvíce vlků. Překvapivě vyhráli…Vlci. Hned poté jsme se sešli v jídelně a následovala další „Štěpapa“ se jménem Popocatepetl. Byla to taková slovní hříčka, která se nejvíce ujala u holek a ty se také zmocnily jasného vítězství nad Vlky a poté i nad Orly. Další etapou bylo odsolování vody a té se odsolit nejvíce povedlo opět Vlkům.

Po obědě už nás čekal jen polední klid, spánek a Grand Canyon (slack line), který se povedlo překonat téměř všem, někteří spadli a někteří se ani neodvážili ke zdolání a nakonec tato etapa patřila opět Vlkům.

Den se povedl a po dobré večeři a večerním nástupu jsme se všichni celí vyčerpaní odebrali do svých stanů.

Shift



12. DEN 13.7.2011

Tento den začal stejně jako každý den. Ráno jsme se probudili a šli rovnou na rozcvičku. Po rozcvičce jsme si šli umýt zuby a učesat. Asi po pěti minutách byla příprava na snídani a jako každou snídani jsme zpívali Píseň hraboše: Za zády máš obrysy města…

Po snídani byl ranní nástup a po nástupu začaly etapovky. Dopolední etapovky bylo putování po Americe. A etapa se jmenovala Yukon. Museli jsme si vyrobit sáně a pak si ten nejlehčí do nich sednul a ostatní ho tahali a ten, co tam seděl, musel sbírat stříbrný kamínky. Vlci na prvním místě měli nejvíce kamínků, na druhém místě Orli, my měly nejhezčí sáně a na třetím Fialky měly nejmíň kamínků.

Po této etapě byl oběd a polední klid. A po poledňáku byla další etapa (nepamatuju si, co to bylo, ale vím, že byla pěkná jako všechny ostatní). Po etapě byla sváča a potom asi po dvou hodinách byla večeře a pak večerní nástup, na který jsem se moc těšila, protože byla pošta.

Po večerním nástupu následovala hygiena a večerka. Tento den bych zhodnotila jako vydařený až na to, že dopoledne pršelo.

Majda



13. DEN 14.7.2011

Třináctý den našeho táborového života začal budíčkem- bohužel bez Límovy trubky, protože vůdce tábora nebyl přítomen. Po vyhrabání se z rozehřátých spacáků, protažení ztuhlých těl na rozcvičce a chutné snídani přišel nástup, kde si roli (s)vůdce dne vyzkoušel Míša. Následovalo osobní bodování (rozdání písmenek) a poté přišla na řadu celotáborovka.

Dnešní den skauti a skautky strávili v Jižní Americe na pod vedením Skaatchi a Awatet poznávali nepoznané. Světlušky a vlčata se věnovali oddílovému programu v podobě různých her a hříček ve vodě i na suchu.

Dopolední program starších se odehrával v Ohňové zemi. Úkolem jednotlivých družin bylo rozdělat oheň a co nejdéle ho udržovat. Fialkám se vůbec nepodařilo oheň zapálit, a tak se souboje o vítězství zúčastnily pouze chlapecké družiny. První místo nakonec obsadili Vlci.

Po náročném slunečném dopoledni nastal čas oběda a poledního klidu, který všichni uvítali s nadšením nebo spíše s únavou, protože všichni usnuli :). Když jsme se poledně uklidnili, mohli jsme se vrhnout na další etapy. Ta první odpolední se odehrávala v poušti Atacama. Tato etapa nám vedoucím ušetřila jednu cestu autem pro vodu, jelikož družiny měly postupně doběhnout s jedním barelem pro vodu.

Následovala fyzicky méně náročná etapa- karneval v Riu. Každá družina si měla vymyslet masky a nějaké (taneční) kreace na průvod karnevalem. Fialky si tak vybojovaly bezkonkurenční vítězství.

Aby té kreativity nebylo málo, večer se konal v pořadí již druhý táborový oheň- sranda oheň. Fialky zaválely se svou scénkou o setkání princezen v důchodovém věku, největší aplaus však sklidila Pája a její dveře :). Světlušky vtipně předvedly táborový den i s výpravou, vlčata nám všem ukázala „správné“ provedení první pomoci a skauti si zahráli na otravné pomeranče.

Zasmáli jsme se, pozpívali a šli na kutě.

Nata



14. DEN 15.7.2011

Páteční ráno proběhlo dle harmonogramu, dokonce i snídaně byla včas :). Po nástupu se s námi rozloučili světlušky a vlčata, kteří se vydali na vícedenní putování. Redaktoři National Geographic (skauti a skautky) se přesunuli z Ameriky ke klokanům (do Austrálie). Následovala jedna etapa za druhou.

Ale hezky od začátku. V první etapě šlo o to vylovit co nejvíce perel z lavoru plného „mořské“ vody. Další etapa byla tak trochu zkouškou kuchařského umění, jelikož cílem bylo uvařit vejce natvrdo.

K další etapě byl potřeba dobrý čich a znalost koření. Ano, družiny musely po čuchu poznat co nejvíce druhů koření. Barevný obrázek za tuto etapu nakonec získaly Fialky, jelikož jako správné kuchařky poznaly všechno koření.

Cílem následující etapy bylo do druhého dne získat co nejvíce přírodní vody. Každá z družin měla k dispozici jeden pytel, co s ním provedli, záleželo pouze na nich. Orli a Vlci si vykoupali díru, kterou zakryli pytlem, zatímco Fialky tuto etapu přenechaly osudu a nechaly pytel bez hnutí ležet.

Poslední etapa tohoto dne byla dosti kreativní. Každá družina měla vymyslet 20 různých slov (dohromady tedy bylo 60 slov) a poté měla vymyslet písničku obsahující všech 60 slov. Fialky opět ukázaly svůj talent, proto jim právem náležel barevný obrázek.

Tento náročný etapový den ukončila vůdkyně dne Nata vyseknutím sekyrky z prasátka. Pak už jen umýt se, vyčůrat a spát :).

Nata



15.DEN 16.7.2011

Po několika dnech přišel konec tichému vstávání, protože Líma se vrátil :). S Límou se vrátil i Kráťa, který se rozhodl, že dnešní rozcvička bude v jeho režii. Konečně jsme se jednou pořádně protáhli, ikdyž děti nás za tuhle rozcvičku proklínaly ještě dlouho poté :). Jediný člověk, který zvládl rozcvičku bez připomínek, byla Káťa, která držela první orlí pero:).

Světlušky a vlčata stále putovali a na skauty a skautky čekalo také jedno menší putování.

Vůdci uvedli dopolední etapu scénkou (jako vždy skvělou:)), ve které si Nata vyzkoušla roli R.F.Scotta, Kráťa se osvědčil jako dobrý nosič a Bubu se Štěpou bohužel zahynuli jako poníci. Jednalo se o Scottovu neúspěšnou výpravu na Jižní pól. Naši redaktoři byli po družinách svázaní a měli takto dojít až na Křemešník.

Tato etapa se stala osudnou pro Káťu, jelikož se prořekla slovem AU:(. Fialky a Orli se stihli vrátit ještě před obědem, Vlci někde zabloudili a přišli podstatně déle.

Po poledním klidu jsme se přesunuli z Oceánie do Afriky a začali jsme poznávat její slasti a strasti. Začalo to výstupem na Kilimandžáro. Ale nebyl to jen tak obyčejný výstup, jednalo se o štafetový běh s postupným oblékáním. Pro barevný obrázek si na vrchol Kilimandžára nejrychleji doběhli Vlci.

Světlušky a vlčata se vrátili z výpravy, přijela i Plamenka, takže jsme byli zase všichni pohromadě:). Večer se ještě konal sranda oheň a program na noc snad nemusím zmiňovat :). Sladké sny :).

Nata



16. DEN 17.7.2011

Ranní probuzení proběhlo jako obvykle za pomoci Límovy trubky. A pak už to frčelo: rozcvička, hygiena, snídaně, ranní nástup až přišel čas na další etapy.

Světlušky a vlčata spolu s Willy Fogem poznávali Jižní Ameriku, kde si vyzkoušeli střelbu z luku na divokou zvěř.

Skauti a skautky zůstávali v Africe, kde se přesunuli do egyptských pyramid a za úkol měli vyrobit co nejhezčí, nejrychlejší a nejpevnější mumii z jednoho člena své družiny. Celkovým vítězem této etapy se staly Fialky. Následovala etapa s názvem Atlas- určitě všichni znáte báji o obru Atlasovi, který do konce života musí na svých ramenou nést nebeskou klenbu. Naši svěřenci si v této etapě zahráli na Atlase- ovšem místo nebeské klenby na ramenou museli držet naplněné ešusy hlínou na svých natažených rukou. Největší výdrž měli Vlci.

Poté přišla na řadu nejméně záživná část dne- polední klid:), po kterém čekal skautky a skauty test týkající se rasismu.

Tento slunečný den jsme zakončili přijetím nových roverů do roverského kmene. Tento silný zážitek byl ovšem přebyt zážitkem ještě silnějším- Koníček si vrazil větev pod oko :(.

Snad budou další dny veselejší.

Nata



17. DEN 18.7.2011

Dnešní den probíhal asi takto: budíček, rozcvička, hygiena, snídaně, nástup, dopolední etapy, oběd, polední klid, odpolední etapy, příprava ohně, večeře, nástup, hygiena, slibové ohně skautů a skautek, spánek.

Tak to bylo ve stručnosti a teď trochu podrobněji:). Už u snídaně se začala vysvětlovat etapa, která měla proběhnout ihned po nástupu. Jednalo se o to, že někdo vykradl Alexandrijskou knihovnu. Vlci, Orli a Fialky se měli postarat o to, aby knihovna nezela prázdnotou a získat od lidí co nejvíce knížek. Do oběda se tak v táboře nacházelo celkem 136 knih, z nichž nejvíce přinesli Vlci (56 ks).

Mezitím, co Fialky a Pětkaři sháněli knížky, světlušky a vlčata utíkali před medvědem na lanovém žebříku.

Odpoledne se odehrála předposlední etapa starších a poté se pracovalo na posledních bodech nováčkovských zkoušek a na přípravě slibových ohňů. Dnešní večer se z Aničky, Majdy, Bobka, Ríši a Barona stali právoplatní skauti.

Nata



18. DEN 19.7.2011

Dnešek začal jako tradičně budíčkem a rozcvičkou. Po vydatné snídani v podobě vánočky a kakaa následoval ne moc dlouhý ranní nástup a po něm poslední etapa- Límapa. Jelikož Límův zdravotní stav nedovolil, aby svou etapu dokončil, ujali se jí Štěpa, Bubu a Míša. Úkolem bylo připravit z přírodních surovin chutný čaj. Čaje na tom byly dost podobně, ale ten nejchutnější nakonec patřil Orlům.

Po poledním klidu se začaly bourat první táborové stavby a zároveň probíhala příprava závěrečného ohně. Fagule a pagoda je třeba vyplnit chrundím, tak se skauti a skautky vydali do lesa. Světlušky a vlčata měli celoodpolední závěrečnou etapu mimo tábor.

Když se děcka vrátila z lesa, byli u jídelny nastoupení bodyguardi (Bubu a Štěpa) a všichni čekali na příjezd velkého šéfa National Geographic. Dorazil po chvíli se svými věrnými sekretářkami (Awatet, Skaatchi, Nata), poslušným řidičem Albertem (Vašek) a osobnín bodyguardem (Míša). K překvapení všech byl velký boss někdo jiný než na začátku, vše se ale vysvětlilo a mohlo se začít vykupovat. Každá z družin získala určitý počet geonů podle toho, kolik barevných obrázků obsahoval jejich časopis. Největší obnos si (překvapivě) odnesli Vlci.

Následovala aukce cen, ze které si každý vydražil to, co chtěl (v některých případech to, co na něj zbylo:)). Poté se vrátili světlušky a vlčata a všechny děti byly vypuštěny do Kuřimského tábora. Vedoucí mezitím odvedli skvělou práci v podobě hostiny, která ovšem po příchodu dětí byla zcela zlikvidována a vše skončilo v jejich nenasytných žaludcích.

Poté přišel čas na poslední táborový nástup, který jsme zakončili první slokou junácké hymny při stahování státní vlajky. Následoval závěrečný oheň zapálený ze čtyř světových stran Jirkou, Shiftem, Pájou a Verčou. Při tradičním „kolečku“ co se nám líbilo a co ne, jsme se dozvěděli, že celotáborovka byla pěkná, počasí celkem ušlo, jídlo bylo dobré, ale bylo ho málo a příště bychom mohli vstávat dýl- no prostě klasika:).

Tento den, závěrečný oheň ale v podstatě i celý letošní tábor jsme ukončili Gilwellským kruhem a následně večerkou.

Nata



POSLEDNÍ DEN 20.7.2011

Poslední probuzení při tónech posledního budíčku (v podobě Kráťova hraní na kytaru), poslední rozcvička, která nás připraví na návrat do civilizace (pod vedením Skaatchi a Míši), poslední táborová snídaně a pak už jen bourat, bourat a bourat.

V půl jedenácté následuje poslední rozloučení s tábořištěm, ale také se všemi ostatními, protože je čas vyrazit na vlak. Jen pár statečných (zejména roverů) zůstalo, aby dokončilo bourací akci- za to jim patří velké DÍK:).

Dík patří i všem, kteří se letošního tábora zúčastnili a stali se tak součástí naší velké skautské rodiny.

Co říci na závěr? Snad jen BYLO TO SUPER a AHOJ ZA ROK! :)

Nata

Sešly jsme se v klubovně kolem desáté. Nasedly jsme do aut a jely do Přerova. Byla pěkná zima, ale přežoly jsme, protože se nám tam líbilo. Nakonec jsme našly místnost, kde bylo nejvíc teplo a tam jsme strávily skoro nejvíc času. Když jsme byly totálně rozmrzlé, nasedly jsme do autíček a jely do klubovny. V klubovně jsme rozmrzly a začaly přípravy na večer. Někdo dělal salát, někdo řízky a rybu, někdo připravoval stůl a svíčky a zbytek myl a utíral nádobí. Nakonec jsme to tak tak stihly a mohlo se začít servírovat. Začly jsme Kátinou knedlíčkovou polévkou, která byla vážně výborná. Pokračovaly jsme salátem a řízky, kteří byly taky výborní a s plnými břichy jsme šly dělat tradice. Poštěly jsme svíčky, lily vosk, zpívaly koledy u námi ozdobeného stromku. Po tomto krásném večeru jsme si šly lehnout do spacáků a s krásným zážitkem jsme usnuly. Ráno jsme uklidily klubovnu, zahrály jsme si pár her (třeba i na koulovanou) a šly jsme se podívat k Bille na živý betlém. Moc se nám to líbilo, ale musely jsme si dozkoušet scénku, a tak jsme se vrátily do klubovny. Po zazpívání pár koled, shlédnutí pár scének, rozbalení dárků, jsme unavené odešly domů a byly jsme rády za krásný víkend.


Týna

V sobotu 11.prosince jsme se už v 8 sešli u sokolovny. A hned první otázka byla, kde je Bláňa? -Já nemůžu, ozvalo se z telefonu. No super, jedna nám chybí a nikdo z nás nemůže mít život navíc. Ještě, že nám kluci půjčili Jirku, se kterým jsme vyhráli dvě utkání, ale pak si ho kluci vzali zpátky, že musej vyhrát. Ale my měly ještě Hančííí, která byla ochotná nechat se zdevastovat. Nakonec jsme to nějak dotáhly do konce, ikdyž Šárka málem přišla o zuby. Ale při vyhlašování se už mohla radovat s námi z prvního místa.Byla to povedená akce, kdy jsme poprvé v historii vyhrály.

Týna

No, vlatsně ne na Loděnici, šly jsme na Starou Jizeru:). Přestože už je podzim a počasí nevlídné, rozhodly jsme se, že se vypravíme do přírody. Sešly jsme se v hojném počtu a mohly vyrazit. Cetsou jsme chtěly poznávat stromy, ale nebylo to úplně jednoduxhé, protože listí bylo opadané :) .Společně jsme ale vždy přišly na to, o jaký strom se jedná. V cíli naší výpravy jsme si chtěly uvařit oběd, ale rozdělat oheň byl téměř nadlidský výkon. Nakonec ale Svišť přitáhl celý suchý smrk, takže jsme to zvládly. Nakonec jsme se šťastně vrátily domů.

Káťťa

Poslední říjnové dny jsme vyrazily pokořit vrchol nad Litoměřicemi- Radobýl. V pátek 29.10. jsme nasedly do autobusu, v Lysé přesedly na vlak a po hodině(ne)pohodlné jízdy jsme byly v Litoměřicích. Naše velké holky si opět vymyslely takovou blbost, takže svázat nohy a jděte si, kudy chcete, ale buďte co nejdřív v klubovně. My si řekly: NO SUPÉÉÉR :)....a šly. Po hodině šílené cesty jsme dorazily do klubovny, ale stejně jsme se musely vrátit k nádraží do Penny pro véču. Udělaly jsme obložené chleby, takže to byla rychlovka a my se mohly věnovat dalšímu programu. Chvíli jsme hrály kufr, poté jsme vyhledávaly informace a nakonec jsme hrály na soudce. Poté dorazili kluci z bazénu a my s nima šli hrát na dobývání náměstí. Byla to sranda, ale někteří už šli spát.. Ale to bysme nebyli my, kdybysme nehráli na schovku. Potom už jsme šli spát (no...spát :). Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale snídaně je snídaně a tak jsme se nakonec všichni ze spacáků vykopali. Zbalili jsme si věci, najedli se a společným pochodem vyrazili k vrcholu. Později už každý zůstal u svého stanoviště a čekal na svůj čas. Moc dlouho to netrvalo a běžela naše 21. Předběhly jsme vlčata i některé světlušky a s dobrým pocitem, že jsme udělaly všechno, co se dalo, jsme šly čekat na výsledky. A je to tady....Světlušky, vlčata...5 družin skautek...5.místo...4.místo...3.místo.. Druhý je Vansdorf s naší Káťou a Benátky se radují- poslední ročník a MY vyhrály!! :). Měly jsme radost, ale pospíchaly jsme na vlak, takže jsme si sbalily svých pět švestek a vyrazily. Vlak jsme stihly a jely domů.

Týna

V sobotu 11.9. jsme se v hojném počtu sešli v klubovně.Přivítali jsme se s nováčky a pomalu jsme se snažili zjistit co budeme dělat. Postupem času jsme si zahráli pár her na seznámení,ale potom už začal ten pravý program.Měli jsme se rozdělit do skupin po šesti,takže tři mladší a tři starší.Když jsme byli tak nějak rozděleni,poslechli jsme si,co budeme celý den dělat.Oč nám rozdala mapy na kterých byly červené,modré a zelené puntíky.Červené znamenaly stanoviště otevřená dopoledne a modré odpoledne.Zelené puntíky byly místa k zakotvení před obědem a před cílem hry. Po zahájení hry jsme se rozprchli na různá stanoviště,například:Minové pole,Přejíždění Jizery,stavění se na ručník,střílení z luku,lezení po laně,zatloukání hřebíků,ale taky jsme si hráli na horolezce za mlhy..Užili jsme si spoustu srandy a vydali se vařit oběd,což byla sranda ještě větší.Připravené ohniště a nad ním kotlík s gulášovou polévkou,co víc si přát? Když jsme měli plná břicha,donutili nás uklidit a opět vyrazit na trať. Další zajímavá stanoviště,z nichž si každý kdo splní úkol odnese indicii nebo kousek mapy od pokladu.Když jsme po pár hodinách opět uviděli klubovnu byli jsme šťastní. Je tu ale jedno velké ALE...Kde je ukrytý poklad?Naši chlapci se pustili do skládání mapy a menší si zahráli hry.Po pár minutách jsme věděli,že poklad je ukrytý v zámeckém sklepení.Když jsme prolezli veškerá sklepení našli jsme poklad.Kluci ho vynesli na světlo a my ho mohli otevřít.Uvnitř starodávné bedny byly vyskládány Fidorky a miliony korun,ovšem skartované. Po sladkém návratu do klubovny se někteří rozprchli domů a zbytek si opekl buřty a s dobrými pocity a bolavými těly jsme se dobelhali domů.

Káťa a Týna

V pátek 3. září jsme se sešli v hojném počtu,ikdyž nás mohlo být ještě víc. :) Ještě než nám Kráťa zapískal nástup,pobavili jsme se o prázdninách.Všechno jsme přežili (i velmi zajímavý úvod před klubovnou :) Po zajímavém proslovu Kráti a Milky jsme se přesunuli k ohni.Povídali jsme si,zpívali a hráli hry.Nejvíce nás ale pobavilo,když naši zamilovaní (Bláňa a Shift) nepochopili hru na Mimozemšťana a překladatele a trochu se v tom ztráceli.Poté jsme se rozloučili a odešli směrem k domovu s myšlenkami na další akce v tomto skautském roce.

Káťa a Týna

Na rozdíl od loňského tábora celých osmnáct dní nemilosrdně pálilo sluníčko. Na déšť jsme čekali jako na smilování a když konečně přišel, měli jsme takovou radost, že jsme běhali mezi kapkami a křičeli. Slunce nám totiž kromě radosti přinášelo i spoustu strastí, jako například to, že většina tábora onemocněla. Počasí nám také znemožnilo uskutečnění plnohodnotné dvoudenní výpravy. Kvůli velkému vedru šly Fialky pouze k Máchovu jezeru a Pětkaři do lesa.
Dostali jsme za úkol vymyslet název pro naše tábořiště. Nápady padaly různé, avšak vedoucí z nějákého důvodu s většinou nesouhlasili a nakonec ze všech návrhů vyhrál Tábor bájných civilizací. Tento název byl odvozen od celotáborové hry. V té jsme měli možnost například posnídat na stromě jako praví neandrtálci, vyrobit bronz z mědi a cínu, ukradnout srdce faraónovy mumie, zahrát si divadlo v římském Koloseu, nakupovat na středověkém tržišti, převážet brambory z Ameriky do Evropy, upálit všechny čarodějnice v táboře, chránit poklad KarlaIV., vytvořit vlastního Golema, studovat ve škole Marie Terezie, vyzkoušet si transport a ošetření raněných partizánů, zatrapčit si v hippiesáckých autobusech při dělání ankety nebo kolonizovat vesmír.
Za tábor jsme měli celkem pět ohňů – zahajovací, dva slibové, „sranda oheň“ a závěrečný. U dívčího slibového ohně složili slib tři nováčci – Elis, Hanička a Verča. U klučičího odslibovali Matěj, Martin, Pavel a Petr.
„Sranda oheň“ se všem moc líbil. Holky ve své scénce parodovaly nástup, kluci ztvárňovali píseň Hlídač krava vůdci hráli Kouzelnou školku.
Hančííí a Janifka splnily zkoušku Tří orlích per. Podle oddílové tradice dostaly indiánské přezdívky – z Hančí je Nata a z Janifky Macawi. O tuto odborku se pokoušeli i tři kluci – Míša, Koňas a Soda. Všichni tři ztroskotaliu zkoušky mlčení.
Podle slov u závěrečného ohně se tábor všem líbil a už se těšíme na další.

Nata a Káťa

Jelikož si vatšina našich rodočů neustále stěžuje, že kůli skautským akcím si nás vůbec neužijí, rozhodli jsme se tuto zapeklitou problém vyřešit akcí pro celé skautské rodiny. Účast byla opravdu hojná- jedním z důvodů byla možná touha rodičů zjistit, co vlastně jejich děti v tom skautu provádějí:).
Začalo to seznamováním všech se všemi a pokračovalo rozdělením do týmů, ve kterých jsme absolvovali cestu nebezpečnou přírodou s ještě nebezpečnějšími úkoly- střelba z luku, přeplavání Jizery na raftu, použití vlastního těla k vytvoření daného obrázku- no prostě jako na normální skautské akci:).
Po zdolání všech překážek jsme dorazili do cíle, kde na naše prázdné žaludky čekala pořádná nálož jídla. S plnými břichy jsme si pak zahráli jednu běhací hru a byl čas vyrazit zpět do klubovny. To by to ale nebyli naši vedoucí, kdyby nám cestu nějak neztížili, tudíž jsme až do klubovny museli pochodovat svázaní. Když dorazil i poslední svázaný tým, přišlo na řadu vyhlášení těch nejlepších a předání sladkých cen.
Myslím, že rodiče už netrpělivě čekají na další podobnou akci :)

"Jako každý rok, tak i letos 24.dubna slavili svůj svátek kromě Jiřího i všichni skauti a skautky. Jelikož letos tento svátek připadl na sobotu, neváhaly jsme, oblékly na sebe kroje a pod vedením Káti jsme se vydaly na Michalovickou putnu. Cestou nás provázelo pěkné počasí, dobrá nálada a celodenní hra, při které jsme přicházely o životy. Nebojte, všichni jistě víte, že do našeho oddílu chodí samé kočky, takže jsme měly životů až až.:)

Kátě se výprava moooc povedla a i přes to, že Matoušek chvilku pofňukával, a naše invalidní Hančííí měla zase nateklý koleno, si naše budoucí rádkyně zaslouží pořádnou pochvalu. DÍKY Káťo :)"

Jednoho pozdního lednového dne v časnou dobu ranní nasedlo celkem 8 Fialek do autobusu, který měl namířeno do Prahy. Jelikož je Praha celkem široký pojem, buďme trochu konkrétní. Autobus dále než na Černý most nejede, tudíž naš další kroky vedly k metru, ketrým jsme se dopravily až na Vyšehrad. Proč zrovna Vyšehrad? Odpověď je prostá- na vyšehradském hřbitově je totiž mimo jiné známé osobnosti pochován i zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík. Počasí bylo proti nám a tak jsme na hřbitově moc dlouho nepobyly. Vyrazily jsme tedy dál- za kulturou. V jednom malebném domku poblíž Staroměstského náměstí se právě konala výstava k seriálu Arabela. Mimo to, že jsme viděli spoustu kostýmů a rekvizit ze zmíněného seriálu, stihly jsme také zcela rozmrznout. Jenže čas je neúprosný a řidiči autobusů na nikoho nečekají, takže jsme musely tuto teplou budovu opustit a pádit na autobus, kterým jsme se dostaly domů.

Meteorologové slibovali plno sněhu- tak jako loni.
Fialky a Pětkaři vyrazili na hory- tak jako loni.
Jeli jsme do chaty Zákoutí- tak jako loni.
Ale teď už trochu obšírněji. Víkend 18.-20.12. strávily Fialky a Pětkaři v Harrachově( tak jako loni:). Meteorologové měli pravdu, vážně napadlo plno sněhu. Vlastně se ty hroudy této bílé studené hmoty nedaly přehlédnout. Po příjezdu na chatu jsme se každý zařídil po svém. Jedna věc se však stala společnou pro nás pro všechny a to čekání na to, až topení začne topit. Když se tyto problémy vyřešily, spokojeně jsme ulehly do svých pytlů na spaní.
Druhý den ráno jsme usoudili, že co je teď, nemusí být za chvíli a vydali jsme se prozkoumávat okolní přírodu zasypanou sněhovou pokrývkou.. Cesta nás zavedla až k bobové dráze, kde jsme se řádně vyblbli. Na chatu jsme se vrátili s hladovými bříšky a unavenýma nohama. Večer měli kluci zahájení celoroční hry a holky zatím vymýšlely scénku na skautské vánoce. Po těch psychicky i fyzicky náročných aktivitách jsme se odebrali do říše snů.
Co napsat k neděli? Snad jen to, že dopoledne jsme si naposledy užili sněhu a po vydatném obědě jsme vyrazili směr domov.

Nastal listopad. A co jako?- řekl by si nezasvěcený člověk. My skauti ale už dávno víme, že v listopadu fouká příznivý vítr. A když fouká vítr, většina lidí se jde raději zachumlat do tepla. Naštěstí se najdou i tací lidé, kteří vítr dokáží využít i pro zábavu. A tak .11. se pár takových jedinců sešlo u benátecké vodárny, aby do vzduchu vypustli své papírové, igelitové i jiné draky. Letos byl vítr více než příznivý a proto trvalo podstatně delší dobu draky sundat než je dostat do vzduchu. Díky této skutečnosti se všem přítomným objevil úsměv na tváři. Nakonec nezbývá než doufat, že za rok bude počasí přinejmenším tak dobré jako letos.

Na 19. ročník tradičního běhu z Radobýlu jsme se společně s Pětkařema vydali již o den dříve. Zjistili jsme, že se do jednohokupéčka vejde v pohodě 14 lidí, a tak jsme dojeli až do Litoměřic, kde jsme se ubytovali v tamější skautské klubovně a vydali jsme se směrem k bazénu. Naštěstí jsme v bazénu byli skoro sami, takže nám nic nebránilo v provozování našich vodních hrátek. Po dvou hodinách dokonalého blbnutí jsme museli bazén opustit, vrátit se zpět do klubovny a pořádně se nadlábnout. Po chutné večeři měl pro nás Líma připraveno pár her v parku.Tam jsme použili všechny síly, co nám ještě zbyly, takže jsme v poněkud klidnějším tempu pokračovali v klubovně. 22.hodina už dávno odbyla, a tak jsme se zanedlouho odebrali do svých spacích pytlů.
Probudili jsme se do chladného a vlhkého rána, něco málo jsme pojedli a už jsme si to štrádovali na pochod městem. V cíli naší cesty jsme se setkali se zbytkem našeho střediska a když jsme se tak rozhlédli kolem, bylo vidět, že jako středisko máme největší počet hlídek, protože účast ostatních byla dosti slabá. A pak už to začalo. Během chvilky se na trati vystřídali světlušky, vlčata, skautky, skauti, roveři a v neposlední řadě i vůdci. Na vyhlášení výsledků jsme si sice museli nějakou dobu počkat, ale stálo to za to:). Světlušky obsadily zlatou pozici, vlčata skončila na 4. a 8. místě, skautky se umístily na 3. a 4. místě, skauti byli s přehledem 1. a 2., roveři získali 2. místo a hlídka, složená z našich vůdců doběhla 1.
Takže celkem povedená akce, nemyslíte?:)

Středa 1.července

Prázdniny jsou skvělá věc a ještě skvělejší je začít je táborem, kterému předcházelo spoustu příprav a určitě i otázek, co všechno si vzít s sebou. 1.7. v 8:30 nastal ten správný čas na odevzdání prádelní šňůry, rozloučení se s rodiči a civilizací, cestu do MB a následné dojití do tábora. Cestou nás provázel Bláni uječenej hlas a Límovy vtípky. Po náročné cestě jsme se vrhli na stavění svých příbytků, kuchyně, latrín a dalších potřebných věcí. Den se chýlil ke konci a tak jsme se odebrali ke spánku, abychom nabrali nové síly na další den.

OBéčka



Čtvrtek 2.července

První budíček, první ráno a pozvolné vstávání s Límou a Kráťou. Snídani jsme měli všichni ještě z vlastních zásob- samozřejmě chutnou:). Poté nám Kráťa rozdal práci a my se vrhli do víru dění. Postupně se objevovaly stavby jako odpadové hospodářství, víko na vsakovačku, latríny, kozy na barely, nástěnka, atd… Bylo toho mnoho, ale i přesto nám práce vybylo i na pátek. K obědu, který vařil Líma, jsme měla gulášovou polévku a byla SUPER!. Později k večeří, kterou vařil Kráťa, byly těstoviny s omáčkou, taky skvělý:). Den jsme zakončili jednoduchým: DOBROU NOC.

Červícci


Pátek 3.července

V pátek jsme naposledy měli volný budíček. Naposledy jsme také neměli nástup, protože tento den jsme vztyčovali stožár. Dodělávali jsme také vůdcovské stany a potřebně drobnosti jako například systém v kuchyni, klučičí latrínu, přinášení dřeva a vaření oběda, k němuž byla cibulová polévka a kuřecí maso s brambory. Později odpoledne přijela Plamenka a Očeti se svými psy- Betynkou, Kyrou a malou Terezkou. Terezka je velmi čilý pes-krátce po příjezdu skočila do vsakovačky a rozbila víko, které se muselo následujíí den opravit. Večer nám vůdci zakázali být v jídelně, takže jsme se bavili po svém. Mladší si udělali bitku s okurkami a senem a starší seděli ve stanu a povídali si. Všichni jsme šli v klidu spát, aniž bychom tušili, že přijde velice stylové zahájení celotáborové hry. Když tábor konečně ztichl, vtrhli do něj ,,piráti´´. Museli jsme se zachránit tím, že jsme přeběhli na druhou stranu řeky, kde jsme se stali svědky bitky mezi Budhou a Límou. Nakonec zvítězil Budha. Zatímco Líma pomalu umíral, přiběhl k němu jeho syn Kráťa. Stihl od něj převzít mapu a medajlonek, který nám prý pomůže při naší plavbě.

Rumovci



Sobota 4.července

Sobota byla první den, který byl již v plném počtu. Dorazili totiž všichni vůdci. Začínali jsme plnohodnotným budíčkem a rozcvičkou. Poté jsme se nasnídali a byl nástup. Během dopoledne se všichni upsali na pirátskou plavbu, kde jsme slíbili, že se budeme chovat podle pravidel, které jsme si přečetli. Také se dokončovali práce v táboře (oprava latrín, táborový oheň…) Jelikož vařila Plamenka, všem nám moc chutnalo, né že by Kráťa s Límou vařili špatně, ale ženská v kuchyni je holt ženská Oficiální zahájení celotáborovky proběhlo odpoledne, všichni jsme si oblíkli naše oblečení z 16.stol. a odešli do krčmy(jídelna), jelikož začalo pršet. Tam nás naši kapitáni (vůdci) rozdělili do posádek a to takto:
1.Červíčci- Michal, Awatet, Honzík, Pavel, Týna
2.Rumovci- Jirka., Bidlo, Janifka, Mirek, Káťa
3.Černá Hvězdice- Skaatchi, Von soda, Bláňa, Pája, Milan
4.OB- Hančííí, Jenda, Shift, Deny, Šíša
(každá posádky si název vymýšlela sama, tak se nedivte, jak to dopadlo) Také jsme si vyrobili lodičky, kterými se budeme posouvat po mapě a ještě vlajku, která bude viset na stožáru uprostřed lodní paluby(vázaná stavba, kterou má na starost Awatet s Míšou). A tak všichni vyrazili na dřevo. Den jsme zakončili nástupem a rozdání dopisů. A abych nezapomněla, byl vyvěšen seznam činností, které můžeme plnit za body. Proto spousty námořníků po nástupu dělalo třísky, cvičilo, otužovalo se a někteří si i vyčistili zuby:) a jelikož i hlídky jsou za body, neměl rádce dne problém sehnat někoho na hlídku. Tím skončil dnešní den a už se těšíme na další.

Černý Hvězdice


Neděle 5.července

Tento den byla neděle, ale nebyla to obyčejná táborová neděle s prodlouženým budíčke, bez rozcvičky, atd… Bylo nám řečeno, že neděla bude v pondělí, takže nás ráno jako tradičně vzbudil Líma se svou trubkou, protáhli jsme si těla při rozcvičce a pak jsme dlooooouho čekali, až dorazí pečivo na snídani. Na ranním nástupu rozdělil Kráťa poslední drobnou práci, která je potřeba dokončit a všichni jsme se do ní s chutí a nasazením vrhli. Po chutném obědě nastala chvilka klidu a pak začala první etapová hra naší celotáborové hry s názvem Vyplouvám (nebo něco podobného:). Spočívalo to v tom, že jsme museli naložit záspby, vytáhnout kotvu, napnout plachtu a vyplout po Ploučnici na lehátku. Všechny posádky předvedly skvělé výkony a pořadí bylo následující- 1.OB, 2.Červíčci, 3.Černý Hvězdice, 4.Rumovci. Po této etapě jsme zcela vyřízení šli sbírat borůvky na borůvkové knedlíky. Před večeří ještě pár lidí stavělo loď a tento okamžik se stal osudným, jelikož klády na podlaze se rozjely a Hančííí řekla AU a tím ji skončila naděje na to, udělat letos zkoušku tří orlích per. Po večeři se připravoval oheň, který vypukl cca ve 22:00. A to je pro dnešek vše:)

OBéčka


Pondělí 6.července

V pondělí ráno jsme měli budíček trochu dýl, protože byla jakoby neděle. Vynechali jsme rozcvičku, najedli jsme se a rozešli po oddílech. Skutky řešily stezky a skauti připravovali nováčky na nováčkovskou zkoušku a na slib. Holky se chtěly jít zchladit, ale stěžovaly si, že jim je zima. Po chutném obědě byl polední klid, o kterém toho moc nenapíšu, protože jsem spala:). Na programu byla odpolední etapa. Měli jsme si v posádkách rozdělit 5 funckí: Hledač, donašeč, brodič, donašeč a luštič. Měli jsme totiž rozluštit zašifrovanou zprávu. Nakonec se nám to povedlo v tomto pořadí: 1.OB, 2.Černá hvězdice, 3.Červíčci, 4.Rumovci. Rozluštili jsme něco v tomhle smyslu: Běžte pryč z tábora, protože nás hledají královská vojska. Oč nám řekla, že si musíme rychle sbalit věci a suroviny na večeři si musíme odpracovat u lidí ve vesnici. Kousek za táborem se spojily skupiny OB, Červíčci a Černá hvězdice a tyto úkoly plnili společně. Rumovci šli na druhou stranu od tábora. K večeři jsme měli těstoviny s kečupem kvůli kterým Skaatchi kydala hnůj. Potom jsme si jen ustlali v lese, trošku si popovídali a pomalu usnuli.

Červíčci


Úterý 7.července

Když jsme se vrátili do tábora na svačinu, ta se všichni nasvačili a Očeti se ptala posádek, kde spaly, jak pracovaly, a jak se měly na cestě. Poté kapitán Kráťa svolal posádky dohromady a první poddůstojník Plamenka vysvětlila etapu, která byla o tom, jak musíme rozdělat oheň na kopci, ale ve skutečnosti jsme si získali osm polen, jednu krabičku sirek a celou prádelku. Z toho všeho jsme vyrobili vor, který měl na rozích přivázanou prádelku a na něm jsme rozdělali oheň. Poté jsme chytli prádelku a přinesli jsme vor přes Ploučnici,. Tuto etapu vyhráli Rumovci. Poté byla večeře a to smažený květák s bramborami a pak už večerní nástup a po nástupu hygiena a posunutá večerka. To je vše.

Rumovci


Středa 8.července

Tohle ráno bylo jako každé jiné. Na ranním nástupu nám vedoucí řekli, že správný pirát se musí připravovat na boj, takže jsme museli do večerního nástupu udělat 100 dřepů, 100 kliků a 10x se přitáhnout k tyči. Po nástupu jsme měli etapu, kdy jsme museli vlézt do vody a vytáhnout plachty a sešít je tak, aby unesly velkou kládu. Poté jsme museli rozvázat uzle, které na nás vedoucí připravili. Po poledním klidu nám vedoucí řekli, že se máme převléct do plavek, do barelu si nalít 10 l vody a museli jsem barel po proudu dopravit až do tábora. No a abychom mohli být správnými piráty, museli jsme si vyrobit své zbraně z přírodního materiálu. Poté jsme museli své zbraně předvést. Musela dostřelit nejméně 5 metrů daleko. No a poslední úkol byl přehoupnout se po provazu na druhou stranu lodě. Pak už jen vyhlášení výsledků a večerní nástup.

Černá hvězdice


Čtvrtek 9.července

Dnešní den byl docela dobrý, začal totiž budíčkem v 8 hodin a taky nebyla ranní rozcvička. K snídani byl rohlík s čokoládou. Dopoledne jsme měli oddílový program a tak se žádná etapa nekonala. K obědu jsme měli špenátovou polívku a přírodní řízky s bramborem. Po obědě jsme měli polední klid a potom dvě etapy. Ta první spočívalo v tom, že jsme celá posádka měli nějaký handicap(každý člen jiný) a museli jsme se dostat přes určité území co nejrychleji a naše posádka byla druhá hned Nervíčkách. Potom následovala druhá etapa, při které jsme si museli svázat ze čtyř uzlovaček a čtyř klacků ohrádku(loď), do které se vešla celá posádka. Když jsme měli lodě svázané, museli jsme si do nich celá posádka vlézt a hledat po lese papírky(ryby), za které jsme dostávali ,,peníze´´ a kdo měl nejvíc, ten vyhrál. V této etapě jsme měli zase druhé místo po Nervíčkách. Večer jsme měli k večeři langoše.

OBéčka


Výprava Fialek 10.-12července

Klasické ranní vstávání v táboře proběhlo za již dobře známých tónů Límova pekelného nástroje. Po mírné rozcvičce a krátkém nástupu jsme začly balit, nafasovaly jsme jídlo a rozloučily se s klukama a táborem, jelikož je po dobu následujících dvou dnů neuvidíme:(. Šlapalo se nám vcelku dobře a díky Terezce, která se nám neustále ztrácela, jsme měly častější přestávky než je zvykem. Na jedné zastávce jsme posvačily a další zastávka už byla v čase oběda, který představoval rohlík(y) s pomazánkovým máslem. Někdy v pozdních odpoledních hodinách začalo pršet, ale nás to vůbec nestresovalo, páč jsme se blížily k místu našeho noclehu, kde jsme neváhaly, rozdělaly oheň, začaly vařit véču, čekaly na Oč a pomalu vyndávaly spacáky. Někteří usly takřka po jejich vybalení, ostatní se ještě bavily, ale po chvilce i je zmohla únava. Druhý den jsme strávily chůzí a odpočinuly jsme si při ,,prohlídce´´ zříceniny hradu Starý Bernštejn:). O hradu jsme se toho moc nedozvěděly, zato ale víme, jak to bylo s eunuchem Jaromírem, co lítalo na Karlštejn, co se dělalo vyvinutým ženám v době křižáckých výprav a v neposlední řadě, že majitel hradu má spoustu kamarádů a loď:). Asi po dvou hodinách vyprávění jsme byly propuštěny a tak jsme si to vesele štrádovaly po cestách-necestách, při nichž jsme potakaly kluky, daly s nima šiškovou válku a pak se naše kroky zase rozdělily. Ty naše vedly k jednomu převisu, kde jsme měly strávit dnešní noc, jenže milý převis byl obsazený. Tak jsme se přemístily nad něj a doufaly, že v noci nebude pršet. Naše prosby bohužel vyslyšeny nebyl, takže jsme uprostřed noci hledaly místo, kde na nás pršet nebude. Naše mise byla úspěšná, takže jsme znovu ulehly:)
Další den začalo být Týně špatně a tak jsme ji po pár kilometrech zanechaly s Oč, aby společně čekaly na odvoz. My ostatní jsme si uvařily romantický oběd uprostřed pole, ale pak jsme si museli šáhnout na nohy, abychom stihly vlak. Po nedlouhé cestě vlakem nás čekala pěší túra do tábora, při které se Janifka málem po…:). Pak už jsme jen skočily do Ploučnice a snažily jsme se ze sebe smýt špínu a hlavně pocit únavy:)

Hančííí


Výprava Pětkařů 10.-12července

První den jsme šli na Krápník, kde jsme přespali. K večeři jsme měli buřty. Druhý den jsme se vydali do Braniborské jeskyně, abychom tam přespali. Cestou jsme se nechtěně rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina potkala holky, jak jdou ze Starého Bernštejna. Mezitím druhá skupina došla do vesnice, kde si v hospodě dali nanuka, většinou Míšu. Potom co došla druhá skupina, která si taky dala nanuka, jsme si objednali polívku a někteří z nás i guláš. Když jsme došli do Braniborské jeskyně bylo pozdě večer, asi čtvrt na jedenáct. Tady si Bidlo a Jenda splnili rozdělání ohně do nováčkovský zkoušky. Třetí den jsme se vraceli do tábora a když jsme byli u jedněch klád, Kráťa, Líma, Štěpa, Bubu a Michal se rozhodli si zkrátit cestu, takže jsme šli podle azimutu. Asi po druhym kopci dal Kráťa rozkaz, ať si každý vezme klacek. Zahráli jsme si na vojáky pod velením Kráti, který byl kapitán. Tuhle část trojdenky si obzvlášť užil Honzík. Zabili jsme Štěpu, protože se vzbouřil. Potom, když jsme pronikli přepadením do tábora, které mělo vystrašit holky, jsme zjistili, že tam nejsou, přišly deset minut po nás.

Bidlo


Pondělí 13.července

Když jsme se vrátili z výpravy, šli jsme se umýt, po umytí jsme si vybalovali batohy. Čekali jsme asi hodinu a potom byl oběd, byl guláš a po obědě se konala další etapa, jízda na raftech a my jsme byli docela pomalý.

Červíčci


Úterý 14.července

Jelikož nám od rána pršelo, začli jsme den testem pirátských znalostí. Test se skládal z několika otázek týkajících se moří, mořských živočichů… Vyhráli Černé hvězdice. Poté jsme se věnovali oddílové činnosti a hráli hry. K obědu byl smažený sýr uvařeném pod vedením Skaatchi, která byla celý den šéfkuchař. Jelikož se piráti musí umět pohybovat, trénovali jsme pod vedením vůdců slaňování ze skály. Všichni přežili ve zdraví až na Mirka, který simuloval pád ze skály. Naše další etapa spočívala v záchraně jeho života. Díky bohu přežil:). Vrátili jsme se na velice pozdní svačinu a vzápětí jsme večeřeli. Den jsme zakončili jako vždy nástupem a večerkou.

Černé hvězdice


Středa 15.července

Dneska jsme o poledňáku hráli strategickou hru. Bylo v ní 15 disciplín a maximálně 15 perel čili 15 bodů. Byly tam disciplíny jako třeba střelba lukem, šahání do hnusu, chození po lajně,pravopis, houpání na houpačce, prusíkování, telefonní čísla, atd…. Vůdci nás vyhnali pod slibovou skálu. Tam jsme museli čekat, až se rozsvítí svíčky. Potom nám odvysílali morseovkou zprávu. Šifra nám velice dlouho nešla vyluštit, museli nám pomoct vůdci. Zpráva: Mapu vedoucí k pokladu aleznete na území zmijí. Vyražte v následujících časech: Rumovci:8:00, OB:8:15, Červíčci:8:45, Černá hvězdice: 9.30. Druhý den jsme si mapu vyzvedli.

Rumovci


Čtvrtek 16.července

Po náročné noci mimo tábor jsme se postupně probouzeli a vydali se vstříc novému dobrodružství. Museli jsme si (každá posádka v určený čas) vyzvednout mapu, která se nacházela v údolí zmijí. Spolu s mapou se v tomto údolí nacházel ještě jedne papír, který nás navedl k osmi klíčům a následně k pokladu. Klíče se nacházeli na všech možných i nemožných místech, která jsme občas ani nenašli. Terén byl náročný a celý den svítilo sluníčko, takže jsme byli všichni naprosto zdrchaný a unavený. Nakonec měli OBéčka a Rumovci po třech klíčích a Červíčci s Černejme hvězdicemi po jednom. Do tábora jsme se vrátili na večeři i s pokladem. Po vykonání osobní hygieny a nadlábnutí se, přišle nástup¨. Z kroje rovnou do pirátského a konečně nastal čas otevřít poklad…Chvilka napětí:)… truhla byla plná zlata, ale nebylo to obyčejné zalto, bylo to čokoládové zlato:) Každý si nabral, co unesl a s dobrým pocitem z dobře vykonané práce jsme se vrhli do spacáků.

OBéčka


Pátek 17.července

Předposlední budíček byl vcelku stylový:). Místo Límovy trubky nás probudila snídaňová písnička. Dalším překvapením byla spousta jídla v jídelně, což nikdo z nás nečekal. Nováčci tak okusili, jak vypadá a hlavně chutná pravá táborová hostina. Naštěstí se letos nebojovalo o latrínu a následně o polní rejčky, jako tomu bylo v předchozích letech:) Po vydatné snídani (a to doslova:) začali rádci a vůdci připravovat program pro doufejme nově příchozí skauty a skautky z řad vlčat a světlušek, kteří se měli dostavit v čase dopoledního kusu žvance. Přišli dokonce o něco dříve a tak jsme se seznamovali, hráli hry a blbli ve vodě. Společně jsme poobědvali a pak nastal čas na jejich odchod a my se s (ne) chutí vrhli do práce, jelikož bylo potřeba sbourat a zničit pár věcí, abychom toho zítra neměli tolik. Den se pomalu začal chýlit ke konci a protože to byla poslední noc, nemohl chybět konečný táborový oheň, který ze čtyř světových stran zapalovali Štěpa, Míša, Hančííí a Janifka. Oheň probíhal ve velmi rychlém tempu, protože se blížily bouřky, které nás přece jen v závěru zastihly, takže jsme se ráda vydali do spacáků.

OBéčka


Den odjezdu-18.července

…Všechno jednou začíná a všechno jedno u končí…-tak zní slova jedné nejmenované písničky. I dnešním dnem něco končilo. Tábor plný smíchu, vtipů dvojsmyslů, ale i zvratů a nečekaných událostí. Jednou z očekávaných událostí, na kterou se všichni těšili, byla Límova rozcvička, při které jsme si připomněli, jak se usmívat na maminku, jak se chovat k práci a v neposlední řadě, jak se splachuje záchod. Počasí nám nepřálo a tak jsme bourali, odnášeli věci a čekali na taru v dešti. Déšť nás natolik vyčerpal, že jsme vůbec nestíhali, takže jsme nakonec nejeli vlakem z Jestřebí(chcete-li Jestřábí:), ale z Doks až v 16:40. Cesta do MB byla dlouhá a ospalá a po přijetí do Benátek se nám chtělo křičet:,,Ježiš, civilizace:)´´. Vyprázdnili jsme tatru nejprve v klubovně, poté v Sekci a chtě-nechtě jsme se pomalu vydali do svých vyhřátých a voňavých domovů.

OBéčka

První jarní výpravu měla na starosti Janifka. Původně jsme tento víkend měli díky jejím (ne)znalostem zeměpisu strávit v Novém Jičíně. Janifka totiž žila v domění, že Nový Jičín je to samé jako Jičín:), tak vesele pokračovala v přípravách, ale když jsme ji vysvětlily, že do Nového Jičína vážně nepojedeme, přišly další dohady o tom, kam vůbec vyrazíme. V pátek 17.4.jsme svižným tempem došly do Chrástu a odtud vesele dojely vlakem až do cíle naší cesty- Neratovic. Po pár metrech chůze si Plamenka uvědomila, že když nastupovala do vlaku, měla o jedno zavazadlo víc, než když z něj vystoupila. Šlo o kytaru. Takže jsme se vrátily na nádraží, kde nám pohledný výpravčí oznámil, že kytara přijede dalším vlakem. Vydaly jsme se tedy do klubovny, kde na nás čekal náš starý známý bratr Jarus. Prolezly jsme klubovnu, navečeřily jsme se a naše další kroky vedly opět na nádro. Po návratu nám Jarus zahrál pár písniček, aby se nám líp usínalo. Sobota byl tzv. chodící den, jelikož jsme chodily, chodily a chodily. Cestou se nám (jako vždy:) přihodilo pár vtipných událostí- trávily jsme čas se zdejšími ondatrami a zapomněly jsme si lžíce, takže jsme gulášovou polívku jedly za pomoci dřívek:). Večer jsme si povídaly o našich vzorech a ideálech, hrály jsme Activity a nakonec ulehly do spacáků. V neděli jsme si stihly zahrát pár her rozvíjejících spolupráci v družině a poté jsme si to už štrádovaly směr Benátky.

Jelikož Fialky s Pětkařema nemají moc společných akcí, rozhodli jsme se to změnit. Společně jsme se sešli 27.3. kolem šesté večer a očekávali, co se bude dít, jelikož tento večer nesl název Tmelící večer (někteří z nás si pod tím jistě představili ,,jisté´´ věci a možná kvůli tomu se nedostavili a nebo právě naopak:). Průběh večera měla na starosti Skaatchi, která nás zahlcovala různými hrami, při kterých jsme si užili hooodně legrace(fotbal, hádanky, házení se do vzduchu, apod.) Den už se chýlil ke konci a nám nezbývalo než jít spát, jelikož nás čekalo ještě spotovní dopoledne, ktereé měla na starosti prozměnu Janifka. Spánku jsme si moc neužili, protože už v 8 hodin nás budily naše střelený holky, že nám vystydne čaj. Bylo od nich moc hezký, že nám připravily snídani (sice jsme se děsili, kdy narazíme na nějakej ,,bonusovej´´ rohlík:), ale stejně nás mohli nechat ještě chvilku spát:). Pak dostala slovo Janifka, podle které jsme se rozdělili ro týmů a následně hráli volejbalonohejbalopřehazku s takovym tim velkym nafukovacim míčem:). Čas pokročil a Fialky musely pomalu začít bali, protože v plánu bala ještě návštěva bazénu(bez Pětkařů). A tak milí Pětkaři uklízeli a milé Fialky pospíchali na autobus. V bazénu jsme se řádně vyblbly, Skaatchi nám ukázala, jak se zachraňují utopenci a s dobrým pocitem a mokrejma hlavama jsme se vydali domů.

Po dlouhých a vyčerpávajících přípravách (hlavně teda Tawi a Rosni, které mají největší zásluhu) nastal ten osudný den 13.3. Pátek 13. sice nezní moc hezky, ale naštěstí se našlo spousta lidí, kteří nevěří pověrám a na 5. výroční ples našeho střediska se dostavili. Jelikož poslední dobou se všude dá slyšet o ekonomické krizi i tento večer byla krize tématem číslo 1. Po úvodním slovu moderátorek (Wačipi a Hančííí) přislo na řadu předtančení vůdců, při kterém se vrátili do svých dětských let a bylo na nich vidět, že si to opravdu užívají:) Celý večer se vyvíjel v rytmu skupiny EGO, která rozhejbala snad každého v sále. Pro trochu odpočinku vytvořil Líma prezentaci fotek z uplynulého skautského roku. Zhruba ve 22:00 přišel na řadu nový hromadný tanec pod taktovkou Tawi a Rosni (jakoby toho tancování nebylo málo:). Poté byla na programu tombola se spoustou ,,krizových´´ cen. Ale co by to bylo za ples bez půlnočního překvapení? Tím letošním překvápkem byl barman Sam, který předvedl opravdu skvělou barmanskou show. Ačkoliv byl ples na téma krize, krizový večer to rozhodně nebyl:). Těšíme se na další:)

Dlouho plánovaná akce pro rodiče se konečně mohla uskutečnit. Stalo se tak 21.2. ve 14:00. Účast byla vcelku hojná, jelikož se dostavili rodiče(či rodič) od Páji, Káti, Šíši, Awatet, Skaatchi, Hančííí. Posléze jsme se všichni představili pomocí přídavných jmen na každé písmeno z našeho jména (např KAREL: Krásný, Ambiciózní, Rychlý, Elegantní, Lajdák). Když už jsme se znali, rozdělila nás Oč do týmů, ve jterých byly smíchány dvě rodiny. V těchto týmech probíhala hlavní soutěž tohoto dne.
Úkol číslo 1- vyhledat odpovědi na otázky týkající se Benátek
Úkol číslo 2- Předvést pantomimou činnost, provozovanou za běžného táborového dne
Úkol číslo 3- Kdo nejrychleji přinese kolík s určeným číslem
Všichni všechno zvládli levou zadní, jenže na programu byla ,,autonehoda´´ a to už se mnohým úsměv z tváře vytratil (ikdyž je fakt, že rodiče se při zachraňování pořád smáli:). Po jejich úspěších a neúspěších přišla na řadu Skaatchi a raši jim to všechno objasnila:). Pak už se jen jedlo, pilo, zpívalo, koukalo na prezentaci až přišel čas na vyhlášení výsledků, které byly velmi těsné.
Absolutním vítzem se stal tým, jehož členy bylyi: Pan a paní Vítkovi+ Skaatchi, Dana Michálková+Awatet.
Akce se dost povedla, takže se všichni těšíme na další spolupráci s rodiči:)

Na společnou výpravu Fialek a Pětkařů se určitě všichni těšili ať už proto, že budeme spolu nebo proto, že snad uvidíme sníh. Necelé 4 hodiny nám trvala cesta do Harrachova (z toho 1 hodinu jsme strávili v Boleslavi), a pak ještě chvilku než jsme našli chatu. Pod vedením Kráti a Očetky jmse se ubytovali a navečeřeli se zbytků z domova. Potom jsme si společně zahráli hru Čokoláda a když už nebylo co jíst, šli jsme si lehnout. Ráno nás už netrpělivě čekala snídaně a po ní jsme vyrazili každý svou cestou(holky zvlášť, kluci zvlášť). I přesto, že jsme vyšly v jinou dobu a jinou cestou než kluci, po pár kilometrech jsme se stejně potakli na Mumlavských vodopádech. Pak se naše kroky znovu rozdělily. Fialky cestou stavěly sněhuláky, Pětkaři dováděli na sněhu. V podvečer jsme se znovu společně sešli v chatě a trošku si zariskovali při hře Riskuj! Otázky byly záludné, pořadí se každou chvíli měnilo, ale nakonec se spolu ve finále utkal tým Gumídků (Míša,Janifka,Honzik) a tým Teroristů(Káťa,Von Soda,Šíša,Milan). Tento napínavý souboj skončil vítězstvím Gumídků. Teroristi tedy obsadili 2.místo, na třetí příčce se umístil tým Anarchistům(Hančííí,Shift,Mirek,Deny) a bramborovou pozici získal tým Bubuistů(Bubu,Awatet,Jirka). Do konce dne už mnoho nezbývalo,ale i přesto ještě pár lidí hrálo kostky, pár lidí Sacculus a pár Bang. Po odehrání těchto her jsme se odebrali ke spánku. V neděli se nám vstávalo podtatně hůř, jelikož jsme byli trošku unaveni z předchozího dne. Naštěstí nám ještě nějaké síly zbyly a tak jsme se vydali ,,pokořit´´ skokanské můstky. Nebylo nic lehkého dostat se úplně nahoru po zasněženejch schodech, ale o to rychlejší a lepší byla cesta dolů:). Dole(ne uplně dole, ale na takovym malym kopečku:) jsme řádili na sněhu- Bobovali jsme, poprdelníkovali jsme, pytlovali jsme(jezdili na pytlích:), váleli sudy, Bubu dělal kotrmelce, koulovali jsme se.....No prostě jsme si to užívali. Ale nic netrvá věčně, takže i náš pobyt v Harrachově se neuvěřitelnou rychlostí chýlil ke konci. Čekalo nás balení věcí, úklid chaty, nekonečná cesta domů a loučení.
Závěrem chci říct(vlastně napsat:), že to bylo uzplně super a doufám, že společných výprav bude ještě hoooodně:)

Jako již tradičně jsme se v předvánočním čase vydaly nasát vánoční atmosféru do Prahy na trhy. V seskupení: Bláňa, Káťa, Šíša, Janifka, Awatet, Hančííí a Oč jsme si prošly Václavák, později Staromák a úplně nakonec jsme se dostaly až do Paladia, kde každý využil čas po svém. Bláňa, Káťa a Šíša jezdily výtahem sem a tam a honily se na parkovišti, Awatet,Janifka a Hančííí kupovaly pár drobností a o Očetce nikdo nevěděl:). když jsme všechno zkoukly a nakoupily, příjemně unaveny jsme jely domů.

Jelikož počet členů střediska zančně prořídl, pokusili jsme se nabrat ,,nové síly´´ na jedné ze zdejších základních škol. A tak jsme 2.12. kolem desáté hodiny u Oč ještě dolaďovali podrobnosti.Pak už ale nasta čas odebrat se do školy. Po počátečních problémech, kdy pan Čížek zapomněl připravit šesťáky na náš program v podobě pár her, prezentace fotek, atd., takže jsme na ně měli pouhých 5 minut a za tu dobu se toho moc stihnout nedá, jsme si to s páťáky celkem užili a doufali jsme, že někoho nadchneme natolik, aby se k nám připojil. Bohužel zatím se tak nestalo, ale možná nás přece jen někdo překvapí:)

Každopádně jsme dělali, co jsme mohli:)......
Očeti,Janifka,Míša,Koníček,Hančííí

Poslední říjnový den 31.10. jsme se z našeho malého městečka vydaly do městečka ještě menšího-tedy do Kněžmosta. Doprava autobusem proběhla za tmy a tím pádem i cesta do klubovny zdejších skautů. Za pomoci jednoho z nich(Lišáka) jsme to zvládly bez problémů. Zatopily jsme si v kamnech, uvařily krupicovou kaši, zahrály si pár společenských her a těsně před spaním jsem se o sobě dozvěděly samý zajímavý věci, protože jsme hrály falšku:)

Ráno se nikomu nechtělo vstávat , ale Skaatchi zavelela, takže jsme ji musely poslechnout, protože ona po celý víkend byla panivedoucí:).Všichni jsme se teple oblékly, ale když jsme po sbalení svých věcí vyšly ven, počasí bylo spíš na sluneční brýle než na rukavice a kulichy:). Vydaly jsme se tedy na cestu. Aby všechno neodnesla Skaatchi, tak každá z nás nás měla dovést na určité místo trasy, kterou panivedoucí naplánovala. Cesta nám byla stížena tím, že jsme ve dvojicích byl jeden slepý a ten druhý ho musel vést. Po obědě, který nakonec dopadl dobře, jelikož jsme si k obědu vzaly jenom těstoviny a zcela jsme zapomněly na zeleninu, sýr a kečup, stavily jsme se v nějakém kiosku a chybějící zásoby jsme doplnily, se role vyměnily. Tak jsme si to vesele kráčely až do klubovny, kde jsme znovu zatopily v kamnech a když nám bylo teplo na těle i na duši, začaly jsme se stavbou draka. Bláňa, která měla sehnat materiál a návod na draka, s sebou přivezla pouze pečící pápír, špelje a lepenku:).....Takže už ze začátku byo jasné, že nás drak bude originální. Jenže co na něj??? Nikdo neměl žádný nápad, a když tak to byly samý blbosti. Nakonec jsme ho nějak vyrobily a doufaly jsme, že nám alespoň jendou poletí. Večer proběhl v duchu společenských her a noc za rytmu tichého chrápání:).

Další den jsme se vyspaly dosyta, pak jsme se dosyta nasnídaly a nakone dosyta uklidily:). K nedělnímu obídku bylo rizoto, po něm spousta špinavého nádobí a pak už jen odchod z klubovny.

Z Kněžmosta rovnou do Benátek na drakiádu. Vítr skoro nefoukal, ale i přesto většina draků vzlétlo. Ovšem pro jednoho draka bylo jeho vzlétnutí osudné:). Nakonec všichni dostali zaslouženou cenu a mohlo se jít domů.

Sobota 28.června

Sešel se rok s rokem a my znovu stáli na parkovišti u Karba a celý natěšený jsme odevzdávali prádelní šňůry, bezinfekčnost a hřebíky:). Po rozloučení na nádraží s našimi rodiči jsme nastoupili do vlaku a odjeli směr tábořiště. Vystoupili jsme na zastávce Sedlejovice a pokračovali v cestě pěšky. Když jsme dorazili na tu naši louku, už se začaly rýsovat kamna a na nás čekalo spousta práce. Po odevzdání stavebního povolení jsme se pustili do stavění stanů. Postupně se náš tábor začal rýsovat. Většinu věcí jsme stihli a zítra nás čekají jen doúpravy a zkrášlování našeho tábora.
Beruška

Neděle 29.června

Protože to byl náš druhý táborový den, čekalo na nás spousta práce, kterou jsme se na ranním nástupu spravedlivě rozdělili. Byly to stavby : nástěnka, kterou si vzaly na starost Ája s Týnou, odpadové hospodářství, které skvěle zvládly Hančííí s Beruškou, molo, které pomohl zhotovit Bubu, táborový kruh, kterej za Janifky pomoci zvládla Bláňa, o latrýny se postaral Fanoušek s Míšou, a spousta další a další práce. Po náročné práci jsme si zasloužili skvělý oběd v podobě bramborové kaše se zelím. Po obědě se nám podařilo postavit stožár. Pracovali jsme až do večerního pracovního nástupu, kde jsme byli pochváleni za dobře vykonanou práci a se supr pocitem a plnými žaludky ulehli do stanů.
Trendy

Pondělí 30.června

Ráno byl první nástup v krojích. Dopoledne jsme zahájili celotáborovou hru tím, že jsme se rozdělili do čtyř skupin(gruntů). Nový členové se začali připravovat na nováčkovskou zkoušku a splnili si už některé úkoly. K obědu byl guláš a službu měli Ája, Hančííí a Míša. PO poledním klidu jsme se pustili do první etapy naší celotáborové hry. V každém gruntu se vybral zástupce pro tyto funkce:hospodář, dojička, chytač dobytka, dřevorubec a silák. Byla to velká zábava a vesměs jsme úkoly splnili. Pořadí po první etapě bylo následující: zelení, žlutí, modří, červení. A navečer jsme dokončovali nováčkovskou zkoušku. A v noci byl zahajovací táborák. Kráťa nám něco pověděl a pak jsme šli zalehnout do stanů. V noci a ráno byly hlídky.
P.S.- Očeti zahájila Berušce první orlí pero.
Bláňa

Úterý 1. července

Byl 2. dne, kdy už jsme měli dostavěný tábor(nemohli jsme si zvyknout). Zrovna byl den jara(jako). Na programu byly Velikonoce a Masopust. Nejdříve byl Masopust, každý z gruntu musel mít nějakou masku. Masky mohly být:kozel, kominík,babka, vodič medvěda a medvěd. Byl průvod po návsi. Pak následovaly Velikonoce. Kluci si upletli pomlázky a holky namalovaly vajíčka. Kluci měli šlehat holky, ale aby to bylo fér, tak holky polejvaly kluky vodou a naopak. Holky daly klukům vajíčka, ze kterých se udělala vajíčková pomazánka. Beruška dodělala orlí pero mlčení a zahájila druhé orlí pero hladu. Ája zahájila orlí pero mlčení. No a do hajan.
Pája

Středa 2.července

Ve středu ráno jsme měli k snídani marmeládu. Po snídani nám začal Apríl, holky se musely obléknout jako kluci a naopak. Celý den jsme jedli lžící naopak. Nejedli jsme ,,lopatou´´ ale držátkem lžíce. K obědu byla rýže, takže to bylo zajímavý. PO poledním klidu jsme šli na dřevo a začali ho řezat, štípat a nosit do kuchyně. Potom jsme šli hledat 1,5 m kládu na májku. Udělali jsme kruh a na něj navázali mašle. Ukryli jsme ji a šli na svačinu. Následovalo vymýšlení programu na Čarodějnice. Po večeři jsme šli na táborák, kde jsme ukázali naše výtvory. Šli jsme si lehnout, ale najednou byl budíček. Vyšli jsme ze stanů a divili se, co se děje. Bylo to jako normální den. Jako ,,dopolední´´ program bylo hledání májek. Pořadí bylo následující: 1.zelení, 2-3. modrá, žlutá, 4.červená. Jakoby odpoledne byla tancovačka, ale pak už na kutě. Dobrou noc.
P.S.-Beruška splnila 2.orlí pero-hlad.Ája-Klíště splnila 1.orlí pero-mlčení a zároveň začala plnit 2.orlí pero-hlad. Ale teď už opravdu spát!!
Týna

Čtvrtek 3.července

Dnes ráno jsme měli mít k snídani rohlík s nutelou, ale Hančlí při hlídce propásla pekaře, takže Plamenka musela rohlíky dojet koupit. Kvůli pozdějšímu budíčku jsme snídali v půl desáté a nástup byl až v deset. Dopoledne bylo období sucha. Každý grunt musel naplnit studnu v podobě dlouhé trubky, ve které byla spousta dírek, které jsme museli držet. Pořadí bylo následující: 1.žlutí, 2.zelení, 3.-4.červení a modří. Vedoucí závodili se žlutými. Žlutí samozřejmě vyhráli. K obědu bylo kuře na kari s rýží. Odpoledne jsme měli jarmark. Spočívalo to v tom, že jsme různé zboží museli koupit co nejlevněji a prodat co nejdráže. Hra trvala 75 minut i s přestávkou. Po svačině jsme měli nemocný dobytek. Museli jsme pomocí šifry vyluštit recept na uzdravující lék. Pořadí bylo následující:zelení, žlutí, červení, modří. Po večeři, ke které byly langoše jsme měli nástup.Kráťa ukončil vabank(dvě hodiny mlčení) a přivítal mezi námi nového člena, američana Jendu. Zároveň nám oznámil, že přijdou bouřky a možná budeme muset opustit tábor. Ukončilo se orlí pero hladu Klíštěti a první orlí pero Buddhovi. Hančííí začala plnit první orlí pero mlčení. Kolem desáté hodiny jsme odešli z tábora do ozdravovny, kde jsme spali celou noc.
Kačkač

Pátek 4.července

Dnešek zahájil Kráťa písničkou, kterou nás všechny probudil. Protože večer byla bouřka, šli jsme spát do ozdravovny v Radostně, jak už psala Kačka. Jen co Kráťa dohrál a dozpíval, začali jsme se připravovat na cestu zpět do tábora. Netrvalo nám to dlouho, před půl osmou už jsme byli v táboře. Celé dopoledne hrozně lilo, takže jsme museli odložit program, který byl připraven. Místo toho Kráťa, Líma a Plamenka hráli na kytaru a my jsme zpívali. K obědu jsme měli segedínský guláš s knedlíkem. Odpoledne konečně přestalo pršet a tak jsme se mohli vrhnout na celotáborovku. Na programu byly Dožínky. Úkolem bylo upéct chleba ve vlastní vyrobené peci a suroviny jsme si museli odpracovat u lidí ve vesnici.No, odpracovat… většina lidí nám ty věci dala bez práce, ale našli se i takoví, kteří chtěli vyčistit kanál…:) V peci se muselo nejprve dvě hodiny topit, aby se vyhřály stěny. Pak se oheň uhasil a do pece se dal kotlík s vykynutým těstem a nechal se v peci zhruba dvě hodiny. Jediný grunt, který upekl chléb, byl grunt se zeleným šátkem na krku. Ostatní měli chléb nedopečený. Takže jasným vítězem byli zelení, druzí byli žlutí, třetí červení a čtvrtí modří. A pak byl nástup, na kterém vyhlásila Očeti první orlí pero mlčení Trendy a 3.orlí pero-velkou toulku Berušce. Hančííí držela 1.orlí pero dnes, ale prokecla se při pečení chleba:(. Po nástupu bylo chvíli osobní volno, pak jsme si šli vyčistit zuby, pak Líma zahrál na jeho nástroj večerku. DOBROU NOC!
P.S-Omlouvám se, večerku nehrál Líma, ale hrála ji Plamenka na altovou flétnu:)
Míša

Sobota 5.července

Jako vždy byl budíček v 7 hodin a o něm následovala snídaně. Jelikož ve vabanku bylo vzájemné krmení mezi rodiči a dětmi, stala se ze snídaně docela bžunda:). Dopoledne jsme se šli kouknout na rally, které se v blízkosti tábora jelo. Jenže se nikdo nevyboural, tak jsme se vrhli na první dnešní etapu s názvem cepy. Spočívalo to v tom, že jsme si museli v gruntech vyrobit ze dřeva cepy, kterými jsme pak zatloukali krováky do země. Zároveň celý den probíhala etapa brambory, při níž jsme někdo byl zloděj a ostatní hlídali brambory. Odpoledne bylo docela odpočinkový a my Fialky jsme se šly do týpka učit háčkovat. Vůbec nám to nešlo a tak jsme radši šly na dřevo. Líma mezitím vyrobil krmítko pro své děti, které vypadalo zvláštně:) Na nástupu se Beruška vrátila z toulky a nic zajímavého se pak asi nedělo.
P.S.-Janifka promluvila ještě před obědem.
Hančííí


Výprava-Pětka Neděle 6.července-pondělí 7.července

Ráno jsme vstali a připravili věci na dvoudenní výpravu. Pak jsme jeli vlakem do Semil. A pak jsme šli na Kozákov a na Klokočské skály. Tam jsme si udělali těstoviny s tuňákem. Pak jsme šli ubytovat do převisu.
V pondělí jsme uvařili čaj a jedli jsme rohlík s nutelou. Pak jsme šli na Malou skálu. Na skálu jsme nedošli protože pršelo. Přijeli jsme autobusem do Turnova a nakoupili jsme sladkosti. Pak jsme šli na nádraží a jeli jsme vlakem do Sedlejovic. Pak jsme vrátili do tábora. Zbytek dne jsme odpočívali.
Jenda




Výprava za čokoládou:) Neděle 6.července-pondělí 7.července

Naše výprava se vlastně nedá pojmenovat jinak, než jako výprava za čokoládou, protože našim hlavním cílem bylo najít nějaký obchůdek, kde prodávají čokoládu:). V neděli teda naše výprava začala. Rozdělily jsme si jídlo, sbalily potřebné věci a pod vedením Týny jsme se vydaly na cestu. Hned v nejbližší vesničce dostala Kyra chutě – ne ty který měla celý tábor:) , ale dostala chuť trošku prohnat zdejší slepice:). Naše cesta mohla pokračovat a ž potom, co ji Plamenka chytila. Kolem poledne jsme začaly hledat nějaké pěkné místo pro uvaření gulášové polívky. S plnými žaludky jsme pak ulehly do trávy a na chvilku si zdřímly. Z chvilky se stala hodina a nějaký drobný a pak už jsme musely jít dál. Hledaly jsme vhodné místo pro přespání a když jsme došly k převisu, zjistily jsme, že tam rozhodně spát nemůžeme. K naší smůle začalo pršet, ale my jsme neváhaly, uvařily si večeři a šly jsme hledat dál. V promoklých pláštěnkách a s baterkami v ruce nás kolem desáté hodiny nechaly nějací lidé přespat ve své stodole. Ráno jsme ji s poděkováním opustily a po zdolání nelehkého kopce jsme si daly dnešní první jídlo. Ani dnes nebylo počasí nejlepší a tak vedení rozhodlo, že dojedeme do Liberce. V Liberci jsme absolvovaly cestu MHD a pak jsme se vrhly do bazénu, kde z nás uklizečky určitě neměly radost, páč jsme zrovna moc nevoněly:). Dokonale jsme se vyblbly a nakonec se i umyly. Čistý a voňavý jsme pak šly vykoupit Interspar a byly jsme rádi, že se nám to všechno jídlo vešlo do batohů:). Následovala cesta na nádraží, jízda vlakem a pak už hurá do tábora:)!!!
Hančííí

Úterý 8.července

V úterý jsme měli první etapu a to zahánět dobytek do vyhraničeného místa. Po gruntech jsme museli dostat jiný grunt do vyhraničeného místa. Jako druhá etapa byla příprava na dlouhou zimu. Po gruntech jsme museli doběhnout do lesa, tam najít pilu. Podle pily jsme museli uříznout strom, na kterém byla pila a uříznout ho. Až jsme strom uřízli, museli jsme uříznutý strom rozříznout ještě na tři díly. Poté, co jsme to udělali, dřevo jsme naházeli do kárky a odvezly z lesa do tábora.Třetí etapa byla poznat koření. Etapa byla o tom, že jsme museli uhodnout, jaké je to koření. Byly pytlíčky s kořením a museli jsme uhodnout co nejvíce podle čichu. Bylo jich dohromady 8. Další etapa.Oblékání neboli zazimování studny. Museli jsme obléknout jednoho š¨člena z gruntu, aby to neměl jednoduchý, musel jít do plavek. Pak se to akorát odstartovalo a mohli jsme oblíkat. Museli jsme ho oblékat do našeho oblečení. Kdo má nejvíce vrstev-vyhrál. Pak jsme měli večeři, po večeři jako vždy nástup, po nástupu hygienu a hurá do spacáku. DOBROU NOC!
Špageta

Středa 9.července

Hned po ranních úkolech a po nástupu jsme se dohodli, že si zahrajeme Bang a tak jsme rozdali karty, hrál: Michal, Kůň, Honza, Mirek a já(Jirka). Nakonec vyhrál Michal. Potom jsme odešli na dříví, aby se mohl uvařit oběd. Po obědě jsme zase šli do tépé hrát Bang, vyhrál zase Míša. Asi hodinu nato přišla etapa. Museli jsme sezbírat papírky a na nich bylo napsané jídlo, které jsme si museli udělat k večeři. Asi každý se najedl, jenom Míšovi a Koňovi bylo špatně. Pak jsme měli nástup, ukončili jsme pracovní den. Po nástupu jsme se vykoupali ve studené vodě, umyli zuby a šli spát.
Jirka

Čtvrtek 10.července

V noci na dnešek byly Beruška, Klíště, Hančííí a Trendy odvezeny pryč z tábora na Dlouhou míli. Beruška s Klíštětem byly odvezeny na Svitávku a Hančííí s Trendy na Zvířetnice. Všichni se zdárně vrátily těsně před odpolední svačinou. Dopoledne jsme připravovali slibový oheň a kluci byli na dříví do sauny. Odpolední etapa se jmenovala Kuna. Spočívalo to v tom, že jsme museli překonat provazové překážky, které nám připravili vůdci. Nejlepší byl grunt modrých. Pak jsme dodělávali slibový oheň. Kolem desáté hodiny jsme se odebrali k slibovému ohni. Poté, co jsme všichni odslibovali, jsme se rozdělili podle pokročilosti ve skautingu a v těchto skupinách jsme šli po stezce, když jsme došli k cíli, nabrali jsme si hlínu, vodu nebo pírko. Část hlíny jsme rozfoukali do všech světových stran a zbytek jsme odnesli k ohni. Hlínu, vodu a pírko jsme dali kolem ohně a to je nejspíš vše.
P.S: Klíště má přezdívku Awatet a Beruška Skaatchi a lámali proutky za tři orlí pera.
Šíša

Pátek 11. července


Dnes dopoledne jsme se připravovali na Vánoce. Jako každý den jsme zas hráli etapy. Odpoledne jsme dostali za úkol v gruntech udělat: cukroví, bramborový salát. Šlo nám to dobře, všechno se podařilo. Na večer bylo všechno připravené. Beruška měla na starost stromeček a ostatní skautíci a skautky dělali ozdobičky na stromeček. Pak když byl už večer, poslali nás fotit. Jo ještě jsme zapomněla, že ráno jsme měli etapu Ježíšek. Šli jsme všichni ve vesnických krojích do lesa, kde jsme zpívali písničky. Buddha byl za Ježíše Krista a ležel v jesličkách. Plamenka a Svišť mu dělali otce a mámu. Myslím, že to bylo dobrý, ale ostatní to moc nebavilo. Teď se vrátíme k focení. Byl už večer a moc jsme neviděli. V gruntech nám rozdali foťáky. Já s Míšou, Hančííí a Mirkem jsme šli fotit směr Radostín. Moc jsme toho nenafotili, neboť blbnul foťák a byla tma. Když jsme se vrátili, bylo na stole v jídelně připravený cukroví. Bramborový salát jsme měli před tímto jídlem. Cukroví jsme se přímo nažrali a pak některým bylo blbě. Večer jsme měli ještě Silvestra. Na Silvestra bylo na stole pití jako Kotila, Kola, Lift… a měli jsme i meloun, v kterém byly banány, kiwi, jablko, ananas. Večer jsme si rozbalovali dárky, které (a to jsem zapomněla napsat) jsme si vyráběli dopoledne. Rozdávali se i ceny za umístění v celotáborové hře. Tím tento náročný den skončil.
Deny

Sobota 12.července

Sobota byla první bourací den, začala však jako obvykle budíčkem, rozcvičkou, snídaní a nástupem. Na nástupu jsme si ale rozdali práci a pustili se do bourání. Kdo měl svou práci hotovou, vydal se do lesa na chrundí na závěrečný oheň. Odpoledne se holky dozvěděly něco o nové stezce a pak už se všichni pustili do balení věcí a bourání stanů. Poté se většina vydala do lesa na borůvky a menšina pracovala na pagodě a 4 fagulích. Po výborné večeři(knedlíky s borůvkami:) MŇAM!!! Jsme měli nástup a Límovu hru o sbírání odpadků v lese. Samozřejmě to nebyly ledajaké odpadky, ale balíčky gumových medvídků a jiných bonbónů. Pak už nás čekal závěrečný, slavnostní oheň, který ze čtyř světových stran zapalovali: Bubu, Štěpa, Awatet a Skaatchi. Deny u tohoto ohně slibovala a Štěpa s Bubu dostali přes záda proutkem, jako zpečetění tří orlích per. Nakonec jsme každý zhodnotil tábor, kde jsme se dozvěděli, že tenhle tábor byl fakt skvělý, super, fajn, báječný, skvěle se vařilo a byli jsme supr parta. Oheň jsme zakončili Gilwelským kruhem a šli naposledy ulehnout na táborovou louku.
Awatet


Neděle 13.července

Přišel den D a my se naposledy probudili v táboře, mimochodem jsme tuhla poslední noc strávili v kuchyni nebo v teepe. Jako tradičně si vzal na starost rozcvičku Líma, zopakovali jsme si jak se máme chovat k práci, k jídlu, k rodičům a třeba na toaletě:) . Po snídani jsme se vrhli do práce! Bourali se všechny stavby od odpadového hospodářství přes kuchyň až po latrýny. Kolem deváté hodiny přijel Boris s tatrou a mohli jsme nakládat. Po jejich odjezdu přijel Vyhlídka, naložil naše zavazadla a společně s Fanouškem odjeli směr Benátky. My jsme se vrhli na poslední úpravy tábořiště, opekli si buřtíky, rozloučili se s Plamenkou a vydali se směr Sedlejovice na nádraží. Vlak přijel po chvilce čekání a vyrazil s námi do MB. Tam na nás už netrpělivě určitě čekají rodiče, dojedeme si do klubovny pro věci a budeme se těšit zase za rok na tak skvělý, super, báječný a strašně fajn tábor!!!
Awatet

"Co je psáno, to je dáno. Takže jsme se sešli ve čtvrt na pět na Burze a odjeli do trochu většího města- tedy do Prahy. Ještě než se tak stalo, nastal první a bohužel ne poslední problém.ať jsme počítali, jak jsme počítali, někdo nám chyběl. A ten někdo byla Klárka. Jenže autobus už byl nastartovanej a zdržovat nebylo na místě, protože bysme nestihli vlak...Klárka nezvedala telefon, takže nám nezbylo nic jinýho než odjet bez ní:(. A tak jsme se v počtu 8 (Beruška,Klíště,Hančííí,Janifka,Týna,Šíša,Deny a Fanoušek) dostali do hlavního města naší republiky. Metrem(tím mám na mysli metro jako metro, ne metr jako metr:) jsme dojeli na Florenc, kde už netrpělivě čekala Oč a spolu s ní jsme přesedli na jiné metro a poté pospíchali na vlak, který nám stejně ujel, takže jsme museli čekat hodinu a půl na další na pražském hlavním nádraží(a to není zrovna nejpříjemnější prostředí:). Vlakem jsme přijeli až do Plzně, kde se odehrávalo národní jamboree Klíč 2008.Cesta byla jen prach a štěrk a udusaná hlína, ale do tábořiště jsme se dostali bez větších problémů a zaváhání, protože po cestě byly rozmístěny ukazatelé v podobě skautů v oranžových vestičkách. Nechtěli jsme prošvihnout zahajovací ceremoniál a tak jsme pospíchali, co nám síly stačily. Všichni už se scházeli pod pódiem a tak to mohlo vypuknout. každý obdržel takovou ,,poukázku na obejmutí´´ a to znamenalo, že se máme navzájem obejmout. Objímání byla vlastně takovou menší záminka k tomu se seznámit:) a tak jsme se seznamovali:). Po tomto ceremoniálu jsme se vrhli na naše stany, které jsme si ale nejdřív museli postavit. Když jsme měli hotovo, šli jsme spát. A myslím, že jsme na to po tak náročném dni měli nárok:)

ČTVRTEK

Všude bylo mokro a bláto, ale nám a dalším 2000 skautům to na náladě neubralo:). Nasnídali jsme se a hned na nás čekala jedna z vesnic(kde se plnily jednotlivé body do nové skautské stezky) s názvem MŮJ DOMOV a aktivitou Náves. V této aktivitě šlo hlavně o spolupráci a naším úkolem bylo vysvobodit naše vůdce. Skvěle se nám pracovalo nejen mezi sebou, ale i s lidičkama z Frýdku Místku, kteří plnili tuto aktivitu s námi. Po úspěšném vysvobození vůdců jsme se přesunuli na další vesnici SVĚT KOLEM NÁS, kde jsme plnili a splnili aktivitu Letem světem
Čas na oběd a polední klid jsme využili na oběd a polední klid:).
Odpoledne jsme se šli bavit na tzv:TICKET AKTIVITY, které jsme si předem vybrali. Byla to lezecká stěna a tancování. Všechno jsme už měli splněno a proto, že do večeře ještě nějakej čas zbýval, šli jsme se nejprve vzájemně políbit pod jakýsi rozkvetlý strom(byl přece 1. máj-lásky čas:)) a pak jsme měli k dispozici všemožné hry. Večeře přišla vhod, páč jsme měli docela hlad. Úžasně jsme se vyblbli na koncertě skupin ZaTrest a Lykke til (tato skupina složila hymnu Klíče, a upravila skautskou hymnu). Bylo to fajn, a po dohrání poslední písničky jsme sice protestovali, ale šli do hajan...

PÁTEK

Pátek proběhl ve stejném duchu jako čtvrtek. Jediný rozdíl byl v tom, že jsme toho měli na programu trochu víc. Ze všeho nejdřív jsme ve vesnici Co UMÍM A ZNÁM v aktivitě O život získali nové informace týkající se první pomoci, potom jsme se dozvěděli pár ze zásad slušného chování(ne že bychom to nevěděli:) a poslední vesnice MŮJ DOMOV- Civilizace nás moc nezaujala, protože jsme ji nepochopili:). Jako ticket aktivity jsme pro dnešní den měli vybráno: Bungee trampolínu, Bojová umění, Bludiště, Kuželka a Stratego...jak sami vidíte, bylo toho moc, tak jsme se museli rozdělit.
Po véče jsme se sešli u Dvou žabiček a spolu se skauty ze Staňkova(jestli máte zájem, koukněte na jejich stránky www.stankov.skauting.cz , kde jsou nějaké fotky a na pár z nich najdete i nás:) procvičili svoje hlasivky zazpíváním pár známých i neznámých písniček:) Další skvělý ale i náročný den byl za námi a my se těšili, co přijde dál.

SOBOTA

,,ráno bylo stejný-nesváteční´´ tak tahle písnička k sobotnímu ránu rozhodně nepasovala. Vstávali jsme totiž v 6 hodin, sbalili si pár věcí a vyrazili do centra Plzně. Náměstí celý den žilko skauty, kteří měli pro veřejnost připravené různé hry a aktivity. My jsme samo nemohli chybět a tak jsme si připravili Párovou dohodu. V 10 hodin jsme se přesunuli k pódiu, kde měli proslov významní skauti a potom jsme už dělali fanklub Merfovi, kterej hrál a zpíval a bylo to naprosto senzační!!!!Když začal zpít písničku, kterou složil Očetce, Hančlí bylo líto, že ji nikdo písničku nesložil(tak najde se někdo??:):)….ale zpátky do práce….museli jsme u párovky ještě chvilku vydržet, ale když Oč viděla, že bysme radši šli do zoo, rozloučila se se svým manželem a vyrazili jsme za zvířátkama. Protože bylo teplo a my byli docela utahaný, zalomili jsme to hned u zubra na vyhřátejch kamenech:). Kvítíčko slunilo:) a tak jsme nachytali trochu toho bronzu a s červenejme nosama odcházeli zpátky do tábořiště, kde Beruška zpanikařila(to není nic neobvyklýho:) protože nemohla najít svůj foťák.Nakonec ale všecko dobře dopadlo a my si šli zopakovat večer s písničkami. Pak už se den sešeřil a my jsme si dost užili, tak jsme se za zvuků noci vydali do říše snů:)…(prostě a jednoduše jsme šli spát:)

NEDĚLE

Najednou budí nás slunce a zpěv ptáků:)…přišel den-ten poslední:(, tak neplač můj kamaráde, bylo to krásné a bylo toho dost:)- Tak to bylo chvilka nedělní poezie, ale teď zase zpátky!! Nasnídali jsme se, oblékli do hnědých triček(to byla barva našeho subcampu) a společně s ostatními účastníky se shromáždili pod pódiem, kde nám KeCal vysvětlit pravidla hry Stratego, při které jsme bojovali s ostatními subcampy. Po této ,, bitvě´´ jsme znovu stanuli pod podiem a každý z nás dostal balonek a naším úkolem bylo si ho s někým vyměnit, aby nikdo nejel domů se svým balonkem. Poté jsme se rozloučili hymnou Klíče a šli si sbalit svejch pět švestek.

Na tuhle akci určitě jen tak nezapomeneme(abych to upřesnila-nikdy nezapomeneme:) páč kde jinde jsme mohli vidět tolik záchodů TOI TOI pohromadě???.....Kde jinde jsme mohli vidět tolik skautů spolu???.....Kde jinde jsme zažili tolik srandy, nových věcí a v neposlední řadě i dobrodružství???....Kde jinde jsme se seznámili s tolika novejma lidma??....

Cesta domů byla dlouhá…..domů nás táhla jen vidina vany, ale duchem jsme byli stále v Plzni.

Myslím, že po Klíči nám zůstanou obrázky vzpomínek zakleté v paměti….:)
"

Protože nastalo jaro, Fialky se odzimovaly a vyrazily na svou jarní výpravu....
To jsme ještě netušily, že sníh neroztál všude:) a v počtu sedmi trpaslíků(kulhavá Beruška, nastydlá Hančííí, veselá Klíště, odzimovaná Klárka, dokonalá Janifka, zvláštní Déňa a zamilovaná Bláňa:) jsme se vydaly za naší Sněhurkou (Očeti) do Mladé Boleslavi. Nákup v Bille byl opravdu špičkový (celkem 800Kč -no nekup to za tu cenu:) a naše další cesta vedla přímo do Roprachtic. Přijely jsme pozdě večer a protože jsme jako správné skautky neměly baterku, svítily jsme si našemi mobily:). Projít tuto vesnici nám dalo zabrat, takže když jsme došly až k naší noclehárně, byla trochu tma. Uvnitř byla větší zima než venku:). Součástí byl samozřejmě i záchod, ale nebyl to obyčejný záchod-byl to kadizáchod:). Majitelem stavby, ve které jsme se nacházely, byl Žlab, který se nám přišel ukázat v celé své jráse a strávil s námi celou noc:). Ráno jsme doplnily energii snídaní a vyrazily na delší procházku. Procházka ovšem byla ještě delší než delší:), protože jsme trošku zabloudily:). Jen co jsme se vrátily, uvařily jsme si čajík a Janifku vojela zima:). Hrály jsme hry a Hančíí začala bolet hlava asi z toho jejího tutání:)(celou výpravu říkala pořád dokola: Tuta, tuta už tam tutá:). Pak se objevil on (Žlab:) a odvezl nás do bazénu do Jilemnice, kde jsme se pořádně vyřádily,zahrály si na akvabely a Janifka si chtěla šáhnout na svalnatého muže, ale odhlasovali jsme jí. Vrátily jsme se k Hančííí, která po celou dobu, kdy jsme byly v bazénu, sladce spinkala v postýlce:).Večer přijela další osoba mužského pohlaví- Roman, který měl právě narozeniny, tak to šly se Žlabem oslavit do nedaleké hospůdky(nás s sebou nevzali:(. Jejich návrat byl opravdu nepřeslechnutelný, vrátily se totiž v půl pátý ráno a narušili nám náš spánek.
O pár hodin později jsme se vydaly vstříc novému dobrodružství na rozhlednu Štěpánka a poté jsme se dostaly na sjezdovku. Samozřejmě jsme sebou neměli lyže, takže jsme to musely sjet po vlastních nohách. Dole na nás čekala zajímává podívaná v podobě závodů.
Jenže zimy bývají kruté a ikdyž vlastně už podle kalendáře bylo jaro, měly jsme zmrzlý snad uplně všecko a tak jsme si šly sbalit našich pět švestek a vyrazily domů:)

Na naših schůzkách se občas dějou zajímavé věci:)....
Tentokrát šlo o automobilovou nehodu(nebojte nebylo to doopravdy:), při které bylo vážně zraněno 5 lidí a úkolem Fialek bylo zachránit nás, zavolat záchranku a zachovat klid. Ovšem znáte Fialky:)Kůli jejich(ne)klidu zemřela Klíště, která měla poranění páteře, Beruška z toho měla epileptický záchvat a na její zlomeninu se vůbec nepřišlo, Ondra se z bezvědomí neprobral, Radim vykrvácel a Hančííí taky(ta ale vnitřně). Takže budeme dál cvičit, aby příště bylo mrtvých míň nebo spíš žádní:)

Jak jistě všichni dobře víte, 22.2. se slaví Den sesterství a právě v tento den se konal 4.skautský ples našeho střediska. Celým večerem nás provázely skvělé moderátorky:) Wačipi a Hančííí. Až do časných ranních hodin nám výborně hrála skupina Ego, která rozprodila krev i netančícím. U baru bylo vždy plno asi proto, že byla příjemná obsluha (někdo si našel i jiný důvod:). Kromě moderátorek se na podiu objevilo mimo jiné: prezentace fotek+video, Kráťa s Merfem, Skupina KLON se svým kankánem a Manžána, která nás naučila tančit Salsu. Večer utíkal jak nejrychleji moh a my Jsme si všimli, že už jsou 2 hodiny (ráno:) a je čas jít domů. Věřte , že se nám nechtělo, ikdyž jsme byli společensky unaveni:). Tak zase příště!!!

Vánoce už klepu na dveře takže i my skautíci jsme je jako každým rokem oslavili:). Fialky se postaraly o příjemné prostředí a vyzdobení klubovny, takže v 6 hodin to mohlo vypuknout.Začátek patřil Fialkám a jejich písničce Sova sněžná, kterou naladily tu správnou atmosféru.Úvodní slovo měl Kráťa(jak jinak:), kterej nám spolu s Merfem vysvětlil, co to vlastně jsou Vánoce. Pak už mohl začít program v podobě scének, písniček , básniček, atd…atd…Začínalo se od nejmladších-teda od vlčat a světlušek, kteří dohromady měli nacvičeno hromady písniček a básniček a bylo to naprosto kouzelný:). Pak přišly na řadu Fialky, které rozesmály okolí svou scénkou o Granku.Mezi jednotlivými programy se zpívaly koledy.Překvapení večera byla společná scénka Fialek a Pětkařů, která vznikala pár hodin před zahájením skautských vánoc:)V této scénce jsme se vrátili do života praskautů, kterým nemohl velet nikdo jiný než PraKráťa:). Bylo tam ale i mnoho dalších známých postav(PraLíma, PraOčeti, PraWanji, PraMéďa,PraMáca) a byl to opravdu mazec:).Poslední na programu byli Pětkaři se svými zprávami, které uváděla Lucie Borytová (Míša:).Dozvěděli jsme se plno zajímavých věcí:)…Program byl vyčerpán a tak přišel čas na dárky a dárečky.Večer se povedl naprosto dokonale, páč tolik rozzářených dětských očí se jen tak nevidí:)

Závěrem chci vám všem poděkovat a to jako hoooooooooooodně moc:-* a taky vám chci popřát ty nejúžasnější Vánoce plné splněných přání a ať je ten příští rok lepší než tendle(ale to už snad ani nejde:)

Taaaaaaakže….sraz v 10:30 u Očetky
Sobota-Jičín (oběd+trhy)
neděle –pečení cukroví
S sebou: spacák, kari(matku x taťku:),recepty, 300 Kč + něco málo penízek na dárečky:)
Návrat v neděli cca v 18:00…

…No tak takle to mělo ve stručnosti vypadat…..jenže realita je vždycky trochu jiná:)
Beruška, Klíště, Hančííí, Týna, Pája, Bláňa a Déňa jsme se sešly u Kačenky a Marečka(Oč a Merf-pro ty co nevědí:) , abychom si tam nechaly svoje zavazadýlka(v Déni případě zavazadla:) a šupaly jsme na autobusák. Páč jsme do jičína přijely v pravý poledne, šly jsme do pěkně vypadající restaurace. Restaurace sice vypadala pěkně a možná proto přilákala spooooooooooooousty lidí.Tak jsme si sedly k takovejm dvoum pánům, objednaly a čekaly a čekaly…….Po více než hodinovém čekání jsme se konečně dočkaly vytouženého jídla.Zblajzly sme ho hned, páč jsme se bály,že ty trhy nestihnem.Naše obavy byly dooooooooooost naivní, páč když sme došly na místo, tak nás místo náměstí plné stánků čekalo jen náměstí v uplně normální podobě….žádný stánky……žádný lidi…..To se fakt může stát jenom nám:(….NO díky tomu jsme měly hafo moc času, tak jsme šly do muzea démonů a pak na bus, páč jsme se rozhodly, že aspon zajdeme v Boleslavi do Bondy centra. Bylo tam sice hodně lidí, ale to už nám nevadilo.Dokonce jsme se všechny zapojily do takový menší ,,soutěže´´, kde Déňa vyhrála maskota Bondy a Hančííí lístek do kina (ostatní holt měly smůlu:). No ale říká se, že v nejlepším se má přestat, takže jmse odjely do Benátek-Tým 1 (Hančííí, Beruška a Klíště) šel do Penny koupit ovoce na naší véču(ovocnej salát:). Tým 2 (Blanka, Pája a Déňa) spolu s Očetkou vymejšlely, jaký cukrátka vlatně budeme druhej den dělat. Pak jsme si uďály zmiňovanej ovocnej salát(MŇAM:) , hrály Člověče a skvěle se bavily…Nastal tu ale problém…Hančííí se jukla na počítač a řekla:,,To je stejně divnej pes´´…Beruška se na ni podívala a říká:,,Ale dyť to je medvěd!!?´´…..Oč k tomu dodala:,,Na, vem si kočičku!´´ a hodila po Hančííí medvídka:)..prostě srandy kopec:). Bylo už docela pozdě, tak jsme se vrhly na večerní hygienu(ale nic se nesmí přehánět:) a skočily do svých pelíšků.
Ráno jsme (kupodivu) musely vstávat.K snídani bylo, co dům dá, takže si to určitě dokážete představit:) , ale pořádně jsme se najedly až při pečení cukroví:). Po obídku se nám nechtělo domů , tak jsme zpívaly a hrály Člověče s kartama (Merfův upgrade:) a to byla docela sranda. Když jsme dohrály, Beruška navrhla, že budem hrát Obíračku a to teprv nastala ta pravá bžunda:).Beruška byla ta, co rozdává, Klíště byla ta, co začíná, Hančííí byla ta, co se směje a Merf byl ta, co vyhrává:). Jelikož jsme moc nepochopily pravidla, byla z toho docela slátanina:). Pak už jsme se ale sbalily a šly domů(konečně měly Oč a Merf trochu klidu:)
A příště nám ta trhy snad vyjdou líp:)

Sešly jsme se v 9 hodin a nikdo netušil, co si pro nás Oč zase připravila:). Z začátku to vypadalo na ,,hojnou´´ účast, ale nakonec nás bylo trochu víc:). Protože venku krásně sněžilo, tak jsme přeci nemohly zůstat uvnitř. Rozdělily jsme se do dvou družstev- Beruška, Klíště, Hančííí a Denča a Plamenka, Očeti, Máce a Kačka. Beruška a spol. si vybrali, že při stopované půjdou první, takže na druhý tým zbyl nákup potravin. Cílem naší cesty byla hájenka ve Slepči, kde jsme se promrzlé na kost naobědvaly špízu a šly zase společně do naší útulné klubovny. Cestou se od nás odpojily Denča, Plamenka a Máca a my jako zbytek jsme si řekly, že nám je zima, a tak jsme šly domů:)

Už je to zase tady!!!Ano správně hádáte tato úspěšná akce, která snad nikdy neměla hojnou účast:) a tak tomu bylo i letos. Zas a znova jsme se sešli 4.11. u vodárny spolu s ,,draky´´. My Fialky jsme byly dvě a k tomu ještě naše Očetka se svým milým. Snažily jsme se dostat draka do vzduchu tak usilovně, až to drak nevydržel a složil se. Skautíci na tom byli podobně, když Herclíci dovezli potřebný materiál:). Očeti s Merfem se také snažili seč jim síly stačily, ale jejich Obláčkovi se do vzduchu taky nechtělo. Zato Karel se jenom postavil a držel provázek, jenže ho měl tak vysoko až jsme si mysleli, že ho má přivázaného k vodárně:). Tak jsme si ho taky museli podržet, páč takový pocit jsme ještě nezažili:)
Draci byly všemožných druhů jako třeba: Matračka,igelit, papírák,usměvaví, s mráčkem, smutný, a s pětkou místo nosu….
Na konci jsme všichni dostali sladkou odměnu a spokojeně odešli do tepla domova:)

Hančííí a Klíšťátko

Stalo se to 30. 10. 2007. Všechno mělo být dokonalý, a taky že bylo:)
A jak to všecko začlo? To takle jednou jedna nejmenovaná skautka přišla na to , že brzo bude Halloween a tak si vymyslela, že by bylo super ho nějak oslavit. Takže se Beruška Klíště a Hančííí pustily do příprav, který zabraly nejvíc času:). Společnýma silama jsme vymyslely program, jídlo a všecko okolo.
V úterý těsně před začátkem schůzky jsme začly vařit ,, krvavej´´ pudink a nechutně vypadající pití:). Vyzdobily jsme klubovnu a pak už začly chodit holky v různejch kostýmech (např. Deniska šla za ducha, Pája za strašidlo a my tři za vdovy). Přišla se na nás juknout i Dáda a Brumla (ten se ale nepřišel jenom juknout, páč pro něj jsme měly takovou prácičku:). Schůzka začla takovym menšim dotazníčkem a teprve pak jsme holky pustily do klubovny a díky zapáleným svíčkám to mělo tu správnou atmosféru. Jen tak jsme sedili, jedli a pili a tak různě si povídali nejen o halloweenu, ale tak normálně:). Potom si každá z nás vzala svíčku a společně jsme šly okolo Penáče (přeloženo do čestiny: Penny marketu) a zas zpátky do klubovny. Blížil se konec schůzky a proto jsme se rozloučily s Dádou a s Brumlou, kterej to vlastně všechno dokumentoval a zato mu musíme mooooooooooooooooooc poděkovat :-*:)
No skončila schůzka a v klubovně po nás zůstal jen pořádnej bordel:)
Hančííí

"Píše se rok 2007, je 13. října 9:30 hodin našeho času, a většina z naší družiny už stepuje před klubovnou až na mě (Koňase) a Štěpu =). Zhruba po 15 minutách vyráží Míša, Shift, Mirek, Honza a Jirka směr pole s brambory, a já se Štěpou směr Penny. Shiftova teď již nezbytná vysílačka nám pomáhá se dorozumět. Po nákupu se vracíme k ostatním, páč už o nás má Míša strach=). Po šťastném shledání se vydáváme směr Kbel. Skoro nikdo neví, kam se jde=) až na nás tři. V čele s Herclíky a Shiftem se tedy vydáváme směr Kbel. Cestou procházíme kolem motokrosu a okolo bunkru Herclíků, kde jsme si dali malinký oraz. Pak pokračujeme dlouhou pěšinou lesem. Asi po kilometru shazujeme batohy ze zad a jdeme hrát hru „SLEPÝ A NĚMÝ“ = němý musí dovézt slepého ke Štěpánovi, který byl schovaný na kládě zaseklé o strom, docela sranda =). Chceme jít dál, ale Míšovi zazvoní telefon. „Kdo to asi může být“ říkáte si =). Je to přece LÍMA! Asi po 4minutách a za normálních okolností po 28 provolaných kačkách se dáváme zase na cestu, tentokrát směr Lipník. Cestou lesem nacházíme mnoho hub, které nám však k ničemu asi nebudou, páč jestli půjdeme takhle, tak nám do oběda asi shnijou =). Po průchodu Lipníkem se od nás Míša odpojuje, aby mohl schovat správu. Mezitím si s ním ale povídáme vysílačkou. Po příchodu na křižovatku hledají kluci správu, která visí na stromě =). Po šťastném nalezení začínáme luštit. V PET lahvi byli dva papíry - jeden děrovaný, s údajným neviditelným písmem, a jeden se šifrou na které stálo kudy jít a co s tím neviditelným písmem. A my měly nad plamenem zjistit, co na něm je. Ale my nevěděli, že tam nic není a ty dírky jsou tam proto, aby to lépe chytlo =))). A tak následující kousek cesty musíme zdolat po slepu. Štěpán nás vodí z lesa do lesa, přes silnici, a nikdo z těch co měli zavázané oči neviděl vůbec nic =). Po chvilce si můžeme oči rozvázat a pokračujeme v cestě do Rakety. A konečně vidíme odbočku do bunkru, všem už kručí v břiše a tak první starost je udělat oběd =)!!! Nejvhodnější místo jsme našli u polozbořeného baráku. A tak jsme tedy začali stavět a stavět a stavět =). Sesbírali jsme cihly a začali stavět kamna „fakt hustý“=). Voda v kotlíku se začala hned vařit a tak byla turbo polívka hned hotová (hustá až v ní klacek stál =)))“. Po obídku jsme začali uklízet ohniště, ale přijela tam paní, která nám vynadala. Pak přijel takovej chlápek v Uazu, a vyhodil nás, že to je soukromý pozemek, což nám úplně zkazilo výlet do Rakety =(. A tak po krátkém chození v lese jsme se otočili směr klubovna. Po cestě jsme provokovali JIRKU S KLOBÁSOU =) - (ne našeho Jirku, ale Jirku z vysílačky ) A tak cesta ubíhala a my si četli =) a blbli s pneumatikami, až jsme došli na pole u Benátek. Posledních pár foteček a poslední hra s tenisákem, odloučení od Herclíků=))) a hurá do klubovny. Tak to byla naše první říjnová výprava. Docela dobrá ne???

KOŇAS A MICHAL =)))
"

Naše cesta do pohádky:)
12.10. pátek
Přesně v 18:00 jsme měly sraz v klubovně (jako vždy nikdo nepřišel přesně:) a proto jsme si čekání krátily blbostmi, který samozřejmě vymyslela Klíště:). Jako poslední přišla Oč a přišla tak akorát na véču, kterou vařily Beruška s Klárkou (možná se tam ještě někdo motal:). A tak už jsme byly všechny (Oč, Vešu, Wačipi, Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka, Déňa, Týna a Pája).Tuto výpravu připravovaly Beruš, Klíště a Hančííí, takže večer neproběhl jen tak:). Holčiny si vymyslely bojovku s úkolem doručit milostný dopis. Po této aktivitě jsme se naskládaly do spacáků a spokojeně chrupkaly.
13.10. sobota
Naše ,,spokojené“ chrupkání mělo ale špatný konec. V 6:45 jsme musely vstávat:(. Všichni jsme záviděly Vešu a Dádě, které mohly v klidu spát dál (ale na druhou stranu nás mrzelo, že s námi nejedou, páč mají taneční) V 8 nám jel bus do Jičína, kde jsme hledaly skautskou klubovnu, ale protože nás zklamala intuice, tak nám to trvalo docela dlouho:) Nakonec jsme to zvládly a mohly jsme vyrazit do Prachovských skal. Cesta byla dlouhá, tak jsme si ji krátily různými blbostmi jako třeba obědem:). Šly jsme i poslepu a to Hančííí už zase perlila:). Vymyslela písničku o mlokovi, která měla asi 30 slok a možná i víc:). Jen malá ukázka: ,,Jen jeden den, jen jeden rok, jen jedno století, já byl jsem mlok“ …a to je jenom refrén:). S veselou náladou jsme došly do Hrdoňovic a tam jsme hodinu a půl čekaly na vlak (a věřte že nám byla klendra!!!!!). Jako vysvobození opravdu přijel vlak a strojvedoucí byl kupodivu táta našeho starého známého Čvachty (ten nás na Svojsíkáči píchal špendlíkem na záchodech:), takže jsme si s nim povídaly a on nás nakonec nechal ve vlaku, abychom nemusely do tý kosy. Nakonec jsme stejně musely vystoupit a čekat na další vlak, takže do klubovny jsme se dostaly někdy kolem devátý. Hrály jsme hry a pak jsme usnuly.
14.10.-neděle
Konečně jsme se pořádně vyspaly:) Po snídani jsme se šly projít a Ája si hrála na neandrtálce, Očeti na psa Cilku a Déňu bolela hlava (ta jediná si na to asi nehrála:), ale nakonec jsme ji z toho dostaly. Venku jsme se ještě vyblbly a pak už jmse musely odevzdat klubovnu a frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr domů:)
Hančííí

Tato akce měla původně vypadat úplně jinak. Měly jsme totiž jet na kolech na zámek Loučeň (Očetky návrh:), jenže tento návrh jsme s přehledem přehlasovaly. Druhý návrh byl totiž, že pojedeme trasu Nymburk-Poděbrady na kolečkáčích (myslím, že to navrhla Hančííí:). A bylo rozhodnuto. Všichni jsme se totiž těšily na to, jak to Očetka zvládne (nikdy na tom totiž nestála:)

V sobotu 22.9. to všechno začalo. Sešly jsme se na benátecké rychlobruslařské dráze a poprvé za dlouhou dobu nás bylo víc než čtyři:). Abych to upřesnila - Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka (která si zapomněla brusle), Žanda (která s námi byla jen dopoledne – odpoledne totiž jela do porodnice, protože se jí narodil bráška:), Déňa, Týna (která měla tátovi brusle:), Blanka, Deniska a Očeti (která se tak bála, že měla chrániče skoro všude:).
Na dráze jsme jakž takž Očetku naučily základy, objely si pár koleček (v případě Klárky oběhly:), daly jsme si závody (hádejte, kdo byl poslední?:) a když už na nás přišel kamarád hlad, vyrazily jsme do Penny pro obídek. Po dlouhém rozmýšlení jsme uvařily těstoviny s buřtíkem a byla to fakt mňamka:). Po obědě jsme vyrazily auty do Lysé nad Labem. Velké díky patří Plamence a panu Tichému za odvoz! Vlakem jsme se dostaly do Nymburka, daly jsme si zmrzku a pak se vydaly na cyklostezku Nymburk-Poděbrady. Tento den bylo pěkný počasí a proto jsme cestou potkávaly hafo lidí:(, ale ani tato skutečnost nám náladu nezkazila. V polovině cesty tu bylo první a zároveň poslední zranění. Beruška spadla a odřela si koleno, ale nejhorší na tom bylo to, že si udělala díru na kalhotech:). Naštěstí (stejně jako ostatní:) úspěšně dojela až do Poděbrad, kde jsme sundaly brusle a naše první kroky vedly jako obvykle do cukrárny:). Pak už nastal čas na cestu k nádraží. Cestu valkem jsme si užily (to není žádná novinka:) a pak už jsme najednou byly v klubovně. Nastalo srdceryvné loučení a rozběhly jsme se do svých domovů (teda až na některý jedince, kteří se skoro plazily:)

Tuhle akci musíme někdy určo zopakovat, i když už to nebude taková zábava, protože Očetce to už jde docela dobře:)

Hančííí

17.9., druhé pondělí v měsíci, čas na naší oddílovku. Ale nebyla to jen tak obyčejná oddílovka, byla to 1.oddílovka v tomto skautském roce, 1.oddílovka v naší nově předělané klubovně a ještě ke všemu oddílovka, při které se měly ze starších světlušek stát skautky.
Na přeřazování byl tento rok opravdu bohatý, přešlo k nám celkem šest holek. Tato slavnostní akce se konala u Jizery v blízkosti Obodře. Budoucí skautky se neustále něčemu smály, takže si s nima určo budeme rozumět:). Po přeřazení odešly malé světlušky + Mirka domů a my mohly pokračovat v oddílovce. Až dokonce jsme se seznamovaly a pak už byl čas na to, jít domů.

A tak začal Fialkám nový skautský rok:). Od této chvíle se (snad:) budeme setkávat ve složení - Dáda, Vešu, Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka, Žanda, Déňa, Blanka, Týna, Kačka, Deniska, Šíša, Pája a naše panivedoucí Očetka:)


Hančííí

Byla nebyla jedna skautská klubovna, ve které si spokojeně žil dívčí oddíl skautek zvaný Fialky. Jednoho dne se ovšem naše Fialky rozhodly, že tato klubovna potřebuje změnu, páč už po mnoho generací má stejnou podobu.
,,Chtělo by to něco modernějšího,´´ pomyslela si ,,velká´´ rádkyně Beruška:)
,,Chtělo by to něco originálního,´´ pomyslela si Klíště:)
,,Chtělo by to prostě změnu,´´ shrnula to Hančííí:)
Déňa si raději nic nemyslela:). A tak tohoto osudného dne 8.9.2007 to všechno začalo.Tak a teď konec pohádek-čeká nás krutá realita:)

Ačkoli ,, rozloučení se starou klubovnou´´ znělo jako nějaká smuteční událost, panovala veselá nálada (ostatně jako vždy:). Berušce, Klíštěti, Hančííí a Déně (hlavním aktérkám toho všeho:) dělali po zbytek večera (někteří až do časných ranní hodin:) společnost Pětkaři, kteří dostali stejný nápad a to, že si také změní klubovnu k nepoznání. Ale kluci měli dost práce, tak jsme je nechtěly rušit (ale znáte nás, dlouho jsme to nevydržely:) a začaly jsme vystěhovávat nábytek z toho našeho kutlochu. Po této prácičce:) se Beruška a Klíště rozhodly (po dlouhém a vyčerpávajícím přemýšlení:), že uvaří véču pro nás i pro kluky. Hančííí s Déňou zatím zametaly a vymetaly pavučiny.
Jídlo už bylo na stole, když v tom nastala velmi nepříjemná situace-Štěpa musel odejít:( . Těžko jsme se s tím vyrovnávali, ale bylo to tak. Snědly jsme véču a kupodivu to všichni přežili:). Opustil nás také Líma, ale ten se později vrátil (bohužel?-bohudík?:). Během jeho nepřítomnosti to začalo žít:). Vyzkoušeli jsme si divokou jízdu v popelnici (vlastně jsem to vyzkoušela jenom já:), šli jsme si koupit naše oblíbený klouzavý žížalky a prostě jsme blbli do té doby než za námi přišla Očetka, která se společně s náma Fialkami šla projít. Po návratu nás zase opustila a my šly ještě pomoct klukům trochu poklidit. Kolem půlnoci jsme ulehli ke spánku, jenže se mezi námi našli i ukecanější jedinci, kteří mají neustále něco na srdci (nebudu jmenovat:) a tak jsme se moc nevyspali, ale my jsme si na to už zvykli:)
Ráno nás znovu a tentokrát nadobro opustil Líma, kterého později vystřídala Očetka (někdo nás prostě hlídat musel:) a nastal ten pravý čas na malování. Samozřejmě jsme si to užily (no jako obvykle:) a odměnou za naší práci byl vedle krásné nové klubovny obídek od Míši a Fanouška:)

Bylo to fakt GOOD – tím nemyslím jen ten oběd, ale celý víkend:)

Hančííí

Jednoho prázdninového dne (někdy ke konci srpna:) jsme vyrazily do kina ve staré známé sestavě: Beruška, Klíště, Hančííí a Déňa. V Praze jsme ,,musely“ čekat na Oč, která měla přijet z práce. Překvapivě jsme nečekaly tak dlouho:) a spolu s Očetkou jsme se vrhly na cukrárnu (další nával Sladkého:). Ke spokojenosti nám chybělo jen něco (nebo někdo?:) na co se dá koukat (ne, že by na Čerňáku nebylo co k vidění, ale my jsme radši šly do kina:). Vybraly jsme si film Divoké vlny a i když to byl film pro děti (neříkám že my nejsme:), tak jsme se docela bavily.
Čekala nás cesta zpátky a to teprve byla sranda:). Hančííí totiž myslela (všichni víme, jak to s tím myšlením má:), že jí ujede autobus, když musí vyhodit odpadky:). Naštěstí jsme všichni skončily v klubovně a přibyla k nám Vešu s Dádou. Do brzkých ranních hodin jsme hrály hry, pak jsme usnuly a pak jsme se zase vzbudily, páč Vešu, Dáda a Oč šly do práce. Déňa pak šla pro rohlíky, pak odešla a my co jsme zbyly tak nám bylo dobře:):):)
Hančííí

Jak všichni jistě víte 1.srpna 2007 je to přesně 100 let od založení skautingu. A tak skauti a skautky z celého světa přesně v 8 hodin tohoto data vystoupili na nějakou horu poblíž svého okolí. Přesně tak jsme to udělaly i my skautky z Benátek. Tak to by byl úvod a teď pěkně od začátku.
Poslední červencový den jsme se sešly v pět hodin u Penisu. Jely jsme v známé sestavě- Klíště, Hančííí, Beruška a Klárka, ale kupodivu se připojila i Denisa. Pod zkušeným vedením Máci a Wanji jsme šly nakoupit něco k papú. Po Áji přiznání (které nebudeme zveřejňovat, abyste o ní neztratili iluze:) jsme se vydaly na útulné benátecké autobusové nádraží, kde si Máca všimla, že tady nejsou jenom ty, co nejely:). Po veselé cestě autobusem jsme vystoupily v Bakově a čekaly na (jenom) kamaráda naší Máci. Čekání nám zkrátil malý chlapeček, který nás asi chtěl sbalit tím, že se před náma vyčůral:). Nejvíc se mu ale líbila Beruška, páč ji strkal listy za kalhoty:). Poté co nám snědl naše oblíbené gumové bonbony nám konečně řekl, jak se jmenuje:), ale pak už přišel Máci (jenom) kamarád a my vyšly na náš cíl- Zvířetnice. Po láskyplném loučení s Máci (jenom:) kamarádem jsme se vydrápaly nahoru a nafotily hafo foteček:). Začly jsme vařit gulášovou polívku a poté co přijela Plamenka, jsme ji společně zblajzly(tu polívku, ne Plamenku:). Déňa rozďála oheň a my zpívaly a zpívaly, hrály Wanjinky hru a když už se nám klížily očka, tak jsme se rozhodly jít spát. Klíště, Hančííí, Beruška a Klárka se teplily ve stanu a ostatní spinkaly venku, čehož později určo litovaly, páč začlo pršet.
Ráno nás Máca s radostí vzbudila a vyhnala na rozcvičku. Pak už nám nezbývalo než se obléknout do krojů a vylézt na zříceninu. A to už odbylo 8 hodin a my začaly odříkávat skautský slib. Všecko proběhlo rychle, tak jsme zase slezly dolů a začaly si vařit čajíček a mazat chlebíček nutelou(naše oblíbený:). Říká se, že to co se zdá, když se někde spí poprvý, tak se to splní. Takže jestli se někomu z nás zdálo, že se na nás přijdou juknout kluci, tak se mu to fakt splnilo. Pár minut po dojedení nutely se na nás vyřítili naši pětkaři a páč nám jich bylo líto, že jsme jim nenechaly nutelu, tak Hančííí obětovala čokoládu (njn láska je láska:). Poté co se Kráťa vyblbnul se svým kámošem foťákem, se s námi kluci rozloučili a jeli pařit do klubovny. Vzaly jsme si z nich příklad a začly balit(už jenom batohy, páč kluci odešli a žádný jiný v okolí nebyli:( , rozloučily se se Zvířeticema a šly a šly, až jsme došly na zastávku a odtud jsme jely a jely, až jsme dojely až do Benátek.
Tak zase za 100 let:)..Už se těšíme:)

Hančííí, Klíště, Beruška, Klárka

CO: OBROK 07
KDE: Bílá Skála, Jindřichův Hradec
KDY: 4-8.5.2007
KDO: téměř 1500 roverů a rangers


Tak tohle je velice stručný úvod k vyprávění, které vám chci nabídnout. Chci vám tu povědít jak jsme se měli na letošním Obroku. Jak již název akce napovídá, koná se tato událost každý druhý rok (chytrému napověz, hloupého……ob rokJ) Podtitulem akce jest: celostátní setkání roverů a rangers. Letos poprvé bylo umožněno vzít si sebou neskautské přátele a pokusit se jim tak nastínit o čemže ten rovering vlastně je. Jelikož ISARA je pravidelným účastníkem této akce, nesměli jsme chybět ani tentokrát. Ačkoli máme roverů a rangers v kmeni nemálo na Obrok nás nakonec jelo nemnoho. Přesněji řečeno Tawi, Wanji, Rosnička a Kraťas. Do své výpravy jsme „adoptovali“ Šakeho z Dobrovice, který jel původně úplně sám. Po několikahodinové cestě vlakem natřískaným rovery a rangers všech druhů jsme dorazili do Jindřichova Hradce a odtud obrokbusem na místo konání. A pak to šlo ráz na ráz. Příjezd, registrace, stavba stanů apod. vrcholem prvního dne bylo slavnostní zahájení, při kterém byly, za řečnického doprovodu Igráčka (viz. fotoalbum Isary) promítnuty dva filmečky. První nás instruoval co a jak dělat a nedělat na obroku a druhý nám představil vznik loga letošního ročníku.


SOBOTA

Dopoledne věnované INSPIRU – bloku aktivit, které si pro sebe kmeny navzájem připravily. My jsme dovezly „PÁROVOU DOHODU“ pojali jsme tedy svou aktivitu víceméně jako inzerát a zvadlo. Leč nakonec to bylo jedno, neboť počasí si postavilo hlavu a pršelo a tak se naše aktivita nekonala a my strávili dopoledne obcházením aktivit, které se konaly. Buď z důvodu toho, že byly deštivzdorné a nebo byly přesunuty do hangárů. Také jsme objevovali nová zákoutí jako čajovnu a krčmu.

Odpoledne proběhlo ve sportovním duchu – společnou hrou. Představte si téměř 1500 lidí nahnaných na jednu louku a do jednoho lesa. Bylo to maso, teda vlastně kobliha. Cílem hry bylo, aby každé družstvo (tvořené vždy jedním celým krajem naší zemičky) doneslo z výdejny potravin do kuchyně suroviny potřebné k upečení koblih, které se pak staly sladkou odměnou při závěrečném vyhlašování. Mimochodem, velká hra se jmenovala „AHIL BOK“ – svítáJ

Večer byl pak pro účastínky připraven koncert, který mísil jazz, funky a ska rytmy a dotvářel tak zmatečnou atmosféru obroku.


NEDĚLE

VaPro – Variabilní Program byl blok přednášek a workshopů na různá témata jako náboženství, politika, skauting, psychologie apod. Mezi přednášejícími se objevili i takové osobnosti jako Martin Bursík či Robert Fulghum, kteří byli příjemným zpestřením jinak opět deštivého odpoledne.

Večer proběhl „Galavečer“ na počest „100let“ výročí skautingu. Nostalgie, která jistě nenechala jedno oko suché. Celý den byl pak završen promítáním ve stylu letní kino. Shlédli jsme film o událostech 11. září 2001 – Loose Change.


PONDĚLÍ

Dopoledne probíhala služba, na kterou jsme se přihlásili. Úkoly byly různé. Program pro základní školy, mateřské školy, domov důchodců, čištění naučných stezek a tak dále. Naše skupina se vydala do Jindřichova Hradce, kde jsme poněkud pročistili okolí jednoho sídliště. Zde jsme strávili 2 více méně fajn hodinky a po návštěvě místního supermarketu jsme byli opět odvezeni do tábora.

Odpolední aktivitou byly Regiony. Hra, při které šlo o sdružování RR kmenů v rámci krajů a nakonec i celé republiky. Vyměňovali jsme si názory a zkušenosti trochu jsme si přitom zablbli, zazpívali a zasmáli se.

Závěrem celého obroku bylo slavnostní ukončení po kterém následovala nonstop zábava. My jsme se odebrali do stanů vcelku brzy, abychom byli čilí na cestu.

ÚTERÝ

Po sbalení stanů – opět za vydatného přispění deště – jsme vyrazili do Číměře na autobus (2km). Jaké bylo naše překvapení, když už tam čekalo několik desítek lidí a nám bylo jasné, že tam už se nevejdeme. A tak nám nezbylo než vystoupat nad Číměř a doufat, že se některému z řidičů či z řidiček zželí čtyř promočených zoufalých skautů. Ve chvíli, když už jsme opravdu podléhali zoufalství, zastavila u nás moc hodná paní řidička a dovezla nás až na nádraží do Jindřichova Hradce odkud jsme už pak pokračovali domů vláčkem.

Nevím, jak ostatní, ale já jsem si obrok užila a už se těším na dalšíJ

Vše začalo každoročním závodem Kaňon. K naší smůle a nevelkému potěšení jsme musely běhat:(. Po našem doběhnutí jsme se nudili, tak jsme vymysleli úkol pro Hančlí a to že bude mlčet (kupodivu to vydržela:). Dlouhé čekání nám zkrátilo opékání buřtíků a hraní různých her. Letošní ročník se velmi povedl, páč jsme to zase vyhrály:). Ostatní výsledky si už bohužel nepamatujemme.

Poté jsme se (Hančí,Klíště,skoromanželka Očeti a pani vedoucí Beruška) vypravily do Penny marketu (levnější nehledejte:). Potom jsme si došly pro svá zavazadla do klubovny a počkaly na Průďu, která nás dovezla do MB na nádraží. Tam jsme se s ní rozloučily a vláčkem se dopravily až do Sudoměře.

S úsměvem a písní na rtech jsme se dostaly na místo našeho noclehu-Suchý mlýn. Po cestě jsme shlídly pěknou přehradu a najedly se v krásném údolí.
V Suchém mlýně jsme nejprve shlédly skalní byty a poté jsme šly pro dřevo (ne pro Hanču:) a začly vařit těstoviny se zeleninou. Večeře ač se to možná nezdá byla uvařena skvěle a taky tak chutnala. Jak jsme se najedly, tak jsme po sobě uklidily a čekaly na velkou návštěvu-Plamenku,Sviště,Průďu a Prcíka.

Po jejich příjezdu jsme se shromáždili u ohníčku a povídali si, zpívali si, smáli se… …no a prostě si to užili a v jednu hodinu jsme se vrhli do našich spacáčků.
Ráno bylo chladný a hladový, proto jsme se slezli u nutely a čaje. Znovu jsme uklidili a rozloučily se s Plamenkou a Svištěm.

My ostatní jsme došly až do Lobče a tam jsme se zase loučily tentokrát Prcíkem a Průďou. Ve stejné sestavě jako na začátku jsme došly na nádraží a odtamtud dojely až do MB, kde jsme kupodivu měly zase hlad:). Zašly jsme si do ne moc přehledné sámošky a relaxovaly v trávě. Všici na nás koukali tak jako že divně, a korunu tomu nasadila Hanča, která se tam začala převlíkat, nebojte naše skoromanželka Očetka všecko pilně dokumentovala:).
Pak jsme jely busem do Benátek a naše dvě ,,Kuchařky´´ (Klíště a pani vedoucí Beruška:) nám uvařily obědovečeři.

Pak jsme ze sebe uďály čarodejnice (některým to nedalo moc práce:) a šly čekat na malý světlušky, který nás měly vysvobodit. Tak nás teda vysvobodily a my se mohly vydat donů.

Byl to velmi náročný víkend, naštěstí nikdo z nás nemá trvalé následky:)
(ale Beruška z nějakých neznámých důvodů nechodí do školy:)

Klíště a Hančíí :)

Dne 21.4.2007 se skautky vydaly do Prahy,na zahájení oslav 100 let skautingu.Sešli jsme se na zastávce ve složení:Klárka, Beruška, Domča, Klíšťátko, Očetka a její nastávající Merf. Autobusem jsme dojeli až na Černý Most a od tamtud metrem a později zase autobusem dojeli do Zoo. Poté co se nám Domča představila ve své plné kráse (jako opička:), jsme se s chutí těšili na další zvířátka. Po celé Praze ať jsme vkročili kamkoli, byli naši bratři a sestry z různých krajů země. Potom co jsme si povozili naše krásné zadečky ve vláčku, jsme se s úsměvem vydali na Staroměstské náměstí. Tam se skládal největší skautský šátek na světě, který byl sestaven z malých šátků, které měly reprezentovat 216 zemí kam se skauting probojoval a 217 šátek symbolizoval země kam se skauting ještě nedostal. Některé oddíly prezentovaly své adoptivní země ve stanech, kde bylo spousty soutěží a ochutnávek jídel. Celé odpoledne nás provázel bratr Vorvaň (Standa Berkovec), který k sobě na podium zval vyslance některých zemí. Z mnoha tanečních vystoupení jsme si nejvíce užili Ewu Farnou a Ready Kirken:). Jediná Domča ukořistila podpisi od Kirkeňáků. Ve veselé náladě jsme se dostaly (tzn. už bez Merfa:) na Florenc, kde kde jsme se rozloučily s Očetkou a v autobuse napsaly tento zápis!

My wšechny co seděly v autobuse:)

O víkendu se to v Benátkách n. Jiz. hemžilo skauty. A to hlavně nahoře na náměstí. Konala se tady totiž celostátní soutěž ve zpěvu pro nejmenší kluky a holky, po skautsku světlušky (resp. u vodních skautů žabičky) a vlčata. Jedná se o děti ve věku 6-11 let a sjelo se jich do Benátek okolo stovky ze všech stran naší republiky. A tak jste mohli poznat podle domovenky na krojích, že tu byly děti ze Spálova u Hranic na Moravě, Kuřimi u Brna, Jindřichova Hradce, Jičína, Děčína, Brandýsa nad Labem, Prahy, Opočna, Dobříše i Vimperka. A proč se soutěž jmenovala právě takhle? Protože světlušky, žabičky i vlčata se scházejí ve skupinkách po šesti, které si říkají šestky a jsou označeny různými barvami. A tak i soutěžit měly šestky, i když se připouštěly i jiné počty, aby nikdo nemusel být vyřazen jen proto, že jim třeba někdo onemocněl a nebo je naopak v oddíle o jednoho skautíka víc.

Začali jsme už v pátek večer představením všech soutěžních šestek. Někdo zazpíval, někdo zakřičel pokřik, někdo se jen představil, ale už tady bylo vidět, že se máme na co těšit. A co teprve v sobotu, když vypukla hlavní soutěž. Střídaly se soutěžící šestky s jednotlivci, hudební doprovody, kostýmy a choreografie, kterými děti svá vystoupení doplnily. Šestky zpívaly jednu písničku připravenou a jednu, kterou si vylosovaly až tady a měly na její přípravu jen omezený čas. Přesto si i s nimi poradily výborně. Však jim v tom pomáhaly různé talismany, plyšové i živé – skutečně tu byl živý potkan i myška.

Aby se děti nenudily, když právě nezpívaly nebo nepovzbuzovaly své kamarády, měly připravený bohatý doprovodný program. Podle knížečky, kterou dostaly, mohly plnit po městě různé úkoly, ve škole probíhaly rukodělné práce – odlévání svíček, výroba zvířátek z drátků a korálků, origami nebo výroba korálkových šestek. Všechny děti byly nadšené návštěvou muzea. Prý takové krásné ještě neviděly. A tak jejich pracovníkům moc děkujeme.

Velký dík patří i panu řediteli Dostálovi ze ZŠ na Husově náměstí, který nás nechal ve škole pobývat a také nám půjčil školní jídelnu, kde náš táborový kuchař Salám uvařil výbornou svíčkovou i uzené s bramborovou kaší a vůbec se snažil, aby děti neměly hlad. Další dík patří samozřejmě i Městu Benátky n. Jiz., které zapůjčilo bezplatně prostory Záložny. To byla také jedna z věcí, se kterou byly děti i vůdci moc spokojení – že bylo všechno pohromadě, nemuselo se nikam přecházet a tak zbýval čas na zábavu. A o to jde nejvíc, aby se děti pobavily a měly z toho všeho radost.

A kdo nakonec vyhrál?

Za světlušky Veverky z Kuřimi, za vlčata Šumaři z Prahy a cenu poroty Sedmikrásky z Jindřichova Hradce. A v jednotlivcích to byla Laponka ze Spálova, Lolones z Prahy a cenu poroty získal Slavík z Prahy a za nejmladšího účastníka Kšíro z Benátek a Studánka z Jičína.

A pro nás bylo nejhezčí, když jsme slyšeli: „Mně se nechce domů.“ nebo „Tohle byla moje nejlepší výprava, jakou jsem zažila.“ A pak ještě pár okamžiků, které se vryjí do paměti:

Socha na náměstí obložená vlčaty a světluškami.

Dav dětí, doprovázející po náměstí nevěstu a ženicha.

Jedenáctiletý kluk, který uprostřed písničky zaskočil za kamaráda a doprovodil soutěžní písničku své šestky na klávesy. A tentýž kluk, který doprovodil jinou písničku na housle, ale drnkal na ně jako na kytaru. Někdo prostě umí.

Pátý chleba v ruce mrňavé světlušky.

Tančící sál Záložny, který na nás, kteří jsme hráli na kytary, křičí: „Ještě, ještě!“

Světluška nadšeně pískající na prsty, když jí neznámé sestřičky zazpívaly svou písničku.

Na posledním plese sezóny, tudíž na skautském plese, jsme se jako již každým rokem sešli v osm hodin v sále Záložny. Celým večerem nás provázeli Kráťa (Jiří Kratochvíl) a Merf (Marek Fajfr). Zahájení si vzali na starost světlušky a vlčata, kteří nás dostali do plesové nálady svým krásným předtančením. A pak už nás celý večer bavila skupina EGO. Moderátoři si pro nás připravili nejedno úžasné překvapení. Prezentaci fotek z celého loňského roku i s malými rozhovory našich vedoucích. Dále jsme se naučili indiánský tanec, zahráli si hru na molekuly a zhlédli ukázku Latinsko-amerických tanců v podání dvou párů z taneční školy Radka Ježka. Během večera bylo možné si zakoupit tombolu. V půl jedenácté se začala vydávat malá tombola. Výrobky do malé tomboly vyrobily světlušky a skautky a část nám také přispěli sponzoři. O jedenácté hodině se losovala velká tombola. Po zbytek večera už byla taková volnější zábava. Tancovalo se, řádilo se, pořádně jsme si to užívali. Skupina Ego nás bavila až do ranních hodin, byli prostě skvělí! Už teď se těšíme na další ples střediska Povodeň.

Dáda a Vešu

Sraz jsme si naplánovali na devátou hodinu. Přes nepříliš lákavé počasí se nás bylo 5 (Líma, Šift, Honza, Jirka a Mirek). Vybaveni buřty, kotlíkem, polévkou a prakem jsme vyrazili. Líma se ještě stavil doma pro foťák a pak tradá směr Kochánky. Cestou jsme probrali co nového a vyslechli staronové vtipy a zahráli si slovní fotbal nebo na paměť. Na kocháneckém jezu jsme se pokochali dravostí ryb a živostí ptactva. Poté jsme řádně zablátili boty zkratkou přes pole a dorazili do cíle naší výpravy – Tichého dolu. Po chutném obědě o pěti chodech (polévka, buřt, chleba, sušenka a voda), jsme se pokusili připlížit se ke strážci. Funkce strážce byla velmi zjednodušena, neboť dobyvatelé dupali jako sloni, řvali jako paviáni a hádali se jako babky na tržnici. Nakonec jsme zahladili důkazy našeho pobytu a vyrazili ku domovu. Cestou jsme zkusili své horolezecké umění přes padlou kládu a později i v kocháneckém lomu. Zbyla nám také trocha času a energie na hokejbal. Každé družstvo mělo za úkol dopravit míček do vesnice, ale v odpalu se hráči museli pravidelně střídat. Celou výpravu jsme zakončili chutným čajem z Plusu a úklidem klubovny. A pak už hurá k maminkám na pořádnou večeři.
Líma

"Jak jsem řekl, tak se stalo… Dnes jsme se vrátili ze skoro dokonalé a letos již tradiční víkendové akce, kterou bychom mohli nazvat horoples. A ti co nejeli jen trpce litují :-P (skutečně ověřeno). Potom, co jsem ve zkratce Čouďákovi objasnil co se dělo a vypíchl nějaké obzvlášť vypečené kousky (že jo Maceško :)) jsem mohl sledovat, jak se mu, chudákovi, začaly ronit slzy v očích, že nejel též. Nechtěl bych vás dostat do stejné situace, tak raději předem varuji, že kdo se necítí, ať raději dál nečte :-D
Když jsme se ve čtvrt na sedm sešli v klubovně, zbývalo už jen počkat na vozidlo, které mělo pár minutek zpoždění. A to i přes to, že mu byl, právě kvůli jeho nedochvilnosti, stanoven sraz na 1805 :-) Ale abych v tom ono vozidlo (.-../../--/..-) nenechal samotné, musím říci, že kdyby mě Wanji nestanovila sraz také na 1805, zřejmě bych se taktéž opozdil.
Prvním oříškem bylo, jak poskládat do Felície pět lidí, zabalených na hory na víkend, se dvěmi kytarami a věcmi na ples. Po chvilce snažení se ovšem nemožné povedlo a už jsme frčeli směr Vrchlabí.Tam následovala rychlá převlékačka a přesun do místního kulturního domu, kde celá zábava probíhala. Ač jsme přišli trochu později, zahajovací „rituál“ jsme stihli a o nic důležitého nepřišli. Tím mám na mysli především informaci o tom, od kdy se bude prodávat tombola :-) Byla sice snad ještě bohatší, než minulé roky, ale výherní poměr 1/6 mě opravdu zklamal! Za to Líma byl s jeho 1/2 spokojen :-) Nedivím se mu.
Před započetím konzumace čehokoliv jiného jsme se byli posilnit smaženým sýrem v přilehlé restauraci a pak už vypukla ta opravdová bžunda.. Tancovalo se, popíjelo, zpívalo a … … Koho by zajímala i zcenzurovaná část, nechť se mi ozve třeba na email :-). Na tak veřejném místě, kde si to denně může přečíst několik desítek tisíc lidí, jako jsou naše stránky, to raději zveřejňovat nebudu :-) Možná něco bližšího napoví fotky :-) Návrat do klubovny bych odhadl tak na 0345, takže nechápu, jak někteří blázni (jako třeba Tawi) mohli už v 0800 zase odjíždět!! Co ale chápu je, že si v takovém případě zapomenou i tak důležitou věc, jako jsou brýle.. Nezbylo nic jiného, než jim dopřát výlet do Desné, kam jsme se všichni po probuzení přesunuli. Možná bych mohl ještě zmínit, že jsme cestou projeli kolem Plusu a nakoupenými potravinami vytěsnili i ty nejposlednější kousky prázdného místa, které jsme v autě ještě našli. Proto i tak krátká cesta, jako je z Vrchlabí do Desné připadla neuvěřitelně dlouhá. Další roli tam ale také jistě sehrála řada jiných okolností :-D
Hned jak jsme dorazili, začali jsme se hrnout do zamluveného pokoje, když v tom nám zkřížil cestu Michal a oznámil že náš pokoj je obsazen! Někteří z nás to nesli opravdu těžce, ale trocha asertivity z úst těch ostatních udělala své a nakonec jsme pro 5 lidí vybojovali pokoj asi pro 12 :-) Nicméně uvolněn měl být až kolem šesté, tak jsme se, vyzbrojeni jedním svítivě oranžovým podprdelníkem, vydali na průzkum okolí. Netrvalo dlouho a narazili jsme na příhodný svah hned u cesty a mohli jsme začít s testovacími jízdami. Prvojezdcem se jmenoval sám Čiko. Taktéž se pasoval na prvoskokana, a zahájil tak skákací mánii, které se zúčastnila celá posádka stříbrné Felície. Jen Líma se obětoval a svým foťákem zdokumentoval tyto neopakovatelné okamžiky. Skákalo se popředu, pozadu, salta, parakotouly… Když počet úrazů překročil číslo 21 rozhodli jsme se vydat zpět do chtaty.
Připravili jsme si pořádný žvanec, abychom už do konce večera nemuseli vystrčit paty z našeho pokoje a začali si užívat. Totiž jako že jsme zpívali, jedli, hráli karty, vtipkovali, vyprávěli si strašně, příšerně hrůzostrašné příběhy, když tu jsme najednou zjistili, že už vlastně ležíme ve spacácích a polovina z nás spí… zzZZzz
Druhého (resp. třetího) dne jsme posnídali müsli a po chvilce otálení vyrazili směrem k přehradě Souš. Kochali jsme se okolím, vyprávěli příhody z druhé světové války :-D prostě to, co se tak při výpravách dělá.. Na Souši jsme pořídili několik dokumentárních fotek a donuceni hladem, zimou a časem nabrali zpáteční kurz. Po obědě jsme si dali partičku v Bangu (vyhrál Kráťa :-D), uklidili, dále následoval stejně nepříjemný proces jako při odjezdu do Vrchlabí – nasoukat to všechno do auta a odjezd domů. Cestou zpět jsme se ještě posilnili na malé skále Kyselem a výtečným banánem v čokoládě. Určitě se zastavte na konci vesnice v motorestu po levé straně cestou z Turnova do Železného Brodu :-) Kdybyste náhodou jeli ze Železného Brodu do Turnova, stavte se raději v motorestu po pravé straně :-D
V Benátkách Líma vyložil Mácu, Wanji, Čika a následně i Kráťu a vrátil auto rodičům, kterým vřele děkujeme za zapůjčení.
Tak zase někdy..! :-)
"

V tento krásný předvánoční čas jsme se vydaly do Prahy na trhy. Autobusem jsme tedy vyrazily ve složení Hančí, Beruška, Vešu, Klíště a Očety. V praze jsme se projely metrem na Václavské náměstí, kde jsme shlédly trhy. Odtud jsme šly až na Staroměstské náměstí, kde trhy pokračovaly. Vše jsme měly nakoupeno, jen čas ještě zbýval, tak jsme ho využily k návštěvě nákupního centra. Nakonec jsme se projely znovu metrem a pospíchaly na autobus. Zvesela, po seznámení se třemi mladíky, jsme dojely do Benátek. Tam jsme se rozloučily s Beruškou a po nákupu v Plusu i s Vešunkou. Moc nás tedy nezbylo, ale i tak jsme došly k Očetce, kde jsme si uvařily večeri (špagety). Potom nás čekalo ozdobit pomeranče a nakrájet je na usušení. Na dobrou noc jsme si pustili film, který asi nikdo neviděl celý. Ráno jsme posnídaly a začaly péct cukroví na skautské Vánoce. Pekly jsme dva druhy, z toho jeden byl povedený, ovšem ten druhý jaksi pokulhával. Nakonec jsme zapsaly tento zápis do kroniky a mohly jít domů.

Klíště

Tak tedy 9. 12. jsme se my aktivní sešli v sokolovně. Ája, Hanča, Jaroušek, Panda, Vojta a Pavel. Ostatní lenoši se na nás vyprdli, takže jsme to museli zmáknout v téhle sestavě, a že nám to dalo zabrat. :) Jaroušek byl jako vždy k nepoužití, ale držel se. Nejprve jsme měli kapitána Vojtu, ale po první (pro)hře náš velký vůdce Kraťas prosadil do role kapitána Hanču. Při poslední hře se na nás konečně usmálo štěstí zvané výhra. Nakonec jsme skončili třetí, což by bylo určitě hezký umístění, kdyby bylo více než sest družstev. Tolik se jich ale nedostavilo, takže jsme sice byli třetí, ale zároveň i předposlední. Mno... ...ale co byste taky v takový sestavě čekali?! :)

PS: Náš Jaroušek se zamiloval do jedný naší malý světlušky, ale radši vám neřeknu do jaký :)

Hančí

"Naše výprava

Bylo nás opravdu hodně, celkem šest (Pudink, Božka, Beruška, Potápka, Očeti a Hanča:). Vyjeli jsme z Lysé nad Labem, původně do Kolína, ovšem naše cesta by bývala skončila už v Nymburce, nebýt nervózního výpravčího pokuřujícího před vlakem, který nás vyhodil se slovy ""Co tady děláte?"". Jakž takž jsme se tedy dostaly do Kolína, kde jsme si daly výbornou horkou čokoládu v ""krásném"" prostředí. Na přeplněné nástupiště dojel ještě plnější vlak, do kterého jsme musely nastoupit. V tomto vydejchaném prostoru jsme se dopravily až do cíle (do Pardubic).
Tam na nás čekala Šebestová. Po pozoruhodé prohlídce Hypernovy jsme se vydaly k Šebestový domů. Temnou uličkou jsme pokračovaly až ke klubovně. Klubovna se nacházela v hororovym prostředí. Ubytování bylo rychlý, páč jsme byly utahaný. Dostaly jsme instrukce kudykam a s dobrým pocitem dobře vykonané práce jsme ulehly na postel ""smrti"" (čtyři stoly). Po namáhavé noci jsme otevřely svá očka kolem deseti hodin. Napapinkaly jsme se rohlíky s Nutellou (zase kalorie) a vydaly se na Kunětickou horu. Díky orientaci Berušky (bisexuální) jsme se tam nakonec dostaly. Do té doby svítilo sluníčko, ale jakmile naše skautky dorazily na Kuňku, zatáhlo se. Chtěly jsme jít na prohlídku, ale k naší smůle bylo zavřeno. Tak jsme si alespoň uvařily oběd. Dolů jsme šly s plným žaludkem a prokřehlými končetinami, které zahřály perníčky v Perníkové chaloupce.
Cestou do klubovny jsme se porozhlédly nočními Pardubicemi. V klubovně jsme chystaly večeři, zatímco Očeti umírala bolestí, ale i strachy o Pudinka. Jako atmosféra nám sloužilo rádio, kam potom Hanička zavolala a poslouchaly jsme její ""krásný"" hlásek v živém vysílání. Šly jsme spát poměrně brzo. Večerníčka jsme nestihly:(
Druhý den jsme začaly balit (batohy) a po tomto náročném úkolu jsme šly relaxovat nejprve na dětské hřiště a potom do bazénu. Celý vyšťavený z bazénu jsme šly na pizzu a pak jsme pelášily do klubovny, kde jsme si hodily batohy na záda a vydaly se hledat nádraží. VE vlaku jsme usly, ale po chvíli jsme byly donuceny psát tenhle článek.
A to je konec přátelé:)
Hanča, Beruš, Klaris, Oč, Pudink + Božka

P.S.: Příště jeďte taky!

"

Jak jsme si užili Jizerky

V jedné skautské písničce se zpívá:
Máma doma vzpomíná na dceru i na syna.
Jenom mámo klidně spi, my jsme tady veselí.
A to jsme o prodlouženém víkendu opravdu byli. Bylo nás ... ne pět, ale dvacet devět. Koho že? No přece světlušek, vlčat a jejich vůdců. Jeli jsme na Bramberku prověřit, jak jsou hory připravené na zimu.
Vyrazili jsme ve čtvrtek večer. V pátek jsme se celý den toulali kolem přehrad, lezli na kopce a kochali se panoramaty. No, pravda, s přibývajícími kilometry se kochali jen ti zdatnější. Ostatní kladli stále otázky na výpravách zakázané: Kdy tam budeme? Jak je to daleko? Kolik jsme ušli? Obědvali jsme na Nové louce super gulášovku z dovozu – Made in Bramberka. Naši kuchaři ji dovezli za námi. Hned se nám šlapalo lépe. Na chatu jsme přišli až za tmy, vyvětraní, unavení, ale spokojení. V sobotu ráno jsme si vyšlápli na Bramberk – bez toho to nemůže být – a udělali slušný okruh zpět na oběd. Odpoledne na nás čekaly tobogány v jabloneckém bazénu. Šli jsme samozřejmě pěšky. Jen zpátky jsme se svezli auty. Po návratu a večeři jsme se znovu oblékli a šli hledat Pána hor, který nám napsal dopis, že o nás ví. Na temnou lesní cestu, vyznačenou jen svíčkami, se mnohým moc nechtělo. Ale zvládli to všichni. Pána hor jsme sice nenašli, ale vyzkoušeli jsme si, jak jsme odvážní. Na chatě všichni padli do pelíšků a hned spali. Neděle byla od rána sluníčková. Zkontrolovali jsme, zda na trase noční bojovky přece jen nenajdeme stopy po Pánovi hor, ale nenašli. Zato jsme si v lese zahráli hry a pořádně se vyblbli. Věřili byste, že jsme ještě našli spoustu hub? Ne, že by byly k jídlu, ale přesto.
Po obědě už nás čekalo jen balení, uklízení a trochu smutný odjezd. Bylo to fajn, už se zase těšíme na příště. To už bude na sněhu, na který jsou hory bezvadně připravené.

Zabezpečovacímu týmu – Cháďovi, Hedvice, Staníkovi a Pivoňce děkují

Milka, Karlos a Hanička

"V neděli 10. 9. jsme se vydaly na zámek Stránov. ""Bylo nás pět"" :) Očeti, Máca, Hanča, Beruška a Klíště. Vyrazily jsme ve dvě hodiny. Po náročném terénu podél Jizery nás čekalo nemilé překvapení, díky bahnu byla cesta neprůjezdná. Tudíž naše vedoucí Beruška rozhodla, že uděláme objížďku přes Horka. Přes nenáročný terén jsme se dostaly až k velkému kopci, na kterém je zámek Stránov. Po ""zajímavé"" prohlídce jsme se vydaly zpátky přes Zdětín a Chotětov. Kvůli Máce a Klíštěti jsme si cestu prodloužily ještě o Dražice, abychom se s nimi rozloučily. Po cestě jsme se postupně odpojovaly, až nezbyl nikdo...

Klíště, Beruška, Hanča"

5. července 2006 Je tu 5. července 7:45 a my se už jako tradičně scházíme na parkovišti u Karba (až na pár výjimek, kteří jedou autem) a zahajujeme nástupem. Odevzdávají se všechny možné papíry, hřebíky a prádelní šňůry. Po nástupu nás rodiče dopravili do MB na vlak. Když jsme vystoupili z vlaku, zbývalo nám 6 km dojít pěšky. Mezitím první auto, co přijelo s Tatrou (Medvěd, Brumla, Čenda, Štěpán, Mirek Plicka) vyskládalo tatru s táborovým materiálem. Druhé auto (Kraťas, Líma, Tendr, Buddha) vyložilo dodávku s kufry a batohy. Času není nikdy dost, a proto jsme začali s budováním tábora ještě dříve než přijedou ostatní. Potom co dorazila posila se každý chopil něčeho a stavělo se a stavělo. U stanů byl pěkný zmatek, protože chyběly šrouby, rohy, ale dokonce i celty, pro které musel Líma jet druhý den do Benátek. Budovalo se dokud to bylo možné, a přece jsme to stihli. Každý měl svůj stan a mohl se do něj nastěhovat (až na vůdce, kteří spali pod širákem – poznámka od Očeti). A teď už rychle spát. Zítra nás toho čeká ještě dost. Štěpán 6. července 2006 Dnes jsme si po včerejší práci přispali a budíček byl v půl deváté. Na pracovním nástupu jsme si rozdělili úkoly a to že jich byl hodně. Nejdůležitějším byly latríny, jídelna a věci spojené s kuchyní. Snídani jsme měli ještě svojí, ale k obědu už byly párky. Největší problém byl se dřevem, protože tu toho moc nebylo a navíc jsme neměli povolení od hajného. Naštěstí dřevorubci s motorovkou v ranních a odpoledních hodinách prořezávali les, tak jsme si od nich něco „vypůjčili“ :-) . Skoro všechny stavby se stihly, až na jídelnu. K večeři bylo rizoto a potom se nikdo nebránil spánku, protože po takto vyčerpávajícím dnu jsme si to všichni zasloužili. Štěpán 7. července 2006 Dnes jsme stále neměli postavený stožár, proto byl ranní nástup stále v pracovním. Na nástupu byly rozdány úkoly pro dopoledne neboť bylo nutné provést několik dokončovacích a mnoho opravných prací. Práce nám šla poměrně do ruky, tedy alespoň podle toho jak jsme se hrnuli k obědu. Po obědě jsme v práci pokračovali a tak se nám povedlo dokončit několik životně důležitých staveb, například nové molo, které bylo k radosti všech konečně stabilní. Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme zahájili celotáborovou hru. Abysme však mohli být jejími účastníky museli jsme si obstarat táborová trička a když píšu obstarat, není to úplně přesné, mnohem lepší by bylo použít slovo sklidit. Trička totiž rostla úplně všude na stromech, v zemi, v seně, a na dalších místech možných i méně možných místech. Nejdéle trvalo hledání Tendrovi a Buddhovi. Zatímco Buddha hledal tak zuřivě že to vypadalo že se zabije, Tendra neúspěšné hledání začalo tak rozčilovat, že to vypadalo že zabije ostatní. Po večeři se někteří se zápalem naprosto nevídaným pustili do připravování táboráku. Při táboráku, což je pro neznalé zkrácený název pro táborový oheň, jsme se dozvěděli něco víc o celotáborovce, opět pro neznalé celotáborová hra, zazpívali několik písniček a šli spát. Tendr 8. července 2006 Sobotní ráno jsme začali ranní rozcvičkou a snídaní, ke které jsme měli nutellu a čaj. Po nástupu jsme začali s etapovkou, při které jsme si nejdříve rozlosovali čísla. I přes to, že jsme byli v pořadí první, vybíhali jsme chvilku před obědem. Dostali jsme fotky různých míst, podle kterých jsme se měli dostat ke staré roubence, tam jsme našli plátýnko a co nejrychleji se vraceli do tábora. I přes snahu jsme byli poslední. Oběd byl posunutej a měli jsme uzenou polívku a bramborový knedlík se špenátem a masem. Po poledním klidu dkokončili dopolední etapovku ostatní skupiny. Po svačině byla druhá etapovka. Pod velkým stromem byl kruh z provazu a uprostřed byl kotlík a pod ním plátýnko. Jeden ze skupiny se musel dostat na strom, nadzvednout kotlík a vzít plátno. Nám k tomu chybělo jen málo, ale nevyšlo to. Začalo pršet. Jo a ještě se vrátím k polednímu klidu. Včera jsme byli uklízet v jeskyni, kde se natáčí pohádka. A architekt nás pozval na natáčení a bylo to super. Šli jsme já, Ája, Vešu, Tonda, Pepíno a Hančí a navečer i někteří vedoucí! Den jsme zakončili večerním nástupem a večerkou a pak jsme šli spát. Domča 9. července 2006 V neděli, jak všichni jistě víte, má být celý den osobní volno. Ale protože Boris vylosoval ve Vabanku výměnu rolí, tak si volna užívali vůdci. Ale i pro nás to nebylo tak hrozné. Dopoledne bylo celé volné a tak někteří kluci hráli Bang! a ostatní se opalovali nebo psali dopis domů. Pak byl oběd a po něm následoval polední klid. Pokračovalo se v dopoledních činnostech a někteří k tomu přidali badminton nebo fotbal. Boris, Čenda, Brumla, Dáda a já jsme šli postavit voleyballové hřiště a hned jsme ho testli. Pak následovala etapa, ve které jsme měli přejet vozidlem od zmíněného hřiště ke stromu, kde na niti viselo plátýnko, které jsme museli sebrat. To vozidlo nebyla ani Límova 120 ani žádné jiné auto. Byly to 3 kůly svázané k sobě do písmene A. Bylo potřeba 5 lidí. Jeden byl řidič a ostatní byli tažné síly. Tyto tažné síly se nesměly dotknout konstrukce vozidla a to ani oblečením (měli na to pouze lana). Na konci dráhy musel řidič dostat plátýnko dřív, než spadne na zem. Když všichni tento úkol udělali (nebo neudělali?), šli jsme všichni na večeři. Poté byl nástup a osobní volno až do večerky. A když ji Líma odtroubil, byl čas jít spát. Tak dobrou noc a zase zítra. Michal 10. července 2006 V pondělí už se zase makalo. Já, Domča a Michal jsme měli službu. Potom byla etapa při které jsme běželi podle mapy a papírků z kterých jsme vyluštili slova. Běželi jsme houští až jsme se dostali k jeskyni. Vrátili jsme se zpátky, protože jsme nemohli najít plátýnko, ale nakonec jsme ho našli. Holky ze žluté družiny dokonce zabloudily a cesta jim trvala cca 2,5 hodiny. Já jsem plnil osobní úkoly 30 třísek, 40 dřepů a luštil jsem sudoku. Moje služba dopadla zaraženou třískou, popálenou rukou, poškrábanou a málem amputovanou a nakonec jsme umyli všichni nádobí, já si splnil otužování. Pak byl nástup. Samozřejmě byla sranda jako vždy. Jarda 11. července 2006 Budíček byl jako vždycky v 7:00 hodin. Po budíčku byla rozcvička, hygiena a snídaně. V 8:00 hodin byl nástup v krojích. První etapová hra byla namáhavá, ale zvládli to všichni. Nakonec první místo obhájili modří. K přesnídávce bylo jabko. Po přesnídávce bylo volno a voběd. K vobědu byly brambory a smažený květák. Po vobědě byl polední klid Potom byla 2. etapová hra. V té hře šlo o to, aby každá skupina hledala ryby (zabalené kameny v alobalu). V této etapě vyhráli znovu modří. Svačina byla dobrá, byl rohlík se sýrem. K večeři byl buřtguláš a po večeři vyla 3. poslední etapovka. V tý vyhráli pro změnu rudí. A od půl 11 je bojová hra. To bylo celé úterý. Vlastik 12. července 2006 Den začal úplně normálně rozcvičkou, poté následovala snídaně. Dnes měl jídlo na povel Kráťa a jako služba byla Domča, Vlastik a rádce dne Borovice. Po nástupu následovala etapovka a konečně o poledním klidu jsme se dali do tvoření písničky. Hodně jsme se u toho nasmáli konečná verze zněla takto: Táboříme v údolí Máme bitky bahenní Most tu řve jako kráva Když projede Límy kára Jede jede Kraťásek My jsme jeho ocásek Učí nás furt blbosti Je to dobrák od kosti Jede jede Wanjinka Není žádná slečínka Ošetří nás, uzdraví Když jsme trochu ožralí Jede jede Očeti Chválí nás svým dobře ty Moc ráda si s námi hraje Pokud ovšem neprohraje Jede jede Medvídek Je to pěkný gumídek Když nás trápí starosti Vytasí své moudrosti Jede jede Brumlíček Furt cucá svůj klacíček Asi nemá lízátko Řvát už bude za krátko A jako perla byl „beat box“ o Tawi od naší Marušky (Jarouška). Ale i při vymýšlení písničky jsme měli etapu. Po etapě následovala večeře. Měli jsme segedín. A konečně nástup, kde jsme předvedli své dílo. Vešu 13. – 15. července 2006 (výprava) Ve čtvrtek ráno jsme se ještě v poklidu nasnídali, protože vlastně ještě nikdy nevěděl, jestli vůbec vyrazíme (prý se blížily přívalové deště). Ale protože se nic nedělo, tak jsme se tedy vydali na cestu. Holky vyšly dříve, protože správně tušily, že je kluci dojdou. Tahle výprava byla hned na začátku originální, protože nás vůdci vypustili z tábora samotné do neznámého světa. Z tábora jsme vydali nám známou cestou na nádraží do Brniště. Ani ne v polovině cesty nás opustila Chobotnice, jelikož se jí udělalo špatně a tak přišla o super výpravu. Na nádraží jsme si chvilku odpočinuli, koupili jízdenky a mohli vyrazit do světa. Ve vlaku jsme si posedali, zazpívali a nechali se odvézt až do České Lípy, kde jsme měli hodinu rozchod, který někteří využili pro nákup jídla. Z České Lípy jsme (všichni) odjeli do Stvolínek a odsud jsme se chtě-nechtě vydali na zříceninu hradu Ronov ze čtrnáctého století. Zřícenina byla na dost ošklivém kopci, který nám dal hodně zabrat. Nahoře jsme si udělali odpočinek a nasvačili se před další cestou. Prošli jsme pár vesniček, až jsme došli do Blíževedel, tak náš čtvrteční cíl nebyl už daleko. V téhle vesnici jsme nabrali vodu u lidí, kteří nám na přání Jarouška (Marušky) dali kofolu a spoustu pitné vody. Tady se ale také udělalo špatně Pandovi a tak jsme zavolali Límovi, který nám přišel na pomoc s Tendrem. Na nedaleký hrádek Hřídelík jsme dorazili a tam se setkali se zbytkem našich vůdců. Hřídelík je malý skalní hrádek, kde jsme spali. U večeře, kterou jsme samozřejmě vařili na ohni, jsme zjistili, že máme jen jeden kotlík, tudíž se nám vaření protáhlo. Holky měly uvařeno dřív a jedly gulášovou polívku s bramborama a kluci pro změnu gulášovou polívku s těstovinama. Poté jsme se na hrádku, který byl plný mravenců a hlavně z kopečka, uložili ke spánku. K ránu nás probudil déšť, a proto jsme se museli přesunout dolů do převisů. Tam jsme se znovu nějak poskládali a snažili se spát. Když jsme se vyspinkali, pár lidí došlo pro vodu do vesnice na čaj. Ten jsme začali vařit hned jak jsme se sešli u ohniště. Samozřejmě holky snídaly dříve, protože klukům vařil čaj Míša, kterému se kotlík dvakrát převrhl. Po snídani se holky vydaly dřív na cestu na cestu do dalšího neznáma. Jenomže se, jak je jejich zvykem, ztratily a došly na kopec plný borůvek, kde se pěkně zasekly. Na cestě jsme se zase spojili a celou cestu na Helfenburk šli společně. Po cestě jsme dorazili do města (konečně do civilizace :) ) Úštěk, kde jsme se vykoupali ve zdejším rybníce (bylo to super). Voda byla teplá a tak jsme si to pěkně užili, skákali, potápěli se a konečně se zase umyli. Eliška (Samara) díky vodní bitce s Tendrem přišla trochu o hlas, ale jinak bylo všechno v pohodě a mohli jsme vyrazit na další cestu. Ta ovšem vedla do kopce, takže jsme se znovu spojili. Náš cíl byl hrádek Helefenburk, kde jsme měli strávit další noc. Hrad je to moc pěkný a když jsme ho prošli celý, zjistili jsme, že je i dost velký. Na ohništi jsme si udělali večeři, kluci měli halušky a holky si připravily lívance. Pak už byl čas najít si místo na spaní a ulehnout. Ráno (cca v 9:00) jsme se všichni probrali a těšili se na cestu do tábora. Ještě před cestou jsme měli možnost podívat se na věž, kterou většina využila. No a pak jsme se vydali do Blíževedel na vlak, který nás odvezl do České Lípy a odtud vlakem do Brniště, kde nás čekala cesta do tábora. Všichni sotva pletli nohama a tak nám tahle cesta dala zabrat, ale zvládli jsme i horší věci. Do tábora jsme dorazili v několika skupinách a spokojeně unaveni jsme udělali nejpotřebnější věci a hygienu a šli se pořádně vyspinkat na další volný (neděle) den. Ája 16. července 2006 V neděli ráno jsme měli budíček v 8:00. Tentokrát měli službu vůdci. Dopoledne jsme měli osobní volno a odpoledne jsme dělali osobní úkoly např. stříleli jsme vzduchovkou, pět shybů, slaňování a poznávání kytek. Slaňování bylo hodně náročné, byla to docela výška. Ze vzduchovky nesestřelili všichni plechovky, podařilo se to málokomu. Byly to docela dobré soutěže a vůdcům to trvalo docela dlouho. Chodili jsme i vodním tunelem. Museli jsme mít zavřený voči. Borůvka tam zakop a spadl do vody. Borůvka 17. července 2006 V pondělí jsme vstávali v 7:00 středoevropského času, pokračovali jsme tradiční rozcvičkou, k snídani byly výborné zbytky. Po nástupu začala první dnešní etapa, která spočívala v získání plátýnka zavěšeného ve výšce mezi stromy v co nejkratším časovém limitu. Tuto etapu vyhráli modří. Tuto etapu nestihly žlutí splnit před obědem, a tak pokračovali po poledním klidu. Odpoledne byla další etapa, ve které jsme dostali papír s azimuty a s vzdálenostmi a s popisem místa, na které jsme měli podle těchto údajů dojít, a na konci bylo plátýnko. Tuto etapu vyhráli zelení. Bambus 18. července 2006 Dnešní den začal jako obvykle (netradičním) budíčkem. Všechny (něžně) budil Toníno, páč ztratil šek na cca 400 Khanů. Snídani nám Toníno taky přines a pak jsme si užívali volna – mno volno vypadá asi trochu jinak, ale nikdo nás nikam nehonil, a tak jsme měli dóóóśt času na vymýšlení programu k večernímu táboráku. A tak jsme přemýšleli, vymýšleli a sem tam si dali pětadvacet. Nikdo nás sice nehonil, ale ve Vabanku byly kliky a ti méně zdatní dělali 100 a naši sportovci 200. Měli jsme na to celý den, ale i tak to byl docela záhul. Někteří dokonce neuďáli ani 100 kliků, tak je to čeká zítra (chudáci :( ). Když už jsme jakž takž měli vymyšleno, byl čas na oběd (vařil Tendr a službu měli Placka a Chobotnice – tak si dokážete představit, jak to vypadalo :) – ale dalo se to jíst). O poledňáku jsme vyčerpali své nápady a bylo vymysleno. Následovala etapa, při které jsme měli rozstříhanou mapu a šli jsme do toho místa, kde nám chyběl kousek mapy – Záhořínská kaple. Z etapy jsme se vrátili přesně na večeři a pak jsme zkoušeli naše scénky a čekali na táborák. Pak se písknul nástup a šli jsme k ohni. Všichni toužebně očekávali, co z nás vypadne. Vymysleli jsme děsně verzí (zvláště na Chobotnici), ale náš výstup vypadal takhle. Vínoví Táboříme v údolí Máme bitky bahenní Most tady řve jako kráva Když projede Límy kára Jede, jede Honzíček Ujídá nám perníček Je to hrozně hodnej kluk Je mu všechno celkem fuk! Jede, jede Dadule Motá se jak vrtule Pořád jenom spí a spí Potom jí to nemyslí Jede, jede Toníček Je to náš služebníček Je to dobrej kamarád Má nás všechny děsně rád Jede, jede Čikoušek Není žádný svatoušek Užívá si s Wanjinkou Teď už odjel mašinkou Jede, jede Baruška Říkáme jí Beruška Má na zadku sedm teček Jsou jí vidět jenom z téček Jede, jede Štěpánek Moc miluje ohýnek Vyhodí nás do vzduchu Pak udělá ejchuchů Žlutí Jede, jede Kraťásek My jsme jeho vocásek Učí nás furt blbost Je to dobrák od kosti! Jede, jede Pepča Panda Vytahuje se jak kšanda Klepe nám všem na rameno Ještě že ne na vemeno Jede, jede Verunka Má přezdívku Vešunka Sex má ráda nejvíce Umí toho nejvíce Jede, jede Krteček Vykop stožáru hrobeček Ke kalhotkám tam přišel Svou přezdívku tak našel Jede, jede Wanjinka Není to žádná slečinka Ošetří nás, uzdraví Když jsme trochu vožralí Jede, jede Vlastíček Je to malej zajíček V ruce páru, v noze švih Pitbullovi jednu švih Jede, jede Tendříček Ofoukl ho větříček Teď nemůže na výpravu Má asi bolavou hlavu Jede, jede Pepíno Hází po všech víno Myslí jenom na salát Naučí vás to hned rád Oranžoví Jede, jede Medvídek Je to pěkný gumídek Když nás trápí starosti Vytasí své moudrosti Jede, jede Eliška Hlas má jako babička Když jí potkáš po ránu Vypadá jako po flámu Jede, jede Maceška Pořád myslí na Peška Nemá ráda vstávání Užívá si chrápání Jede, jede Placička Nafouklej jak pumppička Tonino mu čórnul placku Teď mu musí cvakat dvacku Jede, jede Míšánek Roztomilý plyšánek Eliška ho chtěla hned Překážkou byl jenom věk! Jede, jede Budžíno Frčí jako pendolíno Je to pěknej šílenec Šetřete mu na věnec Jede, jede Brumlíček Furt cucá svůj klacíček Asi nemá lízátko Řvát už bude zakrátko Modří Jede, jede Plamenka Je to naše maminka Všemu nás hned přiučí S hlupákama zatočí Jede, jede Jaroušek Tváří se jak svatoušek Pořád hledá Marušku Zdrhla před ním na hrušku Jede, jede Domuška Je to naše ropuška Pořád kecá, pořád mele Pepču kopla do pr... (cenzurováno) Jede, jede Svištíček Je Plamenky mazlíček Když si pískne z radosti Máme ušní bolesti Jede, jede Chobotka Chutná jí i margotka Když se křiknou přídavky Běží honem: „Já taky!“ Jede, jede Mareček Je to Očetin bobeček Hraje s náma vlkodlaky Teď už sbalil saky-paky Jede, jede Hanička Je to naše bavička Na Čouďáka dělá oči Asi na něj brzo skočí Zelení Jede, jede Očeti Chválí nás svým dobře ty Moc ráda se s námi hraje Pokud ovšem neprohraje Jede, jede Andrejka Myslí jenom na pérka Pořád píše kroniku Už jenom tak ze zvyku Jede, jede Čouďásek Má na hlavě ocásek Shání pořád Batmana Hanča na něj však nemá Jede, jede Potápka Frčí jako kocábka Je furt plná elánu Občas je i na ránu Jede, jede Borůvka Vypouští slušná slůvka Bydlí s Honzou ve stanu Když tam půjdu, nevstanu Jede, jede Borísek Nosil furt svůj notýsek Už má jedno péro v kapse Ostatní už půjdou hladce A nakonec známý „bít box“ od

Sobota 29. duben, 7 hodin ráno. V tento nekřesťanský čas (+/- pár minut) jsme se, ve složení Tawi, Wanji, Kraťas, vydali vstříc novému dobrodružství v podobě setkání roverů a rangers Cermun III (prvního ročníku této akce jsme se zúčastnili již před dvěma lety, ve stejném složení). Z rodné hroudy jsme se dopravili do Mladé Boleslavi, kde jsme během čekání na spoj do Bakova potkali další „vlaštovky“ této akce. Společně jsme se pak dopravili do Bakova, společně vystoupali na zříceninu Zvířetice a společně započali tento víkend. Na hradě nás přivítali pořadatelé a mohlo se začít. První aktivita (hledání lístečků s čísly různých barev dle barevného rozlišení soutěžících týmů) nás tak trošku rozproudila a trošku unavila, přeci jen běhání po hraděJ. Po skončení této činnosti jsme se odebrali do Bakova na nádraží, zde uložili batohy a vydali se směr Bakov centrum, kde nás čekala další aktivita. Hráli jsme si na reportéry National Geographic a v týmech jsme zkoumali jak je Bakov vybaven pro trávení volného času, historickými památkami a pohostninstvími a restauracemi (jakou složku měl tým z Benátek? – No jasně, hospodyJ) Během této aktivity jsme ochutnali a zakusili pohostinnost místní restaurace a hotelu U Věnce, kde jsme si dali utopence, neméně výtečnou česnečku (ta psala) a zapili jsme to lahodným zlatavým mokemJ Poté jsme se opět přesunuli na nádraží, vyzvedli batohy a vydali se pěšmo směr Baba (nečinná sopka nedaleko Kněžmosta) Během cesty nás čekala aktivita poznávání fotografií, ze seznamu, který nám dala RenčaJ Po tomto, téměř hororolezeckém výkonu, jsme spočinuli na vrcholu, kde jsme se rozhlédli po kraji, prolezli části sopky a pak, opět v týmech, jsme se vydali směr Studénka a konečně směr Kněžmost. Po náročném, zejména pro některé členy (já to přiznám, co ty Wanji?J) pochodu jsme dorazili do Kněžmosta, kde jsme měli zajištěný nocleh v místní škole. Pojedli jsme, popili jsme, umyli jsme se a konečně mohlo přijít to překvapení, na které nás Renča celý den lákala a kvůli kterému jsme čekali v Bakově na nádraží. Tím překvapením byla expedice z Evropské Unie (celý víkend byl totiž na téma: Evropská Unie) a to z Polska. Následovala společná aktivita, během které si česko-polští skauti kladli otázky a odpovídali na ně – spíše šlo o urputné snažení domluvit se, ale když se chce tak to jde, že?J Večer nám pak vyplnilo už jen promítání materiálů natočených v rámci National Geographic a fotky z expedice z Kuby a z táborů.

Neděle probíhala celá ve znamení celodenní hry, ve které týmy zakládali spediční společnosti. Nejprve bylo potřeba získat živnostenský list, řidičský průkaz, zajít na Finanční úřad a také zažádat o výpis z trestního rejstříku (někteří narazili na problém už zde), pak také proběhly vážné testy před získáním technického průkazu – měření emisí, zkouška brzd, kontrola rezervy, lékárničky a podobných potřeb každého motoristy. Pak probíhaly písemné a praktické testy před získáním řidičského průkazu, což byla největší legrace – fotky napovíJ Přestávek během těchto aktivit každý využil k nákupu v místním uzenářství a k posilnění před odchodem na druhou část hry. Tato se hrála v nedalekém lese, spediční společnosti zde jezdily od jednoho evropského města ke druhému, přijímaly a vykládaly náklady, dostávaly peníze, po cestě je potkávaly policejní hlídky a kontrolovaly stav vozidel, na cestě je také čekaly stopaři, kteří společnosti přinášeli štěstí – např. dědictví – nebo smůlu – např. píchlé kolo. Proběhla také jedna dražba, kdy měli společnosti možnost nakoupit si větši automobily a zvýšit tím zisk své společnosti. Po necelých dvou hodinách běhání po lese proběhlo vyhodnocení společností a odebrali jsme se k návratu do školy. Jedna skupinka si vybrala cestu přes nedaleký Valečov.

Po návratu do školy jsme se setkali s Merfem a OčeiotkouJ kteří nám přijeli pověděti cosi o Zahraničním odboru Junáka. Před touto přednáškou jsme se všichni posilnili, umyli a čekali jsme na večer. Proběhla zmíněná přednáška spojená s aktivitou během které jsme se dozvěděli jak vypadají znaky skautských organizací po celé Evropě. Pak následovala přednáška Maru z Mladé Boleslavi, která nám pověděla o organizaci Mládež, která může pomoci uskutečnit různé projekty, které si zamanemeJ

Po těchto vyčerpávajících přednáškách jsme si prohlédli fotky a videa z toho dne a následoval večer vyplněný hrou na kytarou a zpěvem, což nás všechny ukolébalo ke spánkuJ

Pondělí mělo být ve znamení služby, ale jelikož město Kněžmost nepotřebovalo žádnou pomoc, mohl jsem se vrhnout na dvě poslední aktivity. První měla za úkol prozkoumat všeobecný rozhled všech účastníků (Jan Ámos opravdu nezemřel v Kostnici a strach z otevřených prostor je agorafobieJ) a druhá aktivita spočívala ve vzájemném poznávání evropské kuchyně, týmy si vylosovaly nějakou evropskou zem, nakreslily její vlajku a zhotovily pokrm popřípadě popití dle receptu. Byl to vskutku gurmánský závěr víkendu, objevil se tu Norský Glog – takový sladší svařáček, Řecké TzaTziky, Litevská polévka, Francouzský kus-kus a Španělské GaspačoJ MŇAMJ

Pak už jen zbývalo sbalit si, uklidit školu a všichni jsme se pěšmo přesunuli do Mnichova Hradiště na autobus a vlakJ Někde pod Valečovem jsme se všichni rozloučili a s přáním zase se někdy sejít jsme se rozešliJ

PS: Naše výprava si celý víkend zakončila příjemným osvěžením v jedné cukrárně v Mnichově Hradišti

Tak to musím napsat já, stará škeble :-).
V květnu jsem oslavila své kulaté, podle reakcí okolí nejdůležitější v životě, padesáté narozeniny. Oslava tomu odpovídala. Sešli jsme se večer v klubovně a já se musela vyšplhat na konstrukci stolu a lavic. Pak se rozhrnula opona a začalo DIVADLO. Pod režií Chádi se odehrávaly scény z mého života, které sice tak moc z mého života nebyly, ale byla to veliká legrace. Coby malé miminko jsem si v postýlce hrála jedině s cihlou, ve škole jsem uměla jen přírodopis, pak několik scén z rodinného života s mými synky, úplatek na úřadě a nakonec pozdní příchod na skautskou schůzku. No řekněte – to přece není pravda :-).
Bolelo mě všechno od smíchu, ale zároveň se mi chtělo brečet, protože takové skvělé oslavy se může člověk dočkat jen tady, ve skautu. Škoda, že to nikdo nenatočil. Profesionální herecké výkony, kostýmy (jednoznačně nejlepší moje maminka Milka), rekvizity, dialogy...
Ale tím oslava zdaleka nekončila. Následující povídání o společných zážitcích ve skautu se protáhlo na dvě hodiny, kdy jsme jeden přes druhého dávali k dobru různé příhody veselé i dramatické.
A pak už zpívání s kytarou a mezitím povídání. Super. Moc děkuju všem.
Alík

Při letošním ročníku Kaňonu nás trošku pozlobilo počasí, a tak jsme závod odstartovali pod mlhavou a deštivou oblohou. K radosti zmrzlých rozhodčích a promočených účastníků se sluníčko nakonec slitovalo a vylezlo z pod mraků a do konce nedělního dne se už neschovalo.
Tradičně byl každému z účastníků přidělen jeden vuřtík, s tím, že přídavek se konal až když i ti nejposlednější dostali svůj první kus uzeniny, což někteří nesli velmi těžce, ale nakonec jsme snad všechny hladovce uspokojili a při vyhlášení už všichni měli plná bříška a spokojený výraz na tváři, ačkoliv u některých to bylo jistě zvýrazněno výhrou. Nakonec, ale neodešel nikdo s prázdnou, a tak věříme, že , nejen proto, bude i příští ročník Kaňonu na účast bohatý a počasí ještě o chloupek lepší:)

V sobotu odpoledne se sešla parta budoucích rádců, kteří měli naplánovat výpravu pro oddíl následující den. Sešli jsme se ve složení- Pittbull, Tomáš, Štěpán a z řad vůdců Kraťas a Líma.
Hned na začátku jsme rozložili mapu a plánovali kam půjdeme. Když jsme dlouho nemohly nic vymyslet, tak jsme zkoušeli ukazování na mapu poslepu, ale dopadlo to tak, že cíl cesty byl 30km vzdálený nebo naopak moc blízko. Také jsme zkoušeli házet kamínky, ale nedopadlo to o moc lépe. Nakonec jsme vybrali Tichý důl. Cesta tam měla být po stráněmi podél Jizery a zpátky přes Předměřice a Okrouhlík. Po bádání na mapě zažil Pittbull s Tomem adrenalinovou akci, a to jízdu na střeše Límovy Škodovky. Také jsme si všimli zaprášeného a vyfouklého raftu, tak jsme ho dofoukli a jeli očistit na Jizeře. Pod jezem jsme měli „bobky“, aby nás to nezatáhlo do jezu- moc tomu nechybělo. Zjistili jsme, že jsme raft zašpinili ješte více než byl předtím, a tak proběhly uklízecí práce a nechali ho uschnout. Poté jsme šli na nákup do Plusu na naši večeři - langoše . Ingredience jsme raději zdvojnásobili z obavy, aby nám to stačilo. Vaření vlastně smažení probíhalo celkem v klidu, až na těsto které se příšerně lepilo a trhalo. Když už jsme smažili takový 10. kousek, došlo nám že toho budeme mít asi „trošku“ víc než jsme předpokládali. Langoše byli sice výborné, ale syté jídlo, a tak jsme se jich nechutně přežrali. Po večeři ještě proběhla langošová válka a ždímaní langošů. Budoucí rádci časově rozvrhli výpravu a vymysleli hry a podob. činnosti co budeme dělat. Pozdě večer nás Líma s Kráťou odvezli a vysadili kdesi v neznámu a odjeli. Měli jsme celkem dobré sebevědomí, že jdeme dobře a asi po 1km jsme si byli 100procentně jisti, protože na silnici byla voda která pravděpodobně tekla Límovi z chladiče, protože vedla až do Benátek.
Dorazili jsme a šli spát něco málo po půl druhé.
Druhý den ráno se nám moc vstávat nechtělo, ale museli jsme. Ke snídani jsme měli čaj a velikonočního beránka od mamky Tomáše. Po snídani jsme čekali na ostatní členy oddílu, kteří absolvují výpravu pod vedením budoucích rádců. Z Našeho velkého oddílu dorazil jen Čenda a bylo nám to spíš k pláči než k smíchu. Ještě jsme čekali, jestli někdo nedorazí a tak mezitím proběhl úklid klubovny spolu s válkou s chladícím sprejem. Opravdu už nikdo nepřišel, takže nemělo smysl dělat tu výpravu. Zvolili jsme si náhradní a šli jsme podél Jizery až na dražickou zříceninu. Na Urbanovce Kráťa testoval houpačku, ale moc dobře to nedopadlo. V čas jsme ho nechytili, a proto musel okusit vodu v Jizeře. Šel domů s tím, že nás někde dožene jestli se mu bude chtít. Na louce u Dražic jsme si zahráli hru na strážce- museli jsme se dotknout člověka, který měl zavázané oči a seděl na louce a on mohl ukazovat směr , kde někoho slyšel a když se trefil musel jít dotyčný zpátky na start. Líma vymyslel super modifikaci, zrovna když byl strážcem Štěpán, a to takovou, že utekli vedle do lesa a nechali se dívat kolemjdoucí, jak jeden blázen sedí uprostřed louky se zavázanýma očima a ukazuje tam, kde se něco šustne a to bylo cca 20 minut. Právě po téhle hře nás dohnal Kraťas. Na zřícenině jsme si zahráli útok na kruh, nafotili nějaké fotky a jen tak se poflakovali. U silnice pod hradem jsme se snažili udělat co největší sloup z lidí, který se opíral o betonový taras. Nakonec jsme se vyškrábali „jenom“ na tři patra ( vespod 2 pak jeden a na něm ještě jeden).
Cestou zpět jsme museli vyškemrat zapalovač, protože nikdo neměl sirky na rozdělání ohně. Dal nám ho jeden hodný pán, který toho asi později litoval, když jsme si rozdělali oheň nedaleko jeho domu, kde jsme pekli špekáčky a následně vařili mlhu. Po cestě bylo slovo „ LANGOŠ “ prohlášeno za oddílovou nadávku a za náhražku všech sprostých slov, protože jsme jich měli plné zuby a nebylo nám po nich zrovna nejlépe. Po uhašení ohně jsme se vrátili do klubovny, ale ještě mezi tím jsme načapali pár hříšníků v Benátkách a okolí, kteří nemohli na výpravu, protože měli něco „velice důležitého“ na práci. Načuchlí kouřem jsme se z klubovny rozešli do svých domovů.

Trsání, ploužení, prostě tanec,
páreček, roládka - dobrej žvanec.
Muzika, která rozhýbe těla,
obsluha rychlá, příjemná, skvělá.
Bohatá tombola, skvělé ceny,
galantní muži a krásné ženy...
Chcete to zažít? Ať s ním nebo s ní?
Tak nechte se unést Povodní!
(Již za pár měsíců a několik dní:)

"Betlémské Světlo aneb tragédie předvánočního času

Doufám, že jsem svým, jak předpokládám, trefně vybraným titulkem nevyděsila budoucí čtenáře tohoto článku. Nebojte se, nejde o žádný katastrofální požár spojený s rozdáváním betlémského světýlka, které se i letos konalo 23.12. léta páně 2005, nýbrž pouze o zhodnocení účasti na akci a jejího úspěchu. Ano musíme být i sebekritičtí, tenhle rok jsme to prostě nezvládli. Ale dost špičkování.

Jak už jsem předeslala 23.12. 2005 se nás opět hrstka statečných sešla na Burze, kde jsme od 16:00 rozdávali betlémské světýlko. Nevím, jestli to bylo novým umístěním (tentokráte jsme se postavili šikovně za ohromný jehličnan, jež stojí naproti spořitelně a jež letos sloužil jako vánoční dekorace) nebo zda-li to bylo letošní výjimečně nízkou mediální podporou, ale pro světýlko si letos přišlo rekordně málo lidí: nebudeme mlžit: 7. Na tomto místě slibuji, že se do příštího roku polepšíme, i kdybych já sama měla najmout auta s amplióny a postarat se o audio reklamu. I když, věřte mi, že bych vás, občany Benátek, této strašné události raději ušetřila.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem zúčastněným, že vydrželi a přežili až dokonce. Jmenovitě: Wanji, Brumlu, Čendu, Edu, Pitbula, Kraťase, Mejlu a samozřejmě Tawi. Nyní bych chtěla ještě rozeslat speciální díky Wanji, Brumlovi, Čendovi, Edovi, Pitbulovi a Tawi, že přežili zoufalé pokusy bratrů Kraťase a Mejli o upoutání pozornosti kolemjdoucích zpěvem vánočních koled. Bratři uznejte, ze ""Stille Nacht, Heilige Nacht"" nebyla nejlepší volba.

Doufám, že se nás příští rok na burze sejde mnohem více, ať už nás skautů, nebo vás, lidiček, toužících po rozzáření svých vánočních domovů.

Tawi

PS: Nechť je tento článek brán s nadhledem a s přihlédnutím k faktu, že ironie a sarkasmus jsou má druhá jména"

Přišly zase po roce..co?No skautské Vánoce!
Ve čtvrtek 22.12. jsme se opět všichni sešli v klubovně, abychom si společně zazpívali, popovídali, pobavili se u představení Otesánek, zasmáli se u připravených scének, ochutnali všemožné cukroví a vzájemně se obdarovali dárečky.Pozvaní byli i rodičové našich drahých ratolestí a tak se jsme bez problému zaplnili téměř veškeré prostory klubovny. Celkově byla příjemná atmosféra a tak jsme se do svých domovů rozešli až někdy kolem osmé hodiny večerní.

Světlušky, vlčata, pojedem na hory? Hurá, jedem. Kolik je dětí? Všechny. Ježíši. Kolik je vůdců? Tři. Ježíši. Telefony domů – kdy, kdo, co, čím, o čem, pro koho... Konečně dětmi vytoužený, vůdci obávaný pátek. Mají všichni vše? Jo. Mají průkazku pojištěnce? Ježíši, ne.
Půlhodinová sekera. Tedy jen sekerka. Podle zavazadel odjíždíme na polární výpravu na půl roku. Je nás 25 dětí, 3 vůdci, 3 kuchaři. Zaplaťpánbůh za ně. Bramberk nás odměňuje pořádnou dávkou sněhu. Chata praská ve švech. „ Já chci (nechci) spát vedle té, oné, tamté...
Já nemám to, ono, tamhleto.“ Páteční noc otřásá chatou. Proč ty děti nejsou v pátek hotové jako my? „Holky, spěte, proboha.“ „Ale my chceme spát, ale ony kecají. Ona se na mě mačká a já nemůžu spát, já mám žízeň, já chci čůrat, já, ona, ony, oni (kluci vedle). Já, Milka, chci klid. Tak aspoň budou spát ráno. Omyl. V 7 už je vše na nohou. „Co bude k snídani, co bude k obědu, co budeme dělat?“ Jdeme na Bramberk. Podprdelníky sebou. Výprava vyráží. Po 200 m ... „kdy tam budeme, kolik je to kilometrů, mě už bolí nohy, já už nemůžu.“ 3 km (kdoví jestli) jsou zdolány. Děti vypadají docela uvadle. Ale ... „Já mám žízeň, já mám hlad, co bude k obědu, kdy už pojedeme dolů?“ Ježíši. Dole jsme byli raz dva. Všeobecné nadšení. Po obědě se z dospělých stávají vysoce výkonné automatické sušičky prádla.
Po 15. hod. vyrážíme pěšky do bazénu. Koupání je fajn. Jen mi dělá problém počítání nohou a prdelek, které z dětí čouhají nad vodu. Kupodivu jsme se stihli vypravit z bazénu včas. Kyvadlová přeprava auty do chaty, večeře a ... ty děti přece musí být už hotové. Zase nic. V ložnicích panuje čilý ruch. Opakuji se „My chceme spát, ale ona, ony, oni...“ Nedělní ráno začíná kvanty vánočky, kvanty otázek a odpovědí. Konečně vyrážíme na kopec „podprdelníkovat“ nebo snad „lopatovat“? Došlo i na stavění huculáků. Po obědě horor balení. Směsice věcí, tašek, zmatek. Čí je tohle, čí je toto? Ničí. Děsné. Zbývají nám bundy, oteplováky, boty. O rukavicích, šálách, čepicích nemluvě. Přijíždějí první auto pro odvoz. Kroužek zbylých se zužuje. Za pochodu uklízíme. Konečně je všechno uklizené, pozamykáno, nastoupeno v autech. Pá, pá, Bramberko. Zase příště.
Že to vypadá jako horor? Kdeže. Bylo to fajn a všem se to moc líbilo. Tak zase někdy příště. A kdybyste potřebovali bundu nebo další oblečení, tak se přihlaste.

Milka, Karel, Major a vařiči

"Co si budeme povídat, utužování vztahů s rodiči v našem středisku je velice důležité. A tak se není čemu divit, že jsme 26. listopadu vygruntovali celou klubovnu, sehnali nejrůznější pochutiny a připravili vše pro to, aby se ten den večer mohla v klubovně uspořádat zábava s rodiči.
Vše mělo vypuknout kolem sedné, ale stejně tak, jako je tomu u dětí, přišli i rodiče o něco později. A tak ta plánovaná zábava začala zhruba o půl hodiny později. No možná o celou, ale to tu raději nebudu příliš zdůrazňovat :-)
A jak rozumně popsat, co se večer dělo? Jedlo, pilo, povídalo, tancovalo.... Byl to, jak ostatně sám název napovídá večer plný zábavy. Nechyběly ani zajímavé soutěže o ceny značně nenulové hodnoty, které samozřejmě nebudou chybět ani přístě. Tak určitě přijďte i vy ostatní, rodičové našich dětí :-)"

Tak, jako každý rok na začátku listopadu, jsme se i letos - 6. 11. - sešli, abychom zkusili uvést nejen sebe, ale i létající draky do pohybu. Nutno přiznat, že bez větru to jde jen těm nejpřipravenějším. Takže po dvou hodinách více méně marného snažení jsme usoudili, že bez větru se nám to nepodaří… Ohodnotili jsme tedy alespoň vzhled vyráběných draků. Na prvních třech místech se umístili: Cháďa, „pětkaři“ a rodina Kosinova. Pevně věřím, že za rok nás vítr nezklame.

Radobýl 2005

Na tradiční běh z Radobýlu jsme se moc těšili. Byl to už 15. ročník. Jako každý rok jsme vyrazili vlakem do Litoměřic v hojném počtu. Zastoupen byl každý oddíl. Litoměřice nás přivítaly super počasím. Asi úplně nejlepším za celou dobu, co se zúčastňujeme. Fakt jsme mohli chodit v krátkých rukávech, což po minulých propršených ročnících byla velmi příjemná změna. Čekalo nás ale obrovské překvapení. Záludní pořadatelé využili výročního ročníku ke změně pravidel. Pro účastníky vražedné. Start byl vždy na Radobýlu, což znamená nahoře a sbíhalo se dolů. Tentokráte tomu bylo obráceně. V našich očích se ze severočeského mírného pahorku staly Himaláje. Vrcholek mizel v mracích. Takové ticho jako po tomto sdělení na nástupu ještě nebylo. A potom následoval hromadný vzdech. Nutno říct, že to předem nevzdal nikdo. Klání o pokoření litoměřického Mont Everestu začalo. Světlušky a vlčata podléhali panice, zda budou vědět kudy běžet, zda nepadnou po cestě, zda vyběhnout správně atd.
Protože běželi hned na začátku, neměli moc času panikařit. Zůstala jsem v základním táboře tj. v cíli sama. Než se moje světlušky vrátily, byl to pěkný nervák. Ale tak jako vlčata a ostatní to samozřejmě jako vždycky zvládly. A čekalo se na výsledky. Tabule s průběžnými časy pro nás vypadala nadějně. Ale jeden do poslední chvíle nikdy neví. Konečně závěrečný nástup. Pořadatelé to pěkně protahovali. Konečně nastal kýžený okamžik. Hurá. Zase jsme urvali spoustu medailí. Ceny byly rozdány, bonbóny snědeny. Nebyl by to Radobýl, kdybychom neskončili všichni po místních cukrárnách. Máme je už vyzkoušené. Bylo co slavit. Cesta vlakem nám při kytarách a zpěvu rychle utekla a v Lysé už na nás čekali rodiče.
Zase jedna príma prožitá výprava. Radobýle, těš se na příští rok. Zase tě pokoříme.

V říjnu jsme se rozhodli, že vyrazíme na společnou výpravu kluků a holek, abychom podpořili vzájemné dobré vztahy mezi našimi oddíly. Ubytování v Jetřichovicích bylo zajištěno, jídlo nakoupeno, batohy sbaleny a tak nic nebránilo tomu, abychom v pátek navečer vyrazili. Sešlo se nás, pravda, méně než bylo nahlášeno, ale to nás neodradilo. A kdo nezaváhal, neprohloupil, neboť ho čekalo velké noční dobrodružství.
Po příjezdu vlakem do České Kamenice už za tmy jsme se vydali pěšky do Jetřichovic. Cesta vedla po modré značce Pekelským dolem do Kunratic a pak zahýbala kolem Větrného vrchu. Bylo nádherně, měsíc osvětloval louky a lesy i naši cestu. Kráťu to tak nadchlo, že jsme museli pózovat a fotit se. A pak honem dál. Cesta vedla přes louku, tak jsme spěchali po ní až k lesu, kde jsme zjistili, že modrá značka tu nikde není. Po několika pokusech trefit se do Jetřichovic bez ní jsme to vzdali a vrátili se až k drátům vysokého napětí, kde jsme ji našli ukrytou dost daleko v louce na kolíku. Pak už žádné překvapení nebylo, cesta proběhla bez problémů a v půl druhé jsme byli na místě :-). Pochvala patří všem, že nereptali a nefňukali a hlavně novým skautům (bývalým vlčatům), pro které to byla první výprava. Poznali, že skauti si poradí se vším!.
V sobotu jsme vyrazili zase ven, ale zabloudit se nám už nepodařilo :-), ačkoliv jsme šli opět rovnou za nosem, bez značek a vyšlapaných cest přes Všemilskou planinu do Doláku, nahoru na Vysokou Lípu, Šaunštejn, kde jsme si uvařili jídlo a okolo Mariány a Vilemíny zpět do Jetřichovic. Na podzim je to tu snad ještě krásnější – všude ticho, jen šustící barevné listí, průzračné potůčky a málo lidí.
V neděli jsme si uvařili lepenici, a protože bychom ji nestihli sníst, vzali jsme si ji s sebou v kotlíku a snědli ji po cestě pod Větrným vrchem. Kdo neměl lžíci, měl smůlu :-).
Po menších problémech s autobusy v Mladé Boleslavi jsme v pořádku dorazili do Benátek.
Alík

Už počtvrté se na začátku října konala Párová dohoda – soutěž pro smíšené páry nad 15 let. Byla nahlášená velká účast skautů z Kuřimi, až jsme dostaly strach, jestli nebudou v převaze. V současné době naše středisko neoplývá velkým množstvím této věkové kategorie tj. roverů, pro které je hlavně soutěž určena. Ale dopadlo to výborně – 50 na 50 nebo-li půl na půl. Strávili jsme v klubovně příjemné dopoledne při netradičních disciplínách ztížených opět handicapem. Letos to znamenalo, že dvojice byla k sobě svázána zády. Tomu se musely přizpůsobit disciplíny, protože třeba kotrmelec se takhle špatně dělá :-). Byl nahrazen elegantní holubičkou :-). Podívejte se na fotky.
Tentokrát si čokoládový dort za první místo zasloužili Maceška s Jirkou. Druzí byli Dáda a Brumla, třetí Stáňa s Kráťou. Všechny medaile jsou tedy v Benátkách, ale medaili za ohleduplné a kavalírské (jak se tomu říká u holek?) jednání by jednoznačně získaly všechny páry z Kuřimi.
Pro zájemce byl ještě připraven program na sobotní odpoledne – jeskyně Postojná, kytarový večer a v neděli slaňování na Suchých skalách.
Příští párová dohoda bude jubilejní a už teď vymýšlíme brutální disciplíny a těšíme se, jak se společně pobavíme. Tak přijeďte!!!

Na tradiční hodnocení tábora jeli vůdci obou táborů současně (včetně hostů, rodinných příslušníků a přátel), aby se upevnily vzájemné vztahy. Čehož bylo myslím dosaženo! Na celém víkendu vládla pohoda a dobrá nálada. V sobotu jsme chtěli vyrazit na výpravu, ale než jsme to udělali, zdatní houbaři přinesli spoustu hub a pokračovali v tom celý víkend. Do okolí jsme samozřejmě vyrazili a navštívili Čap, odkud byl krásný výhled do kraje. Po cestě nebyl žádný občerstvovací podnik, jen bývalá hospoda, kde už nic neprodávali. Přesto jsme tam vtrhli a snědli a vypili vše, co tam měli. Nutno podotknout, že oni operativně prohlédli své vlastní zásoby a dali nám všechen svůj chleba, housky, povidla, limonády, sůl a já nevím, co ještě. Ale celkem toho stejně bylo málo, takže nám velkou radost udělal Cháďa se svým překvapením před závěrečným výstupem na Čap - talířovým piknikem v trávě s vynikající bramborovou polévkou.
Po večerech jsme hráli na kytary a povídali a vůbec to bylo fajn. Ostatně jako vždy.
Takže zase příště :-)

"V sobotu 10.9. jeli skauti a skautky z Benátek do Káraného na raftech.
Sraz jsme měli v půl deváté u klubovny. Zde jsme nejdříve nafoukli oba rafty a dali potřebné věci (např. jídlo) do barelů aby se nenamočily. A ty nepotřebné, jako je oblečení, jsme dali Límovi do jeho stodváci. Poté jsme se rozdělili do dvou skupinek, jak jsme jeli na raftu. Šéfici nám rozdali vesty a mohli jsme vyrazit. Teda až na Límu a Méďu kteří si museli nejdříve sehnat kánoi, protože se k nám nevešli.
Rafty a kajak (na kterém jel ze začátku Kráťa) jsme snesli k řece, nasedli na do nich a jeli. Po cestě jsme dělali různé věci např.: zpívali, povídali si a mimo jiné dělali blbosti. Kráťa se houpal na houpačkách které byli zavěšené nad vodou. Také jsme narazili na dva jezy, které se nedali sjet a tak jsme museli loďky přenést. Na kánoi a na kajaku jsme se po čase střídali. Cesta probíhala v pohodě až na to že se nám utopilo jedno pádlo. Asi tak kolem čtvrté hodiny jsme dorazili do cíle (do Káraného). A zavolali si taxíky. Než přijeli, tak jsme vypustili rafty, napapali se a převlékli do suchého oblečení, které jsme si vzali z Límovýho taxíku. Po necelé hodince jsme se dočkali taxíků, nandali jsme do nich loďky, naskákali do nich a vyrazili směrem ke klubovně. V klubovně všichni společně umyli rafty, rozloučili jsme se a rozešli se domů."

"6. července
Ve středu 6.7. jsme se sešli na parkovišti u Karba, abychom společně odjelina tábor do Kunratic u Cvikova
Jeli jsme vlakem z Mladé Boleslavi do zastávky zvané Svor. Odtud jsme museli do tábora po svých, polní cestou. Cesta byla dlouhá přibližně 5 km, po cestě byla fakt velká sranda.
Když jsme dorazili do tábora tak byla sranda ještě větší a to stavění stanů, latrín, atd., atd… Kuchyň už byla skoro postavená, protože tu byli již od soboty Wanji a Kráťa.
Práce bylo opravdu dost, ale my jsme šikovní tak jsme to hravě zvládli. Večer už byly všechny stany postavené, a mohli jsme jít v klidu spinkat . Tento den byl sice dost namáhavý, ale byl SUPER!
Vešunka a Dáda

7. července
Dneska na nás byli vůdci hodní posunuli nám budíček až na osmou hodinu. Snídani jsme měli ještě ze svých zásob, ale oběd už se vařil na ručně vyrobených kamnech.
Ráno na nástupu nám rozdělili vůdci práci, byly potřeba dodělat latríny, držáky na barely, nástěnky a spousta dalších věcí. Měli jsme na to dost času, protože se nestihlo nakoupit na oběd, a byl až ve tři hodiny.
Odpoledne jsme pokračovali v zadané práci, nosili jsme z lesa dříví, … Dnesbylo počasí všelijaké, déšť nám pořád vadili při práci, ale dalo se to přežít. Po večeři jsme ještě dodělávali práci zadanou na raním nástupu. A protože byli všichni po namáhavé práci unaveni, tak se nikdo nebránil jít v klidu spát.
Dáda a Vešunka

8. července
Prší a prší a prší, tak takový byl pohled ze stanu v pátek ráno. Byli jsme znudění, ale nedalo se nic dělat . K snídani jsme měli rohlík s marmeládou MŇAM. Po dobré snídani dodělávali drobné úpravy a … začala celotáborová hra. Je o cestování po celém světě. Úvod do hry byl fakt skvělý, hrozně jsme se u toho nasmáli. Musíme to vůdcům pochválit mají to opravdu dost dobře připravené.
K obědu nám Adélka společně se službou (Jirka, Brumla, Dáda a Vešu) uvařili řízek, brambory a okurkový salát. Po obědě jsme měli polední klid, byl o půl hodiny delší, jelikož rádce dne předchozí den to vylosoval ve vabanku. Když skončil polední klid, tak jsme pokračovali v celotáborové hře. První světadíl který jsme začali procestovávat byla Evropa. K večeři byla naše oblíbená krupicová kaše. Tento den se opravdu povedl a hlavně byla sranda.
Dáda a Vešunka

9. července
Dnešek nybyl v počasí o nic lepší než včerejšek. Pršelo pořád stejně možná ještě víc . Neustále pršelo a to nám vadilo k pokračování celotáborovky. Ale nedalo se nic dělat i přes špatné počasí jsme dělali další etapy z celotáborovky. Např. jsme jezdili na raftu a bojovali proti vojákům dále jsme si museli vyrobit ze dřeva běžky a potom na nich jezdili slalom a také jsme si hráli na Titanic který se vyhýbá krám. K obědu Áďa udělala rajskou omáčku s knedlíkama a k večeři obložený chléb. Počasí se odpoledne nakonec umoudřilo, a dokonce svítilo i sluníčko. Večer šli skoro všichni do potoka se otužovat. Na večerním nástupu Eliška (rádce dne) vylosovala ve vabanku táborák a posunutou večerku.
Večer šel kdo chtěl do jídelny kde se hrálo na kytaru a zpívalo se.
Dnešek se dobře vydařil, a už see všichni těší na zítřejší táborák.
Dáda a Vešunka

10. července
Dnes jsme si docela odpočinuli. Byla neděle, což znamená službu vůdců. Po ranní hygieně a po dobré snídani, ke které jsme měli vánočku a kakao, jsme se pustili do etapových her. Naše tábořiště se proměnilo v „koloseum“, ve kterém se pořádaly gladiátorské zápasy. Po skončení gladiátorských zápasů jsme se pustili do etapovou zvané „mafie“. Naším úkolem bylo získat kód složený ze tří částí od ostatních družin. Pak nás čekala výborná hrachová polévka a lívanečky od naší šéfkuchařky Adélky. Po strávení oběda jsme se šli vykoupat do rybníka, kde jsme se mohli také svést na raftech. Asi po hodině strávené na vodě nás zastihl déšť. Rychle jsme se vypravili do tábora, kde jsme se připravili na další etapovou hru. Z Evropy jsme se přepravili do Asie a rovnou na Sibiř (celou Asii připravoval Líma). Svišť a Líma nás odvezli do odlehlých krajů Sibiře, odkud jsme se museli přepravit do tábora. Po náročném pochodu nás čekala večeře. Měli jsme maso, brambory a špenát. Na nástupu si rádce dne (Medvěd) vylosoval na příští den službu vůdců, což u nás vzbudilo veliký potlesk. Den jsme zakončili malým táborákem, u kterého jsme si zazpívali.
Domča a Piškot

11. července
Dnes ráno jsme zahájili pracovní den. Poté byla etapa kdy jsme si svázalo k sobě a šli kolem rybníka, pak jsme sázeli na bojovníky, vyráběli jsme si hůlky a jedli sme s nima rýži, pak jsme nosili suchou rýži do ešusu a holky vyhrály a my byli nevím kolikátí. K sváče byl rohlík s máslem a vokurka. Zapomněl jsem na etapu, kdy jsme hledali čínské písmo a museli zapamatovat a napsat na svůj papír. Ukončili jsme nástupem a taky jsme vařili léčivý čaj. Poté byla eště před večerkou čajovna v jídelně. Nakonec jsme šli do stanu s Tondou a hráli karty a šli spát. Dobrou noc a sladké sny.
Jára

12. července
Hned co jsme vstali, měli jsme samozřejmě rozcvičku, snídani a nástup. Po nástupu jsme měli jako etapu uplést perský koberec. Sotva jsme měli 1,5 m Líma řekl „Máte do konce 2 min.“ Brumla řekl „Sakra, zřejmě to nestihnem.“ A konečně to začalo. Panda si vzal fiskarsku a sekal kapradí jako namydlenej blesk, Jarda taky, akorát měl nůž. Jako další etapu jsme měli zeď nářků – museli jsme si udělat oblečení. Byla to obrovská legrace, protože jsme v tom museli běžet přes hráz ke skále a museli najít krabičku od kindr vajíčka ve které byly geony. Pak jsme měli oběd. Po obědě jsme dostali papír a museli jsme si doplavat do půle rybníka pro písmenka a z těch jsme složili zprávu a pak jsem šli propichovat sáčky s vodou. Večer jsme museli složit písničku a zazpívat jí. Večer odešli kluci na dlouhou míli.
????

13. července
Dnešní den začínal jako obyčejný táborový den. Po snídani jsme se sešli v jídelně na další etapovku. Dnes to byla AOA (Austrálie, Oceánie, Antarktida). Po výkladu o nejznámějších ostrovech okolo Austrálie snesly Fialky raft k rybníku a šlo se (spíš pádlovalo) na ostrovy, na kterých jsme plnili různé úkoly. První zastávka byla na ostrově na Novém Zélandu, kde jsme museli najít vejce vyhynulého ptáka a dovézt více než jednu polovinu (nasbíraných vajec). Na druhém ostrově zvaném Papua, kde žijí původní domorodí obyvatelé, kteří žijí pouze na stromech, jsme si vyzkoušeli, jaké to je lézt na stromy po holém bidlu. Další ostrov jménem Hinchinbrook jsme mohli najít pouze ve skupince po 6-ti a donést 7 mušlí, přičemž každý mohl vzít pouze jednu. Vše se měřilo na čas, takže na tomhle ostrově jsme museli pořádně „hejbnout kostrou“. Čtvrtý ostrov byl proslulý svým kořením, takže každý si zavázal oči a po čichu poznával koření (klukům to moc nešlo :(). A už tu na nás čekaly poslední ostrovy – Havajské. Zde se lovily perly, které byly poházeny při břehu rybníka, přičemž každý musel přinést tři. Orli, kteří šli až po obědě, tuto část nedokončili, protože perly při břehu někdo vzal, nebo se skutálely do větší hloubky. Nakonec všichni dorazili až do cíle. Málem bych zapoměl na to, že jsme na každém ostrově, kde jsme splnili úkol, dostali jedno slovo jako indícii a v cíli vyvodit hledanou frázi, která byla nakonec „OPUŠTĚNÝ OSTROV“. Po takovéhle fušce jsme si museli odpočinout, protože jsme druhý den odcházeli na třídenní putování. Ale úplně celou AOA jsme hotovou neměli, takže jsme si vyrobili sněžnice a po večerce jsme se vydali hledat jižní pól a na něm cestou stanici. Vyrazili jsme se 4mi baterkami, jednou buzolou a sněžnicemi na nohou. Ke všemu jsme byli přivázáni lanem okolo pasu do řady. Vlci a Orli byli oslabeni o členy, kteří si museli odpočinout po dlouhé míli. Vlci byli navíc oslabeni o mlčícího Tendra, kterému vyhlásili první Orlí pero mlčení. Stejně nám bylo lépe když nám do toho nekecal :). Navíc jeho škrabopisu při světle baterek nebylo poznat, co píše. Ale zpět. Když jsme šli a spadla nám sněžnice, museli jsme si zavázat oči, takže to bylo dost náročné. Až teď jsem přišel na to, že jižní pól jsme dobývali už minulý večer, ale to nevadí, protože v zápisu přede mnou to není. Abych nezapoměl, dnes se prokecl Tendr, protože rozbil vajíčko a řekl „SAKRA“.
Tím bych asi celý tento pomotaný zápis, kvůli nedbalosti předešlého zapisovatele ukončil
Štěpán

14.-16. července
Výprava Fialek
Den začal jako obvykle. Vstávali jsme v 8:00 a samozřejmě zase pršelo. Skauti to riskli v dešti, ale my jsme počkaly a odešly jsme až po obědě. Z tábora jsme šli do Cvikova, kde jsme si koupily sladkosti a prezervativy a k tomu okurku. S klukama jsme se sešli a šli na panenskou skálu (blánu). Ze skály jsme šli údolím Samoty do Havraních skal, kde jsme rozbalili balíček prezervativů a dělali jsme blbosti a uložili jsme se ke spánku. Ráno jsme se s klukama rozešly. My jsme šli na horu Klíč, kde jsme se svlékly do podprsenek a po chvíli přišli kluci. Oblékly jsme se a šly jsme do Svoru a po cestě jsme potkaly přírodní koupaliště, kde jsme skákaly a učily holky skákat šipky. V lese jsme si našly hezké místo na spaní, ale protože začalo pršet, šly jsme do blízké vesnice. Ráno jsme se rozhodovaly, kudy do tábora a jelikož jsme byly unavený, zvolili jsme kratší cestu.
Hanča a Ája

14.-16. července
Skautská výprava
Ve čtvrtek ráno jsme vstali v 8:00, nasnídali jsme se a připravili jsme si batohy na výpravu. Jen co jsme se vypravili, tak začalo pršt a my jsme pospíchali do Kunratic u Cvikova, než jsme došli tak pršet přestalo a mohli jsme nakoupit jídlo na cestu. Poté jsme šli do Cvikova, kde jsme se potkali s holkama a z Cvikova vyrazili na Panenskou skálu, tam jsme chvíli poseděli, pokochali jsme se krásnou přírodou a nasvačili jsme se. Poté jsme vyrazili na Havraní skály, tam jsme přespali. Ráno jsme vstali a šli jsme na Klíč. Večer jsme spali ve vojenském bunkru, ráno jsme vstali a šli do tábora.
Tonda

18. července
Dnešní den začala nová část etapové hry – Jižní Amerika. Jako první jsme navštívili Ohňovou zemi, kde bylo naším úkolem rozdělat oheň na vlastním ohništi, aby nám hořel 10 minut a pk vše dokonale zamaskovatv co nejrychlejším čase. V této disciplíně vyhráli Vlci a Orli, kteří měli skoro stejný čas, ale Orli zapálili oheň na dvě sirky. Ještě dopoledne jsme doputovali na poušť Atacama. Náš úkol byl velice primitivní. Protože na této poušti není voda, vzali jsme kárku, naložili barel a jeli ho naplnit do nejbližšího stavení. Tento úkol opět vyhráli Orli s časem asi 12 minut. Druhé sončily s velkým překvapením Fialky s přibližným časem 14 minut. No a poslední Vlci s časem okolo 16 minut. Po obědě jsme pátrali po pokladě Inků na Machu Picchu. K rybníku doběhl jeden z družiny s uzlovým písmem, které bylo zašifrováno jako morseovka. Tam už čekal zbytek skupiny, který vyluštil zprávu a doplaval si pro poklad ve formě zlatého řetězu do rybníka. Rio Amazonas (portugalsky) – Amazonka je nejdelší řeka světa. Nás však zajímali její husté pralesy. Museli jsme nasbírat co nejvíce bylin a rostlin a umět je pojmenovat. V této soutěži nás převálcovali holky, které jich nasbíraly nejvíce. Blížilo se k večeru a tak jsme museli jěště něco stihnout. Říká vám něco karneval 5 dní v kuse? Ano, Rio de Janeiro. Převlékli jsme se do možných i nemožných převleků a za doprovodu bubnu tancovali nejrůznější taneční kreace. Už nám venku zhasli, takže jsme se mohli podívat do národního parku Huascaran. Bohužel je zde hodně lavin, takže jsme museli zachránit ty, kteří byli touto lavinou zasaženi. Podle pískání prvního písmenka družiny si každá našla svého raněného. U vlků to byl Líma, Orli měli Kraťase a Fialky Očeti. Všichni tři měli zlomenou stehenní kost, takže jsme museli dát dlahy a dopravit je do tábora. Líma a Kraťas měli po našem ošetření ještě vetší zranění, než když leželi v lavině, takže jsme jen mohli napsat pitevní zprávu. Jediná Očeti dopadla jakštakš dobře. Protože se nám chtělo už jít spát, rozleli jsme se do stanu a mohli se na zítřek těšit na nejdelší vodopády světa – Salto Angel.
Štěpán

19. července
Dnešní den začal dobře. Službu měli Dáda, Vešu, Pitbull, Tendr. Protože jsme se navzájem krmili, tak jsem snědl jenom dva rohlíky s medem. Poté byl nástup a pak etapová hra Severní Amerika. Ke svačině jsme měli mrkev. K obědu byly těstoviny na majoránce potom jsme měli polední klid. Poté zase další etapovka, která se pro mě stala osudnou, protože jsme jeli na saních. Protože Jarda pustil provázek, tak se mi omotal okolo hlavy a já jsem spadnul a asi pět metrů jsem jel po silnici. Vyklouzl jsem z toho s pořádnými odřeninami. Potom jsme stříleli lukem do vlka namalovaného na pytli. Ke svačině jsme měli tvarohovou pomazánku a přitom jsme sbírali na Blbce (plněné knedlíky). A zase další – údolí smrti. Věčeře byla dobrá, zase jsme se krmili, poté byl nástup a tak skončil tento den.
Pepíno

20. července
Dnes jsme se již nezabývali severní amerikou a odcestovali do Afriky, přesněji řečeno na pohoří Atlas. Podle dávné řecké báje zde držel obr Atlas nebeskou klenbu, než přišel Perseus a proměnil ho v kámen medůzinou hlavou. Náš úkol byl o něco lehčí. Spočíval v tom, že jsme měli udžet co nejdéle na rozpažených rukou dva plné ešusy hlíny. Každá družina stála v řadě, kromě těch, kteří předávali ešusy dalším členům družiny. Tuto disciplínu vyhráli Vlci, kteří udrželi ešusy o minutu déle, než druzí Orli. Na neštěstí pro fialky se se čas dělil počtem členů, a tak skončili na posledním místě. Další disciplína byla na Sahaře, která nám byla přiblížena velmi podrobnou ukázkou. Disciplína spočívala ve složení zahrabaných puzlí auta v písku. To napodobilo vyproštění auta z písku. Potom jsme si museli postravit ohrádku, která představovala opravení a jízdu v autě. V této ohrádce jsme se museli vrátit do tábora. Fialky sice dorazily do tábora první, ale nedodrželi pravidla, protože nešli celou cestu za sebou a Orlům se zase v polovině cesty rozbilo auto. A tak si barevný obrázek odnesli Vlci. Poté následovala poslední etapa tohoto dne, a to koloniální války. Opět jsme se rozdělili do družin a vydali na místa stejně vzdálená od tábora. Hra spočívala v ukradení vlajek jiných družin. Hrálo se s hadráky – když někdo dostal zásah, tak si musel nabít život u stožáru. Nejdřív jsme si dali zahřívací kolo, které dopadlo ve prospěch Orlů, kteří ukořistili dva praporky, a tímto činem hodným nekončících zpěvů vyhráli tuto etapu. Fialky skončili druhé s ukořistěným jední praporkem a na Vlky bohužel nic nezbylo. Poté se hrála etapa spíše na přemýšlení, než na pohyb, a byla zaměřena na téma rasismu. Tato hra spočívala v hledání papírků v lese, na kterých byla vždy otázka a tři odpovědi. Každá s jiným azimutem a podle tohoto azimutu se mělo jít k dalším papírkům. Etapa byla zakončena Merfovou velice zajímavou přednáškou na toto téma rasismu, kde nám vysvětlil hlubší význam otázek a vyšší důležitost správných odpovědí. Žádná družina něměla vážnější problémy a tak všechny obdrželi zasloužený barevný obrázek.
Bambus


21. července
Jako obvykle vstali jsme v 7:00 a hned šli na rozcvičku. Hned po nástupu jsme měli další etapu afriky. První etapa dnešního dne byla Madagaskar. Při této etapě jsme se rozdělili opět do družin a Očeti říkala kolik máme mít na zemi rukou nebo nohou v celé družině. Za začátku to bylo dost snadné, ale ke konci začalo přituhovat. V této dosciplíně vyhráli Orli se třemi body a Vlci a Fialky měli jen po jednom bodu a tím získali jen černobílý obrázek. Pak jsme měli svačinu a po svačině následovala další etapa. Tato etapa se jmenovala Kilimandžáro. V této etapě jsme měli štafetově se ve družině střídat a tím naběhat výšku této hory. Po každých 400 metrech jsme si museli přibírat jednotlivé oblečení. V této etapě vyhráli Fialky, druzí skončili Orli a třetí Vlci. Poté jsme měli oběd, kde jsme se rozloučili s naší kuchařkou Mamčou, která jela Sanchézovi na svatbu. Po poledním klidu jsme opět měli etapu – Alexandrii. Kde jsme si jednotlivé družiny vylosovali vesnici, do které jsme se rozešli a měli jsme získat co nejvíce knih od místních obyvatel. Někteří nám ani neotevřeli, nebo nám řekli, že na takovéhle ptákoviny nemají čas. Po limitu 2 hodin jsme se sešli v táboře a každá družina měla všech předepsaných 26 knih a tím pádem všichnizískali barevný obrázek. Pak jsme měli večeři a nástup.
Po večerce jsme měli „slavnostní táborový oheň“ v jídelně bez ohně :-) kde jsme si řekli, jak se nám na táboře líbilo a pak jsme si zazpívali pár písniček a šli spát :-)
Brumla

22. července
Dnes jsme dokončovali poslední kontinent – Afriku. Jako první nás čekalo vyrábění Egyptského"

I my skautky jsme vyrazily na Mníšek. Naše výprava se jmenovala bahenní, protože na minulé výpravě na Mníšek byl největší zážitek přechod rozbahněného pole. Letos jsme bahno nezažily, ale zato jsme se mohly na konci května koulovat. Pravým sněhem!!! A sice na nejvyšší hoře Orlických hor Velké Deštné, kam jsme vystoupaly v sobotu. Bylo nádherné počasí, sluníčko svítilo tak, že jsme všechny měly zdravou červenou barvu :-), ale bylo chladno, takže se šlo v pohodě. V neděli jsme pak zůstaly na Mníšku a prošly se po okolí, zahrály si hry a soutěže a opekly si špízy na ohni. Nechci se opakovat. Výprava se mi moc líbila, jen mě mrzí, že jely jen čtyři holky (Vešu, Dáda, Klarinet a Trendy), protože příprava dá dost práce a je škoda, že to nevyužije víc lidí. I tak jsme si to ale užily a splnil se hlavní úkol – stmelení kolektivu. Aspoň jeho zdravého jádra.

"Páni hradů a zasněžených kopců, bylo přízvisko, které jsme vyfasovali hned po příjezdu. Nebylo to proto, že Kráťa málem nestihl vlak, ani proto, že Tawi přijela o den později, ale proto, že náš kmen Isara pochází ze severních čech. Podobně tomu bylo i u ostatních kmenů, ale na jejich tituly se mě prosím neptejte :-) Dále jsme dostali barevné šňůrky na velkou hru, pásky na ruku, speciální ObRokové vydání Roverského kmene a obrvský hlad :-( Ten nás společně s neočekávanou zimou donutil k urychlenému zbudování stanů a zateplení. Neboť už jsme zase museli vyrážet na zahájení, vzal jsem do ruky chleba a tradá přes tu obří louku k pódiu. Uvítací rituál mě úplně neslovil a začínal jsem mít trochu strach z nasledujících dnů... A přesto, i přes oškliváckou zimu (-18 jsem na konci dubna ještě nezažil :-D), jsem měl druhý den ráno dobrou náladu nejen já. To dopoledne probíhal blok inspira, ve kterém kždý kmen inspiroval kmeny ostatní svoji nachystanou aktivitou. My jsme měli ""Obří člověče nezlob se"", ale co se týče mého hodnocení, máme na přesrok co dohánět :-) Kdo se zrvna ""nezlobil"" u nás, mohl zkoušet výrobu sádrových masek, mýdlové souboje, nebo kříšení necromancerů. Takže se není čemu divit, že dopoledne utíkalo velmi rychle! A odpoledne ještě rychleji, neboť letošní velká hra byla vskutku výborná. Artušovci proti Avaloncům s vidinou Svatého gralu, modří (na jméno si prostě nevzpomenu) sami za sebe a Sasové proti všem! Jedni měli štíty, jiní mocné druidy a někteří dalekonosné zbraně. Tříhodinová bitva za doprovodu bojových povelů a výkřiků přešla v líty boj u samotného Kamelotu, jenž nakonec podlehl. Sasové zvítězili a podrobili si celou anglii. (pozn. Kráti: Kamelot žije!) Tak se přiblížil večer a s ním první VaPro, neboli variabilní program. Sled přednášek a workshopů se zajímavými tématy. Já se jich bohužel nezúčastnil, a tak nemohu příliš hodnotit. Den tři začal službou. Každý si vybral, jakým způsobem by chtěl naplnit roverské heslo sloužím a vydal se do práce. My jsme šli sbírat odpadky v okolí silnice. Našli jsme tisíce ba možná miliony odpadků, guláš s brambrem a půlku auta. To víte, když se někomu upadne od ruky sedačka, tak se to snadno přehlédne. Ale co, oni to ti hodní skauti posbírají :-) Tím bylo další dopoledne pryč a blížil se druhý blok VaPra. Tentokráte jsem navštívil Capoeiru, žonglování a roverconnection naživo. Tam byly holky se mnou, ale jinak daly přednost diskuzi na téma jak pomoci Srí Lance. V žádném případě nesmím opomenout ""Lanáč"", což jak název napovídá je sposta lan, natahaných po lese tak, aby se dalo skákat na hrazdu ve výšce 4 metrů, překonávat propast na lanovém žebříku, houpat se na poloměru 5m a asi hodně :-) dalších.. Tím byl ObRok vlastně za námi. Večer jsme se salvnostně rozloučili, skočili ještě do krčmy na kofolu a horkou čokoládu a druhý den pádili domů. ObRok je prostě místo, kde člověk fakt pozná nové lidi a vyzkouší fakt spoustu nových věcí. To je ROVERING, to je VÝZVA. ROVERING JE VÝZVA!"

Jako každý rok, tak i letos jsme se ve dnech 11. a 12. dubna sešli u pana hajného na okraji lesa v Okrouhlíku. Celkem 30 vlčat a světlušek se pustilo do úklidu lesa a vše, co tam nepatří, sbírali do pytlů a nechávali na okraji vozovky k hromadnému odvozu. Pytlů bylo téměř 30. Letos jsme přidali k očistě lesa i část lesíka po levé straně před nadjezdem přes dálnici. Sbírali jsme věci, které samozřejmě do lesa nepatří. Plastový barel, boty, svetr, plastový koš, přes 80 krabiček od cigaret, pytel rozbitých zavařovacích sklenic….. Na konci naší očisty lesa bylo pro nás příjemné překvapení: bez igelitu a PET flašek, nepoškozená, krásně rostlá a kvetoucí narciska. Je nejen naším přáním, aby byl les čistý, plný rozkvetlých květin a zelených porostů. Jaké bylo ale moje překvapení, když dva dny po očistě lesa tam znovu leží igelitové tašty, sáčky, krabičky od cigaret. Zamysli se neposlušný občane, 22.dubna je Den Země !

Historicky první rádcovský kurs, který v našem středisku pořádal oddíl Fialek skončil! Konal se po dva víkendy, z nichž první proběhl v listopadu v Turnově a druhý tento víkend ve Vraném nad Vltavou. Po oba víkendy nám umožnila spřátelená střediska skautů z Turnova a Vraného přebývat v jejich klubovně, za což jim moc děkujeme. Kdykoliv jim podobnou službu oplatíme. Tento víkend si měly budoucí rádkyně a podrádkyně připravit výpravu pro své skautky. A tak Dáda, Mamča, Vešu a Domča společně zajistily spojení do Vraného, jídlo na celý víkend, trasu sobotní výpravy i další program. Svého úkolu se zhostily na výbornou. Škoda, že pouze dvě skautky (kromě vůdkyň Alíka, Očeti a Wanji) mohly zkusit, jak to na takové rádcovské výpravě vypadá. Přesto byly Klarinet i Rosnička jistě spokojené a my všechny s nimi. Sobotní výprava začínala na nádraží a legendárním Posázavským pacifikem jsme se převezly přes Vltavu do Měchenic, neboť považte – ve Vraném nemají most! (Kromě jiného ani náměstí :-)) Pokračovaly jsme krásnou krajinou přes Trnovou a Jíloviště do Černolic na místní skály. Přes některé protesty (A to fakt jdeme nahoru?) jsme se tam vyšplhaly a chvíli se kochaly pohledem do krajiny. Pak už jsme jen seběhly do Všenor a přes Prahu zpět do Vraného vlakem. Večer sice odjely Wanji a Rosňa, ale zato nás navštívil Kráťa, který nám do usínání hrál na kytaru. V neděli jsme ráno uklidily, nasnídaly se a vyrazily i s batohy směrem k Praze. Bylo krásné počasí a tak v hnědém spadaném dubovém listí vranských lesů svítily podléšky, plicníky, křivatce, dymnivky, orsej, fialky i začínající sasanky. Prostě už vypuklo jaro a my byly přitom! Přes devatero údolí (nejkrásnější a nejakčnější bylo Jarovské – úzká skalnatá rokle s potůčkem, spadanými stromy a žádnou pěšinkou) jsme doputovaly na keltské hradiště Závist nad Zbraslaví a odtud už vlakem do Modřan. Tady nás čekala další milá povinnost (ani Wanji si to nenechala ujít) – předat novým rádkyním a podrádkyním jejich dekrety a popřát jim hodně úspěchů v jejich činnosti a to vše na Vyšehradě u hrobu A. B. Svojsíka. Po skautské hymně a zapálení svíček jsme si už jen koupily zmrzlinu a odjely domů. Plamenka

"Tak a konečně to bylo tady. Pátek 25. března, den s velkým D. Den konání Prvního skautského plesu střediska Povodeň Benátky nad Jizerou. Bylo to skoro až k neuvěření, že po všech těch měsících, týdnech, dnech, hodinách, minutách a sekundách shánění, zařizování, domlouvání, přemlouvání apod. to opravdu bylo tady.Stála jsem v sále Záložny města Benátky nad Jizerou a rozhlížela se po místnosti, kde již byly naaranžovány stoly, na nich letáčky s večerním programem, všude visely plakáty připomínající všem, co že se to tady dneska vlastně děje. Za barem už se vybalovalo občerstvení. K dispozici zde bylo nepřeberné množství alko i nealkoholických nápojů a k nim různé laskominky typu chlebíčky, jednohubky, rolády (mimochodem všechno home-made) a dále také zakoupené brambůrky atd.Oficiální začátek plesu byl ve 20:10, ale pokladna byla otevřena již od 19:00, to aby se zvládl nápor toho velkého množství účastníků, ke kterým patřili nejen rodiče a přátelé místních skautů, ale též skauti z jiných středisek. Zdravím Klubíčko Habartov, Mladou Boleslav, Kuřim, Tučňáky Jičín a všechny ostatní. U pokladny se také kupovaly lístky do tomboly (mimochodem též velice bohaté).Mezi devatenáctou a dvacátou hodinou se dolaďovaly poslední detaily - třeba to, když na pódiu vypadly pojistky a kapela tak byla víceméně „nahraná“, ale jakožto správní skauti řídící se svým „Buď připraven“ jsme se nenechali zaskočit a všechno dobře dopadlo a kapela zahrála.Při zahájení se sálem začaly rozléhat takové zvuky, že to v přítomných vyvolávalo pocit, jakoby se nacházeli někde v džungli.Ze dvou rohů sálu se vyřítili moderátoři večera, Merf a Kráťa. Oba vydávali opičí - podle Darwinovy teorie lidem naprosto přirozené - zvuky a na stoly rozdávali sedícím banány. Nějaké si nechali a takto vybaveni se pak vysápali na podium. Nic nebránilo zahájení večera.A jak to během něj vypadalo? Kapela hrála, skauti tančili a bavili se, jedlo se, pilo se, veselilo se, tančilo se, soutěžilo se - zkrátka byla to zábava. Tu celou odstartovalo kočičí, mňáůůů, předtančení v podání těch nejmladších členů našeho střediska a nacvičeného pod taktovkou zkušené tanečnice Macešky.Dále se o zábavu starali nejen moderátoři a kapela, ale i účastníci plesu samotní a to tím, že se zapojovali do soutěží a aktivit, které pro ně byly připraveny. Zmiňme třeba pokus o hromadný country tanec či soutěž dvojic v chytání míčků.Myslím, že nebudu mluvit jen sama za sebe, když řeknu, že úder druhé hodiny ranní a tím pádem i konec plesu přišel tak nějak rychle a nečekaně. Nicméně jsme si navzájem poděkovali za krásně strávený večer, popřáli dobrou noc a slíbili, že za rok se tu určitě sejdeme znovu.Závěrem bych chtěla poděkovat všem pořadatelům za to, jak bravurně tuto akci zvládli, že se nebáli jít do toho a hlavně, že jsem mohla být u toho.Opravdu doufám, že se příští rok v tom sále Záložny opět sejdeme a že to bude minimálně tak skvělé, jako letos."

Březnová oddílová schůzka Fialek byla o moc početnější a veselejší než předešlé měsíce. Byla věnována převážně přípravě na okresní kolo Svojsíkova závodu. Společně jsme zopakovaly či se dozvěděly nové poznatky ze zdravovědy, historie ČR, mineralogie, z oblasti rostlin a zvířat, zahrály si pár her a prověřily některé své motorické schopnosti. Část schůzky jsme samozřejmě věnovaly i diskuzi a organizací plesu, pondělnímu střediskovému setkání a chystané výpravě Fialek na začátku dubna.

Vyrazili jsme na Mníšek. Jeli jsme vlakem a pak sli pěšky. Dorazili jsme k večeru, potom si odpočinuli a rozdělali oheň. Kamna se rozpálila tak, že ráno tam bylo ještě teplo! Vyrazili jsme ven postavit iglů. Udělali jsme obří koule a nahazeli je na hromadu. Začali jsme kopat až Kraťas vlezl dovnitř a ja s Plackou jsme ho tam zazdili. Potom jsme ho vyhrabali a sli se najist. Potom jsme stavěli bobovou dráhu a jezdili na čas. Pak se šli ohřát do chaty a na večeři jsme měli topinky s vajíčkem. Pak jsme hráli hru s čokoládou v rukavicích a čepici a do noci hráli na kytaru a jedli brambůrky. Ráno vše zabalili, rozloučili se s chatou a vyrazili do Doudleb na nádraží. Jeli jsme vlakem až do Hradce Králové a pak autobusem. V plaveckém bazénu se Kráťovi líbila která seděla na baru vedle bazénu. Proseděl tam celý dvě hodiny a pak jsme šli na tobogán a Křížíkův stroj (vlnobití), který vyráběl až metrové vlny. Vyzkoušeli vířivku, šli se osprchovat a jeli jsme domu. Moc se mi tam líbilo a rád bych tam jel znovu.

Oddílovky Fialek se teď nějak nedaří. V lednu i v únoru byla minimální účast. V únoru to bylo dáno nemocemi, ale v lednu? Nicméně i přesto proběhl program. V únoru jsme oslavily blížící se den skautek – jako tradičně posezením u čaje a sušenek. Trochu jsme probraly, co holky na skautu baví a co ne – kresbou a následným povídáním. A také jsme se připravovaly na první skautský ples. Holky budou vyrábět nějaké dárky do tomboly. Na schůzce nás navštívila i Maceška, která bude s vlčaty a světluškami připravovat předtančení. Nakonec jsme si zahrály obíhačku a šly domů. Doufám, že příště nás bude víc.

Lyžařská výprava proběhla za minimální účasti – Alík, Očeti, Maceška a Domča. Je to škoda. Bylo zajištěno půjčení lyží ze školy a nahlášena slušná řádka skautek, ale všechny to nakonec vzdaly. Přišly o moc. Vyjeli jsme do Vysokého nad Jizerou a za spoluúčasti tří zvířátek – Sviště, Betty a Kiry urazili na běžkách 15 km za nádherného počasí i sněhu. Sjíždění po neposkvrněné louce v hlubokém sněhu, kde před námi ještě nikdo nejel, jsme si fakt užívali. Horší to měli psi, ale zvládli to, i když o Betty se doma moc báli. Myslím, že zbytečně. Ani stoupání do kopců a přelézání sněhových bariér nám nevadilo. Snad se nechá příště nalákat více lidí.

Letošní vánoce jsme se rozhodli strávit společně s rodiči. Pozvali jsme je do klubovny, kde mohli společně s námi shlédnout divadelní představení o prasátkách i naše vlastní připravené scénky a také sledovat, jak všichni zúčastnění nadšeně rozbalují spousty dárečků, zpívají koledy nebo ochutnávají vánoční cukroví. Škoda, že jich přišlo tak málo, rádi bychom se s nimi lépe poznali a seznámili je se vším, co se u nás v klubovně a ve středisku vůbec děje. Ale příležitostí v průběhu roku bude ještě několik, tak se s nimi určitě uvidíme, až nebude tolik práce jako v předvánočním čase.

Uběhl měsíc a nastal opět čas naší oddílovky. Nevím, jestli to všechny postřehly, protože všechny velké holky (Rosnička, Sekyrka, Žížala, Maceška i Karolína) chyběly. Prvním bodem programu měl být velký úklid, neboť Cháďa minulý týden zuřil nad stavem naší klubovny. Ale jaké bylo naše překvapení, když klubovna byla vzorně uklizená. Holky si vzaly Cháďův výhružný dopis opravdu k srdci :-). A tak po nezbytném sdělení různých informací o akcích minulých i budoucích, bodování a rozdělení kartiček za účast na Radobýlu jsme se vrhly na vyrábění keramiky. Mohl to být buď kachel nebo nádobka na tužky (podle Očeti tužkovník) a ze zbytků korálky. Až se usuší a vypálí v peci, mohly by z těch pěkných být ceny do tomboly na skautský ples. Někteří stihli udělat výrobků i několik a ještě přitom zpívat s kytarou :-). Ve volných chvílích se také holky pokoušely sbírat pět sirek postupně mezi prsty. Práce byla časově náročná včetně úklidu po modelování a tak už následovala jen závěrečná hra, při které měly v průběhu 5 minut holky přinést co nejvíce předmětů začínajících vybraným písmenem. Vyhrály Ještěrky. A pak už jen pokřik, pozdravy a rozchod.

CVVZ Letošní Celostátní Velká Výměna Zkušeností proběhla v termínu 5.-7.11. a tentokrát se představili jakožto pořadatelé českobudějovičtí. K organizaci bych pár výhrad měla, ale většina věcí nebyla tak fatálních, aby mě to tento víkend nějakým způsobem pokazilo:-) Ovšem kromě stravy:-) Protože chuť zakousnout se takhle po ránu do tlustých a mastných párků jsem neměla za celých svých 22 let (3 měsíce a 9 dní:-) ani jednou. No ale jinak se mi v obrovské škole Máj nesmírně líbilo. Zorientovat se v ní se mi (narozdíl od ostatních) sice povedlo až poslední den, ale první den po příjezdu se podařilo zabloudit i dvěma pořadatelkám, které se nám snažili najít nějaké místo na spaní, tak to se mnou nebude snad tak zlé:-) Programů bylo v nabídce hromady, ale z těch, které mě vskutku zaujaly to byly například: seminář o asertivitě či výrobky z kůže. Asi nejvíc jsem si užila sporty v tělocvičně, přesněji řečeno improvizace amatérského fotbálku, neboť provedení programu Sporty v tělocvičně nebylo dle našich představ. Tímto zdravíme protihráče z Plzně! CVVZ jsem si vážně užila a myslím že mluvím za všechny. Hodně času jsme strávili v Čajovně a Mléčném baru a na skok jsme se byli podívat i v protiatomovém krytu na DISCO TRYSKO. Dlouho jsme se nezdrželi, ale většina z nás se tam vyblbla i když možná nezvyklým způsobem..:-) Českým Budějovicím moc děkujeme za příjemný víkend a už se těšíme na příští rok na Třebíč!

"Jako tradičně jsme s oddílem vyrazili do Litoměřic. Sešli jsme se v pátek ráno (byly prázdniny, heč) a vyrazili busem směr Lysá nad Labem, kde jsme své kosti nasoukali do couráku směr Ústí. V Litoměřicích jsme vlak ve stejném počtu lidiček opustili a šli se zaregistrovat do skautovny. Tam nás nasměrovalali do místa našeho nového bydliště - do Sokolovny. Nejen spánkem, ale také jídlem živ jest člověk. Šli jsme tedy do místního Penny marketu nakoupit nějaké ty dobroty, jako je chleba, marmeláda, sušenky,... Kolem druhé hodiny na nás čekali před bazénem tuc, tuc, Tučňáci. V bazénu jsme poměřovali své plavecké kvality, skokanské kreace a schopnost dýchat pod vodou. Po bazénu jsme si zahráli na místním hřišti fotbálek a nohejbal. Když jsme přestali na míč vidět, šli jsme si uvařit něco dobrého k večeři. Litoměřičtí skauti mají klubovnu o výměře 18+kk. Vznikl tedy problém, neboť většina skautů měla s vařením obdobný nápad jako my a do kuchyňky pro 2 lidi se skutečně více než 15 lidí nevešlo. Když se naše břicha zabetonovala výbornou rýží, šli jsme se raději trochu projít do místních Stínadel, kde jsme si zahráli Maršála a špióna a jiné hry. Po návratru do Sokolovny následovali ještě nějaké hry, kytara a pak již zasloužený odpočinek. Ráno jsme naběhli v 9 hodin připravit se ke slavnostnímu průvodu. Byli jsme tam zase jako první (společně s vlčaty a vůdci, kteří si ráno přivstali, aby nic nepropásli). Organiátoři se dokolíbali se 35 minutovým zpožděním. No nevadí, každý má to právo přijít trochu později. Průvod vedl kolem 6 pohřebních ústavů, hřbitova a skončil u krematoria, kde závod začínal a také končil. Po nástupu jsme byli zavedeni na stanoviště. Přes zvýšenou kluzkost povrchu zemského se nikomu nic nestalo a všichni doběhli do cíle s kostmi v pořádku. Vyhlášení výsledku dopadlo překvapivě - ve všech kategoriích vyhrála Šipka Lovosice. My jsme ve všech kategoriích zaujali krásné 2. místo. (Zde malá odbočka - vůdci zase vyhráli a tudíž se stali nejúspěšnější kategorií). Při vyhlašování výsledků se nad námi stáhli černé mraky, ze kterých se na nás chvíli po rozchodu spustil hustý déšť doprovázený velkými kroupami. Protože se nebylo kam schovat, promokli jsme téměř na kost. Naštěstí chvíli po slejváku vysvitlo slunce a trochu nás zahřálo na cestě do cukrárny, kde jsme nechali poslední rodičemi přidělené peníze. Pak již jen sbalit, uklidit Sokolovnu a hurá na vlak. Všem zúčastněným patří dík a gratulace a všem nezúčastněným pokárání a škodolibost - přišli jste o príma víkend. Že se akce zdařila se můžete přesvědčit ve fotogalerii."

"V sobotu večer se oddíl sešel ke slavnostnímu ohni, při němž přijal do svých řad starší vlčata. Ta si to však musela zasloužit. Týden před přijetím dostalo 7 nejstarších a nejlepších vlčat do poštovní schránky pozvánku k prožití nových dobrodružství se svými staršími kamarády: Pokud máte zájem, bližší informace vás budou čekat v zámeckém parku.... Tam si nováčci vyzvedli Další zprávu, která byla psána v morseovce. Jediný Michal dostal papír, který nejevil žádné stopy nějakého sdělení, a to i po použití svíčky, ultrafialového světla a různých chemikálií na papír nalitých. Chybu způsobil poštovní šotek. U slavnostního ohně složilo také jedno vlče slib. Po ohni jsme si s oddílem zahráli záškodníky. Záškodníci zvolili různé způsoby maskování. Jeden si ustlal ve staré skříni, druhý ve šlupkách od brambor v místním kontejneru. Pětkaři jsou však bdělí a škůdce odhalili a do klubovny zpět přivedli. Poté následovali hry v klubovně. Těsně před spánkem nám ještě Brumla provětral mozkové závity ve vědomostní hře Risku! (nejvíce riskoval sám, neboť odpovědi, které se mu dostávaly, mu nejedenkráte infarktové stavy přiváděly). Den jsme zakončili s kytarou, při níž se sborový zpěv postupně měnil v hluboké oddechování. Ráno to začalo v klubovně hučet jako v úlu. To se pětkaři postupně probouzeli k životu. Po uvedení klubovny do téměř původního stavu a po uspokojivém naplnění našich žaludků jsme osedlali své boty a vyrazili proti proudu Jizery. Na Urbanovce jsme vyzkoušeli své pilotní schopnosti na tamější houpačce, Jára dokonce i s mezipřistáním. u Staré Jizery se iniciativy chopil Tendr a vysvětlil nám hru, kterou si pro nás připravil. Jednalo se chorobnou hru, kdy se z choroby stala nejprve epidemie, postupem času pandemie, až nakonec došlo ke zkáze celého lidstva. Když jsme se všichni vyléčili, pokračovali jsme dále směr Hrušov. Na prostorných brodeckých lukách jsem si zaházeli se sobolí šlachou, vyzkoušeli jsme moderní levné komunikační prostředky (2 praporky). Skupina, která měla první vyluštila zprávu, jež jim byla poslána pomocí sms (stálým máváním sděleno), měla právo vyrazit jako první a stát se ochráncem našeho cíle - Adamovské jeskyně. Dobyvatelé vyrazil v těsném závěsu. Přes veškerou snahu ochránců se útočníci po malé chvilce k jeskyni probojovali. Za snahu byli obě skupiny odměněni chutným obědem (prázdný a vytřený kotlík, nechť je nám svědkem). Po obědě zasedala rada starších, aby rozhodla o osudech nováčků. Nakonec rada rozhodla, že si nováčci sami rozhodnou, ke které družině chtějí náležet. Poslední hra, zamaskování ohniště a hurá na autobus. Ten nás přepravil do Benátek, zpátky k maminkám, vaně s horkou vodou a odpočinku. Ulovili jsme pár fotek."

"Dlouze předem propagovaná akcička pro smíšené páry je za námi.Třetí ročník Párové dohody přinesl hned několik změn a překvapení. Jednak se nám „Párovka“ časově prodloužila na celý sobotní den a noc (přes den se závodilo a následně prozkoumávalo okolí Milovic a přes noc se hrálo na kytary a poté převážně spalo:-) Také počet závodících dvojic byl prozatím rekordních 10 (což je současně jistá motivace pro všechny z vás pro ročník 2005:-) a samozřejmě nemohu opomenout (zcela nově a zdarma:-) sladkou odměnu i pro ty méně úspěšnější páry:) Za zmínku jistě stojí i původně neplánované avšak všemi hladovými krky radostně vítané noční grilování:-)
V čem se toto veselé závodění nezměnilo bylo ohodnocení prvních tří míst slaďoučkými a výbornými dorty a v mnoha velice důvtipných a (především pro pořadatele a diváky) zábavných stanovištích:-) Pro tento ročník na nás naše drahé pořadatelky vymyslely „handicap“ ve formě svázaných rukou a zavázaných očí jednoho z dvojice. Představu, jak takový závod asi probíhal, si jistě každý z vás udělá sám při prohlížení příslušných fotek.
Doufáme, že se u nás dobře pobavili i sestry a bratři z ostatních středisek a že mají v plánu přijet si příští rok vybojovat jeden z vítězných dortů, k čemuž jsou srdečně zváni a vyzýváni:-)"

Zase je nás víc!!! V pátek jsme se sešli v klubovně k tradiční akci v září - přeřazení větších světlušek do oddílu skautek. Očeti připravila oheň a skautky ho postavily na své páteční schůzce. Sice to vypadalo celé odpoledne, že kvůli dešti se oheň konat nebude a já už jsem si přinesla do klubovny spoustu svíček, které ho měly nahradit, ale už od vrat jsem s potěšením sledovala, jak skautky za pomoci Wanji a Čika připravují oheň. V sedm hodin už byla klubovna plná holek v krojích a mohlo se začít. Po zapálení ohně Milka představila každou přecházející světlušku a pak ji převedla přes pomyslnou hranici ke skautkám. Každá z nich pak světlušce podala ruku a přivítala ji. Tak k nám přišla Šipka, Míša, Chobotnice, Klarinet a Beruška.

"Dlouho jsme váhaly, zda ještě v této roční době vyrazit na vodu, ale rozhodly jsme se správně a nelitovaly jsme. Sluníčko svítilo a krásně hřálo a vzhledem k malému počtu účastníků nám do raftu ani netekla voda! Jen při sjíždění obodřeckého jezu se tam trochu nahrnulo, ale jinak jsme ho sjely podstatně lépe než vloni a žádná krev netekla . Po cestě jsme hrály různé hry (v čemž nám pomáhal Svišť v doprovodném vozidle) a soutěžily v disciplínách typických pro putování po vodě – házení žabek, přehazování řeky, stavění věžiček z kamenů, pádlování atd., zpívaly a povídaly."

"Hodnocení tábora"",""Tak nasedaaaat a jedéééééééém!!!! Tímto zvoláním z úst náčelníka byla v pátek 24.9. v podvečer zahájena víkendová akce rádoby dospělých - no uznejte sami,že nazvat dospělým někoho, kdo si na víkendovou akci zapomene vzít spacák je poněkud nadsázka,ale jinak svou oddílovou vůdkyni naprosto ctím- skautů našeho apřidružených středisek. Po uposlechnutí rozkazu jsme vyrazili na cestu směr Nedamov. Jedno auto ještě udělalo menší zastávku v Plusu, kde byly dokoupeny nezbytné zdroje energie a dobré nálady. Asi tak po nějaké takové době jízdy - přiznám se, že vzhledem k četným zatáčkám a rovněž menšímu kufrování jsem ztratila pojem celkovém trvání jízdy, jsme všici v pořádku dorazili na místo. Po jakémsi takémsi provedení po areálu kempu, odemčení příslušných chatek a vybalení večeří jsme se usadili v místní kuchyňce a jali se započít večerní zábavu. Ta byla zahájena náčelníkovým uvítáním. Večer byl dále vyplněn vyprávěním veselých historek ze života, z doslechu a samozřejmě hrou na kytaru a zpěvem. Po půlnoci jsme začali rozcházet do chatek, abychom načerpali energii na sobotní procházku. Sobota ráno - snídaně složená z dobrot, které napekly maminky, sestry a manželky včech účastníků. Poté jsme vyrazili na cestu, kterou pro nás připravil náčelník, který do těchto míst jezdíval jako malý kluk na tábor. Došli jsme na místo dřívějšího skautského tábořiště, lidem známé jako tábor ""Na Mlejnku"", kde jsme shlédli místní poradní kámen. Naše cesta pokračovala k roverskému srubu, rotundě a dále do vesnice Dubá, kde jsme se posilnili výtečnou zelňačkou podávanou na zdejších koňských dostizích. Po této svačince jsme zahájili výstup na Berštejn, zříceninu místního hradu. Vlastně ne všichni, Alík a Svišť zůstali pod kopcem. Ne, že by už nemohli, ale tuto památku navštívili již týden předtím. Dole s nimi zůstala Rosnička, které nebylo zrovna nejlépe. Po cestě nahoru jsme potkali majitele hradu a bohužel se dozvěděli, že odjíždí a tudíž se náš výstup musí obejít bez prohlídky. Ale i tak nás nahoře čekal překvapivě jasný výhled. Po sešplhání dolů jsme se vydali pomalu směr kemp. Cesta to byla velice dobrodružná, šplhalo se do svahu, z něj se padalo, prodíralo se křovím, houštím apod. Zkrátka na nudu si stěžovat nešlo. Cestou se taky někteří účatníci, nejen ti zvířecí, i když v případě Kraťase a Mejly si nejsem jistá, sbližovali s pasoucími se kozami. Po nějaké době jsme dorazili do Nedamova a usadili se v jedné z místních hospůdek k načerpání energie na cestu do kempu. Zde jsme se rozdělili do dvou skupinek, jedna se odešla ještě posilnit do dalšího zařízení a ta druhá odešla do kempu připravovat večeři. Ta se skládala z výborné houbové polévky a ještě výbornějších bramboráků. Po večeři jsme využili možnosti vysprchovat se a pak jsme se opět usadili v kuchyňce a zopakovali si páteční večer. S tou výjimkou, že se konaly dvě soutěže v pojídání tyčinek. Kolem půlnoci jsme si dali dobrou noc a odebrali se do chatek. Neděle ráno začala snídaní složenou ze zbylých dobrot - bramboráky, brambůrky, tyčinky, bábovky atd. Poté následovalo sportovně-zábavné dopoledne, které nám bratr náčelník vyplnil sportovně-zábavnými aktivitami. Popořadě - soutěžení dvojic v namotávání se a vymotávání se z lana, soutež čtveřic ve vyhazování a chytání míčku do deky a soutěž dvojic v pojídání nitě - samozřejmě bez jejího trávení. Řádně pobaveni jsme se dali do přípravy oběda - chleba ve vajíčku. To se také neobešlo bez komplikací - nebyl olej a těch vajíček taky nebylo nadbytek. A tak se trojice Svišť, Rosňa a Tawi vydali do vesnice shánět večerku, úkol nadlidský. Ale vše dobře dopadlo a potřebné suroviny zakoupili v místní restauraci. Dokončení oběda a jeho zkonzumování už tedy nic nebránilo. A tak se také stalo. Pak už jsme se vrhli na úklid a přípravy k odjezdu. Ten byl ještě trošku zdržen, když jsme zjistili, že jedno auto má prázdnou pneumatiku. Nicméně opět vše dobře dopadlo, my nasedli do aut a kolem třetí hodiny odpolední jsme nechali za zády kemp Nedamov, kde jsme si, tedy já určitě, užili bezva víkend. Úplným závěrem chci poděkovat všem účastníkům za báječnou atmosféru , kterou zde vytvořili - jmenovitě: Cháďa, Major, Ferda, Sten, Alík, Svišť, Milka, Kraťas, Čiko, Wanji, Očeti, Rosňa, Vašek Mašek, Radek, Mejlou, Doktor Pet. Za rok nazdar."

Peklo je krásné údolí u České Lípy, kterým protéká Robečský potok. Prozkoumat se ho vydaly skautky z oddílu Fialek jedné dubnové soboty. Cestička procházela loukami plnými bledulí a jiných jarních květin, což vzbuzovalo obdivné výkřiky: „To je krása!“ „Nádhera!“ nebo „Alíku, jsou ty bledule chráněné?“ „Jasně.“ „To je škoda, já bych je chtěla na zahrádku!“. Na závěr jsme se zašly podívat na skalní průrvu na Bobřím potoce a zahrály si hry.

Boleslavská tábornická skupina Pionýr pořádala turnaj v bowlingu pro vedoucí různých zájmových organizací působících v regionu Mladá Boleslav. Turnaje se zúčastnilo pět družstev. Za naše středisko hráli: Wanji, Alík, Svišť a Očeti za Hlody team a Kraťas, Líma, Adams a Čiko za team 5 tučňáků.