Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou

Nedosažitelná raketa   13.10.2007
Píše se rok 2007, je 13. října 9:30 hodin našeho času, a většina z naší družiny už stepuje před klubovnou až na mě (Koňase) a Štěpu =). Zhruba po 15 minutách vyráží Míša, Shift, Mirek, Honza a Jirka směr pole s brambory, a já se Štěpou směr Penny. Shiftova teď již nezbytná vysílačka nám pomáhá se dorozumět. Po nákupu se vracíme k ostatním, páč už o nás má Míša strach=). Po šťastném shledání se vydáváme směr Kbel. Skoro nikdo neví, kam se jde=) až na nás tři. V čele s Herclíky a Shiftem se tedy vydáváme směr Kbel. Cestou procházíme kolem motokrosu a okolo bunkru Herclíků, kde jsme si dali malinký oraz. Pak pokračujeme dlouhou pěšinou lesem. Asi po kilometru shazujeme batohy ze zad a jdeme hrát hru „SLEPÝ A NĚMÝ“ = němý musí dovézt slepého ke Štěpánovi, který byl schovaný na kládě zaseklé o strom, docela sranda =). Chceme jít dál, ale Míšovi zazvoní telefon. „Kdo to asi může být“ říkáte si =). Je to přece LÍMA! Asi po 4minutách a za normálních okolností po 28 provolaných kačkách se dáváme zase na cestu, tentokrát směr Lipník. Cestou lesem nacházíme mnoho hub, které nám však k ničemu asi nebudou, páč jestli půjdeme takhle, tak nám do oběda asi shnijou =). Po průchodu Lipníkem se od nás Míša odpojuje, aby mohl schovat správu. Mezitím si s ním ale povídáme vysílačkou. Po příchodu na křižovatku hledají kluci správu, která visí na stromě =). Po šťastném nalezení začínáme luštit. V PET lahvi byli dva papíry - jeden děrovaný, s údajným neviditelným písmem, a jeden se šifrou na které stálo kudy jít a co s tím neviditelným písmem. A my měly nad plamenem zjistit, co na něm je. Ale my nevěděli, že tam nic není a ty dírky jsou tam proto, aby to lépe chytlo =))). A tak následující kousek cesty musíme zdolat po slepu. Štěpán nás vodí z lesa do lesa, přes silnici, a nikdo z těch co měli zavázané oči neviděl vůbec nic =). Po chvilce si můžeme oči rozvázat a pokračujeme v cestě do Rakety. A konečně vidíme odbočku do bunkru, všem už kručí v břiše a tak první starost je udělat oběd =)!!! Nejvhodnější místo jsme našli u polozbořeného baráku. A tak jsme tedy začali stavět a stavět a stavět =). Sesbírali jsme cihly a začali stavět kamna „fakt hustý“=). Voda v kotlíku se začala hned vařit a tak byla turbo polívka hned hotová (hustá až v ní klacek stál =)))“. Po obídku jsme začali uklízet ohniště, ale přijela tam paní, která nám vynadala. Pak přijel takovej chlápek v Uazu, a vyhodil nás, že to je soukromý pozemek, což nám úplně zkazilo výlet do Rakety =(. A tak po krátkém chození v lese jsme se otočili směr klubovna. Po cestě jsme provokovali JIRKU S KLOBÁSOU =) - (ne našeho Jirku, ale Jirku z vysílačky ) A tak cesta ubíhala a my si četli =) a blbli s pneumatikami, až jsme došli na pole u Benátek. Posledních pár foteček a poslední hra s tenisákem, odloučení od Herclíků=))) a hurá do klubovny. Tak to byla naše první říjnová výprava. Docela dobrá ne???



KOŇAS A MICHAL =)))


Brumla

První jarní výprava 2007   10.3.2007
Sraz jsme si naplánovali na devátou hodinu. Přes nepříliš lákavé počasí se nás bylo 5 (Líma, Šift, Honza, Jirka a Mirek). Vybaveni buřty, kotlíkem, polévkou a prakem jsme vyrazili. Líma se ještě stavil doma pro foťák a pak tradá směr Kochánky. Cestou jsme probrali co nového a vyslechli staronové vtipy a zahráli si slovní fotbal nebo na paměť. Na kocháneckém jezu jsme se pokochali dravostí ryb a živostí ptactva. Poté jsme řádně zablátili boty zkratkou přes pole a dorazili do cíle naší výpravy – Tichého dolu. Po chutném obědě o pěti chodech (polévka, buřt, chleba, sušenka a voda), jsme se pokusili připlížit se ke strážci. Funkce strážce byla velmi zjednodušena, neboť dobyvatelé dupali jako sloni, řvali jako paviáni a hádali se jako babky na tržnici. Nakonec jsme zahladili důkazy našeho pobytu a vyrazili ku domovu. Cestou jsme zkusili své horolezecké umění přes padlou kládu a později i v kocháneckém lomu. Zbyla nám také trocha času a energie na hokejbal. Každé družstvo mělo za úkol dopravit míček do vesnice, ale v odpalu se hráči museli pravidelně střídat. Celou výpravu jsme zakončili chutným čajem z Plusu a úklidem klubovny. A pak už hurá k maminkám na pořádnou večeři.

Líma


Líma

Tábor Svitávka 2006   5. - 22. 7. 2006
5. července 2006
Je tu 5. července 7:45 a my se už jako tradičně scházíme na parkovišti u Karba (až na pár výjimek, kteří jedou autem) a zahajujeme nástupem. Odevzdávají se všechny možné papíry, hřebíky a prádelní šňůry. Po nástupu nás rodiče dopravili do MB na vlak. Když jsme vystoupili z vlaku, zbývalo nám 6 km dojít pěšky. Mezitím první auto, co přijelo s Tatrou (Medvěd, Brumla, Čenda, Štěpán, Mirek Plicka) vyskládalo tatru s táborovým materiálem. Druhé auto (Kraťas, Líma, Tendr, Buddha) vyložilo dodávku s kufry a batohy. Času není nikdy dost, a proto jsme začali s budováním tábora ještě dříve než přijedou ostatní. Potom co dorazila posila se každý chopil něčeho a stavělo se a stavělo. U stanů byl pěkný zmatek, protože chyběly šrouby, rohy, ale dokonce i celty, pro které musel Líma jet druhý den do Benátek. Budovalo se dokud to bylo možné, a přece jsme to stihli. Každý měl svůj stan a mohl se do něj nastěhovat (až na vůdce, kteří spali pod širákem – poznámka od Očeti). A teď už rychle spát. Zítra nás toho čeká ještě dost.
Štěpán

6. července 2006
Dnes jsme si po včerejší práci přispali a budíček byl v půl deváté. Na pracovním nástupu jsme si rozdělili úkoly a to že jich byl hodně. Nejdůležitějším byly latríny, jídelna a věci spojené s kuchyní. Snídani jsme měli ještě svojí, ale k obědu už byly párky. Největší problém byl se dřevem, protože tu toho moc nebylo a navíc jsme neměli povolení od hajného. Naštěstí dřevorubci s motorovkou v ranních a odpoledních hodinách prořezávali les, tak jsme si od nich něco „vypůjčili“ :-) . Skoro všechny stavby se stihly, až na jídelnu. K večeři bylo rizoto a potom se nikdo nebránil spánku, protože po takto vyčerpávajícím dnu jsme si to všichni zasloužili.
Štěpán

7. července 2006
Dnes jsme stále neměli postavený stožár, proto byl ranní nástup stále v pracovním. Na nástupu byly rozdány úkoly pro dopoledne neboť bylo nutné provést několik dokončovacích a mnoho opravných prací. Práce nám šla poměrně do ruky, tedy alespoň podle toho jak jsme se hrnuli k obědu. Po obědě jsme v práci pokračovali a tak se nám povedlo dokončit několik životně důležitých staveb, například nové molo, které bylo k radosti všech konečně stabilní. Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme zahájili celotáborovou hru. Abysme však mohli být jejími účastníky museli jsme si obstarat táborová trička a když píšu obstarat, není to úplně přesné, mnohem lepší by bylo použít slovo sklidit. Trička totiž rostla úplně všude na stromech, v zemi, v seně, a na dalších místech možných i méně možných místech. Nejdéle trvalo hledání Tendrovi a Buddhovi. Zatímco Buddha hledal tak zuřivě že to vypadalo že se zabije, Tendra neúspěšné hledání začalo tak rozčilovat, že to vypadalo že zabije ostatní. Po večeři se někteří se zápalem naprosto nevídaným pustili do připravování táboráku. Při táboráku, což je pro neznalé zkrácený název pro táborový oheň, jsme se dozvěděli něco víc o celotáborovce, opět pro neznalé celotáborová hra, zazpívali několik písniček a šli spát.
Tendr

8. července 2006
Sobotní ráno jsme začali ranní rozcvičkou a snídaní, ke které jsme měli nutellu a čaj. Po nástupu jsme začali s etapovkou, při které jsme si nejdříve rozlosovali čísla. I přes to, že jsme byli v pořadí první, vybíhali jsme chvilku před obědem. Dostali jsme fotky různých míst, podle kterých jsme se měli dostat ke staré roubence, tam jsme našli plátýnko a co nejrychleji se vraceli do tábora. I přes snahu jsme byli poslední. Oběd byl posunutej a měli jsme uzenou polívku a bramborový knedlík se špenátem a masem. Po poledním klidu dkokončili dopolední etapovku ostatní skupiny. Po svačině byla druhá etapovka. Pod velkým stromem byl kruh z provazu a uprostřed byl kotlík a pod ním plátýnko. Jeden ze skupiny se musel dostat na strom, nadzvednout kotlík a vzít plátno. Nám k tomu chybělo jen málo, ale nevyšlo to. Začalo pršet. Jo a ještě se vrátím k polednímu klidu. Včera jsme byli uklízet v jeskyni, kde se natáčí pohádka. A architekt nás pozval na natáčení a bylo to super. Šli jsme já, Ája, Vešu, Tonda, Pepíno a Hančí a navečer i někteří vedoucí! Den jsme zakončili večerním nástupem a večerkou a pak jsme šli spát.
Domča

9. července 2006
V neděli, jak všichni jistě víte, má být celý den osobní volno. Ale protože Boris vylosoval ve Vabanku výměnu rolí, tak si volna užívali vůdci. Ale i pro nás to nebylo tak hrozné. Dopoledne bylo celé volné a tak někteří kluci hráli Bang! a ostatní se opalovali nebo psali dopis domů. Pak byl oběd a po něm následoval polední klid. Pokračovalo se v dopoledních činnostech a někteří k tomu přidali badminton nebo fotbal. Boris, Čenda, Brumla, Dáda a já jsme šli postavit voleyballové hřiště a hned jsme ho testli. Pak následovala etapa, ve které jsme měli přejet vozidlem od zmíněného hřiště ke stromu, kde na niti viselo plátýnko, které jsme museli sebrat. To vozidlo nebyla ani Límova 120 ani žádné jiné auto. Byly to 3 kůly svázané k sobě do písmene A. Bylo potřeba 5 lidí. Jeden byl řidič a ostatní byli tažné síly. Tyto tažné síly se nesměly dotknout konstrukce vozidla a to ani oblečením (měli na to pouze lana). Na konci dráhy musel řidič dostat plátýnko dřív, než spadne na zem. Když všichni tento úkol udělali (nebo neudělali?), šli jsme všichni na večeři. Poté byl nástup a osobní volno až do večerky. A když ji Líma odtroubil, byl čas jít spát. Tak dobrou noc a zase zítra.
Michal

10. července 2006
V pondělí už se zase makalo. Já, Domča a Michal jsme měli službu. Potom byla etapa při které jsme běželi podle mapy a papírků z kterých jsme vyluštili slova. Běželi jsme houští až jsme se dostali k jeskyni. Vrátili jsme se zpátky, protože jsme nemohli najít plátýnko, ale nakonec jsme ho našli. Holky ze žluté družiny dokonce zabloudily a cesta jim trvala cca 2,5 hodiny. Já jsem plnil osobní úkoly 30 třísek, 40 dřepů a luštil jsem sudoku. Moje služba dopadla zaraženou třískou, popálenou rukou, poškrábanou a málem amputovanou a nakonec jsme umyli všichni nádobí, já si splnil otužování. Pak byl nástup. Samozřejmě byla sranda jako vždy.
Jarda

11. července 2006
Budíček byl jako vždycky v 7:00 hodin. Po budíčku byla rozcvička, hygiena a snídaně. V 8:00 hodin byl nástup v krojích. První etapová hra byla namáhavá, ale zvládli to všichni. Nakonec první místo obhájili modří. K přesnídávce bylo jabko. Po přesnídávce bylo volno a voběd. K vobědu byly brambory a smažený květák. Po vobědě byl polední klid Potom byla 2. etapová hra. V té hře šlo o to, aby každá skupina hledala ryby (zabalené kameny v alobalu). V této etapě vyhráli znovu modří. Svačina byla dobrá, byl rohlík se sýrem. K večeři byl buřtguláš a po večeři vyla 3. poslední etapovka. V tý vyhráli pro změnu rudí. A od půl 11 je bojová hra. To bylo celé úterý.
Vlastik

12. července 2006
Den začal úplně normálně rozcvičkou, poté následovala snídaně. Dnes měl jídlo na povel Kráťa a jako služba byla Domča, Vlastik a rádce dne Borovice. Po nástupu následovala etapovka a konečně o poledním klidu jsme se dali do tvoření písničky. Hodně jsme se u toho nasmáli konečná verze zněla takto:

Táboříme v údolí
Máme bitky bahenní
Most tu řve jako kráva
Když projede Límy kára

Jede jede Kraťásek
My jsme jeho ocásek
Učí nás furt blbosti
Je to dobrák od kosti

Jede jede Wanjinka
Není žádná slečínka
Ošetří nás, uzdraví
Když jsme trochu ožralí

Jede jede Očeti
Chválí nás svým dobře ty
Moc ráda si s námi hraje
Pokud ovšem neprohraje

Jede jede Medvídek
Je to pěkný gumídek
Když nás trápí starosti
Vytasí své moudrosti

Jede jede Brumlíček
Furt cucá svůj klacíček
Asi nemá lízátko
Řvát už bude za krátko

A jako perla byl „beat box“ o Tawi od naší Marušky (Jarouška). Ale i při vymýšlení písničky jsme měli etapu. Po etapě následovala večeře. Měli jsme segedín. A konečně nástup, kde jsme předvedli své dílo.
Vešu

13. – 15. července 2006 (výprava)
Ve čtvrtek ráno jsme se ještě v poklidu nasnídali, protože vlastně ještě nikdy nevěděl, jestli vůbec vyrazíme (prý se blížily přívalové deště). Ale protože se nic nedělo, tak jsme se tedy vydali na cestu. Holky vyšly dříve, protože správně tušily, že je kluci dojdou. Tahle výprava byla hned na začátku originální, protože nás vůdci vypustili z tábora samotné do neznámého světa. Z tábora jsme vydali nám známou cestou na nádraží do Brniště. Ani ne v polovině cesty nás opustila Chobotnice, jelikož se jí udělalo špatně a tak přišla o super výpravu. Na nádraží jsme si chvilku odpočinuli, koupili jízdenky a mohli vyrazit do světa. Ve vlaku jsme si posedali, zazpívali a nechali se odvézt až do České Lípy, kde jsme měli hodinu rozchod, který někteří využili pro nákup jídla. Z České Lípy jsme (všichni) odjeli do Stvolínek a odsud jsme se chtě-nechtě vydali na zříceninu hradu Ronov ze čtrnáctého století. Zřícenina byla na dost ošklivém kopci, který nám dal hodně zabrat. Nahoře jsme si udělali odpočinek a nasvačili se před další cestou. Prošli jsme pár vesniček, až jsme došli do Blíževedel, tak náš čtvrteční cíl nebyl už daleko. V téhle vesnici jsme nabrali vodu u lidí, kteří nám na přání Jarouška (Marušky) dali kofolu a spoustu pitné vody. Tady se ale také udělalo špatně Pandovi a tak jsme zavolali Límovi, který nám přišel na pomoc s Tendrem. Na nedaleký hrádek Hřídelík jsme dorazili a tam se setkali se zbytkem našich vůdců. Hřídelík je malý skalní hrádek, kde jsme spali. U večeře, kterou jsme samozřejmě vařili na ohni, jsme zjistili, že máme jen jeden kotlík, tudíž se nám vaření protáhlo. Holky měly uvařeno dřív a jedly gulášovou polívku s bramborama a kluci pro změnu gulášovou polívku s těstovinama. Poté jsme se na hrádku, který byl plný mravenců a hlavně z kopečka, uložili ke spánku. K ránu nás probudil déšť, a proto jsme se museli přesunout dolů do převisů. Tam jsme se znovu nějak poskládali a snažili se spát. Když jsme se vyspinkali, pár lidí došlo pro vodu do vesnice na čaj. Ten jsme začali vařit hned jak jsme se sešli u ohniště. Samozřejmě holky snídaly dříve, protože klukům vařil čaj Míša, kterému se kotlík dvakrát převrhl. Po snídani se holky vydaly dřív na cestu na cestu do dalšího neznáma. Jenomže se, jak je jejich zvykem, ztratily a došly na kopec plný borůvek, kde se pěkně zasekly. Na cestě jsme se zase spojili a celou cestu na Helfenburk šli společně. Po cestě jsme dorazili do města (konečně do civilizace :) ) Úštěk, kde jsme se vykoupali ve zdejším rybníce (bylo to super). Voda byla teplá a tak jsme si to pěkně užili, skákali, potápěli se a konečně se zase umyli. Eliška (Samara) díky vodní bitce s Tendrem přišla trochu o hlas, ale jinak bylo všechno v pohodě a mohli jsme vyrazit na další cestu. Ta ovšem vedla do kopce, takže jsme se znovu spojili. Náš cíl byl hrádek Helefenburk, kde jsme měli strávit další noc. Hrad je to moc pěkný a když jsme ho prošli celý, zjistili jsme, že je i dost velký. Na ohništi jsme si udělali večeři, kluci měli halušky a holky si připravily lívance. Pak už byl čas najít si místo na spaní a ulehnout. Ráno (cca v 9:00) jsme se všichni probrali a těšili se na cestu do tábora. Ještě před cestou jsme měli možnost podívat se na věž, kterou většina využila. No a pak jsme se vydali do Blíževedel na vlak, který nás odvezl do České Lípy a odtud vlakem do Brniště, kde nás čekala cesta do tábora. Všichni sotva pletli nohama a tak nám tahle cesta dala zabrat, ale zvládli jsme i horší věci. Do tábora jsme dorazili v několika skupinách a spokojeně unaveni jsme udělali nejpotřebnější věci a hygienu a šli se pořádně vyspinkat na další volný (neděle) den.
Ája

16. července 2006
V neděli ráno jsme měli budíček v 8:00. Tentokrát měli službu vůdci. Dopoledne jsme měli osobní volno a odpoledne jsme dělali osobní úkoly např. stříleli jsme vzduchovkou, pět shybů, slaňování a poznávání kytek. Slaňování bylo hodně náročné, byla to docela výška. Ze vzduchovky nesestřelili všichni plechovky, podařilo se to málokomu. Byly to docela dobré soutěže a vůdcům to trvalo docela dlouho. Chodili jsme i vodním tunelem. Museli jsme mít zavřený voči. Borůvka tam zakop a spadl do vody.
Borůvka

17. července 2006
V pondělí jsme vstávali v 7:00 středoevropského času, pokračovali jsme tradiční rozcvičkou, k snídani byly výborné zbytky. Po nástupu začala první dnešní etapa, která spočívala v získání plátýnka zavěšeného ve výšce mezi stromy v co nejkratším časovém limitu. Tuto etapu vyhráli modří. Tuto etapu nestihly žlutí splnit před obědem, a tak pokračovali po poledním klidu. Odpoledne byla další etapa, ve které jsme dostali papír s azimuty a s vzdálenostmi a s popisem místa, na které jsme měli podle těchto údajů dojít, a na konci bylo plátýnko. Tuto etapu vyhráli zelení.
Bambus

18. července 2006
Dnešní den začal jako obvykle (netradičním) budíčkem. Všechny (něžně) budil Toníno, páč ztratil šek na cca 400 Khanů. Snídani nám Toníno taky přines a pak jsme si užívali volna – mno volno vypadá asi trochu jinak, ale nikdo nás nikam nehonil, a tak jsme měli dóóóśt času na vymýšlení programu k večernímu táboráku. A tak jsme přemýšleli, vymýšleli a sem tam si dali pětadvacet. Nikdo nás sice nehonil, ale ve Vabanku byly kliky a ti méně zdatní dělali 100 a naši sportovci 200. Měli jsme na to celý den, ale i tak to byl docela záhul. Někteří dokonce neuďáli ani 100 kliků, tak je to čeká zítra (chudáci :( ). Když už jsme jakž takž měli vymyšleno, byl čas na oběd (vařil Tendr a službu měli Placka a Chobotnice – tak si dokážete představit, jak to vypadalo :) – ale dalo se to jíst). O poledňáku jsme vyčerpali své nápady a bylo vymysleno. Následovala etapa, při které jsme měli rozstříhanou mapu a šli jsme do toho místa, kde nám chyběl kousek mapy – Záhořínská kaple. Z etapy jsme se vrátili přesně na večeři a pak jsme zkoušeli naše scénky a čekali na táborák. Pak se písknul nástup a šli jsme k ohni. Všichni toužebně očekávali, co z nás vypadne. Vymysleli jsme děsně verzí (zvláště na Chobotnici), ale náš výstup vypadal takhle.
Vínoví
Táboříme v údolí
Máme bitky bahenní
Most tady řve jako kráva
Když projede Límy kára

Jede, jede Honzíček
Ujídá nám perníček
Je to hrozně hodnej kluk
Je mu všechno celkem fuk!

Jede, jede Dadule
Motá se jak vrtule
Pořád jenom spí a spí
Potom jí to nemyslí

Jede, jede Toníček
Je to náš služebníček
Je to dobrej kamarád
Má nás všechny děsně rád

Jede, jede Čikoušek
Není žádný svatoušek
Užívá si s Wanjinkou
Teď už odjel mašinkou

Jede, jede Baruška
Říkáme jí Beruška
Má na zadku sedm teček
Jsou jí vidět jenom z téček

Jede, jede Štěpánek
Moc miluje ohýnek
Vyhodí nás do vzduchu
Pak udělá ejchuchů

Žlutí
Jede, jede Kraťásek
My jsme jeho vocásek
Učí nás furt blbost
Je to dobrák od kosti!

Jede, jede Pepča Panda
Vytahuje se jak kšanda
Klepe nám všem na rameno
Ještě že ne na vemeno

Jede, jede Verunka
Má přezdívku Vešunka
Sex má ráda nejvíce
Umí toho nejvíce

Jede, jede Krteček
Vykop stožáru hrobeček
Ke kalhotkám tam přišel
Svou přezdívku tak našel

Jede, jede Wanjinka
Není to žádná slečinka
Ošetří nás, uzdraví
Když jsme trochu vožralí

Jede, jede Vlastíček
Je to malej zajíček
V ruce páru, v noze švih
Pitbullovi jednu švih

Jede, jede Tendříček
Ofoukl ho větříček
Teď nemůže na výpravu
Má asi bolavou hlavu

Jede, jede Pepíno
Hází po všech víno
Myslí jenom na salát
Naučí vás to hned rád

Oranžoví
Jede, jede Medvídek
Je to pěkný gumídek
Když nás trápí starosti
Vytasí své moudrosti

Jede, jede Eliška
Hlas má jako babička
Když jí potkáš po ránu
Vypadá jako po flámu

Jede, jede Maceška
Pořád myslí na Peška
Nemá ráda vstávání
Užívá si chrápání

Jede, jede Placička
Nafouklej jak pumppička
Tonino mu čórnul placku
Teď mu musí cvakat dvacku

Jede, jede Míšánek
Roztomilý plyšánek
Eliška ho chtěla hned
Překážkou byl jenom věk!

Jede, jede Budžíno
Frčí jako pendolíno
Je to pěknej šílenec
Šetřete mu na věnec

Jede, jede Brumlíček
Furt cucá svůj klacíček
Asi nemá lízátko
Řvát už bude zakrátko

Modří
Jede, jede Plamenka
Je to naše maminka
Všemu nás hned přiučí
S hlupákama zatočí

Jede, jede Jaroušek
Tváří se jak svatoušek
Pořád hledá Marušku
Zdrhla před ním na hrušku

Jede, jede Domuška
Je to naše ropuška
Pořád kecá, pořád mele
Pepču kopla do pr... (cenzurováno)

Jede, jede Svištíček
Je Plamenky mazlíček
Když si pískne z radosti
Máme ušní bolesti

Jede, jede Chobotka
Chutná jí i margotka
Když se křiknou přídavky
Běží honem: „Já taky!“

Jede, jede Mareček
Je to Očetin bobeček
Hraje s náma vlkodlaky
Teď už sbalil saky-paky

Jede, jede Hanička
Je to naše bavička
Na Čouďáka dělá oči
Asi na něj brzo skočí

Zelení
Jede, jede Očeti
Chválí nás svým dobře ty
Moc ráda se s námi hraje
Pokud ovšem neprohraje

Jede, jede Andrejka
Myslí jenom na pérka
Pořád píše kroniku
Už jenom tak ze zvyku

Jede, jede Čouďásek
Má na hlavě ocásek
Shání pořád Batmana
Hanča na něj však nemá

Jede, jede Potápka
Frčí jako kocábka
Je furt plná elánu
Občas je i na ránu

Jede, jede Borůvka
Vypouští slušná slůvka
Bydlí s Honzou ve stanu
Když tam půjdu, nevstanu

Jede, jede Borísek
Nosil furt svůj notýsek
Už má jedno péro v kapse
Ostatní už půjdou hladce

A nakonec známý „bít box“ od Jarouška – Já jsem potkal Tawušku, zeptal jsem se, jestli neviděla Marušku, Marušku...
Tak a ještě jsme přihodili scénku na Vodáckou holku. V hlavních rolích – „sexy“ Čouďák a „machr“ Hanča. Vůdci měli scénku na písničku Nosorožec a Brumla měl hezký roh :). K našemu ohníčku se přidali lidičky, u kterých máme nějaký žrádýlko. A docela se bavili (sice jsem na ně neviděla, ale určitě na nás nezapomenou :). Zazpívali jsme si pár písniček a šli do hajan (teda jestli se dá takhle říct našemu poleženíčku ve stanu :) ). Tak dobrou noc a pozor na Marušku s Batmanem :)
Hanča

P.S. – Domča a Eliška se asi moc nevyspaly, páč šly na dlouhou míli, ale to už sem nepatří...

19. července 2006
Dnešní den jsme jako obvykle zahájili budíčkem, hygienou a snídaní. Poté nás svolali vůdci a seznámili nás s novou hrou, čili etapou. Hra spočívala v tom, že jednotlivé družiny musí pochytat nebo pozabíjet zvířátka, kterými pochopitelně byli vůdci. Jak to dopadlo si bohužel nepamatuji, ale ve hře to vypadalo spíše, že zvěř honila lovce. Byla zábava. Po půl hodině nás svolali Líma s Tawi a přemístili jsme se do tábora. Naobědvali jsme se a měli polední klid, při kterém většina luštila sudoku. Odpoledne? Odpoledne jsme měli čas na plnění osobních úkolů. Ovšem nastal čas večeře, a to jsme se dozvěděli, že si musíme večeři obstarat sami tak, že najdeme lístečky a vyměníme za jídlo, které si uvaříme. Večer nebo spíše po večerce jsme vyrazili do lesa, kde jsme přespali buď pod širým nebem a nebo v přístřešku, měli jsme si navzájem ukrást vlajky a kdo jich měl nejvíc, tak dostal nejvíce plátýnek. V půl jedné ráno jsme šli spát a těšili jsme se na příští den. Ahoooj
Tonino

20. července 2006
Dnes bylo obzvlášť netradiční ráno. Každý jsem se probudili někde jinde, protože předešlý den se konala noční etapa, ve které se všichni snažili uloupit vlajku ostatních skupin. Budíček jsme slyšeli jenom z dálky a museli se co nejdříve dostat do tábora. Všichni si vyčistili zuby a šli na snídani. Byla výborná, mňam. To bylo asi tím, že službu měli Buddha, Samara a Čouďák, šéfoval jim Brumlíček :). Tento den se plnily osobní úkoly, takže etapa žádná nebyla. Byl to takový spíš oddechový den. Poznámka: Jaroušek se v zápalu boje bouchnul sekerou do hlavy (zůstaly trvalé následky). A nesmím zapomenout na to, že nováčci skládali zkoušky a večer byl slibový oheň. Těmi šťastlivci jsou: Beruška, Honza A., Vlastík a Krtek. Jinak se den opravdu povedl, jo a služba byla fakt suprová.
P.S.: Pitbull byl na toulce (bohužel byl spatřen). Všechny nás to mrzelo. A taky musel odjet domů, jeho bratranec měl následující den svatbu.
Dáda

21.července 2006
Dnes jsme si trošku přispali a měli jsme budíček v osm hodin. Po důkladné rozcvičce a hygieně jsme si dali k snídani rybičkovou pomazánku. Většina z nás si šla hned po snídani znovu vyčistili zuby. Po nástupu nám Kráťa sdělil, že budeme pomalu bourat. Všichni jsme dostali nějaké úkoly. Také jsme měli za úkol připravit oheň. Všichni jsme byli tak líní, že jsme se k tomu ani nedostali. Tawi celé dopoledne vybírala naše stezky a vypisovala nám šeky za splněné osobní úkoly a Riskuj. K obědu byla česnečka s čína, na které si všichni pochutnali. Po poledním klidu nás vedoucí se lžícemi a ešusy vyhnali na vedlejší louku, kde jsme měli z hrnce pouze lžící přenýst gumídky. Všem se to moc líbilo a všichni si to užili. Po této žranici nás Líma svolal ke kuchyni, kde nám oznámil, že dnes bude ukončení celotáborové hry. Řekl, že pro vyluštění našich kartiček musíme vylízt na ortel (KOZU). Po namáhavém výstupu anhoru jsme našli tři dřevěná kolečka. Ta nám pomohla zjistit, která tři plátýnka máme označit. Cestou dolů se udělalo berušce špatně. A tak jsme došli na náměstí, kde na nás čekal „profesor“ Líma. Všichni jsme to uhodli správně. Po návratu byl večeře. Měli jsme tortillu s masem. Když jsme dojedli, šli jsme dělat oheň, který jsme nestihli. Potom líma jako rádce zapískal nástup. Na nástupu jsme přivolali Tendra, který se vrátil z velké toulky. Nakonec jsme si při snímání vlajkyzazpívali skautskou hymnu a Kráťa slavnostně zakončil tábor vytažením sekery. Po nástupu byla dražba, kde každý mohl utratit svoje khany za různé ceny. Poté jsme ještě „rychle“ dodělali táborový oheň, a nic nebránilo tomu, aby jsme se konečně pořádně najedli. Slavnostní závěrečný oheň zapalovali Čenda, Buddha, Dáda a Samara. Řekli jsme si co se nám na táboře líbilo a nelíbilo. Kráťa pasoval Brumlu a Tendra na řádné nositele tří orlích per. Gilwerským kruhem a večerkou jsme zakončili tento pěkně náročný a dlouhý den.
Beruška a Potápka

22. července 2006
Den odjezdu
Brzičko ráno, tuším že v 6:00, jsme byli všichni probuzeni hlasitým volání „budíííčeeek“. Následovala vtipná rozcvička v límově podání – děti se při ní mohly naučit, jak v průběhu bourání ulít od práce :). Průběžná snídaně – cornflakes s mlékem a jiné zbytky z hostiny, později i čaj a jiné pochutiny.
Vedoucí měli sbaleno a stany zbourané z předchozího dne, a tak se mohli vrhnout na úklid jídelny a kuchyně. Děti měli nejdříve za úkol rychlé balení a vystěhování se ze stanu a zbourání stanů.
Práce nám šla od ruky a tak jsme měli v 11:00 naloženou tatru a v půl dvanácté i dodávku s batožinou.
Tatra, auto s batohy o dalšídva osobáky se silnými stvořeními na vykládání tatry odjely a my všichni ostatní jsme měli ještě asi tak hodinu a půl volna na prázdném tábořišti.
Téměř všichni se zapojili do Merfové hry Vlkodlaci. Několik málo nezapojených usnulo blaženým spánkem.
„Konec hry, vyrážíme do Brniště, za 2 hodiny nám to jelo“. Vlak jsme stihli, rodiče v MB čekali, batohy v Benátkách také ... Končíme ... Loučení a ...KRÁSNÉ LÉTO 2006
Očeti
Líma

Rádcák + Výprava   15.-16. 4. 2006
V sobotu odpoledne se sešla parta budoucích rádců, kteří měli naplánovat výpravu pro oddíl následující den. Sešli jsme se ve složení- Pittbull, Tomáš, Štěpán a z řad vůdců Kraťas a Líma.

Hned na začátku jsme rozložili mapu a plánovali kam půjdeme. Když jsme dlouho nemohly nic vymyslet, tak jsme zkoušeli ukazování na mapu poslepu, ale dopadlo to tak, že cíl cesty byl 30km vzdálený nebo naopak moc blízko. Také jsme zkoušeli házet kamínky, ale nedopadlo to o moc lépe. Nakonec jsme vybrali Tichý důl. Cesta tam měla být po stráněmi podél Jizery a zpátky přes Předměřice a Okrouhlík. Po bádání na mapě zažil Pittbull s Tomem adrenalinovou akci, a to jízdu na střeše Límovy Škodovky. Také jsme si všimli zaprášeného a vyfouklého raftu, tak jsme ho dofoukli a jeli očistit na Jizeře. Pod jezem jsme měli „bobky“, aby nás to nezatáhlo do jezu- moc tomu nechybělo. Zjistili jsme, že jsme raft zašpinili ješte více než byl předtím, a tak proběhly uklízecí práce a nechali ho uschnout. Poté jsme šli na nákup do Plusu na naši večeři - langoše . Ingredience jsme raději zdvojnásobili z obavy, aby nám to stačilo. Vaření vlastně smažení probíhalo celkem v klidu, až na těsto které se příšerně lepilo a trhalo. Když už jsme smažili takový 10. kousek, došlo nám že toho budeme mít asi „trošku“ víc než jsme předpokládali. Langoše byli sice výborné, ale syté jídlo, a tak jsme se jich nechutně přežrali. Po večeři ještě proběhla langošová válka a ždímaní langošů. Budoucí rádci časově rozvrhli výpravu a vymysleli hry a podob. činnosti co budeme dělat. Pozdě večer nás Líma s Kráťou odvezli a vysadili kdesi v neznámu a odjeli. Měli jsme celkem dobré sebevědomí, že jdeme dobře a asi po 1km jsme si byli 100procentně jisti, protože na silnici byla voda která pravděpodobně tekla Límovi z chladiče, protože vedla až do Benátek.

Dorazili jsme a šli spát něco málo po půl druhé.

Druhý den ráno se nám moc vstávat nechtělo, ale museli jsme. Ke snídani jsme měli čaj a velikonočního beránka od mamky Tomáše. Po snídani jsme čekali na ostatní členy oddílu, kteří absolvují výpravu pod vedením budoucích rádců. Z Našeho velkého oddílu dorazil jen Čenda a bylo nám to spíš k pláči než k smíchu. Ještě jsme čekali, jestli někdo nedorazí a tak mezitím proběhl úklid klubovny spolu s válkou s chladícím sprejem. Opravdu už nikdo nepřišel, takže nemělo smysl dělat tu výpravu. Zvolili jsme si náhradní a šli jsme podél Jizery až na dražickou zříceninu. Na Urbanovce Kráťa testoval houpačku, ale moc dobře to nedopadlo. V čas jsme ho nechytili, a proto musel okusit vodu v Jizeře. Šel domů s tím, že nás někde dožene jestli se mu bude chtít. Na louce u Dražic jsme si zahráli hru na strážce- museli jsme se dotknout člověka, který měl zavázané oči a seděl na louce a on mohl ukazovat směr , kde někoho slyšel a když se trefil musel jít dotyčný zpátky na start. Líma vymyslel super modifikaci, zrovna když byl strážcem Štěpán, a to takovou, že utekli vedle do lesa a nechali se dívat kolemjdoucí, jak jeden blázen sedí uprostřed louky se zavázanýma očima a ukazuje tam, kde se něco šustne a to bylo cca 20 minut. Právě po téhle hře nás dohnal Kraťas. Na zřícenině jsme si zahráli útok na kruh, nafotili nějaké fotky a jen tak se poflakovali. U silnice pod hradem jsme se snažili udělat co největší sloup z lidí, který se opíral o betonový taras. Nakonec jsme se vyškrábali „jenom“ na tři patra ( vespod 2 pak jeden a na něm ještě jeden).

Cestou zpět jsme museli vyškemrat zapalovač, protože nikdo neměl sirky na rozdělání ohně. Dal nám ho jeden hodný pán, který toho asi později litoval, když jsme si rozdělali oheň nedaleko jeho domu, kde jsme pekli špekáčky a následně vařili mlhu. Po cestě bylo slovo „ LANGOŠ “ prohlášeno za oddílovou nadávku a za náhražku všech sprostých slov, protože jsme jich měli plné zuby a nebylo nám po nich zrovna nejlépe. Po uhašení ohně jsme se vrátili do klubovny, ale ještě mezi tím jsme načapali pár hříšníků v Benátkách a okolí, kteří nemohli na výpravu, protože měli něco „velice důležitého“ na práci. Načuchlí kouřem jsme se z klubovny rozešli do svých domovů.




Štěpán

výprava Jetřichovice   15.10.2005
V říjnu jsme se rozhodli, že vyrazíme na společnou výpravu kluků a holek, abychom podpořili vzájemné dobré vztahy mezi našimi oddíly. Ubytování v Jetřichovicích bylo zajištěno, jídlo nakoupeno, batohy sbaleny a tak nic nebránilo tomu, abychom v pátek navečer vyrazili. Sešlo se nás, pravda, méně než bylo nahlášeno, ale to nás neodradilo. A kdo nezaváhal, neprohloupil, neboť ho čekalo velké noční dobrodružství.

Po příjezdu vlakem do České Kamenice už za tmy jsme se vydali pěšky do Jetřichovic. Cesta vedla po modré značce Pekelským dolem do Kunratic a pak zahýbala kolem Větrného vrchu. Bylo nádherně, měsíc osvětloval louky a lesy i naši cestu. Kráťu to tak nadchlo, že jsme museli pózovat a fotit se. A pak honem dál. Cesta vedla přes louku, tak jsme spěchali po ní až k lesu, kde jsme zjistili, že modrá značka tu nikde není. Po několika pokusech trefit se do Jetřichovic bez ní jsme to vzdali a vrátili se až k drátům vysokého napětí, kde jsme ji našli ukrytou dost daleko v louce na kolíku. Pak už žádné překvapení nebylo, cesta proběhla bez problémů a v půl druhé jsme byli na místě :-). Pochvala patří všem, že nereptali a nefňukali a hlavně novým skautům (bývalým vlčatům), pro které to byla první výprava. Poznali, že skauti si poradí se vším!.

V sobotu jsme vyrazili zase ven, ale zabloudit se nám už nepodařilo :-), ačkoliv jsme šli opět rovnou za nosem, bez značek a vyšlapaných cest přes Všemilskou planinu do Doláku, nahoru na Vysokou Lípu, Šaunštejn, kde jsme si uvařili jídlo a okolo Mariány a Vilemíny zpět do Jetřichovic. Na podzim je to tu snad ještě krásnější – všude ticho, jen šustící barevné listí, průzračné potůčky a málo lidí.

V neděli jsme si uvařili lepenici, a protože bychom ji nestihli sníst, vzali jsme si ji s sebou v kotlíku a snědli ji po cestě pod Větrným vrchem. Kdo neměl lžíci, měl smůlu :-).

Po menších problémech s autobusy v Mladé Boleslavi jsme v pořádku dorazili do Benátek.

Alík


Alík

Divoká Jizera   10.9.2005
V sobotu 10.9. jeli skauti a skautky z Benátek do Káraného na raftech.
Sraz jsme měli v půl deváté u klubovny. Zde jsme nejdříve nafoukli oba rafty a dali potřebné věci (např. jídlo) do barelů aby se nenamočily. A ty nepotřebné, jako je oblečení, jsme dali Límovi do jeho stodváci. Poté jsme se rozdělili do dvou skupinek, jak jsme jeli na raftu. Šéfici nám rozdali vesty a mohli jsme vyrazit. Teda až na Límu a Méďu kteří si museli nejdříve sehnat kánoi, protože se k nám nevešli.
Rafty a kajak (na kterém jel ze začátku Kráťa) jsme snesli k řece, nasedli na do nich a jeli. Po cestě jsme dělali různé věci např.: zpívali, povídali si a mimo jiné dělali blbosti. Kráťa se houpal na houpačkách které byli zavěšené nad vodou. Také jsme narazili na dva jezy, které se nedali sjet a tak jsme museli loďky přenést. Na kánoi a na kajaku jsme se po čase střídali. Cesta probíhala v pohodě až na to že se nám utopilo jedno pádlo. Asi tak kolem čtvrté hodiny jsme dorazili do cíle (do Káraného). A zavolali si taxíky. Než přijeli, tak jsme vypustili rafty, napapali se a převlékli do suchého oblečení, které jsme si vzali z Límovýho taxíku. Po necelé hodince jsme se dočkali taxíků, nandali jsme do nich loďky, naskákali do nich a vyrazili směrem ke klubovně. V klubovně všichni společně umyli rafty, rozloučili jsme se a rozešli se domů.
Dáda

Tábor u dvou rybníků   6-23.7.2005
6. července

Ve středu 6.7. jsme se sešli na parkovišti u Karba, abychom společně odjelina tábor do Kunratic u Cvikova

Jeli jsme vlakem z Mladé Boleslavi do zastávky zvané Svor. Odtud jsme museli do tábora po svých, polní cestou. Cesta byla dlouhá přibližně 5 km, po cestě byla fakt velká sranda.

Když jsme dorazili do tábora tak byla sranda ještě větší a to stavění stanů, latrín, atd., atd… Kuchyň už byla skoro postavená, protože tu byli již od soboty Wanji a Kráťa.

Práce bylo opravdu dost, ale my jsme šikovní tak jsme to hravě zvládli. Večer už byly všechny stany postavené, a mohli jsme jít v klidu spinkat . Tento den byl sice dost namáhavý, ale byl SUPER!

Vešunka a Dáda



7. července

Dneska na nás byli vůdci hodní posunuli nám budíček až na osmou hodinu. Snídani jsme měli ještě ze svých zásob, ale oběd už se vařil na ručně vyrobených kamnech.

Ráno na nástupu nám rozdělili vůdci práci, byly potřeba dodělat latríny, držáky na barely, nástěnky a spousta dalších věcí. Měli jsme na to dost času, protože se nestihlo nakoupit na oběd, a byl až ve tři hodiny.

Odpoledne jsme pokračovali v zadané práci, nosili jsme z lesa dříví, … Dnesbylo počasí všelijaké, déšť nám pořád vadili při práci, ale dalo se to přežít. Po večeři jsme ještě dodělávali práci zadanou na raním nástupu. A protože byli všichni po namáhavé práci unaveni, tak se nikdo nebránil jít v klidu spát.

Dáda a Vešunka



8. července

Prší a prší a prší, tak takový byl pohled ze stanu v pátek ráno. Byli jsme znudění, ale nedalo se nic dělat . K snídani jsme měli rohlík s marmeládou MŇAM. Po dobré snídani dodělávali drobné úpravy a … začala celotáborová hra. Je o cestování po celém světě. Úvod do hry byl fakt skvělý, hrozně jsme se u toho nasmáli. Musíme to vůdcům pochválit mají to opravdu dost dobře připravené.

K obědu nám Adélka společně se službou (Jirka, Brumla, Dáda a Vešu) uvařili řízek, brambory a okurkový salát. Po obědě jsme měli polední klid, byl o půl hodiny delší, jelikož rádce dne předchozí den to vylosoval ve vabanku. Když skončil polední klid, tak jsme pokračovali v celotáborové hře. První světadíl který jsme začali procestovávat byla Evropa. K večeři byla naše oblíbená krupicová kaše. Tento den se opravdu povedl a hlavně byla sranda.

Dáda a Vešunka



9. července

Dnešek nybyl v počasí o nic lepší než včerejšek. Pršelo pořád stejně možná ještě víc . Neustále pršelo a to nám vadilo k pokračování celotáborovky. Ale nedalo se nic dělat i přes špatné počasí jsme dělali další etapy z celotáborovky. Např. jsme jezdili na raftu a bojovali proti vojákům dále jsme si museli vyrobit ze dřeva běžky a potom na nich jezdili slalom a také jsme si hráli na Titanic který se vyhýbá krám. K obědu Áďa udělala rajskou omáčku s knedlíkama a k večeři obložený chléb. Počasí se odpoledne nakonec umoudřilo, a dokonce svítilo i sluníčko. Večer šli skoro všichni do potoka se otužovat. Na večerním nástupu Eliška (rádce dne) vylosovala ve vabanku táborák a posunutou večerku.

Večer šel kdo chtěl do jídelny kde se hrálo na kytaru a zpívalo se.

Dnešek se dobře vydařil, a už see všichni těší na zítřejší táborák.

Dáda a Vešunka



10. července

Dnes jsme si docela odpočinuli. Byla neděle, což znamená službu vůdců. Po ranní hygieně a po dobré snídani, ke které jsme měli vánočku a kakao, jsme se pustili do etapových her. Naše tábořiště se proměnilo v „koloseum“, ve kterém se pořádaly gladiátorské zápasy. Po skončení gladiátorských zápasů jsme se pustili do etapovou zvané „mafie“. Naším úkolem bylo získat kód složený ze tří částí od ostatních družin. Pak nás čekala výborná hrachová polévka a lívanečky od naší šéfkuchařky Adélky. Po strávení oběda jsme se šli vykoupat do rybníka, kde jsme se mohli také svést na raftech. Asi po hodině strávené na vodě nás zastihl déšť. Rychle jsme se vypravili do tábora, kde jsme se připravili na další etapovou hru. Z Evropy jsme se přepravili do Asie a rovnou na Sibiř (celou Asii připravoval Líma). Svišť a Líma nás odvezli do odlehlých krajů Sibiře, odkud jsme se museli přepravit do tábora. Po náročném pochodu nás čekala večeře. Měli jsme maso, brambory a špenát. Na nástupu si rádce dne (Medvěd) vylosoval na příští den službu vůdců, což u nás vzbudilo veliký potlesk. Den jsme zakončili malým táborákem, u kterého jsme si zazpívali.

Domča a Piškot



11. července

Dnes ráno jsme zahájili pracovní den. Poté byla etapa kdy jsme si svázalo k sobě a šli kolem rybníka, pak jsme sázeli na bojovníky, vyráběli jsme si hůlky a jedli sme s nima rýži, pak jsme nosili suchou rýži do ešusu a holky vyhrály a my byli nevím kolikátí. K sváče byl rohlík s máslem a vokurka. Zapomněl jsem na etapu, kdy jsme hledali čínské písmo a museli zapamatovat a napsat na svůj papír. Ukončili jsme nástupem a taky jsme vařili léčivý čaj. Poté byla eště před večerkou čajovna v jídelně. Nakonec jsme šli do stanu s Tondou a hráli karty a šli spát. Dobrou noc a sladké sny.

Jára



12. července

Hned co jsme vstali, měli jsme samozřejmě rozcvičku, snídani a nástup. Po nástupu jsme měli jako etapu uplést perský koberec. Sotva jsme měli 1,5 m Líma řekl „Máte do konce 2 min.“ Brumla řekl „Sakra, zřejmě to nestihnem.“ A konečně to začalo. Panda si vzal fiskarsku a sekal kapradí jako namydlenej blesk, Jarda taky, akorát měl nůž. Jako další etapu jsme měli zeď nářků – museli jsme si udělat oblečení. Byla to obrovská legrace, protože jsme v tom museli běžet přes hráz ke skále a museli najít krabičku od kindr vajíčka ve které byly geony. Pak jsme měli oběd. Po obědě jsme dostali papír a museli jsme si doplavat do půle rybníka pro písmenka a z těch jsme složili zprávu a pak jsem šli propichovat sáčky s vodou. Večer jsme museli složit písničku a zazpívat jí. Večer odešli kluci na dlouhou míli.

????



13. července

Dnešní den začínal jako obyčejný táborový den. Po snídani jsme se sešli v jídelně na další etapovku. Dnes to byla AOA (Austrálie, Oceánie, Antarktida). Po výkladu o nejznámějších ostrovech okolo Austrálie snesly Fialky raft k rybníku a šlo se (spíš pádlovalo) na ostrovy, na kterých jsme plnili různé úkoly. První zastávka byla na ostrově na Novém Zélandu, kde jsme museli najít vejce vyhynulého ptáka a dovézt více než jednu polovinu (nasbíraných vajec). Na druhém ostrově zvaném Papua, kde žijí původní domorodí obyvatelé, kteří žijí pouze na stromech, jsme si vyzkoušeli, jaké to je lézt na stromy po holém bidlu. Další ostrov jménem Hinchinbrook jsme mohli najít pouze ve skupince po 6-ti a donést 7 mušlí, přičemž každý mohl vzít pouze jednu. Vše se měřilo na čas, takže na tomhle ostrově jsme museli pořádně „hejbnout kostrou“. Čtvrtý ostrov byl proslulý svým kořením, takže každý si zavázal oči a po čichu poznával koření (klukům to moc nešlo :(). A už tu na nás čekaly poslední ostrovy – Havajské. Zde se lovily perly, které byly poházeny při břehu rybníka, přičemž každý musel přinést tři. Orli, kteří šli až po obědě, tuto část nedokončili, protože perly při břehu někdo vzal, nebo se skutálely do větší hloubky. Nakonec všichni dorazili až do cíle. Málem bych zapoměl na to, že jsme na každém ostrově, kde jsme splnili úkol, dostali jedno slovo jako indícii a v cíli vyvodit hledanou frázi, která byla nakonec „OPUŠTĚNÝ OSTROV“. Po takovéhle fušce jsme si museli odpočinout, protože jsme druhý den odcházeli na třídenní putování. Ale úplně celou AOA jsme hotovou neměli, takže jsme si vyrobili sněžnice a po večerce jsme se vydali hledat jižní pól a na něm cestou stanici. Vyrazili jsme se 4mi baterkami, jednou buzolou a sněžnicemi na nohou. Ke všemu jsme byli přivázáni lanem okolo pasu do řady. Vlci a Orli byli oslabeni o členy, kteří si museli odpočinout po dlouhé míli. Vlci byli navíc oslabeni o mlčícího Tendra, kterému vyhlásili první Orlí pero mlčení. Stejně nám bylo lépe když nám do toho nekecal :). Navíc jeho škrabopisu při světle baterek nebylo poznat, co píše. Ale zpět. Když jsme šli a spadla nám sněžnice, museli jsme si zavázat oči, takže to bylo dost náročné. Až teď jsem přišel na to, že jižní pól jsme dobývali už minulý večer, ale to nevadí, protože v zápisu přede mnou to není. Abych nezapoměl, dnes se prokecl Tendr, protože rozbil vajíčko a řekl „SAKRA“.

Tím bych asi celý tento pomotaný zápis, kvůli nedbalosti předešlého zapisovatele ukončil

Štěpán



14.-16. července

Výprava Fialek

Den začal jako obvykle. Vstávali jsme v 8:00 a samozřejmě zase pršelo. Skauti to riskli v dešti, ale my jsme počkaly a odešly jsme až po obědě. Z tábora jsme šli do Cvikova, kde jsme si koupily sladkosti a prezervativy a k tomu okurku. S klukama jsme se sešli a šli na panenskou skálu (blánu). Ze skály jsme šli údolím Samoty do Havraních skal, kde jsme rozbalili balíček prezervativů a dělali jsme blbosti a uložili jsme se ke spánku. Ráno jsme se s klukama rozešly. My jsme šli na horu Klíč, kde jsme se svlékly do podprsenek a po chvíli přišli kluci. Oblékly jsme se a šly jsme do Svoru a po cestě jsme potkaly přírodní koupaliště, kde jsme skákaly a učily holky skákat šipky. V lese jsme si našly hezké místo na spaní, ale protože začalo pršet, šly jsme do blízké vesnice. Ráno jsme se rozhodovaly, kudy do tábora a jelikož jsme byly unavený, zvolili jsme kratší cestu.

Hanča a Ája



14.-16. července

Skautská výprava

Ve čtvrtek ráno jsme vstali v 8:00, nasnídali jsme se a připravili jsme si batohy na výpravu. Jen co jsme se vypravili, tak začalo pršt a my jsme pospíchali do Kunratic u Cvikova, než jsme došli tak pršet přestalo a mohli jsme nakoupit jídlo na cestu. Poté jsme šli do Cvikova, kde jsme se potkali s holkama a z Cvikova vyrazili na Panenskou skálu, tam jsme chvíli poseděli, pokochali jsme se krásnou přírodou a nasvačili jsme se. Poté jsme vyrazili na Havraní skály, tam jsme přespali. Ráno jsme vstali a šli jsme na Klíč. Večer jsme spali ve vojenském bunkru, ráno jsme vstali a šli do tábora.

Tonda



18. července

Dnešní den začala nová část etapové hry – Jižní Amerika. Jako první jsme navštívili Ohňovou zemi, kde bylo naším úkolem rozdělat oheň na vlastním ohništi, aby nám hořel 10 minut a pk vše dokonale zamaskovatv co nejrychlejším čase. V této disciplíně vyhráli Vlci a Orli, kteří měli skoro stejný čas, ale Orli zapálili oheň na dvě sirky. Ještě dopoledne jsme doputovali na poušť Atacama. Náš úkol byl velice primitivní. Protože na této poušti není voda, vzali jsme kárku, naložili barel a jeli ho naplnit do nejbližšího stavení. Tento úkol opět vyhráli Orli s časem asi 12 minut. Druhé sončily s velkým překvapením Fialky s přibližným časem 14 minut. No a poslední Vlci s časem okolo 16 minut. Po obědě jsme pátrali po pokladě Inků na Machu Picchu. K rybníku doběhl jeden z družiny s uzlovým písmem, které bylo zašifrováno jako morseovka. Tam už čekal zbytek skupiny, který vyluštil zprávu a doplaval si pro poklad ve formě zlatého řetězu do rybníka. Rio Amazonas (portugalsky) – Amazonka je nejdelší řeka světa. Nás však zajímali její husté pralesy. Museli jsme nasbírat co nejvíce bylin a rostlin a umět je pojmenovat. V této soutěži nás převálcovali holky, které jich nasbíraly nejvíce. Blížilo se k večeru a tak jsme museli jěště něco stihnout. Říká vám něco karneval 5 dní v kuse? Ano, Rio de Janeiro. Převlékli jsme se do možných i nemožných převleků a za doprovodu bubnu tancovali nejrůznější taneční kreace. Už nám venku zhasli, takže jsme se mohli podívat do národního parku Huascaran. Bohužel je zde hodně lavin, takže jsme museli zachránit ty, kteří byli touto lavinou zasaženi. Podle pískání prvního písmenka družiny si každá našla svého raněného. U vlků to byl Líma, Orli měli Kraťase a Fialky Očeti. Všichni tři měli zlomenou stehenní kost, takže jsme museli dát dlahy a dopravit je do tábora. Líma a Kraťas měli po našem ošetření ještě vetší zranění, než když leželi v lavině, takže jsme jen mohli napsat pitevní zprávu. Jediná Očeti dopadla jakštakš dobře. Protože se nám chtělo už jít spát, rozleli jsme se do stanu a mohli se na zítřek těšit na nejdelší vodopády světa – Salto Angel.

Štěpán



19. července

Dnešní den začal dobře. Službu měli Dáda, Vešu, Pitbull, Tendr. Protože jsme se navzájem krmili, tak jsem snědl jenom dva rohlíky s medem. Poté byl nástup a pak etapová hra Severní Amerika. Ke svačině jsme měli mrkev. K obědu byly těstoviny na majoránce potom jsme měli polední klid. Poté zase další etapovka, která se pro mě stala osudnou, protože jsme jeli na saních. Protože Jarda pustil provázek, tak se mi omotal okolo hlavy a já jsem spadnul a asi pět metrů jsem jel po silnici. Vyklouzl jsem z toho s pořádnými odřeninami. Potom jsme stříleli lukem do vlka namalovaného na pytli. Ke svačině jsme měli tvarohovou pomazánku a přitom jsme sbírali na Blbce (plněné knedlíky). A zase další – údolí smrti. Věčeře byla dobrá, zase jsme se krmili, poté byl nástup a tak skončil tento den.

Pepíno



20. července

Dnes jsme se již nezabývali severní amerikou a odcestovali do Afriky, přesněji řečeno na pohoří Atlas. Podle dávné řecké báje zde držel obr Atlas nebeskou klenbu, než přišel Perseus a proměnil ho v kámen medůzinou hlavou. Náš úkol byl o něco lehčí. Spočíval v tom, že jsme měli udžet co nejdéle na rozpažených rukou dva plné ešusy hlíny. Každá družina stála v řadě, kromě těch, kteří předávali ešusy dalším členům družiny. Tuto disciplínu vyhráli Vlci, kteří udrželi ešusy o minutu déle, než druzí Orli. Na neštěstí pro fialky se se čas dělil počtem členů, a tak skončili na posledním místě. Další disciplína byla na Sahaře, která nám byla přiblížena velmi podrobnou ukázkou. Disciplína spočívala ve složení zahrabaných puzlí auta v písku. To napodobilo vyproštění auta z písku. Potom jsme si museli postravit ohrádku, která představovala opravení a jízdu v autě. V této ohrádce jsme se museli vrátit do tábora. Fialky sice dorazily do tábora první, ale nedodrželi pravidla, protože nešli celou cestu za sebou a Orlům se zase v polovině cesty rozbilo auto. A tak si barevný obrázek odnesli Vlci. Poté následovala poslední etapa tohoto dne, a to koloniální války. Opět jsme se rozdělili do družin a vydali na místa stejně vzdálená od tábora. Hra spočívala v ukradení vlajek jiných družin. Hrálo se s hadráky – když někdo dostal zásah, tak si musel nabít život u stožáru. Nejdřív jsme si dali zahřívací kolo, které dopadlo ve prospěch Orlů, kteří ukořistili dva praporky, a tímto činem hodným nekončících zpěvů vyhráli tuto etapu. Fialky skončili druhé s ukořistěným jední praporkem a na Vlky bohužel nic nezbylo. Poté se hrála etapa spíše na přemýšlení, než na pohyb, a byla zaměřena na téma rasismu. Tato hra spočívala v hledání papírků v lese, na kterých byla vždy otázka a tři odpovědi. Každá s jiným azimutem a podle tohoto azimutu se mělo jít k dalším papírkům. Etapa byla zakončena Merfovou velice zajímavou přednáškou na toto téma rasismu, kde nám vysvětlil hlubší význam otázek a vyšší důležitost správných odpovědí. Žádná družina něměla vážnější problémy a tak všechny obdrželi zasloužený barevný obrázek.

Bambus





21. července

Jako obvykle vstali jsme v 7:00 a hned šli na rozcvičku. Hned po nástupu jsme měli další etapu afriky. První etapa dnešního dne byla Madagaskar. Při této etapě jsme se rozdělili opět do družin a Očeti říkala kolik máme mít na zemi rukou nebo nohou v celé družině. Za začátku to bylo dost snadné, ale ke konci začalo přituhovat. V této dosciplíně vyhráli Orli se třemi body a Vlci a Fialky měli jen po jednom bodu a tím získali jen černobílý obrázek. Pak jsme měli svačinu a po svačině následovala další etapa. Tato etapa se jmenovala Kilimandžáro. V této etapě jsme měli štafetově se ve družině střídat a tím naběhat výšku této hory. Po každých 400 metrech jsme si museli přibírat jednotlivé oblečení. V této etapě vyhráli Fialky, druzí skončili Orli a třetí Vlci. Poté jsme měli oběd, kde jsme se rozloučili s naší kuchařkou Mamčou, která jela Sanchézovi na svatbu. Po poledním klidu jsme opět měli etapu – Alexandrii. Kde jsme si jednotlivé družiny vylosovali vesnici, do které jsme se rozešli a měli jsme získat co nejvíce knih od místních obyvatel. Někteří nám ani neotevřeli, nebo nám řekli, že na takovéhle ptákoviny nemají čas. Po limitu 2 hodin jsme se sešli v táboře a každá družina měla všech předepsaných 26 knih a tím pádem všichnizískali barevný obrázek. Pak jsme měli večeři a nástup.

Po večerce jsme měli „slavnostní táborový oheň“ v jídelně bez ohně :-) kde jsme si řekli, jak se nám na táboře líbilo a pak jsme si zazpívali pár písniček a šli spát :-)

Brumla



22. července

Dnes jsme dokončovali poslední kontinent – Afriku. Jako první nás čekalo vyrábění Egyptského papyrusu. Výroba nebyla složitá. Oloupali jsme nařezané stonky papyrusu, nakrájeli je na tenké plátky, rozklepali kladívkem, poskládali mezi papíry a nechali to celé vylisovat. Barevný obrázek obrázek dostali všechny družiny, protože to měly všechny dobré. Poslední etapa v Africe byly Pyramidy. Nakonec se z toho vyklubaly mumie. Každá družina stejný počet toaletního papíru, obvazů a vaty. Za pomoci těchto věcí a izolepy jsme obalili (mumifikovali) jednoho z družiny, který si dal závod na 50 metrů. Hodnotil se vzhled před během (vyhráli Fialky), běh (vyhráli Orli) a vzhled po doběhu (vyhráli Vlci). Po obědě jsme si rozdělili věci kdo co zbourá. Bouralo se: Nářaďovna, koza, branky, odpadovka, atd. Po svačině jsme očekávali poslední etapu pěkně náročnou. Ovšem to bylo úplně naopak. Každá družina dostala digitální fotoaparát a měla vyfotit fotky okolí i s družinou. Když jsme se vrátili s pěknými obrázky, čekali nan nás bossové z NATIONAL GEOPGRAPHIC a rozdali nám výplatu za obrázky, které jsme během celého tábora získali. Každá družina dostala CCA 400 Geonů na hlavu. Potom následovala dražba cen.U některých cen se cena zvedla o 50%, ale i o 100% a někdy i o 150%, ale bylo to někdy jen o pár geonů. Něktěří dražili úplně nesmyslně a zvedali cenu sami sobě. Nakonec si každý odnesl nějakou pěknou cenu. Za zbylé Geony jsme si mohli nakoupit nějaké bonbony a sladkosti. Už byl čas večeře a tak každý dostal jeden bramborák a čekal na ostatní. Vůdci mezitím přinesli ze stanů na stůl: Hermelín, jednohubky, brambůrky, arašídy, pití (nealko), chlebíčky, nakládaný sýr, těstovinový salát, meloun s jiným ovocem. Později naservírovali banány v čokoládě a o chlup déle vafle. Pak následoval krutý boj o latrínu a polní rýčky. A že u toho bylo po lese povyku na to že jsme se šli jenom vy..prázdnit :). Po večeři jsme ještě po večerce bourali kamna, týpko a zbylé věci. Na to, že budeme v sobotu ráno vstávat v 6:00 jsme šli spát dost pozdě, ale s plným žaludkem :=).

„Omluvte nečitelnost – psáno ve vlaku“

Štěpán



23. července

Dneska už toho moc nezbývalo. Ceny byly rozdány, etapovka skončila, tak jsme začali postupně bourat tábor. Největší chuťovka byla zasypávat odpadovku, později vybrat její obsah a odvézt ho někam daleko a tak vznikl název ODPADO KOMANDO. Když přijela tatra, začali jsme do ní nakládat všechny věci, když v tom jsme zjistili, že to nestíháme na vlak a začalo poprchávat. Na nádraží nás odvezli auty, kde jsme nasedli do vlaku a hráli na kytaru a zpívali. V MB jsme přestoupili na CHRÁST a odtamtud pak jet vykládat tatru. Tak zase za rok. AHÓÓÓJ!

„Omluvte nečitelnost – psáno ve vlaku“

Štěpán


Kráťa

Zimní expedice Mníšek   11.3.2005
Vyrazili jsme na Mníšek. Jeli jsme vlakem a pak sli pěšky. Dorazili jsme k večeru, potom si odpočinuli a rozdělali oheň. Kamna se rozpálila tak, že ráno tam bylo ještě teplo! Vyrazili jsme ven postavit iglů. Udělali jsme obří koule a nahazeli je na hromadu. Začali jsme kopat až Kraťas vlezl dovnitř a ja s Plackou jsme ho tam zazdili. Potom jsme ho vyhrabali a sli se najist. Potom jsme stavěli bobovou dráhu a jezdili na čas.
Pak se šli ohřát do chaty a na večeři jsme měli topinky s vajíčkem. Pak jsme hráli hru s čokoládou v rukavicích a čepici a do noci hráli na kytaru a jedli brambůrky.
Ráno vše zabalili, rozloučili se s chatou a vyrazili do Doudleb na nádraží. Jeli jsme vlakem až do Hradce Králové a pak autobusem. V plaveckém bazénu se Kráťovi líbila která seděla na baru vedle bazénu. Proseděl tam celý dvě hodiny a pak jsme šli na tobogán a Křížíkův stroj (vlnobití), který vyráběl až metrové vlny. Vyzkoušeli vířivku, šli se osprchovat a jeli jsme domu.
Moc se mi tam líbilo a rád bych tam jel znovu.
Jára

Memoriál K.H. Máchy   29.-30.10.2004
Jako tradičně jsme s oddílem vyrazili do Litoměřic. Sešli jsme se v pátek ráno (byly prázdniny, heč) a vyrazili busem směr Lysá nad Labem, kde jsme své kosti nasoukali do couráku směr Ústí. V Litoměřicích jsme vlak ve stejném počtu lidiček opustili a šli se zaregistrovat do skautovny. Tam nás nasměrovalali do místa našeho nového bydliště - do Sokolovny. Nejen spánkem, ale také jídlem živ jest člověk. ©li jsme tedy do místního Penny marketu nakoupit nějaké ty dobroty, jako je chleba, marmeláda, sušenky,...
Kolem druhé hodiny na nás čekali před bazénem tuc, tuc, Tučňáci. V bazénu jsme poměřovali své plavecké kvality, skokanské kreace a schopnost dýchat pod vodou. Po bazénu jsme si zahráli na místním hřišti fotbálek a nohejbal. Když jsme přestali na míč vidět, šli jsme si uvařit něco dobrého k večeři. Litoměřičtí skauti mají klubovnu o výměře 18+kk. Vznikl tedy problém, neboť většina skautů měla s vařením obdobný nápad jako my a do kuchyňky pro 2 lidi se skutečně více neľ 15 lidí nevešlo. Když se naše břicha zabetonovala výbornou rýží, šli jsme se raději trochu projít do místních Stínadel, kde jsme si zahráli Maršála a špióna a jiné hry. Po návratru do Sokolovny následovali ještě nějaké hry, kytara a pak již zasloužený odpočinek. Ráno jsme naběhli v 9 hodin připravit se ke slavnostnímu průvodu. Byli jsme tam zase jako první (společně s vlčaty a vůdci, kteří si ráno přivstali, aby nic nepropásli). Organiátoři se dokolíbali se 35 minutovým zpožděním. No nevadí, každý má to právo přijít trochu později. Průvod vedl kolem 6 pohřebních ústavů, hřbitova a skončil u krematoria, kde závod začínal a také končil. Po nástupu jsme byli zavedeni na stanoviště. Přes zvýšenou kluzkost povrchu zemského se nikomu nic nestalo a všichni doběhli do cíle s kostmi v pořádku. Vyhlášení výsledku dopadlo překvapivě - ve všech kategoriích vyhrála Šipka Lovosice. My jsme ve všech kategoriích zaujali krásné 2. místo. (Zde malá odbočka - vůdci zase vyhráli a tudíž se stali nejúspěšnější kategorií). Při vyhlašování výsledků se nad námi stáhli černé mraky, ze kterých se na nás chvíli po rozchodu spustil hustý déšť doprovázený velkými kroupami. Protože se nebylo kam schovat, promokli jsme téměř na kost. Naštěstí chvíli po slejváku vysvitlo slunce a trochu nás zahřálo na cestě do cukrárny, kde jsme nechali poslední rodičemi přidělené peníze. Pak již jen sbalit, uklidit Sokolovnu a hurá na vlak. Všem zúčastněným patří dík a gratulace a všem nezúčastněným pokárání a škodolibost - přišli jste o príma víkend. Že se akce zdařila se můžete přesvědčit ve fotogalerii.
Líma

přijetí nováčků   23.-24.10
V sobotu večer se oddíl sešel ke slavnostnímu ohni, při němž přijal do svých řad starší vlčata. Ta si to však musela zasloužit. Týden před přijetím dostalo 7 nejstarších a nejlepších vlčat do poštovní schránky pozvánku k prožití nových dobrodružství se svými staršími kamarády: Pokud máte zájem, bližší informace vás budou čekat v zámeckém parku.... Tam si nováčci vyzvedli Další zprávu, která byla psána v morseovce. Jediný Michal dostal papír, který nejevil žádné stopy nějakého sdělení, a to i po použití svíčky, ultrafialového světla a různých chemikálií na papír nalitých. Chybu způsobil poštovní šotek.

U slavnostního ohně složilo také jedno vlče slib. Po ohni jsme si s oddílem zahráli záškodníky. Záškodníci zvolili různé způsoby maskování. Jeden si ustlal ve staré skříni, druhý ve šlupkách od brambor v místním kontejneru. Pětkaři jsou však bdělí a škůdce odhalili a do klubovny zpět přivedli. Poté následovali hry v klubovně. Těsně před spánkem nám ještě Brumla provětral mozkové závity ve vědomostní hře Risku! (nejvíce riskoval sám, neboť odpovědi, které se mu dostávaly, mu nejedenkráte infarktové stavy přiváděly). Den jsme zakončili s kytarou, při níž se sborový zpěv postupně měnil v hluboké oddechování.

Ráno to začalo v klubovně hučet jako v úlu. To se pětkaři postupně probouzeli k životu. Po uvedení klubovny do téměř původního stavu a po uspokojivém naplnění našich žaludků jsme osedlali své boty a vyrazili proti proudu Jizery. Na Urbanovce jsme vyzkoušeli své pilotní schopnosti na tamější houpačce, Jára dokonce i s mezipřistáním. u Staré Jizery se iniciativy chopil Tendr a vysvětlil nám hru, kterou si pro nás připravil. Jednalo se chorobnou hru, kdy se z choroby stala nejprve epidemie, postupem času pandemie, až nakonec došlo ke zkáze celého lidstva. Když jsme se všichni vyléčili, pokračovali jsme dále směr Hrušov. Na prostorných brodeckých lukách jsem si zaházeli se sobolí šlachou, vyzkoušeli jsme moderní levné komunikační prostředky (2 praporky). Skupina, která měla první vyluštila zprávu, jež jim byla poslána pomocí sms (stálým máváním sděleno), měla právo vyrazit jako první a stát se ochráncem našeho cíle - Adamovské jeskyně. Dobyvatelé vyrazil v těsném závěsu. Přes veškerou snahu ochránců se útočníci po malé chvilce k jeskyni probojovali. Za snahu byli obě skupiny odměněni chutným obědem (prázdný a vytřený kotlík, nechť je nám svědkem). Po obědě zasedala rada starších, aby rozhodla o osudech nováčků. Nakonec rada rozhodla, že si nováčci sami rozhodnou, ke které družině chtějí náležet. Poslední hra, zamaskování ohniště a hurá na autobus. Ten nás přepravil do Benátek, zpátky k maminkám, vaně s horkou vodou a odpočinku. Ulovili jsme pár fotek.
Líma

Návštěva u skautů v Nymburce
Kdo sledujete naši nástěnku, jistě jste postřehli (minimálně ve skautském kalendáři), že na podzim nás navštívili skauti z Nymburka. Tentokrát jsme byli na oplátku pozváni my k nim. A to nejen skauti, ale i skautky. Vyrazili jsme už v pátek vlakem a autobusem a ubytovali se v krásném skautském a sportovním areálu u Labe. Chtěli jsme obdivovat a vyzkoušet všelijaké překážky a natažená lana, ale neměli jsme možnost. Hned po příjezdu totiž nastal nabitý program, ale musíme říct, že jsme si i těch překážek užili. Nejdříve ale seznámení: Hra, kdy smíšené nymbursko-benátecké dvojice musely plnit úkoly, přičemž je honilo "černé svědomí". Pak honem ukořistit nějaký perník, ale pozor! Jen pusou, ne rukama! A teď uklidit drobky a zbytky a honem na další a další hry. A v sobotu hned od rána. Teď přišly na řadu všechny ty lanové záhady, dřevěné překážky a horolezecká stěna. I ty, které vypadaly jednoduše, daly některým skautům a skautkám pořádně zabrat a vyžadovaly hodně odvahy. Po obědě trochu sportu - utkání v softbalu, které bohužel propršelo, takže bylo nutné ho přerušit. Ale sotva déšť trochu polevil, znovu jsme vyrazili do ulic Nymburka, nyní na velkou hru. A večer jsme si zkusili vytvořit zpravodajské televizní vysílání. V neděli ještě terénní obdoba oblíbené hry Scrabble obohacené běháním za písmeny a pak domů. Unavení, plní dojmů a spokojení. Děkujeme nymburským skautům za nádherný víkend, hlavně jejich vůdcům Belmondovi a Moulinovi.
Alík