Skautské středisko Povodeň Benátky nad Jizerou

Kronika

Zimní expedice vlčat a světlušek   2.-4.12.2005
Světlušky, vlčata, pojedem na hory? Hurá, jedem. Kolik je dětí? Všechny. Ježíši. Kolik je vůdců? Tři. Ježíši. Telefony domů – kdy, kdo, co, čím, o čem, pro koho... Konečně dětmi vytoužený, vůdci obávaný pátek. Mají všichni vše? Jo. Mají průkazku pojištěnce? Ježíši, ne.

Půlhodinová sekera. Tedy jen sekerka. Podle zavazadel odjíždíme na polární výpravu na půl roku. Je nás 25 dětí, 3 vůdci, 3 kuchaři. Zaplaťpánbůh za ně. Bramberk nás odměňuje pořádnou dávkou sněhu. Chata praská ve švech. „ Já chci (nechci) spát vedle té, oné, tamté...

Já nemám to, ono, tamhleto.“ Páteční noc otřásá chatou. Proč ty děti nejsou v pátek hotové jako my? „Holky, spěte, proboha.“ „Ale my chceme spát, ale ony kecají. Ona se na mě mačká a já nemůžu spát, já mám žízeň, já chci čůrat, já, ona, ony, oni (kluci vedle). Já, Milka, chci klid. Tak aspoň budou spát ráno. Omyl. V 7 už je vše na nohou. „Co bude k snídani, co bude k obědu, co budeme dělat?“ Jdeme na Bramberk. Podprdelníky sebou. Výprava vyráží. Po 200 m ... „kdy tam budeme, kolik je to kilometrů, mě už bolí nohy, já už nemůžu.“ 3 km (kdoví jestli) jsou zdolány. Děti vypadají docela uvadle. Ale ... „Já mám žízeň, já mám hlad, co bude k obědu, kdy už pojedeme dolů?“ Ježíši. Dole jsme byli raz dva. Všeobecné nadšení. Po obědě se z dospělých stávají vysoce výkonné automatické sušičky prádla.

Po 15. hod. vyrážíme pěšky do bazénu. Koupání je fajn. Jen mi dělá problém počítání nohou a prdelek, které z dětí čouhají nad vodu. Kupodivu jsme se stihli vypravit z bazénu včas. Kyvadlová přeprava auty do chaty, večeře a ... ty děti přece musí být už hotové. Zase nic. V ložnicích panuje čilý ruch. Opakuji se „My chceme spát, ale ona, ony, oni...“ Nedělní ráno začíná kvanty vánočky, kvanty otázek a odpovědí. Konečně vyrážíme na kopec „podprdelníkovat“ nebo snad „lopatovat“? Došlo i na stavění huculáků. Po obědě horor balení. Směsice věcí, tašek, zmatek. Čí je tohle, čí je toto? Ničí. Děsné. Zbývají nám bundy, oteplováky, boty. O rukavicích, šálách, čepicích nemluvě. Přijíždějí první auto pro odvoz. Kroužek zbylých se zužuje. Za pochodu uklízíme. Konečně je všechno uklizené, pozamykáno, nastoupeno v autech. Pá, pá, Bramberko. Zase příště.

Že to vypadá jako horor? Kdeže. Bylo to fajn a všem se to moc líbilo. Tak zase někdy příště. A kdybyste potřebovali bundu nebo další oblečení, tak se přihlaste.



Milka, Karel, Major a vařiči


Milka

Den Země   22.4.2005
Jako každý rok, tak i letos jsme se ve dnech 11. a 12. dubna sešli u pana hajného na okraji lesa v Okrouhlíku. Celkem 30 vlčat a světlušek se pustilo do úklidu lesa a vše, co tam nepatří, sbírali do pytlů a nechávali na okraji vozovky k hromadnému odvozu. Pytlů bylo téměř 30.
Letos jsme přidali k očistě lesa i část lesíka po levé straně před nadjezdem přes dálnici. Sbírali jsme věci, které samozřejmě do lesa nepatří. Plastový barel, boty, svetr, plastový koš, přes 80 krabiček od cigaret, pytel rozbitých zavařovacích sklenic…..
Na konci naší očisty lesa bylo pro nás příjemné překvapení: bez igelitu a PET flašek, nepoškozená, krásně rostlá a kvetoucí narciska. Je nejen naším přáním, aby byl les čistý, plný rozkvetlých květin a zelených porostů.
Jaké bylo ale moje překvapení, když dva dny po očistě lesa tam znovu leží igelitové tašty, sáčky, krabičky od cigaret.
Zamysli se neposlušný občane, 22.dubna je Den Země !

Karlos