Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou

Kronika

Přeřazení   17.9.2007
17.9., druhé pondělí v měsíci, čas na naší oddílovku. Ale nebyla to jen tak obyčejná oddílovka, byla to 1.oddílovka v tomto skautském roce, 1.oddílovka v naší nově předělané klubovně a ještě ke všemu oddílovka, při které se měly ze starších světlušek stát skautky.

Na přeřazování byl tento rok opravdu bohatý, přešlo k nám celkem šest holek. Tato slavnostní akce se konala u Jizery v blízkosti Obodře. Budoucí skautky se neustále něčemu smály, takže si s nima určo budeme rozumět:). Po přeřazení odešly malé světlušky + Mirka domů a my mohly pokračovat v oddílovce. Až dokonce jsme se seznamovaly a pak už byl čas na to, jít domů.



A tak začal Fialkám nový skautský rok:). Od této chvíle se (snad:) budeme setkávat ve složení - Dáda, Vešu, Beruška, Klíště, Hančííí, Klárka, Žanda, Déňa, Blanka, Týna, Kačka, Deniska, Šíša, Pája a naše panivedoucí Očetka:)





Hančííí


Očeti

Bramberka 2006   16.11.2006
Jak jsme si užili Jizerky



V jedné skautské písničce se zpívá:

Máma doma vzpomíná na dceru i na syna.

Jenom mámo klidně spi, my jsme tady veselí.

A to jsme o prodlouženém víkendu opravdu byli. Bylo nás ... ne pět, ale dvacet devět. Koho že? No přece světlušek, vlčat a jejich vůdců. Jeli jsme na Bramberku prověřit, jak jsou hory připravené na zimu.

Vyrazili jsme ve čtvrtek večer. V pátek jsme se celý den toulali kolem přehrad, lezli na kopce a kochali se panoramaty. No, pravda, s přibývajícími kilometry se kochali jen ti zdatnější. Ostatní kladli stále otázky na výpravách zakázané: Kdy tam budeme? Jak je to daleko? Kolik jsme ušli? Obědvali jsme na Nové louce super gulášovku z dovozu – Made in Bramberka. Naši kuchaři ji dovezli za námi. Hned se nám šlapalo lépe. Na chatu jsme přišli až za tmy, vyvětraní, unavení, ale spokojení. V sobotu ráno jsme si vyšlápli na Bramberk – bez toho to nemůže být – a udělali slušný okruh zpět na oběd. Odpoledne na nás čekaly tobogány v jabloneckém bazénu. Šli jsme samozřejmě pěšky. Jen zpátky jsme se svezli auty. Po návratu a večeři jsme se znovu oblékli a šli hledat Pána hor, který nám napsal dopis, že o nás ví. Na temnou lesní cestu, vyznačenou jen svíčkami, se mnohým moc nechtělo. Ale zvládli to všichni. Pána hor jsme sice nenašli, ale vyzkoušeli jsme si, jak jsme odvážní. Na chatě všichni padli do pelíšků a hned spali. Neděle byla od rána sluníčková. Zkontrolovali jsme, zda na trase noční bojovky přece jen nenajdeme stopy po Pánovi hor, ale nenašli. Zato jsme si v lese zahráli hry a pořádně se vyblbli. Věřili byste, že jsme ještě našli spoustu hub? Ne, že by byly k jídlu, ale přesto.

Po obědě už nás čekalo jen balení, uklízení a trochu smutný odjezd. Bylo to fajn, už se zase těšíme na příště. To už bude na sněhu, na který jsou hory bezvadně připravené.



Zabezpečovacímu týmu – Cháďovi, Hedvice, Staníkovi a Pivoňce děkují



Milka, Karlos a Hanička


Milka

Zimní expedice vlčat a světlušek   2.-4.12.2005
Světlušky, vlčata, pojedem na hory? Hurá, jedem. Kolik je dětí? Všechny. Ježíši. Kolik je vůdců? Tři. Ježíši. Telefony domů – kdy, kdo, co, čím, o čem, pro koho... Konečně dětmi vytoužený, vůdci obávaný pátek. Mají všichni vše? Jo. Mají průkazku pojištěnce? Ježíši, ne.

Půlhodinová sekera. Tedy jen sekerka. Podle zavazadel odjíždíme na polární výpravu na půl roku. Je nás 25 dětí, 3 vůdci, 3 kuchaři. Zaplaťpánbůh za ně. Bramberk nás odměňuje pořádnou dávkou sněhu. Chata praská ve švech. „ Já chci (nechci) spát vedle té, oné, tamté...

Já nemám to, ono, tamhleto.“ Páteční noc otřásá chatou. Proč ty děti nejsou v pátek hotové jako my? „Holky, spěte, proboha.“ „Ale my chceme spát, ale ony kecají. Ona se na mě mačká a já nemůžu spát, já mám žízeň, já chci čůrat, já, ona, ony, oni (kluci vedle). Já, Milka, chci klid. Tak aspoň budou spát ráno. Omyl. V 7 už je vše na nohou. „Co bude k snídani, co bude k obědu, co budeme dělat?“ Jdeme na Bramberk. Podprdelníky sebou. Výprava vyráží. Po 200 m ... „kdy tam budeme, kolik je to kilometrů, mě už bolí nohy, já už nemůžu.“ 3 km (kdoví jestli) jsou zdolány. Děti vypadají docela uvadle. Ale ... „Já mám žízeň, já mám hlad, co bude k obědu, kdy už pojedeme dolů?“ Ježíši. Dole jsme byli raz dva. Všeobecné nadšení. Po obědě se z dospělých stávají vysoce výkonné automatické sušičky prádla.

Po 15. hod. vyrážíme pěšky do bazénu. Koupání je fajn. Jen mi dělá problém počítání nohou a prdelek, které z dětí čouhají nad vodu. Kupodivu jsme se stihli vypravit z bazénu včas. Kyvadlová přeprava auty do chaty, večeře a ... ty děti přece musí být už hotové. Zase nic. V ložnicích panuje čilý ruch. Opakuji se „My chceme spát, ale ona, ony, oni...“ Nedělní ráno začíná kvanty vánočky, kvanty otázek a odpovědí. Konečně vyrážíme na kopec „podprdelníkovat“ nebo snad „lopatovat“? Došlo i na stavění huculáků. Po obědě horor balení. Směsice věcí, tašek, zmatek. Čí je tohle, čí je toto? Ničí. Děsné. Zbývají nám bundy, oteplováky, boty. O rukavicích, šálách, čepicích nemluvě. Přijíždějí první auto pro odvoz. Kroužek zbylých se zužuje. Za pochodu uklízíme. Konečně je všechno uklizené, pozamykáno, nastoupeno v autech. Pá, pá, Bramberko. Zase příště.

Že to vypadá jako horor? Kdeže. Bylo to fajn a všem se to moc líbilo. Tak zase někdy příště. A kdybyste potřebovali bundu nebo další oblečení, tak se přihlaste.



Milka, Karel, Major a vařiči


Milka

Den Země   22.4.2005
Jako každý rok, tak i letos jsme se ve dnech 11. a 12. dubna sešli u pana hajného na okraji lesa v Okrouhlíku. Celkem 30 vlčat a světlušek se pustilo do úklidu lesa a vše, co tam nepatří, sbírali do pytlů a nechávali na okraji vozovky k hromadnému odvozu. Pytlů bylo téměř 30.
Letos jsme přidali k očistě lesa i část lesíka po levé straně před nadjezdem přes dálnici. Sbírali jsme věci, které samozřejmě do lesa nepatří. Plastový barel, boty, svetr, plastový koš, přes 80 krabiček od cigaret, pytel rozbitých zavařovacích sklenic…..
Na konci naší očisty lesa bylo pro nás příjemné překvapení: bez igelitu a PET flašek, nepoškozená, krásně rostlá a kvetoucí narciska. Je nejen naším přáním, aby byl les čistý, plný rozkvetlých květin a zelených porostů.
Jaké bylo ale moje překvapení, když dva dny po očistě lesa tam znovu leží igelitové tašty, sáčky, krabičky od cigaret.
Zamysli se neposlušný občane, 22.dubna je Den Země !

Karlos

3.4.2004 Skautské kuřátko
Nedávno jsme se pustily do akce oficiálně nazvané "Skautské kuřátko", ale pracovně okamžitě překřtěné na "Drůbežárna". Už dlouho jsme střádaly doma skořápky, potom vyplenily drogerii - nakoupily kosmetické tampony, lepidlo, papír a na schůzce to vypuklo. Vezmi tampón, nalep zobáček, namaluj oka, nalep do skořápky a kuře se vylíhlo. Udělaly jsme jich během schůzky 250. A v sobotu jsme se zapečetěnou lahví - musí to být přece posvěcené úřadem - vyrazily v krojích před Plus. Světlušky v krojích i plata s pipkami vypadaly úžasně. Skoro nikdo nemohl odolat, protože před světluškami nebylo úniku. Některé nakupující se snažily "skásnout" i dvakrát.Protože sbírka bude ještě pokračovat příští sobotu, nemůžeme láhev rozpečetit a peníze spočítat, ale je tam spousta padesátikorun a téměř litr dvaceti- a desetikorun. Tak doufáme, že všem postiženým dětem, dětem v dětských domovech apod. přes nadaci Pomozte dětem pořádně přispějeme. A protože se nám to všem moc líbilo, určitě si nějakou podobnou akci charitativního charakteru zase vymyslíme. Zjistily jsme totiž, že pomáhat dobré věci je velmi příjemné. Reference o akci může podat Kráťa, který málem neměl za co nakoupit když prošel kolem vybírajících světlušek a spousta rodičů, kteří také nemalou měrou "museli" přispět. Všem moc a moc děkujeme a až mamon po velikonocích spočítáme, dáme vám vědět. A určitě už budeme mít i fotky. Milka