Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou
Kronika
Přidat zápis do kronikyKaňon-Výpravka-Čáry 27.4.2007
Vše začalo každoročním závodem Kaňon. K naší smůle a nevelkému potěšení jsme musely běhat:(. Po našem doběhnutí jsme se nudili, tak jsme vymysleli úkol pro Hančlí a to že bude mlčet (kupodivu to vydržela:). Dlouhé čekání nám zkrátilo opékání buřtíků a hraní různých her. Letošní ročník se velmi povedl, páč jsme to zase vyhrály:). Ostatní výsledky si už bohužel nepamatujemme.
Poté jsme se (Hančí,Klíště,skoromanželka Očeti a pani vedoucí Beruška) vypravily do Penny marketu (levnější nehledejte:). Potom jsme si došly pro svá zavazadla do klubovny a počkaly na Průďu, která nás dovezla do MB na nádraží. Tam jsme se s ní rozloučily a vláčkem se dopravily až do Sudoměře.
S úsměvem a písní na rtech jsme se dostaly na místo našeho noclehu-Suchý mlýn. Po cestě jsme shlídly pěknou přehradu a najedly se v krásném údolí.
V Suchém mlýně jsme nejprve shlédly skalní byty a poté jsme šly pro dřevo (ne pro Hanču:) a začly vařit těstoviny se zeleninou. Večeře ač se to možná nezdá byla uvařena skvěle a taky tak chutnala. Jak jsme se najedly, tak jsme po sobě uklidily a čekaly na velkou návštěvu-Plamenku,Sviště,Průďu a Prcíka.
Po jejich příjezdu jsme se shromáždili u ohníčku a povídali si, zpívali si, smáli se… …no a prostě si to užili a v jednu hodinu jsme se vrhli do našich spacáčků.
Ráno bylo chladný a hladový, proto jsme se slezli u nutely a čaje. Znovu jsme uklidili a rozloučily se s Plamenkou a Svištěm.
My ostatní jsme došly až do Lobče a tam jsme se zase loučily tentokrát Prcíkem a Průďou. Ve stejné sestavě jako na začátku jsme došly na nádraží a odtamtud dojely až do MB, kde jsme kupodivu měly zase hlad:). Zašly jsme si do ne moc přehledné sámošky a relaxovaly v trávě. Všici na nás koukali tak jako že divně, a korunu tomu nasadila Hanča, která se tam začala převlíkat, nebojte naše skoromanželka Očetka všecko pilně dokumentovala:).
Pak jsme jely busem do Benátek a naše dvě ,,Kuchařky´´ (Klíště a pani vedoucí Beruška:) nám uvařily obědovečeři.
Pak jsme ze sebe uďály čarodejnice (některým to nedalo moc práce:) a šly čekat na malý světlušky, který nás měly vysvobodit. Tak nás teda vysvobodily a my se mohly vydat donů.
Byl to velmi náročný víkend, naštěstí nikdo z nás nemá trvalé následky:)
(ale Beruška z nějakých neznámých důvodů nechodí do školy:)
Klíště a Hančíí :)
Očeti
3. skautský ples 30.3.2007
Na posledním plese sezóny, tudíž na skautském plese, jsme se jako již každým rokem sešli v osm hodin v sále Záložny. Celým večerem nás provázeli Kráťa (Jiří Kratochvíl) a Merf (Marek Fajfr). Zahájení si vzali na starost světlušky a vlčata, kteří nás dostali do plesové nálady svým krásným předtančením. A pak už nás celý večer bavila skupina EGO. Moderátoři si pro nás připravili nejedno úžasné překvapení. Prezentaci fotek z celého loňského roku i s malými rozhovory našich vedoucích. Dále jsme se naučili indiánský tanec, zahráli si hru na molekuly a zhlédli ukázku Latinsko-amerických tanců v podání dvou párů z taneční školy Radka Ježka. Během večera bylo možné si zakoupit tombolu. V půl jedenácté se začala vydávat malá tombola. Výrobky do malé tomboly vyrobily světlušky a skautky a část nám také přispěli sponzoři. O jedenácté hodině se losovala velká tombola. Po zbytek večera už byla taková volnější zábava. Tancovalo se, řádilo se, pořádně jsme si to užívali. Skupina Ego nás bavila až do ranních hodin, byli prostě skvělí! Už teď se těšíme na další ples střediska Povodeň.
Dáda a Vešu
Očeti
Zpívající šestka 13.4.2007
O víkendu se to v Benátkách n. Jiz. hemžilo skauty. A to hlavně nahoře na náměstí. Konala se tady totiž celostátní soutěž ve zpěvu pro nejmenší kluky a holky, po skautsku světlušky (resp. u vodních skautů žabičky) a vlčata. Jedná se o děti ve věku 6-11 let a sjelo se jich do Benátek okolo stovky ze všech stran naší republiky. A tak jste mohli poznat podle domovenky na krojích, že tu byly děti ze Spálova u Hranic na Moravě, Kuřimi u Brna, Jindřichova Hradce, Jičína, Děčína, Brandýsa nad Labem, Prahy, Opočna, Dobříše i Vimperka. A proč se soutěž jmenovala právě takhle? Protože světlušky, žabičky i vlčata se scházejí ve skupinkách po šesti, které si říkají šestky a jsou označeny různými barvami. A tak i soutěžit měly šestky, i když se připouštěly i jiné počty, aby nikdo nemusel být vyřazen jen proto, že jim třeba někdo onemocněl a nebo je naopak v oddíle o jednoho skautíka víc.
Začali jsme už v pátek večer představením všech soutěžních šestek. Někdo zazpíval, někdo zakřičel pokřik, někdo se jen představil, ale už tady bylo vidět, že se máme na co těšit. A co teprve v sobotu, když vypukla hlavní soutěž. Střídaly se soutěžící šestky s jednotlivci, hudební doprovody, kostýmy a choreografie, kterými děti svá vystoupení doplnily. Šestky zpívaly jednu písničku připravenou a jednu, kterou si vylosovaly až tady a měly na její přípravu jen omezený čas. Přesto si i s nimi poradily výborně. Však jim v tom pomáhaly různé talismany, plyšové i živé – skutečně tu byl živý potkan i myška.
Aby se děti nenudily, když právě nezpívaly nebo nepovzbuzovaly své kamarády, měly připravený bohatý doprovodný program. Podle knížečky, kterou dostaly, mohly plnit po městě různé úkoly, ve škole probíhaly rukodělné práce – odlévání svíček, výroba zvířátek z drátků a korálků, origami nebo výroba korálkových šestek. Všechny děti byly nadšené návštěvou muzea. Prý takové krásné ještě neviděly. A tak jejich pracovníkům moc děkujeme.
Velký dík patří i panu řediteli Dostálovi ze ZŠ na Husově náměstí, který nás nechal ve škole pobývat a také nám půjčil školní jídelnu, kde náš táborový kuchař Salám uvařil výbornou svíčkovou i uzené s bramborovou kaší a vůbec se snažil, aby děti neměly hlad. Další dík patří samozřejmě i Městu Benátky n. Jiz., které zapůjčilo bezplatně prostory Záložny. To byla také jedna z věcí, se kterou byly děti i vůdci moc spokojení – že bylo všechno pohromadě, nemuselo se nikam přecházet a tak zbýval čas na zábavu. A o to jde nejvíc, aby se děti pobavily a měly z toho všeho radost.
A kdo nakonec vyhrál?
Za světlušky Veverky z Kuřimi, za vlčata Šumaři z Prahy a cenu poroty Sedmikrásky z Jindřichova Hradce. A v jednotlivcích to byla Laponka ze Spálova, Lolones z Prahy a cenu poroty získal Slavík z Prahy a za nejmladšího účastníka Kšíro z Benátek a Studánka z Jičína.
A pro nás bylo nejhezčí, když jsme slyšeli: „Mně se nechce domů.“ nebo „Tohle byla moje nejlepší výprava, jakou jsem zažila.“ A pak ještě pár okamžiků, které se vryjí do paměti:
Socha na náměstí obložená vlčaty a světluškami.
Dav dětí, doprovázející po náměstí nevěstu a ženicha.
Jedenáctiletý kluk, který uprostřed písničky zaskočil za kamaráda a doprovodil soutěžní písničku své šestky na klávesy. A tentýž kluk, který doprovodil jinou písničku na housle, ale drnkal na ně jako na kytaru. Někdo prostě umí.
Pátý chleba v ruce mrňavé světlušky.
Tančící sál Záložny, který na nás, kteří jsme hráli na kytary, křičí: „Ještě, ještě!“
Světluška nadšeně pískající na prsty, když jí neznámé sestřičky zazpívaly svou písničku.
Alík
Vybika 9.12.2006
Tak tedy 9. 12. jsme se my aktivní sešli v sokolovně. Ája, Hanča, Jaroušek, Panda, Vojta a Pavel. Ostatní lenoši se na nás vyprdli, takže jsme to museli zmáknout v téhle sestavě, a že nám to dalo zabrat. :) Jaroušek byl jako vždy k nepoužití, ale držel se. Nejprve jsme měli kapitána Vojtu, ale po první (pro)hře náš velký vůdce Kraťas prosadil do role kapitána Hanču. Při poslední hře se na nás konečně usmálo štěstí zvané výhra. Nakonec jsme skončili třetí, což by bylo určitě hezký umístění, kdyby bylo více než sest družstev. Tolik se jich ale nedostavilo, takže jsme sice byli třetí, ale zároveň i předposlední. Mno... ...ale co byste taky v takový sestavě čekali?! :)
PS: Náš Jaroušek se zamiloval do jedný naší malý světlušky, ale radši vám neřeknu do jaký :)
Hančí
Očeti
Bramberka 2006 16.11.2006
Jak jsme si užili Jizerky
V jedné skautské písničce se zpívá:
Máma doma vzpomíná na dceru i na syna.
Jenom mámo klidně spi, my jsme tady veselí.
A to jsme o prodlouženém víkendu opravdu byli. Bylo nás ... ne pět, ale dvacet devět. Koho že? No přece světlušek, vlčat a jejich vůdců. Jeli jsme na Bramberku prověřit, jak jsou hory připravené na zimu.
Vyrazili jsme ve čtvrtek večer. V pátek jsme se celý den toulali kolem přehrad, lezli na kopce a kochali se panoramaty. No, pravda, s přibývajícími kilometry se kochali jen ti zdatnější. Ostatní kladli stále otázky na výpravách zakázané: Kdy tam budeme? Jak je to daleko? Kolik jsme ušli? Obědvali jsme na Nové louce super gulášovku z dovozu – Made in Bramberka. Naši kuchaři ji dovezli za námi. Hned se nám šlapalo lépe. Na chatu jsme přišli až za tmy, vyvětraní, unavení, ale spokojení. V sobotu ráno jsme si vyšlápli na Bramberk – bez toho to nemůže být – a udělali slušný okruh zpět na oběd. Odpoledne na nás čekaly tobogány v jabloneckém bazénu. Šli jsme samozřejmě pěšky. Jen zpátky jsme se svezli auty. Po návratu a večeři jsme se znovu oblékli a šli hledat Pána hor, který nám napsal dopis, že o nás ví. Na temnou lesní cestu, vyznačenou jen svíčkami, se mnohým moc nechtělo. Ale zvládli to všichni. Pána hor jsme sice nenašli, ale vyzkoušeli jsme si, jak jsme odvážní. Na chatě všichni padli do pelíšků a hned spali. Neděle byla od rána sluníčková. Zkontrolovali jsme, zda na trase noční bojovky přece jen nenajdeme stopy po Pánovi hor, ale nenašli. Zato jsme si v lese zahráli hry a pořádně se vyblbli. Věřili byste, že jsme ještě našli spoustu hub? Ne, že by byly k jídlu, ale přesto.
Po obědě už nás čekalo jen balení, uklízení a trochu smutný odjezd. Bylo to fajn, už se zase těšíme na příště. To už bude na sněhu, na který jsou hory bezvadně připravené.
Zabezpečovacímu týmu – Cháďovi, Hedvice, Staníkovi a Pivoňce děkují
Milka, Karlos a Hanička
Milka
Oslava narozenin Alíka 20. května 2006
Tak to musím napsat já, stará škeble :-).
V květnu jsem oslavila své kulaté, podle reakcí okolí nejdůležitější v životě, padesáté narozeniny. Oslava tomu odpovídala. Sešli jsme se večer v klubovně a já se musela vyšplhat na konstrukci stolu a lavic. Pak se rozhrnula opona a začalo DIVADLO. Pod režií Chádi se odehrávaly scény z mého života, které sice tak moc z mého života nebyly, ale byla to veliká legrace. Coby malé miminko jsem si v postýlce hrála jedině s cihlou, ve škole jsem uměla jen přírodopis, pak několik scén z rodinného života s mými synky, úplatek na úřadě a nakonec pozdní příchod na skautskou schůzku. No řekněte – to přece není pravda :-).
Bolelo mě všechno od smíchu, ale zároveň se mi chtělo brečet, protože takové skvělé oslavy se může člověk dočkat jen tady, ve skautu. Škoda, že to nikdo nenatočil. Profesionální herecké výkony, kostýmy (jednoznačně nejlepší moje maminka Milka), rekvizity, dialogy...
Ale tím oslava zdaleka nekončila. Následující povídání o společných zážitcích ve skautu se protáhlo na dvě hodiny, kdy jsme jeden přes druhého dávali k dobru různé příhody veselé i dramatické.
A pak už zpívání s kytarou a mezitím povídání. Super. Moc děkuju všem.
Alík
Alík
Kaňon 2006 23.4.2006
Při letošním ročníku Kaňonu nás trošku pozlobilo počasí, a tak jsme závod odstartovali pod mlhavou a deštivou oblohou. K radosti zmrzlých rozhodčích a promočených účastníků se sluníčko nakonec slitovalo a vylezlo z pod mraků a do konce nedělního dne se už neschovalo.
Tradičně byl každému z účastníků přidělen jeden vuřtík, s tím, že přídavek se konal až když i ti nejposlednější dostali svůj první kus uzeniny, což někteří nesli velmi těžce, ale nakonec jsme snad všechny hladovce uspokojili a při vyhlášení už všichni měli plná bříška a spokojený výraz na tváři, ačkoliv u některých to bylo jistě zvýrazněno výhrou. Nakonec, ale neodešel nikdo s prázdnou, a tak věříme, že , nejen proto, bude i příští ročník Kaňonu na účast bohatý a počasí ještě o chloupek lepší:)
Wanji
Skautský ples Povodně 24.3.2006
Trsání, ploužení, prostě tanec,
páreček, roládka - dobrej žvanec.
Muzika, která rozhýbe těla,
obsluha rychlá, příjemná, skvělá.
Bohatá tombola, skvělé ceny,
galantní muži a krásné ženy...
Chcete to zažít? Ať s ním nebo s ní?
Tak nechte se unést Povodní!
(Již za pár měsíců a několik dní:)
Wanji
drakiáda 2005 6.11.2005
Tak, jako každý rok na začátku listopadu, jsme se i letos - 6. 11. - sešli, abychom zkusili uvést nejen sebe, ale i létající draky do pohybu. Nutno přiznat, že bez větru to jde jen těm nejpřipravenějším. Takže po dvou hodinách více méně marného snažení jsme usoudili, že bez větru se nám to nepodaří… Ohodnotili jsme tedy alespoň vzhled vyráběných draků. Na prvních třech místech se umístili: Cháďa, „pětkaři“ a rodina Kosinova. Pevně věřím, že za rok nás vítr nezklame.
Očeti
Radobýl 2006 29.10.2005
Radobýl 2006
Na tradiční běh z Radobýlu jsme se moc těšili. Byl to už 15. ročník. Jako každý rok jsme vyrazili vlakem do Litoměřic v hojném počtu. Zastoupen byl každý oddíl. Litoměřice nás přivítaly super počasím. Asi úplně nejlepším za celou dobu, co se zúčastňujeme. Fakt jsme mohli chodit v krátkých rukávech, což po minulých propršených ročnících byla velmi příjemná změna. Čekalo nás ale obrovské překvapení. Záludní pořadatelé využili výročního ročníku ke změně pravidel. Pro účastníky vražedné. Start byl vždy na Radobýlu, což znamená nahoře a sbíhalo se dolů. Tentokráte tomu bylo obráceně. V našich očích se ze severočeského mírného pahorku staly Himaláje. Vrcholek mizel v mracích. Takové ticho jako po tomto sdělení na nástupu ještě nebylo. A potom následoval hromadný vzdech. Nutno říct, že to předem nevzdal nikdo. Klání o pokoření litoměřického Mont Everestu začalo. Světlušky a vlčata podléhali panice, zda budou vědět kudy běžet, zda nepadnou po cestě, zda vyběhnout správně atd.
Protože běželi hned na začátku, neměli moc času panikařit. Zůstala jsem v základním táboře tj. v cíli sama. Než se moje světlušky vrátily, byl to pěkný nervák. Ale tak jako vlčata a ostatní to samozřejmě jako vždycky zvládly. A čekalo se na výsledky. Tabule s průběžnými časy pro nás vypadala nadějně. Ale jeden do poslední chvíle nikdy neví. Konečně závěrečný nástup. Pořadatelé to pěkně protahovali. Konečně nastal kýžený okamžik. Hurá. Zase jsme urvali spoustu medailí. Ceny byly rozdány, bonbóny snědeny. Nebyl by to Radobýl, kdybychom neskončili všichni po místních cukrárnách. Máme je už vyzkoušené. Bylo co slavit. Cesta vlakem nám při kytarách a zpěvu rychle utekla a v Lysé už na nás čekali rodiče.
Zase jedna príma prožitá výprava. Radobýle, těš se na příští rok. Zase tě pokoříme.
Milka
Zábava s rodiči 26.11.2005
Co si budeme povídat, utužování vztahů s rodiči v našem středisku je velice důležité. A tak se není čemu divit, že jsme 26. listopadu vygruntovali celou klubovnu, sehnali nejrůznější pochutiny a připravili vše pro to, aby se ten den večer mohla v klubovně uspořádat zábava s rodiči.
Vše mělo vypuknout kolem sedné, ale stejně tak, jako je tomu u dětí, přišli i rodiče o něco později. A tak ta plánovaná zábava začala zhruba o půl hodiny později. No možná o celou, ale to tu raději nebudu příliš zdůrazňovat :-)
A jak rozumně popsat, co se večer dělo? Jedlo, pilo, povídalo, tancovalo.... Byl to, jak ostatně sám název napovídá večer plný zábavy. Nechyběly ani zajímavé soutěže o ceny značně nenulové hodnoty, které samozřejmě nebudou chybět ani přístě. Tak určitě přijďte i vy ostatní, rodičové našich dětí ;-)
Kráťa
Skautské vánoce 22.12.2005
Přišly zase po roce..co?No skautské Vánoce!
Ve čtvrtek 22.12. jsme se opět všichni sešli v klubovně, abychom si společně zazpívali, popovídali, pobavili se u představení Otesánek, zasmáli se u připravených scének, ochutnali všemožné cukroví a vzájemně se obdarovali dárečky.Pozvaní byli i rodičové našich drahých ratolestí a tak se jsme bez problému zaplnili téměř veškeré prostory klubovny. Celkově byla příjemná atmosféra a tak jsme se do svých domovů rozešli až někdy kolem osmé hodiny večerní.
Wanji
Hodnocení tábora 2005 30, 9.- 2, 10.
Na tradiční hodnocení tábora jeli vůdci obou táborů současně (včetně hostů, rodinných příslušníků a přátel), aby se upevnily vzájemné vztahy. Čehož bylo myslím dosaženo! Na celém víkendu vládla pohoda a dobrá nálada. V sobotu jsme chtěli vyrazit na výpravu, ale než jsme to udělali, zdatní houbaři přinesli spoustu hub a pokračovali v tom celý víkend. Do okolí jsme samozřejmě vyrazili a navštívili Čap, odkud byl krásný výhled do kraje. Po cestě nebyl žádný občerstvovací podnik, jen bývalá hospoda, kde už nic neprodávali. Přesto jsme tam vtrhli a snědli a vypili vše, co tam měli. Nutno podotknout, že oni operativně prohlédli své vlastní zásoby a dali nám všechen svůj chleba, housky, povidla, limonády, sůl a já nevím, co ještě. Ale celkem toho stejně bylo málo, takže nám velkou radost udělal Cháďa se svým překvapením před závěrečným výstupem na Čap - talířovým piknikem v trávě s vynikající bramborovou polévkou.
Po večerech jsme hráli na kytary a povídali a vůbec to bylo fajn. Ostatně jako vždy.
Takže zase příště :-)
Alík
1. Benátecký skautský ples 25.3.2005
Tak a konečně to bylo tady. Pátek 25. března, den s velkým D. Den konání Prvního skautského plesu střediska Povodeň Benátky nad Jizerou. Bylo to skoro až k neuvěření, že po všech těch měsících, týdnech, dnech, hodinách, minutách a sekundách shánění, zařizování, domlouvání, přemlouvání apod. to opravdu bylo tady.
Stála jsem v sále Záložny města Benátky nad Jizerou a rozhlížela se po místnosti, kde již byly naaranžovány stoly, na nich letáčky s večerním programem, všude visely plakáty připomínající všem, co že se to tady dneska vlastně děje. Za barem už se vybalovalo občerstvení. K dispozici zde bylo nepřeberné množství alko i nealkoholických nápojů a k nim různé laskominky typu chlebíčky, jednohubky, rolády (mimochodem všechno home-made) a dále také zakoupené brambůrky atd.
Oficiální začátek plesu byl ve 20:10, ale pokladna byla otevřena již od 19:00, to aby se zvládl nápor toho velkého množství účastníků, ke kterým patřili nejen rodiče a přátelé místních skautů, ale též skauti z jiných středisek. Zdravím Klubíčko Habartov, Mladou Boleslav, Kuřim, Tučňáky Jičín a všechny ostatní. U pokladny se také kupovaly lístky do tomboly (mimochodem též velice bohaté).
Mezi devatenáctou a dvacátou hodinou se dolaďovaly poslední detaily - třeba to, když na pódiu vypadly pojistky a kapela tak byla víceméně „nahraná“, ale jakožto správní skauti řídící se svým „Buď připraven“ jsme se nenechali zaskočit a všechno dobře dopadlo a kapela zahrála.
Při zahájení se sálem začaly rozléhat takové zvuky, že to v přítomných vyvolávalo pocit, jakoby se nacházeli někde v džungli.
Ze dvou rohů sálu se vyřítili moderátoři večera, Merf a Kráťa. Oba vydávali opičí - podle Darwinovy teorie lidem naprosto přirozené - zvuky a na stoly rozdávali sedícím banány. Nějaké si nechali a takto vybaveni se pak vysápali na podium. Nic nebránilo zahájení večera.
A jak to během něj vypadalo? Kapela hrála, skauti tančili a bavili se, jedlo se, pilo se, veselilo se, tančilo se, soutěžilo se - zkrátka byla to zábava. Tu celou odstartovalo kočičí, mňáůůů, předtančení v podání těch nejmladších členů našeho střediska a nacvičeného pod taktovkou zkušené tanečnice Macešky.
Dále se o zábavu starali nejen moderátoři a kapela, ale i účastníci plesu samotní a to tím, že se zapojovali do soutěží a aktivit, které pro ně byly připraveny. Zmiňme třeba pokus o hromadný country tanec či soutěž dvojic v chytání míčků.
Myslím, že nebudu mluvit jen sama za sebe, když řeknu, že úder druhé hodiny ranní a tím pádem i konec plesu přišel tak nějak rychle a nečekaně. Nicméně jsme si navzájem poděkovali za krásně strávený večer, popřáli dobrou noc a slíbili, že za rok se tu určitě sejdeme znovu.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem pořadatelům za to, jak bravurně tuto akci zvládli, že se nebáli jít do toho a hlavně, že jsem mohla být u toho.
Opravdu doufám, že se příští rok v tom sále Záložny opět sejdeme a že to bude minimálně tak skvělé, jako letos.
Tawi
skautské vánoce 22. prosince 2004
Letošní vánoce jsme se rozhodli strávit společně s rodiči. Pozvali jsme je do klubovny, kde mohli společně s námi shlédnout divadelní představení o prasátkách i naše vlastní připravené scénky a také sledovat, jak všichni zúčastnění nadšeně rozbalují spousty dárečků, zpívají koledy nebo ochutnávají vánoční cukroví. Škoda, že jich přišlo tak málo, rádi bychom se s nimi lépe poznali a seznámili je se vším, co se u nás v klubovně a ve středisku vůbec děje. Ale příležitostí v průběhu roku bude ještě několik, tak se s nimi určitě uvidíme, až nebude tolik práce jako v předvánočním čase.
Alík
Hodnocení tábora 26-28.9.2004
"Tak nasedaaaat a jedéééééééém!!!!" Tímto zvoláním z úst našeho
náčelníka byla v pátek 24.9. v podvečer zahájena víkendová akce
rádoby dospělých - no uznejte sami,že nazvat dospělým někoho, kdo
si na víkendovou akci zapomene vzít spacák je poněkud nadsázka,
ale jinak svou oddílovou vůdkyni naprosto ctím- skautů našeho a
přidružených středisek. Po uposlechnutí rozkazu jsme vyrazili na
cestu směr Nedamov. Jedno auto ještě udělalo menší zastávku v
Plusu, kde byly dokoupeny nezbytné zdroje energie a dobré nálady.
Asi tak po nějaké takové době jízdy - přiznám se, že vzhledem k
četným zatáčkám a rovněž menšímu kufrování jsem ztratila pojem
celkovém trvání jízdy, jsme všici v pořádku dorazili na místo. Po
jakémsi takémsi provedení po areálu kempu, odemčení příslušných
chatek a vybalení večeří jsme se usadili v místní kuchyňce a jali
se započít večerní zábavu. Ta byla zahájena náčelníkovým uvítáním.
Večer byl dále vyplněn vyprávěním veselých historek ze života, z
doslechu a samozřejmě hrou na kytaru a zpěvem. Po půlnoci jsme se
začali rozcházet do chatek, abychom načerpali energii na sobotní
procházku. Sobota ráno - snídaně složená z dobrot, které napekly
maminky, sestry a manželky včech účastníků. Poté jsme vyrazili na
cestu, kterou pro nás připravil náčelník, který do těchto míst
jezdíval jako malý kluk na tábor. Došli jsme na místo dřívějšího
skautského tábořiště, lidem známé jako tábor "Na Mlejnku", kde
jsme shlédli místní poradní kámen. Naše cesta pokračovala k
roverskému srubu, rotundě a dále do vesnice Dubá, kde jsme se
posilnili výtečnou zelňačkou podávanou na zdejších koňských
dostizích. Po této svačince jsme zahájili výstup na Berštejn,
zříceninu místního hradu. Vlastně ne všichni, Alík a Svišť
zůstali pod kopcem. Ne, že by už nemohli, ale tuto památku
navštívili již týden předtím. Dole s nimi zůstala Rosnička, které
nebylo zrovna nejlépe. Po cestě nahoru jsme potkali majitele hradu
a bohužel se dozvěděli, že odjíždí a tudíž se náš výstup musí
obejít bez prohlídky. Ale i tak nás nahoře čekal překvapivě jasný
výhled. Po sešplhání dolů jsme se vydali pomalu směr kemp. Cesta
to byla velice dobrodružná, šplhalo se do svahu, z něj se padalo,
prodíralo se křovím, houštím apod. Zkrátka na nudu si stěžovat
nešlo. Cestou se taky někteří účatníci, nejen ti zvířecí, i když
v případě Kraťase a Mejly si nejsem jistá, sbližovali s pasoucími
se kozami. Po nějaké době jsme dorazili do Nedamova a usadili se v
jedné z místních hospůdek k načerpání energie na cestu do kempu.
Zde jsme se rozdělili do dvou skupinek, jedna se odešla ještě
posilnit do dalšího zařízení a ta druhá odešla do kempu
připravovat večeři. Ta se skládala z výborné houbové polévky a
ještě výbornějších bramboráků. Po večeři jsme využili možnosti
vysprchovat se a pak jsme se opět usadili v kuchyňce a zopakovali
si páteční večer. S tou výjimkou, že se konaly dvě soutěže v
pojídání tyčinek. Kolem půlnoci jsme si dali dobrou noc a
odebrali se do chatek.
Neděle ráno začala snídaní složenou ze zbylých dobrot -
bramboráky, brambůrky, tyčinky, bábovky atd. Poté následovalo
sportovně-zábavné dopoledne, které nám bratr náčelník vyplnil
sportovně-zábavnými aktivitami. Popořadě - soutěžení dvojic v
namotávání se a vymotávání se z lana, soutež čtveřic ve
vyhazování a chytání míčku do deky a soutěž dvojic v pojídání
nitě - samozřejmě bez jejího trávení. Řádně pobaveni jsme se dali
do přípravy oběda - chleba ve vajíčku. To se také neobešlo bez
komplikací - nebyl olej a těch vajíček taky nebylo nadbytek. A
tak se trojice Svišť, Rosňa a Tawi vydali do vesnice shánět
večerku, úkol nadlidský. Ale vše dobře dopadlo a potřebné
suroviny zakoupili v místní restauraci. Dokončení oběda a jeho
zkonzumování už tedy nic nebránilo. A tak se také stalo. Pak už
jsme se vrhli na úklid a přípravy k odjezdu. Ten byl ještě trošku
zdržen, když jsme zjistili, že jedno auto má prázdnou pneumatiku.
Nicméně opět vše dobře dopadlo, my nasedli do aut a kolem třetí
hodiny odpolední jsme nechali za zády kemp Nedamov, kde jsme si,
tedy já určitě, užili bezva víkend. Úplným závěrem chci poděkovat
všem účastníkům za báječnou atmosféru , kterou zde vytvořili -
jmenovitě: Cháďa, Major, Ferda, Sten, Alík, Svišť, Milka, Kraťas,
Čiko, Wanji, Očeti, Rosňa, Vašek Mašek, Radek, Mejlou, Doktor Pet.
Za rok nazdar.
Tawi
Den Země
Jako každoročně i letos a to 22.4. jsme si dali sraz u pana hajného a po krátké taktické poradě se ponořila více jak třicítka vlčat a světlušek do porostu městského lesa Okrouhlík. Co jsme dělali? Sbírali to, co do lesa nepatří, ale je tam neustále pohazováno nepoučitelnými občany. Letos to ale bylo už s množstvím o poznání lepší. Četnost plných pytlů se ustálila na čísle 30. Les je zas jak má být a my i pan hajný jsme měli dobrý pocit z vykonané práce.
Cháďa
17.4.2004 VII. ročník Kaňonu se vydařil do puntíku
Již sedmý ročník Kaňonu, soutěže pro děti s turisticko – zálesáckou tematikou, uspořádali skauti ze střediska Povodeň v Benátkách nad Jizerou. Do prostoru hájovny v městském lese Okrouhlík se sjelo nevídané množství družstev ze širokého okolí. Nejvíce potěšila rok od roku stoupající účast našich přátel z dětského domova na Stránově, jejichž pět týmů přesvědčilo o dobrých kvalitách již po páté.
Počasí bylo velmi příjemné a po nástupu a losování vyběhla v 9 hodin na start první z osmnácti čtyřčlenných hlídek. Co je na trati čekalo? Jen namátkou z jedenácti disciplín: Stavba stanu, zálesácký trojboj s rozděláním ohně, překážková dráha, krkolomný přenos míče, chůdy, znalost rostlin a dřevin a jako bonbónek na dortu – tajná disciplína.
Závod to byl dramatický do samého závěru a vyhrávají vždy jen ti nejlépe připravení. Letos to byli skautky a skauti z Benátek. Pro ně to byla jen příprava na blížící se skautské závody. Odměnou jim i ostatním potom byly sladké pamlsky a všichni si pak pochutnali na uzennině. Jako každoročně nezahálela ani připravená lanovka.
Co říci závěrem? Bylo to super, díky všem za účast a nasazení a příští rok na Kaňonu zase Ahoj
Cháďa